Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Půlnoc- část 15.

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Půlnoc- část 15.Další díleček:) a zklamu všechny přiznivce hodné Bells:) nezlobte se ,. ju O:-)

08.02.2009 (14:30) • Arya • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4296×

15. Puberta

Nevěřila jsem tomu, že jsem to stále já. Já bych tohle přece nikdy neudělala. Opřela jsem se o zeď ve špinavé postranní uličce. A koukala jsem před sebe.

Leželo tam něčí tělo. Ani jsem neznala jeho jméno. Možná , že je to tak lepší. Aspoň jsem necítila takovou vinu. Ale nějaká tu přece byla. Bohužel mi přišlo, že je až příliš nicotná. Víc ve mně převažoval pocit uspokojení. Celý ten rok na zvířecí krvi jsme si připadal jako podvyživená. Teď jsem si konečně připadala jako upír. Zahlédla jsem svůj odraz ve špinavé louži. Zlaté oči byly fuč. Vystřídaly je červené. Ty kterých jsme se tak bála. Mi teď přišly důkazem toho co se stalo.

Šla jsem velmi pomalu. Pomaleji než člověk. Téměř vůbec. Všimla jsme si, že právě vychází nějaký člověk z postranní uličky. Byl sám a voněl lépe než ostatní,které jsem dnes potkala. Zamířila jsem k němu. Zůstal stát jako přimražený když u došlo za kým jdu. Usmála jsem se a tím sem zřejmě odhalila své zuby. Byla jsem tak blízko, že se ta vůně nedala vydržet. Věděla jsem , že ještě teď mám čas odejít. Nemusím ho zabít. Může si žít dál jeho mizerný život.

Nedalo se to. Bylo to jako droga. Droga m která se vám sama nabízí, Droga, které jste tak dlouho odolávali.

Téměř jemně jsem ho odstrčila zpět do uličky. Bylo to jako na prvním lovu.. Hlavou mi probleskly úryvky. Ostré upíří úryvky. Já a Edward. Zahnala jsem je pryč. Udělala jsem to vůbec já?A nebo to byl lovec ve mně. Nebyl čas přemýšlet.

Jemně jsem se k němu přiklonila jako kdybych ho chtěla políbit. Moje zuby ovšem nakonec skončily v jeho hrdle.

Tahle vzpomínka nechtěla ani za nic opustit moji hlavu. Hlavně jsem nevěděla co teď. Nakonec jsme nerozhodně tělo hodila do popelnice. Chvilku jsme tam stála a přemýšlela.

Co se stane teď? Půjdu zpátky?

Vyšla jsme z uličky a opět se zapojila do davu. Došla jsem k autu. Otevřela a sedla si. Zase jsem přemýšlela.

Alice viděla jak někoho zabiješ.

Alice měla zase pravdu. Viděla tolik věcí. Moji přeměnu a teď i tohle. Co mě ještě čeká? Nastartovala jsem.

„Zvládnu jet domů?“ zašeptala jsem si sama pro sebe.

Nevím.

Moje podvědomí už mě s touhle odpovědí štvalo.

Budu si muset pokládat jiné otázky.

Opatrně a pomalu jsme jela pryč. Nejela jsem domů k lesu.. A nebo ano?

Nevím.

Další špatná otázka.

Dobrá jedu domů. Co bych asi dělala někde jinde?

Nevím.

„Mlč!“ vztekle jsme praštila do volantu.

Otravné podvědomí. Otravné nevím. Otravné otázky.

Poslední zatáčku jsem vybrala poněkud prudčeji než bych měla. Teď už jsme se řítila k domu.

Zastavila jsem těsně u něj a zůstala tam stát.

Zvládneš to Bello.

A vida, moje podvědomí umí novou věc.

Vystoupila jsem a snažila se nějak zakrýt barvu svých očí. Zavřít je bylo nápadné. Takže s tím nic neudělám.

Dveře byly otevřené a já vstoupila do obývacího pokoje.

„Omlouvám se.“ hlesla jsem jen co jsem vešla.

V jejich výrazech bylo pochopení. Až na jeden. Edward měl ztrápený výraz.

Proč?

Nevím.

Alice ke mně zamířila.

„To je v pořádku Bells. každý si tím musel projít.“ utěšovala mně.

„Zvorala jsem to.“

„Ale vůbec ne zlatíčko. Opravdu se to může stát každému.“ ozvala se Esme.

Odněkud se vyřítila Ness a běžela přímo ke mně.

„Mami.“ objala mi levou nohu. Zřejmě se jí nechtělo skákat. Já ovšem měla oči jen pro něj. Stál tam a nic neříkal. Neusmál se.

„Už jsme doma.“ zašeptala jsem a sklonila se k Ness.

„A už nikdy, nikdy neodejdu.“ slíbila jsem.

Evidentně spokojená zase odcupkala pryč.

„Edwarde.“

Neotočil se ke mně. Odešel bez známky lítosti.

„Co? Proč?“

V místnosti už zůstala jen Alice s Ross.

„Je na tebe a nebo na sebe naštvaný.“ zodpověděla moje otázky Ross.

„Ale nedělej si z něj hlavu. Je to jenom chlap , ne?“ dodala Alice. Chtěla jsem něco namítnout, ale předběhla mě.

„No a do té doby. Určitě se smíříte na tom večírku.“ dodala nadšeně.

„Tak to nevím, Alice. Jdu si s ním promluvit.“

Nechala mě odejít.

Proč se vždycky urazí v tu nesprávnou dobu? A dělá mi to jenom těžší…

Autor: Arya (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Půlnoc- část 15.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře