Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 3.

27.01.2009 (01:00) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6664×

3. Proč?

Stála jsem na okraji hranice a zírala na skupinku 17tiletých kluků. Stáli jsme naproti sobě jako dva znepřátelené klany. Já a moje rodina a oni s mojí Renesmee. Stále jsem nemohla věřit tomu co Jacob udělal. Věděla jsem, že tam někde je. Moje všechno tam někde bylo. Nevraživě jsem se všechny zabíjela pohledem. Jednoho o něco víc. Stál tam a nehnul ani vrbou. Byl naprosto klidný a spokojený sám se sebou. Jak mi to mohl udělat?!
Z mého hrdla se ozvalo zahrčení. Edward si mě přitáhl ještě blíž k sobě a tvářil se stejně jako já. Zbytek rodiny stál za námi. kdyby nás viděl někdo neinformovaný, myslel by si. že tady stojí skupinka andělů proti obrům. Jeden z těch obrů chyběl. Seth tam nebyl. Zajímalo by mě jestli chybí proto, že se toho odmítal zúčastnit a nebo z jiných důvodů.
„Kde je?“ předběhl mě Edward v mé otázce a společně se mnou udělal pár kroků kupředu. Několik vlkodlaků se začalo třást. Bylo mi to jedno. Chci jen svoji ness. Zpátky a to hned!
„Je v bezpečí.“ odvětil klidně Jacob.
„S tebou, To tak!“ znovu jsem si připadala jako člověk. Bezbranný a bezmocný člověk.
„Ano. Se mnou.“ odvětil mi suše.
„Proč? Jacobe víš přece, že není tvoje.“ některá slova jsem zakřičela a stále jsem křečovitě svírala Edwarda.
„Ty taky nejsi jeho! A podívej se na sebe! Chová s jako bys mu patřila a tobě to nevadí!“ takhle slova mě ranila. Nebyla pravdivá a já to věděla. Cítila jsem jak se Edward napjal.
„Ty jeden pse!“ oslovil ho tak jako nikdy předtím. Jeho hlasem to zněla jako by na něj metal veškerou temnotu temnot.
„Přestaň urážet moji ženu. Nikdy ti ona ani Renesmee nepatřily. Uvědom si, že jsi prohrál.“ řekl pořád tím stejným tónem.
Jacob se křečovitě zasmál.
„Myslím, že začala nová hra. A Bella výhrou tentokrát není.“ Nelíbilo se mi jak to řekl. Nelíbilo se mi, že mě nazval výhrou. Edward mě měl od začátku jistou.
„Přestaň si se mnou hrát, pse.“ podivila jsem se nad tím jak jsem mu to řekla. To přede mnou ovšem jméno nemá.
„Přestaň si s námi hrát..“ ozval se zezadu Emmett hlasem, který jsem ještě neslyšela. Tohle nebude přátelský rozhovor. Tímhle stupem se to rozhodlo. Do popředí vystoupil Sam.
„Měli byste odejít. Teď hned.“ řekl klidně. V puse se mi na nashromáždil jed. jak? Jak ? Proč? Ne…teď nemůžu odejít. Nemůžu jí opustit. Nezmohla jsem se na nic víc než na hrozivé zavrčení. Všimla jsem si toho, že Jacob se třese čím dál tím víc.
„Odejděte! Dokud je čas.“ řekl znovu Sam.
„Čas už vypršel.“ řekla jsem já, pro sebe neznámým hlasem a potom... Potom zbyly pouze instinkty lovce. Vrhla jsem se na nebližší cíl. Jacoba. To co pro mě bylo kdysi vším, se teď nestihlo bránit. Nestihl se ani přeměnit. byla jsem tak rychlá až to bylo povznášející. Spadli jsme na zem a mám pocit, že cesta to odnesla docela těžce. Než jsem ovšem mohla zasadit ránu, která by Jakobovi znepříjemnila alespoň několik dalších měsíců, několik párů rukou mě odtáhlo.
Trhla jsem sebou, ale to už mě pevně držel Emmett a Jasperova ruka se evidentně snažila zklidnit mojí náladu.
„Pusťte mě přece!“ řekla jsem ještě stále vzpurně.
„Bells, miláčku, uklidni se.“ šeptal mi do ucha tak známý hlas.Zaskučela jsem.
„Běžte ho někdo dorazit!“ řekla jsem ještě.
„S radostí sestřičko, ale ty jediná se tu vždycky pereš s vlkodlaky.“ řekl s úsměvem Emmett.
„Tentokrát to bylo vyrovnané ne?“ řekla jsme na svoji obranu.
„Minule jsem si něco udělala já!“ odfrkla jsem si nad tou vzpomínkou zlomeného kloubu. Zvedla jsem se a uspokojeně si měřila co můj krátký boj zvládnul. Jacob se stále nezvedal.
„Neskončilo to.“ řekla jsem k němu a odolala nutkání kopnout si do něj. K mému opravdovému zklamání se zvedl. Kulhavě, pomalu, ale zvedl.
„Copak nevíš, že poražení mají vydat zajatce a zůstat ležet?!“ řekla jsem znovu pobouřená tím, proč se jen nedá zabít. Potom,náhle jsem slyšela nejkrásnější zvuk světa. Tlukot srdce. Rychlý a plachý tlukot srdce.
„Renesmee…“ vydechla jsem téměř nastejno s Edwardem, který teď znovu stál po mém boku. Šla,prodírala se vlkodlaky, Zastavila se přesně na dělící čáře. Hnědé oči upřené na mě.
„Mami…“ řekla také stále však stála a čekala.
„Myslím, že je tu někdo kdo se měl rozhodnout.“ řekl Jacob klidně.
„Ness, máš na výběr. Buď já a nebo oni“ slovo oni po nás doslova hodil ze vší zlostí.
„Nemůžeš jí nutit aby si vybrala!“ vykřikla jsem.
„Ale ona musí.“ připustil Edward. Já nebyla schopná slova. Ohledla jsem se na svoji rodinu. Všichni stáli jako sochy. Nessie neklidně kmitala očima mezi Jakem a smečkou a námi. Rozběhla se ke smečce a skočila Jakovi do náručí. Ztuhla jsem. Jacob se usmál. Usmál se krutě. A vítězoslavně. Ness mu přiložila ručku na tvář a jeho úsměv zmizel. Seskočila mu z náručí a koukla se na něj.
„Sbohem Jacobe Blacku.“ zašeptala a její bronzové vlasy rozevlál studený vítr.

Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 3.: