Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - Vstupenka do ráje! 20

15.10.2009 (12:00) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1417×

Bella:

Přejeli jsme celý Seattle, zastavili u místního divadla a já začala pomalu tušit co pro mě Edward přichystal. Gentlamensky mi otevřel dveře a bez jediného slova mi nabídl rámě, do kterého jsem se s radostí zavěsila. Dlaní jsem se dotýkala horní části předloktí, které mu zakrývalo sako. I přes dvě vrstvy byl cítit chlad jeho kůže.

Mlčky jsme došli až ke dveřím, kde už na nás čekal muž v černém obleku. Oba jsme ho pozdravili, Edward mu podal lístky a on, s přáním pěkného večera, nás pustil do útrob velké, staré budovy. Až teď jsem si všimla názvu a typu představení. Krásným písmem tam bylo napsáno:

Opera

Giuseppe Verdi – La Traviata

VIP Lóže – sedadla 1, 2

Se zatajeným dechem jsem četla řádky na lístku. Když jsem se po poslední řádce podívala na Edwarda, usmíval se.

„Mám rád opery. Je to nejlepší hudební stvárnění příběhu. Ta harmonie, všech nástrojů a zpěvu, tak bezchybně zakomponovaných do příběhu, ve mně vyvolává nepopsatelné pocity.“

Musela jsem s ním souhlasit. Milovala jsem opery. Tiše jsem přikývla a následovala jeho kroky do schodů, které vedly na balkon.

Usadila jsem se na sedadle s číslem 2. Při pohledu dolů jsem přestala dýchat. Pode mnou se rozprostíral obrovský prostor, z části zaplněn sedadly, která byla plně obsazena nedočkavými diváky. Blíže k hledišti byly stojánky, židličky a podstavce pro nástroje, jež měly doprovázet operní pěvce. A nakonec podium – obrovská plocha, která byla po několika metrech přepažená zlatou oponou, která se měla za pár minut roztáhnout. A za ní byla další, černá, která se naopak roztahovala do stran. Pamatovala jsem si vše z dětství. Jak jsem jako malá byla unešená z tak velkého počtu hudebníků a nemohla pochopit, jak se celé představení mohou herci, či pěvci naučit nazpamět.

„Nádhera,“ vypadlo ze mě. Otočila jsem se na Edwarda, abych zjistila jestli tu krásu se mnou sdílí taky. Nekochal se divadlem a jeho vybavením. Spíše to vypadalo, jakoby se kochal mnou. Trošku jsem sebou trhla, protože jsem nečekala, že bude tak blížko a hlavně, že mě bude celou dobu pozorovat.Byli jsme od sebe jen pár centimetrů a troufám si říci, že jsme oba mysleli na tu samou věc – na polibek.

Edwardova ruka se zvedla a jemně se dotkla kůže na mé levé tváři. Jeho dotyk jakoby mě povzbudil vpřed. Nad ničím jsem už nepřemýšlela, jen si vychutnávala ten okamžik, kdy jsem ucítila chlad jeho rtů na mých. Lehce jsem otřela ty mé o jeho, což byl impuls, který ho vyburcoval k polibku. Ještě víc přitiskl ústa na má a jeho ruka sjela po straně mého krku až na šíji, kde si mě lehkou silou ještě více přítáhl k sobě. Nechtěla jsem přestat, ale on malinko ucukl zpět, rozpojil naše rty a něžně se usmál.

„Představení začíná.“

Měl pravdu. Ani jsem nepostřehla že světla zhasla a zlatá opona se vytáhla nahoru. Hudebníci už byli na svých místech a z ticha se začala linout úvodní melodie, která doprovázela oponu tmavou, jež se roztahovala do strany. Za ní už byli připraveny kulisy.

Bylo těžké se zpočátku soustředit, ale jakmile začala hlavní hrdinka zpívat, plně jsem se vcítila do příběhu. Celou dobu jsem držela Edwarda za ruku a po dlouhé době se cítila zase šťastná.

Představení skončilo za necelé tři hodiny. Samozřejmě v průběhu byly dvě přestávky. Edward mě ukázal všechny možné fotky a obrazy, které byli zavěšené na stěnách mimo sál a ke každé mi pověděl nějakou tu zajímavost. Pořád jsme šli ruku v ruce a já nechtěla, aby tento večer skončil, jakobych snad cítila potíže..které se pomalu blížily.

Po skončení přestavení jsme vstali a vydali se zpět k autu. Nechtělo se mi. Konečně jsem se víc zaměřila na ten polibek, který jakoby úplně celé to představení odstartoval. Přehrávala jsem si ho pořád dokola a možná bych neskončila dřív než bychom vyšli do chladné noci. Bohužel po pár opakování Edwardova ruka povolila sevření a přesunula se kamsi přede mě, čímž mě i zastavila. Zrovna jsme vstupovali do první haly, když jsem spatřila to stejné jako Edward. Pár metrů ode mne v rohu obrovské místnosti stáli dvě osoby. Žena, která vypadala jako bohyně s ohnivou vlnitou hřívou vlasů a kulatým obličejem se na mě upřeně dívala a jemně, nepřirozeně se usmívala. Vedle ní stál muž hubené postavy vlasy delší, světlé, ztažené vzad do culíku. On naopak od ženy byl natočen na druhou stranu a pozoroval odcházející diváky. I z dálky jsem poznala, že jejich oči jsou tmavě hnědé. Chvilku jsem je jen tak pozorovala a snažila se na nich najít něco zvláštního. Až když mě Edward svojí rukou jemně zatáhl dozadu, mé smysly zbystřily. Jediný společný znak, který mě napadl byla ta neskonalá krása obou svořeních. Ano, už jsem byla schopna poznat, o koho se jedná a proč mě tak Edward chrání. Byli to upíři, a pravděpodobně nebyli stejní jako Edward, maminka a jejich nová rodina. Žena se obrátila k jejímu druhovi, cosi mu pošeptala a pomalu se vydali k nám přes celou halu. Oba upřený pohled na mě.

Zmocnila se mi panika.

„Klid Bells,“ jako kdyby vytušil, že jsem začala být nervozní, „nikdy Ti neublíží. Ne, když budu s Tebou.“ Těmito slovy mi alespoň trošku uklidnil. „Stuj vzpřímeně a snaž se být jim rovná. Nesklápěj zrak, hlavně se jim musíš koukat do očí.“ Více mi toho už říct nestihl. Jen mírně popošel více dopředu než jsem byla já a rukou mi opět chytil mojí.

„Bavíte se?“ ženská nezdvořilá, ani pozdravit neumí, projelo mi hlavou.

„Hezký večer Victtorie,“ pokynul hlavou k ní, „Jamesi,“ hlavu mírně natočil, ale už nepokynul.

„Dobrý večer,“ pozdravil muž.

Edward zdvořile pokračoval v konverzaci: „Ano bavíme se, velmi dobře. Ale už jsme bohužel na odchodu, že Bells?“ až po chvilce mi došlo že ta otázka byla směřována ke mně, pravděpodobně kvůli tomu, abych se také zapojila do rozhovoru. Nadechla jsem se a podívala se přímo do očí té zrzavé bohyně krásy.

„Ano, jsme na odchodu.“ ještě jsem přihodila falešný úsměv a mírně stiskla Edwardovo ruku. Její oči byly jako vše ostatní prostě úžasné. Ještě chvilku jsem se jí do nich dívala a snažila se něco vyčíst. Stály jsme proti sobě, jako dvě sokyně, jen s tím rozdílem, že ona byla nesmrtelná, nádherná a zabila by mě jednou ranou. Po chvilce pozorování jsem si všimla, že na okrajích její hnědé duhovky prosvítá sytě rudá..Okamžitě se mi před očima objevil obraz Edwarda s oné osudné noci, kdy jeho oči měly barvu tmavě červeného vína, v tu dobu byl ještě zabiják, jen s čistou duší v sobě. Ona však byla jen to první...žádnou čistou duši neměla. Z mého uvažování mě probudil stisk Edwardovi ruky, bylo na čase jít.

„Bohužel musíme vás opustit, přece jen to máme domů" to slovo schválně zdůraznil, „ještě nějakou tu hodinu.“

Rudovlasá žena se na něj s úsměvem podívala, „Ale Edwarde, starý příteli, vždyť nám na čase nezáleží.“ snažila se nás pozastavit.

„Ne Victtorie,“ řekl důrazně a tím vlastně ukončil celý rozhovor.

„Těšilo nás. Sbohem.“ to slovo neznamenalo nic jiného, než že už je nikdy nechce vidět a já vlastně taky ne.

„Naviděnou,“ dodal muž a mnou projelo jemné zachvění. Něco mi říkalo, že je nevidím naposled.

Edward se vymanul z mé dlaně a celou paži mi obmotal kolem krku a přitáhl si mě ještě víc k sobě. Bál se o mě, poznala jsem to na jeho chování.

„To nebyl nejlepší závěr večera.“ pronesl, když usedl za volant.

„Třeba bude ještě nějaký lepší závěr.“ snažila jsem se o nepatrný flirt. Ale nebyla na to teď vůbec nálada.

Dojeli jsme před dům a opět mi otevřel dveře a vedl mě, zavěšenou na jeho paži dovnitř. Celou cestu jsme nepromluvili a vypadalo to, že ani teď se konverzovat nebude.

„Měla bys jít spát. Ráno brzy vstáváme.“ řekl dosti odtažitým hlasem. O co se snažil? Nepodlehnout mi? Nepodlehnout naší lásce? Tak to ne. Jen tak se nevzdám. Večer krásně začal, výborně pokračoval a excelentně ho zakončíme. Stoupla jsem si na špičky a přiblížila se k jeho uchu.

„Můžu dostat alespoň pusu na dobrou noc?“ zeptala jsem se tím nejsvůdnějším hlasem co to šlo.

On se od mě mírně odtáhl a vzal mojí hlavu do dlaní. Ve mně začalo cosi jásat. Vyhrála jsem. Tentokrát se ve mne probudila vlna touhy a já ho chtěla víc a víc. Pomaličku si přibližoval můj obličej k jeho a já myslela, že mi ti motýlci v břiše vyletí ven. Pořád byl však vážný a tak jsem se ho snažila trošku rozehřát pohledem. Přidala jsem úsměv a ruce. Ty jsem obmotala okolo jeho pasu a lehce si ho přitáhla blíž, až jsme se těly dotýkali. Pořád se přibližoval a stále mě přitahoval jeho tekutým zlatem v očích, bohužel najednou změnil směr, malinko se povytáhl nade mě a polibek nasměroval úplně jinam než jsem chtěla. Na čelo. I když i toto políbení bylo velmi příjemné, nenahrazovalo to, ten polibek v divadle.

Vydechla jsem, zklopila oči a spustila ruce z jeho boků.

„Dobrou noc Bells,“ popřál mi. Já stále ještě omámená jeho dechem jsem ho jen minula a vydala se po schodech do pokoje a pak do koupelny. Když jsem je vyšla, popřála jsem mu taky hezkou noc a kráčela dál.

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - Vstupenka do ráje! 20: