Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proměna - vstupenka do ráje! 17

18.09.2009 (21:00) • EGO • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1334×

Bella:

Uff. Kdyby mě teď Edward políbil, neudržela bych se a asi bych ho začala líbat taky a pravděpodobně hodně náruživě. Byla jsem ráda, že jsem mohla utéct alespoň na chvíli do svého pokoje. Na to jediné co jsem myslela byly jeho rty. Stále jsem si vybavovala ten lehký polibek tam venku, v dešti..představovala jsem si, jaké by to bylo asi teď? Bylo by to stejné, nebo lepší? Hmmm..musim začít myslet na něco jiného. Přišla jsem do pokoje a do nosu mě opět udeřila ta nádherná vůně. Už vím komu patřila, ale kde by se tady vzal? To okno. No jasně..on mi vlezl do pokoje?

Okamžitě se ve mně znovu probudil ten vztek, chtěla jsem jí dolů, ale rozum mi řikal, že by to nebyl zrovna nejlepší nápad. Zůstala jsem proto nahoře v pokojíku a snažila se uklidnit vdechováním té přenádherné vůně. Za chvilku se mi však začala Edwardova vůně mísit s vůní jídla. Než jsem si stačila přesně uvědomit co se děje, ozval se zespoda Edwardův hlas.

„Pozdní oběd!“

Mňam cítila jsem vůni opečených brambor a nějakého masa..kuřecí určitě. Seběhla jsem hladově ze schodů a ve dveřích narazila na něco tvrdého. Co by to tak mohlo být? Vdechla jsem vůni a bylo mi to jasné, jemně jsem se odtáhla a běžela dál ke stolu.

„Jídlo, super.“ V duchu jsem se držela, abych na něj nebyla moc milá. Když on mě pořád zkoušel, na kolik jsem trpělivá a co všechno vydržím, tak já ho budu zkoušet taky. Celou dobu mě pozoroval s úsměvem na tváři.

„Co je?“ odpověděla jsem s pusou plnou brambor.

Jen zakroutil hlavou a radši se zadíval z okna. Po chvilce však promluvil.

„Bello, co bys řekla malému výletu?“

„Omg..ech…“ jeden nemotorný brambor se mi zarazil v krku a já se začala trošku dávit. Okamžitě byl u mě a trefil mě do zad. „Upfff,“ pro změnu mi zase vyrazil Edward dech, to byla šlupka. Měla jsem co dělat, abych se zase nadechla bez kašlání.

„Seš v pořádku?“ nemístná otázka, pomyslela jsem si.

„Ty si prostě jednou ublížíš..“ opět kroutil hlavou, tentokrát však nad mojí nemotorností, opět. Musela jsem se trošku začervenat, protože ihned se jemně usmál. Skoro bych zapomněla na jeho otázku.

„Výletu?“ odpověděla jsem mu otázkou?

„Ano,“ pro jistotu to zopakoval ještě jednou, „malý výlet do přírody.“  Řekl to jako by se nechumelilo. On mě má hlídat a bude mě brát do přírody? No proč ne..ale doufám, že se nestanou zase nějaké komplikace.

Souhlasila jsem tedy a čekala na další info, ale nedočkala jsem se. Jediné co mi řekl bylo, že vyrazíme zítra kolem deváté ráno. Tím náš rozhovor jaksi skončil. Já se najedla a zase letěla do svého pokojíku. Nevím proč, ale jeho přítomnost mě hrozně znervozňovala i jeho chování. Popadla jsem knížku, deku, udělala si hrnek čaje a šla si sednout na zahradu. Alespoň tam by mě nemusel nikdo rušit, ani Edward. Toho jsem ani nezahlídla. Snažil se mi asi nechat alespoň trošku soukromí. Všimla jsem si že umyl nádobí a že tašky s jeho věcmi zmizely, pravděpodobně se nestěhovával do pokoje pro hosty.

Pořádně jsem se nemohla ani soustředit, po třech stránkách jsem si nepamatovala vůbec nic. Bylo sice pod mrakem, ale nepršelo a bylo tak docela teplo. Přemýšlela jsem co asi teď dělá tatínek? Jestli pak je vše v pořádku, či naopak.

.......................................................

Všechno bylo špatně. Po třech dnech utrpení, jak Charlieho tak Sophie, konečně procitl. Jeho oči byly rudé, plné strachu a otázek.

Posadil se na posteli a pomalu se rozhlížel po místnosti. V rohu stáli tři ženy a před nimi čtyři muži, připraveni zakročit, kdyby bylo potřeba. Podrobně si všechny prohlížel, pak se podíval na své ruce, jimiž si později sáhl na svůj obličej.

Ticho prolomil až hlas jeho lásky.

„Charlie?“

Okamžitě se podíval směrem, odkud hlas přicházel. Seděla v křesle u okna, obličej ustaraný, tmavé vlasy jí padaly jemně do obličeje. Seděla, s rukama skříženýma na kolenou a pozorovala ho stejně ostražitě jako ostatní, avšak v jejích očích se zračila i láska.

Koukal se někam před sebe a začal se soustředit, zkusil se nadechnout, instinktivně si položil ruku na hrudník, aby zjistil, zda-li se zvedá. Ano, zvedal se, ale jeho mrtvé plíce vzduch nepotřebovaly. Snažil se nahmatat tlukot svého srdce, ale nic neslyšel ani necítil. Jeho smysly však zbystřili o více jak 150% procent. Viděl úplně vše, každé smítko, každou částečku prachu, slyšel ptáky, venku, jak zpívají své milostné písně, slyšel i včelu, která si zrovna sedla na květ a začala sosat lektvar, jež v sobě květinka měla. Slyšel i tiché šustění listů, jak do nich zafoukal vítr. A cítil mnoho esencí ve vzduchu. Nejvíce však tu, kterou již dobře znal. Znal jí z postele, kterou obýval, z oblečení, které stále vyselo ve skříni. Znal jí ze svých vzpomínek.. S rukou stále položenou na hrudníku se opět otočil ke své lásce a konečně promluvil:

„Elizabeth,“ to jméno vyslovil tak jemně, s láskou a něhou. Vždyť tu ženu stále miloval.

Pomalinku se zvedl z postele. Mužské postavy udělaly malinký krok dopředu a rukama ochranitelsky posunuli ženy ještě kousek do rohu.

Charlie se pustil kraje postele a vydal se pomalinku směrem k Elizabeth. Ta natáhla ruce před sebe a s koutky, roztáhlými do širokého úsměvu, Charlieho pobízela, aby šel k ní. Bylo na něm vidět, že váhá, že přesně neví co se děje, ale věděl, že žije a to bylo hlavní. Když už byli od sebe jen pár metrů, Charlie se více rozběhl a vší silou objal Elizabeth. Vypadalo to strašlivě, protože se na Elizabeth vyhrl, ani by věděl, jakou má sílu. Elizabeth tiše sykla, samozřejmě to slyšeli všichni i Charlie. Ovšem než stihl Charlie cokoli zaregistrovat, už ležel na zemi a nad nim se krčili v bojové pozici tři upíři.

„Edwarde, Jaspere, Emmete, Carlisle!“ zakřičela Elizabeth. „Nechte ho, vždyť mě chtěl jen obejmout!“ chránila ho, bylo to samozřejmé. Edward, Jaspere a Carlisle se narovnali a couvali zpátky, ale Emmet tam dál stál a koukal se upřeně Charliemu do očí.

„Emmete?“ zavolal na něj Carlisle, ale ten nereagoval.

„EMEETE!“ tentokrát zakřičel dost silně. Vysoký, svalnatý upír se konečně probral a otočil. Vypadal, jako kdyby o sobě na chvilku vůbec nevěděl. Za chvilku se naštěstí vzpamatoval, ale pořád vypadal dost překvapeně. Došel zpátky k Rosalii a chytl ji za ruku. Nikdo nepromluvil, stále čekali co se bude dít dál. Jediná Elizabeth šla přímo ke svému manželovi, podala mu ruku a omluvně se na něj podívala.

„Vítej v novém světě, Charlie.“ S těmito slovy ho objala. On její obětí přijal a poprvé se usmál.

„Hrozně mě pálí v krku.“ Elizabeth jen přikývla a pomalu mu vysvětlila proč.

„Miláčku, stal ses tím největším predátorem na světě. Víc Ti vysvětlím o samotě, teď půjdeme na lov.“ Mrkla na ostatní, jako že je všechno v pořádku, aby odešli a Charlieho chytla za ruku. „Ničeho se neboj, ráda ti pomůžu.“ Rozběhla se proti otevřenému oknu a za ní i Charlie. Charlie se však přímo na okraji zastavil.

„Co chceš dělat?“

„Skočit.“ Usmála se na něj. „Nemáš se čeho bát, seš upír, nic se ti nestane.“ S těmito slovy skočila dolů a ladně a tiše přistála na trávníku. Charlie se dlouho nerozmýšlel a seskočil také. Pak už běželi k lesům.

Šest dalších upírů vše ostražitě sledovali a byli v pohotovosti. Až teď se Rosalie zeptala Emmeta co se to s nim stalo.

„Nevím, najednou jsem viděl jen jeho oči, nic jiného. Jako kdyby mě nějaká cizí síla přitahovala k těm jeho očím.“ Nikdo až na Carlisle netušil co se přesně děje.

„Má dar,“ řekl Carlisle do ticha. Nikdo se nechtěl ptát, věděli, že jim Carlisle určitě řekne odpověď sám..

„Umí hypnotizovat.“ Zahleděl se do dálky a jako kdyby čekal nějaké problémy, zamračil se.

V tom nejkratším okamžiku zazvonil Carlislovi telefon, na displeji se ukázala Sophie.  Okamžitě zhodnotil situaci: „Problémy a velké.“ Řekl všem.

„Carlisle! Charlie chytil lidskou stopu a já ho nedokázala chytit, běží stále k Forks.“

Ostatní to slyšeli také, okamžitě se rozběhli, aby Charlieho chytili, než udělá nějakou hloupost. Bohužel bylo pozdě. Doběhli kousek za město, kde našli Charlieho s mrtvým tělem v náruči. NEchápal co se stalo..byl jako smyslů zbavený. Sám Edward běžel nejrychleji a Charliemu tělo z rukou vytrhl, pozdě však. Charlie se na Edwarda vší silou vrhnul a cenil na něj zuby, byl silnější než on, přece jenom byl novorozený. Naštěstí se přiřítila Elizabeth.

"Charlie! Přestaň.." ten se okamžitě otočil a jako omámený slezl z Edwarda. Jediná Elizabeth na něj platila.

Po tomto malém dobrodružství se celá rodina i s novým členem vrátila domů.

Charlie byl nezvladatelný a Carlisle cítil, že začátky opravdu nebudou lehké..

Autor: EGO (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proměna - vstupenka do ráje! 17: