Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje!8

24.07.2009 (13:30) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1386×

8.Kapitola

Alice:

Ach bože, kdy už se konečně vrátí. Čekáme tady na ně všichni už tři dny a oni stále nikde. Všichni se na ně těší, bohužel já jen tak napůl. Opět jsem měla vidiny. Jedna mě potěšila, ale ta druhá naopak.

Viděla jsem Edwarda se Sophií, v nějaké jeskyni. Seděli tam jen tak na zemi a choulili se k sobě. Edward vypadal moc utrápeně, ale nemusela jsem se o něj obávat. Byla tam totiž ta nejmírumilovnější opatrovnice, kterou jsem kdy poznala, po Esme. Pak jsem ještě viděla jak se sebrali a odcházeli na lov. To bylo dobrý znamení, je jasné, že se bráška už trošku vzpamatoval a co nejdříve sem dorazí. Pak uslyší moje myšlenky a to ho srazí zpátky na kolena. Ale musí to vědět. Jde přece o jeho lidskou lásku! Opět se jí pokusí zabít, opět ho její vůně bude natolik přitahovat, že prostě neodolá..Ale nevím jak to skončí. To už je jen na nich, teda spíše na Edwardovi.

Poslední dva roky, co k nám přišla Sophie, mam horší a horší noční můry, moje obrazy do budoucnosti vypadají ještě hůř. Sem tam nějaký záblesk štěstí, ale po chvilce se rozplyne jak pára. Když si vzpomenu na ten obraz před třemi dny, zachvěju se, i když nejsem člověk. Bylo to tak živý, ten krásný obraz zamilovaného bratra, jak se blíží k dívce tak krásné, milé, aby jí mohl políbit. Ale najednou se všechno obrátilo. V bráškovi se probudil ten největší netvor, jakého máme – touha po krvi. To už jsem byla velmi zmatená a začala křičet na vyděšenou Sophii, aby tam rychle běžela. Vybavil se mi ještě jeden obraz před tím, nebyla jsem si jistá, proč tam mam poslat zrovna Sophii, ale když se mi objevila ta další vidina, bylo mi to jasné. Dívka, s vlasy kaštanově hnědými, které ji umáčené a urousané padaly na ramena i do hnědých krásných očí. Její řasenka líně stékala po krásné hedvábné, téměř bílé pleti. Mrkla jsem po očku na Sophii a už mi bylo jasné proč ona.

„Utíkej Sophie, musíš tu dívku zachránit! Je to Tvoje dcera!“

Ano, ta podoba byla dokonalá, ikdyž Sophiiny oči měli teď barvu zlatavou, ale posazené byly úplně stejně. Na chvilku jsem zaváhala, že je ta malá taky upír, ale když jsem uviděla její ruměnec ve tvářích, když se k ní Edward přibližoval, aby jí políbil, bylo mi vše jasné. Byla jsem ráda, že to Sophie stihla, jen mě trápila jedna věc. Teď budu mít kolem sebe dvě osoby, k smrti utrápené..a celá rodina bude trpět s nimi, jako to dělala vždycky!

Ještě že tady máme Jaspera!

„Nad čím přemýšlíš?“ Vyrušil mě, pro mě, ten nejkrásnější hlas.

„Ahoj lásko.“ Pozdravila jsem a hned mu vlepila i letmý polibek. Neměla jsem teď moc času na rozhovory. Snažila jsem se soustředit hlavně na Edwarda a na tu lidskou slečnu, aby se mi lépe vybavila ona vize. Jenže Jasperův dar na mě působil až moc. A když mě navíc ještě objal, vše se zintenzivnělo.

„Nemysli na ně. Oni se o sebe postarají. Sophie se o Edwarda postará, nemáš se čeho bát.“

„Ale já se bojím nových vizí, Jaspere. Vidím tam zase Edwarda s tou dívkou a tentokrát se to stane!“

„Víš co,“ poradil mi, „Edwardovi o tom nic neříkej, dokud nepřijde čas.“ To jsem mu ale musela odporovat:

„Ale já nevím, jestli už teď není pozdě. Vůbec nevim kdy se to stane..!“

Objetí ještě zesílil a políbil mi na temeno hlavy.

„Všechno bude dobrý. Musíš jen věřit.“ S těmito slovy na mě začala působit i jeho síla..pomalu jsem se mu stulila do náruče, na nic nemyslela a jen si vychutnávala jeho přítomnost.

*****

Edward se Sophií se vrátili k večeru domů. Rodina je přivítala s otevřenou náručí. Jediná Alice se jemně stranila, ale ani Edward se toho nevšiml. Byl zasněn do sebe. Přemýšlel o všem, hlavně o své lásce, která v tom samém momentu přemýšlela o něm a o mamince. Čekala do večera, jestli se náhodou někdo neobjeví v uličce, ale marně. Růže z chodníku někdo uklidil, pistole zmizela. Pravděpodobně si jí někdo přivlastnil, aby se na místech jako bylo tohle, mohl chránit.

V kapse jí zadrnčel telefon. Na displeji se objevilo „Charlie“. Proč jí teď shání?

„Ano tati?“ přijala hovor. Vzápětí si uvědomila že dneska Charliemu dávají sport a chtěl se na něj jet koukat do La Push, k jeho dlouholetému příteli.

„Jé, já už běžím. Jasně, že je pohlídám. Jsem tam do deseti minut, klidně už vyjeď, oni to zvládnou, vydržet doma sami pět minut!“ řekla mu, zaklapla telefon a vyrazila směrem domů.

Po zavěšení telefonu se Charlie oblékl, sundal klíče od auta z háčku, rozloučil se s Danielem a Jamiem a vydal se k autu. Nastartoval a rozjel se směrem k La Push. Měl by jet cestou, kterou půjde Bella, tak jí vyhlížel, aby jí ještě zamával na rozloučenou.

Bella právě přecházela jednu z ulic, když uviděla policejní auto svého táty. Zamávala mu a táta jí gesto oplatil.

Zrovna přejížděl křižovatku a koukal doprava, na svojí dcerušku, když se zleva vyřítila nečekaně dodávka. V okamžiku kdy se Charlie otočil za zvukem kvílejících brzd, bylo už pozdě. Akorát dodávka narazila do policejního auta, přímo do dveří řidiče, které se zmuchlaly jak papír a přimáčkli tělo Charlieho do sedačky. Dodávka ještě tlačila osobák dobrých pár metrů, až se zastavila i s policejním autem o sloup. Ten ještě osobák zdemoloval z druhé strany. Z dodávky vyběhl vyděšený muž, ihned se začal prát s vrakem auta, aby vyprostil policejního ředitele, kterého ihned poznal. Bella přiběhla k autu a začal muži pomáhat.

„Pomozte mi!“ prosil muž Bellu. „Zavolejte záchranku!!“ křičel na ní.

Bella okamžitě zvedla telefon a zavolala na číslo místní nemocnice.

„Dobrý večer, tady Bella Swannová. Na severním výjezdu z Forks, poslední křižovatka, se stala nehoda. V autě je uvězněn pan Charlie Swann a nevíme jestli žije! Prosím, rychle, rychle.“

Ze sluchátka se ozval příjemný hlas. „Slečno, uklidněte se, ihned je tam sanitka. Hlavně se nepokoušejte pana Swanna vyndat, vůbec s ním nehýbejte. Jen zkontrolujte životní funkce a vyčkejte na záchranku.“

Po posledních slovech ženy, zavěsila a ihned se vrhla k vraku auta. Viděla tatínkovo hlavu, jak bezvládně leží stočená na levou stranu. Jeho ruka byla v nepřirozené poloze, skřívaná pod volantem. Všude bylo hrozně moc krve. Sáhla okénkem Charliemu na krk a snažila se nahmatat puls. Ulevilo se jí, když cítila jemný tlak na její prsty.

Uslyšela zvuk majáků, patřící sanitce. Otočila se za směrem a uviděla jí. Pořád byla napjatá jako struna, ale stále uvažovala chladně. Sanitka zastavila pár metrů od zdemolovaných aut. Vystoupili dva mladí muži, jeden šofér, druhý spolujezdec. Oba navlečeni ve speciálních oblecích, rozeznatelných od ostatních lidí. Vedle sanitky se ještě objevilo auto hasičské a jedno policejní. Okamžitě se pustili do vyprošťování těla.

Najednou se otevřeli dveře zadní části sanitky a z nich vystoupil středně vysoký, krásný doktor. Přišel k Belle, podal jí ruku a představil se.

„Dobrý večer, Bello. Jsem doktor Cullen, Carlisle Cullen. Podívám se na vašeho otce a dám vám něco na uklidnění, ano?“ mírně se na ní usmál, ona mu úsměv opětovala. Když se však podívala do jeho očí, zarazila se. Takovou barvu očí viděla jen jednou. Jako kdyby se koukala do hrnku, plného medu.. Byli tak zlatohnědé, jako ten sladký med.. Ty oči měl i její mladík, jmenoval se … Edward. Ano, vzpomněla si i na jeho jméno. Ty oči také patřili její mamince. Koukala se na záda tohoto mladého muže a dál přemýšlela. Nakonec dospěla k jedinému závěru. Carlisle Cullen je upír, vypadá to, že jí neublíží a určitě pomůže jejímu otci! A ona možná zase uvidí svojí maminku, i toho překrásného upíra, který jí chtěl zabít..

---------------------------

Snad se vám příběh zatím líbí. Byla bych moc ráda, kdyby zde přibývaly přízpěvky..a nějaké nápady, myšlenky, kritika a tak.. Doufám, že vás nezklamu. tady přidávám odkaz na shrnutí povídek - http://www.stmivani.eu/37-shrnuti-povidek/povidky-by-ego/

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje!8: