Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Rebelka 51

09.10.2009 (16:15) • Niki311 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3048×

51. A TAK SE SNY STALY SKUTEČNOSTÍ

Bella:

Vzbudila jsem se… nevím kdy… Z okna jsem koukala, že je černočerná tma, takže jsem neměla nejmenší představu, jaké je roční období, jestli prší, nebo sněží a nebo jestli svítí sluníčko. Pomalu jsem zase zavřela víčka a mezitím postřehla tichý mlaskavý zvuk. Co to je?

,,Pšt…‘‘ Zašeptal sametový hlas.

,,Edwarde…‘‘ Zamumlala jsem a snažila si utřídit vzpomínky.

,,Bell? Nezlob se prosím….‘‘ Zašeptal a hned nato jsem slyšela hluboký, lehce nakřáplý hlas.

,,Jsem tak naštvaný! Tak rozzuřený! Rozvrátil jsem kvůli tvé nedůvěře půlku pokoje! Jak jsi mi to jen mohla neříct!‘‘ Vrčel. Lehce jsem se zatřásla, ale zároveň mě to zahřálo u srdce.

,,Tati?‘‘ Šeptala jsem jeho jméno s nedůvěrou. Víčka byla ztěžklá, ale s mžouráním jsem je otevřela.

Seděl vedle mě na posteli a z druhé strany anděl, Edward… Byl ke mně ale zády, hlavu lehce skloněnou a asi palec pod ušním lalůčkem skoro neviditelná srupkovitá jizva, kterou měl po přeměně. Nechával nám menší soukromí, ale stále se k něčemu skláněl.

,,Proč jsi mi to neřekla Bell? Moje vlastní dcera mi neřekla, že mám další potomky… vnoučata… tři…‘‘

,,Já…‘‘Nedokončila jsem a už pokračoval.

,,Jsi stejná jako tvoje matka… nejdřív jsem si myslel, že jen má hodně hlad a že stloustla, ale když jsem pak viděl pohyb na jejím bříšku, tak mi to došlo… všechno na poslední moment…‘‘ Pousmál se a pohladil po tváři.

,,Takže… nevadí ti to?‘‘ Začal se smát.

,,Vadit? My s René už nemyslíme na nic jinýho než na tebe a na ty prcky, viď Edwarde-ups promiň.‘‘ Omylem do něj drkl a z Edwardovy hrudě se ozvalo zavrčení.

,,Edwarde?‘‘ Zašeptala jsem a on se začal pomalu otáčet. Měl pod očima ještě větší kruhy než kdy dříve a ztrápený výraz.

,,Nechám vás chvilku o samotě.‘‘ Zamumlal táta a během chvilky zavřel dveře.

,,Edwarde?‘‘Zašeptala jsem zase a do očí se mi draly slzy. Co se stalo?

,,Málem jsem tě ztratil…málem jsme o tebe přišli…slíbilas, že se to nestane…‘‘ Šeptal a hlas se mu třásl.

,,Edwarde…‘‘ Vydechla jsem a jeho tvář byla ztrhaná. Zatřásl hlavou a lehce se snařil o úsměv.

,,Bello, podívej…‘‘ Zašeptal a natáhl se vedle mě na postel jen s tím rozdílem, že se zády opíral o rám postele a v náruči…

,,To je ona?‘‘ Byla jsem překvapená tím uzlíčkem, který mu spinkal na hrudi

,,To je Claire Renesme Swanová- Cullenová. Stejně jako všechny naše děti mají zatím dvojí příjmení.‘‘ Zněl při tom tak nešťastně. Opatrně mi ji dal do náruče a já koukala na svůj poslední zázrak…

,,Bello.‘‘ Nadechl se Edward.

,,Copak lásko.‘‘

,,Miluju tě.‘‘ Podívala jsem se na něj a jeho obličej zdobil přenádherný úsmev. ,,A už v tom není háček… sice tě to málem stálo život…‘‘

,,Edwarde.‘‘ Začínala jsem být nervózní s tou jeho výřečností.

,,Doufám, že už nechceš další dítě.‘‘

,,Proč?‘‘ Vlna paniky v mém hlase byla snad i cítit.

,,Jaksi… už žádný nemůžeš mít.‘‘ Oddechla jsem si. Konečně.

,,A?‘‘ Zamračil se.

,,Nevadí ti to? Myslel jsem, že si porody užíváš.‘‘ Pokřiveně se usmál.

,,To budou orgie.‘‘ Zamumlala jsem a on protočil oči. ,,Ráno i večer?‘‘ Zkoušela jsem na něj. ,,Klidně i odpoledne, pokud vážně upíři neztrácejí energii.‘‘ Dořekla jsem a Edward se zasmál.

,,Dobře, teď bys měla spát.‘‘ Zarazil mě dřív, než jsem řekla- každou minutu.

Nechápala jsem tu čirou radost, že už si nemusíme dávat pozor na naši touhu. Sklopila jsem pohled k uzlíčku v mé náruči, který pohodlně spinkal.

,,Maminka tě má moc moc ráda…‘‘ A políbila jsem ji na čelíčko…

***

Čas plynul… zase… nemohla jsem uvěřit tomu, když mi konečně Carlisle řekl, že si Jacob s Ethinou chtějí půjčit děti na hlídání. Samozřejmě že upozornění- jsou moc živé- nebral vůbec na vědomí a s tleskajícími dětmi, které mi vyrostly odkráčel dveřmi ven. Marianě a Nickovi bylo pět a Claire tři- měla krásné zrzavé vlasy a kočičí čokoládové oči..

,,Bello! Jdeš se mnou na nákupy?‘‘ Zeptala se Alice krotce, protože jsem posledně byla… no řekněme… divoká. Já ty nákupy tak nesnášela!

,,Ne, díky Alice, ale myslím, že Rose by šla.‘‘ Hned odchytili své partnery a hrnuli se k autu.

,,Esme?‘‘ Sice jsem prosila Esme, ale vedle ní se objevil hned i Edward a přešel ke mě. Objal kolem pasu a líbl.

,,Lásko, prosímtě, podívej se do auta, něco jsem si tam zapomněla.‘‘ Plán šel jak jsem chtěla. Esme se okamžitě rozšířily její dokonalé oči pod představou, že by se měla ujmout dvou domů a mě srdce občas přeskakovalo, když jsem počítala vteřiny, kdy všichni odejdou.

Carlisle v práci, děti u bráchy a mamky s taťkou, čtveřice na celodenní exkuzi po nákupním středisku a Esme s jejími spolupracovníky, notebokem a fantazií v domě, který má opravit. Edward v autě a čte… jak jinak. Dopisy miluju…

Šibalsky jsem se sama pro sebe uchichtla

Vydechla jsem a pomalu vydupávala schody nahoru do ložnice. Konečně… Zapálila jsem krb a vytáhla nový měkoučký koberec vedle něj jsem postavila široké křeslo a pod ním si označila červenou tečku. Okno zaskřípalo.

,,Co to má znamenat?‘‘ Zavrčel Edward a stál v okně jako bůh pomsty.

Hrdelně jsem zavrčela. Šla jsem s tvrdým výrazem k němu a chytla ho za krk. Byl překvapený. Nejen protože celá místnost postrádala nábytek, ale taky proto, že jsem byla tak chladná.

Stiskla jsem a poposouvála ho.

,,Bello? Co se stalo? Ne, Rebelko!‘‘ V jeho očích se zračila starost. Myslel si, že jsem zase pod nadvládou svého druhého já… no, částečně to byla pravda. Měla jsem všechno dokonale pod kontrolou. Podkopla jsem mu nohy a on s dunivou ranou padl na připravené křeslo.

,,Co to má znamenat?!‘‘ Zavrčel, skočila jsem na jeho koleno a umlčela ho svými rty. Najednou nevěděl, která bije. Bylo to na něm vidět. Kolébala jsem se na jeho koleně a cítila, jak se jeho touha zvyšuje. Jen kalhoty mu vadily… Odtrhla jsem se od jeho nenasytných rtů… ,,Opovaž se pohnout.‘‘ Vstala jsem a odstoupila o dva kroky. ,,Můžeš jen ruce… žádné rty… nic… jen ruce…‘‘Vydechla jsem a pomalu k němu zase přišla. Chtěla jsem ho co nejvíc vzrušit. Rozpustila jsem vlasy, které byly v pevném sevření gumičky. Rozlily se mi přes ramena. V jemných loknách spadaly až k pasu a jeho oči počernaly. Znamenalo to jedno… touha, která jím pulzuje je nesesitelná.

Začala jsem jemně rukama klouzat po svém těle.

,,To mi nedělej…‘‘ Vydechl a snažil se zavřít oči, ale stále pokukoval. Zaklonila jsem hlavu a vydechla. Sklonila jsem se a začala laskat jeho ušní lalůček. Stále protáčel hlavu, aby byl na mých rtech, ale já to prohlédla včas. Sedla jsem si na jeho stehno a co nejpomaleji se pohybovala… pohupovala, jako kdybych byla jeho součástí a jeho vrčení mi působilo radost.

Položil mi ruce na pas a klouzal k bokům…  Přitiskla jsem se dekoltem k němu a objala ho pažemi kolem těla. Sunula je níž… a níž… vjela jsem prsty mezi sedačku a vytáhla ovládání na hifi věž…

Rychle jsem se od něj odtáhla a setkala se s jeho pohoršeným výrazem. Stiskla jsem tlačítko a místností se rozjela hudba… tak krásná… romantická a já si nemohla pomoct ladnému kolébání svého těla, když jsem se z něj zvedala.

Vytáhla jsem ho na nohy před sebe a stále držela jeho zápěstí. Vedla jsem ho, dovolovala mu, další tahy. Vjela jsem jak svými, tak zároveň jeho dlaněmi pod své tričko. Neodvažoval se nic říct… bylo to šíleně… opojné vést ho…Rozepli jsme podprsenku a své ruce jsem sundala s jeho, jemně si pohrával s mými ňadry a já si začala vyhrnovat tričko. Strhla jsem ho ze sebe a dívala se do jeho šokovaných očí. Byl vzrušený. Už se k mým prsům přibližoval rty, když jsem se odtáhla. Zamračil se. Očividně se mu to nelíbilo…

Usmála jsem se uličnicky a rychle trhla jeho košilí. Ruce měl v pěstích a mhouřil oči. Prsty jsem jezdila po jeho hrudi, objížděla každý nejmenší záhyb… shrbila jsem se a kousla ho do bradavky. Zhluboka se nadechl. Byl tak roztomilý.Obrátila jsem se zády k němu. Přitiskla se k jeho tělu a zaklonila hlavu přesně tak, aby se mi rty o ně otíral. Zatápala jsem po jeho rukách a obmotala si je kolem pasu. Klouzala po nich. Byl to jeden z těch nenapravitelných sváděcích kousků, protože když jsem začala zase boky pohupovat podle hudby, cítila jsem jeho ‚chloubu‘.

,,Proč mě tak týráš?‘‘ Zavrněl.

,,Chtěli jsme přece nespoutaný sexuální zážitek…‘‘ Pousmála jsem se.

,,Takže tomuhle říkáš nevinné úmysly? Proč mi nedovoluješ rty?‘‘

,,Jsou až příliš posvátné… až moc cenné… dočkej se…‘‘

,,A co když nechci?‘‘ Zavrněl a jeho byly sotva pár centimetrů od mých.

,,Pak se připrav na samotu.‘‘ Rychle se odtáhl. Pousmála jsem se. Funguje i vyhrožování!

Klesla jsem na kolena a rozepínala mu pásek. Jeho ruce mi pluly po ramenou a další dva kusy oblečení byl pryč… stál přede mnou v celé své kráse a já se otřásla touhou.

Toužila jsem být jeho součástí, chtěla jsem cítit jeho ruce- všude, jeho rty- všude a celou jeho osobnost přitisklou k mému tělu. Jeho pohled sjel až k mým kalhotům. Přikývla jsem a nechala ho, aby ze mě sundal i poslední kusy oblečení.

Stáli jsme proti sobě… tak jak jsme byli stvořeni.

,,Už smíš…‘‘ Vydechla jsem konečně a ani jsem nehlesla, když jsem byla pevně pod nadvládou jeho nedoškavých rtů. Tiskl mě k sobě, jako kdyby chtěl, aby mě rozmačkal a drtil mě ústy. Kousala jsem mu do nich, sála spodní dokonalý ret a podléhala chtíči.Chytl mě za  zadek a vyhoupl na sebe. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a tiskla se k němu. Doslova jsme hořeli. Obrovský vulkán se v nás zvedal a nemohlo se už nic dělat.

Klesli jsme na zem a jeho vůdcovská, smyslná povaha se projevila… přiklincoval mě pevně ke koberci a stali jsme se jedním tělem…

Nesl mě na samotný vrchol extáze. Oddávali jsme se jeden druhému, proplétali na tom koberci a vzdychali. Polibky nešetřili a jeho zuby mi občas prokousli kůži, načež malé kapičky krve zmizeli v jeho ústech, které jsem v mžiku okupovala. Tolik nám tohle chybělo… těch pět a půl roku… bez zábran, strachu… bez nejmenších problémů…

Přirážení zrychloval… tempo se stávalo nesnesitelnější stejně jako fakt, že díky mého týrání jeho osoby byl mnohem, mnohem roztouženější, než kdy dřív…

Zasekla jsem se. Nemohla jsem to dál vydržet. Nehty zaryla do jeho kůže, přestala jsem dýchat a skousla si spodní ret.

,,Dýchej…‘‘ Vydechl mi u tváře. Nešlo to… Když jsem dosáhla svých nejvyšších výší, když jsem cítila, že se každá část v mém těle, která tepe, chce rozprsknout do všech stran… Tohle byl extrém… Vrčela jsem. Stehna pevně tiskla k jeho bokům, abych měla jistotu, že neuteče a oddávali se milostné slasti dokud se ve spodní části domu nerozlomily dveře a neslyšela jsem dětský pláč….

Autor: Niki311 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Rebelka 51: