Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 2.

26.01.2009 (16:39) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6212×

2. Překvapení

Už když jsme se blížili k domu zdálo se mi, že něco není v pořádku. Teprve, ale když jsem otevřela dveře do obýváku došlo mi co. Zůstala jsem stát a bez hnutí jsem sledovala tu spoušť. Téměř všechno bylo rozbitné, všechny dveře a všechna okna dokořán.
„Co se tu stalo?“ slyšela jsem říkat svůj vlastní hlas.
Neodpověděl, pouze kolem mě prošel a ve chvilce byl zpět.
„Renesmee je pryč.“
„Cože?!“ Vykřikla jsme až nepřirozeně nahlas a rozběhla se přímo proti Edwardovi.
„To není pravda! Řekni že to tak není“ stále jsem křičela a křečovitě jsme se ho držela. Evidentně jsem mu to moc neulehčovala. Opatrně mě odstrčil tak aby mohl šáhnout pro mobil. Spěšně vytočil číslo.
„Ross? Dej mi k telefonu Alici. Ne okamžitě!“ mluvil neuvěřitelně rychle a snažil se vypadat klidně.
„Můžeš mi vysvětlit jakto…“ nemohl dopovědět větu, protože jsem slyšela jak mu Alice něco horečně vysvětluje.
„Ty chceš říct, že..“ Zase jsem neslyšela konec a nervózně jsem chodila po místnosti.
„Ano, přijeďte a co to nejdříve.“ a zaklapal telefon.
„Co se stalo? Proč jsem jedou? Kdo ji unesl? začala jsem nesrozumitelně chrlit otázky. Chvilku zůstal stát, pak se nadechl a začal vysvětlovat.
„Ness musel unést někdo koho Alice nevidí. Jestli to byl vlkodlak s neví, ale je to dost dobře pravděpodobné. Za pár hodin budou tady..“ říkal ještě něco, ale já nebyla schopná cokoli vnímat . Vlkodlak? Jediní, kteří jsme znala byli v La Push. Jestli to byl někdo od nich. Ani jsem na to nechtěla pomyslet. Zamířila jsem k sedačce a sedla si. Během chvilky mě už objímal, ale nebyl schopný mě konejšit.
On sám by to potřeboval.

---------------------------

Opravdu za pár hodin už byli všichni Cullenovi u nás v obýváku. Všichni stáli neschopní cokoli říct. První kdo promluvil byla Alice.
„Je to divné, že jsem nic neviděla. Myslím, že bysme měli den a nebo dva počkat. třeba se ten někdo ozve..“ Načež se z mého hrdla vydalo protestující zavrčení.
„Bello já vím, že bys nejraději šla hledat a prohledala celý svět, ale to opravdu nejde.“ řekl Carlisle.
Znovu jsem cosi zamručela, ale rozhodla jsme , že raději pomlčím. Edward náhle vstal a spolu s ním odešel Carlisle, Emmett a Jasper do ložnice. Jen co se zavřeli dveře uslyšela jsem šumění, jak se začali o něčem dohadovat.
„Bells? Nechtěla bys na lov?“ zeptala se opatrně Alice. Jen jsem přikývla a zvedla se. Během chvilky se k nám přidala i Ros.
„Ještě to tu moc neznám.“ řekla jsem nepřítomně.
„Nevadí já ano.“ Odpověděla vesele Alice.
Pomaleji než obvykle nás Alice vedla na mýtinu. Z východu jsem ucítila stádo nějakých býložravců asi vysoké. Mávla jsem rukou tím směrem a během chvilky jsme byly přikrčené za křovím, hledajíc si kořist. Ani jsem nevnímala nějakou žízeň. Neustále jsem myslela na svou Renesmee. Kde teď asi je? Co když se jí něco stalo? Nikdy si neodpustím , že jsme ji nechala samotnou.Abych přetrhla proud myšlenek,, vrhla jsem se jako první po nejbližším zvířeti. Už jsem s konečně naučila „stolovat“ tak, že to na mě nebylo poznat, ale i tak by mi to dnes bylo jedno. Během chvilky ze stáda zbylo jen pár jedinců , kteří už se dali na útěk. Alice ani Ros nebyly roztrhané a já měla kupodivu měla jen roztržený rukáv.
Vydaly jsme se tedy zase k domu. Teprve teď jsme si všimla žlutého Porsche před domem. U něho stál zbytek rodiny. Esme už k nám běžela.
„Máme stopu“ řekla jakmile byla u nás. Neřekla to,ale tak nadšeně jak bych čekala.
„Opravdu ji unesl vlkodlak..“ polkla a nemluvila dál.
Stále jsem nechápala. „ Jaký vlkodlak?“
„Někdo z La Push“ dostalo se mi odpovědi od Edwarda.
„Cože?“ To bylo vše na co jsem se zmohla. Poté snad poprvé jako jediný upír v historii jsem omdlela.

________

Probudilo mě hučení motoru. Rozhlédla jsem se kde to jsem. Seděla jsem Edwardovi na klíně v jeho Volvu. Jasper řídil. Vzadu seděla Ros, Alice a Emmett.
„Jsi první upír co spal!“ Zahulákal Emmett jen co si všiml, že jsme vzhůru. zahlédla jsem jak ho Edward málem zabil pohledem. On se však nepřestal smát.
„Kam jedeme?“ zeptala jsme se všech v autě.
Odpověděla kupodivu Ros „Jedeme do Forks“.
Žaludek se sevřel úzkostí. Jak mi to mohli udělat. Jak mi to mohl udělat Jac?
Ztrápeně jsem se koukla do Edwardových očí . Tvářil se snad ještě hůř než já.
„Ten někdo si to odskáče.“ Procedil skrz zuby a já jen doufala . že to Jacob nebude…
„A co univerzita?“ podivila jsem se nad svými myšlenkami. Jak můžu na tohle myslet…
„Do maximálně tří dnů jsme zpět. I s Renesmee.“ řekl nepřítomně.
Tak moc jsem tomu chtěla věřit. Tak moc a tak jsem se ptala dál.
„ Co bude s Ness?“
„Bude se stěhovat celá rodina.“
„Cože, proč?“ zase jsem pocítila tu vinu. Že s něco musí měnit kvůli mně.
„ Ve Forks už není bezpečno.“ dodal a já už zahlédla uvítací tabuli. Poprvé jsem se cítila opravdu jako kámen.

Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 2.: