Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc část 26.


Půlnoc část 26.Další díleček:) a mám dobrou zprávu pro odpůrce Charlieho

26.Londýn?

Nepřeháněla bych kdybych popsala situaci jako někde u vlčí smečky, ikdyž k upírům je tohle pojmenování trošku divné. Moje, naše rodinka měla problémy s tím vybrat dvě maximálně tři auta na cestu. Alice chtěla Porsche s kterým samosebou souhlasil i Jasper. Rose byla pro svoje auto a Emmett souhlasil s tím, e se klidně pro to obětuje. Edward byl pro můj mercedes. A já raději stála opodál. Esme zřejmě balila věci a Carlisle stál kousek ode mně a sledoval tu „upíří vlčí partičku“.

„Je vážně nutné tam jet?“

Otočil se na mně a odpověděl mi. Byl zřejmě zamyšlený „Co jiného jde udělat?“

„Nevím… Nechat ho jít?“ Trošku naivní představa , ale zkusit se musí všechno, dokud to jde.

„Nechat ho jít po tom všem co ví? Je otázka času než se to donese kam nemá a stáli bychom opět před touhle volbou.“ jeho odpověď byla sice rozumná, ale…

Když se to jednou dozvěděl tak, by bylo lepší to tak nechat.

„Měl by se vrátit do Forks.“ moje slova zapůsobila, že se okamžitě uklidnila „válka o auta.“

„Cože?“ první s vzpamatoval Edward.

„Jsi si jistá Bells?“ když se mně ptal, stál vedle mě a držel mně za ramena.

„Nechci aby byl další komu se připletu do života.“

Přitiskl si měn k sobě.“ To se ale nestane.“

„Ne!Já chci“ zdůraznila jsme to slovo aniž bych věděla proč.“Chci aby se vrátil do Forks. Nebude mrtvý, nebude upír a bude mít svoje vzpomínky.“

„Chceš tím říct nechat ho jen tak jít?“ zeptal se znovu Edward přičemž na mně upíral ten jeho pohled.

„Alice ho může kontrolovat…Prosíím.“ jestli tohle řešení nevyjde.. Nevyjde už žádné.

„Alice..Půjde to?“ odtrhl pohled ode mě a otočil se na Alici. Stála opodál s Jasperem,Rose a Emmettem.

„Nevím.Charlie to ještě neví, takže se nerozhodl…Můžeme to zkusit.“

Sundal ruce z mých ramen a pocit bezpečí byl pryč. Co jsme to zase udělala?

Jaké následky bude mít tohle rozhodnutí?

„Dojdu pro Esme“ navrhla se sama od sebe Ros e a v téže sekundě byla pryč.

A za chvíli byla v garáži kompletní rodina.

„Kdy ho odvezeme ….“ po tom slově jsem s zadrhla, nevím jestli ho odvezeme a nebo se odveze sám.“ domů?“

„Kam domů?“ garáží se nesly hlasité kroky Charlieho. Bylo děsné jak byly pomalé a hlučné. Skoro nesnesitelné.

„Jedeš zpátky do Forks ta..Charlie.“ odpověděla jsem mu a pečlivě sledovala jeho výraz.

Na první pohled bylo jasné, že tomu nevěří, ale potom jako by v našem výrazu našel něco co ho ujistilo,nevím sice co viděl,protože můj výraz se měnil asi tak často jako roční období.

„Vážně?“

„Ano, vážně.“ procedila jsem. Nějak jsem chtěla aby už byl pryč.

„Takže můžu odjet?“ sice to byla otázka, ale už mířil k autu.

Všichni jsme svorně mlčeli.

„Měj se Charlie.“ řekla jsme mírně nostalgickým hlasem. Ještě naposledy s otočil a usmál se. Pak nastartoval jeho pomalé policejní auto a odjel.

Z mého zamyšlení mě vytrhla Alice.

„Tak, a teď se aspoň se snadněji rozdělíme do aut.“

„Jak to myslíš?“

„No, jedeme do Londýna ne?“

Cože? Proč jedeme do Londýna bez Charlieho?

„Proč?“ musel jsme jí doběhnout zatímco šla do svého auta.

„Bello ty jedeš Volvem s Edwardem, Rose a Emmettem.“ řekla a zatvářila s přísně.

„Jo proč jedeme do Londýna? Nenechám si uniknout poznat upíra co umí mazat myšlenky..“

Zmateně jsem se otočila na patě a málem narazila do Edwarda.

„cocococo?“ zněla moje zmatená omluva.

Zvedl obočí a chvíli na mně koukal. Jen co jsme si srovnala jazyk a myšlenky dostala jsem ze sebe normální větu.

„Co budeme dělat v Londýně?“

„Mě se neptej. Alice má nějaké nutkání a je děsně zvědavá. Za to ty jsi nějak mimo.“ usmál se a zvedl mě do náručí.

„Co bude s Ness?“ zeptala jsme se a pevně se ho chytla kolem krku.

„Zůstane tady s dědou a babičkou.“ usmál se na mě tím jeho úsměvem.

Otevřel dveře auta a posadil mě na místo spolujezdce , přičemž se autem ozval Emmettův tlumený smích.

„Nech toho.“ řekla jsme mu se smíchem,

„Čeho, malá sestřiško?“ než jsme stihli pokračovat v hádce Edward nastartoval a vyjel za Aliciným autem.

Bude to rozhodně nezapomenutelná cesta.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc část 26.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!