Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 40.

Kristen a Robert


Prokletí nesmrtelných - část 40.Předem se omlouvám za dobu, jež jste museli čekat na další část a druhou omluvu bych ráda připojila k tomu, že je 40. díl příliš krátký, ale potřebuji se znovu dostat do psaní PN. Počítám, že nás čekají tak dva, možná tři poslední díly. Doufám, že vás nezklamu. Děkuji za komentáře. Vaše Lareth:)

Tuto část vypráví Edward:

 

Pomalu jsme se přesunuli před budovu letiště a čekali jsme na auta. Mabel se na mě stále dívala. Jako by měla další otázky, ale nechtěla se mě ptát. Jako by se bála toho, jaké dostane odpovědi.

Netrvalo dlouho a těsně před námi s prudkým zabržděním zastavila dvě auta. Aniž bych dlouho přemýšlel, zaujal jsem místo řidiče v jednom z aut. Pobídl jsem všechny, aby nastoupili. Po krátké době jsme se řítili úzkou silnicí vysokou rychlostí. Jel jsem první a za mnou se hnalo černé luxusní auto, které řídil Emmett.

Zdálo se mi, jako by někdo z mé hlavy vymazal všechno do poslední vzpomínky. Nedokázal jsem si vybavit vůbec nic. Všechno se ve mně sevřelo. Nechtěl jsem za žádnou cenu zapomenout. Nikdy jsem nemohl přestat myslet na jedinou lásku mého života nebo-li existence. Když na ni zapomenu, co mi poté zaručí, že jsem nesnil, že byla skutečná a milovala mě. Můj anděl, který sestoupil z nebes, aby mi podal svou ručku a já ji mohl políbit.

Zadíval jsem se daleko na cestu. Atmosféra byla dusná. Všichni jsme věděli, že co se má stát, stane se. Nikdo nám nemohl zaručit, že se všichni vrátíme v pořádku domů. Ani já jsem nemohl povědět, jestli se hodlám navrátit zpět ke svému smutku. Mohl jsem nechat někoho odejmou z mých beder všechno trápení. Třeba bych měl šanci se připojit k mé milované.

Zatřepal jsem hlavou v pokusu vytřepat z ní sebevražedné myšlenky. Trochu se mi to podařilo, ale stále ne úplně. V části mozku jsem spřádal plány na odchod z tohoto světa. Jedna půlka mého já byla připravená všechno opustit, věděla, že se beze mě nějak obejdou, ale ta druhá měla strach o to, co se stane, až je opustím. Rozhlédl jsem se okolo sebe, krajina se táhla jako rozmazaná šmouha. Měl jsem chuť řvát. Když jsem pomyslel na blížící se Volterru, stiskl jsem volant ještě pevněji. Vzedmula se ve mně vlna náhlého vzteku, který ze mě chtěl za každou cenu ven. Před očima se mi rozprostřely rudé šmouhy. Snažil jsem se ovládnout své emoce, avšak šlo to jen těžko. Nasměroval jsem své myšlenky jiným směrem, jež mi jako jediný mohl dopřát klid.

 

Stalo se to v den, odkdy jsme měli být navždy spolu. Díval jsem se tehdy do tváře své budoucí ženy, která měla oči jen pro mě. Stála v nádherném bílém šatu pod baldachýnem bělostných květin a ruce měla jemně vloženy do těch mých. Oddávající odříkal slova slibující doživotní soužití dvou po uši zamilovaných lidí, ale téměř nikdo nevěděl, že ten cit, co nás svazuje, není pouhá zamilovanost, avšak vroucná láska, divoká vášeň a naprostá oddanost našich duší.

Po vyřčení slibů se zdálo být všechno neuvěřitelně perfektní. Vzal jsem si ženu, jež jsem nezadržitelně miloval. Žádný z citů, co jsem kdy k Belle choval, se nezměnil, možná se víc prohloubil, což se zdálo tenkrát nemožné. Náš první tanec, kdy jsme se oficiálně představili jako pár, byl úchvatný. Neuvěřitelné souznění dvou těl, které se půvabně vznášely nad tanečním parketem. Nikdy jsem nebyl šťastnější bytostí, tedy do doby, než se na svět vyklubal Chris a Mabel. Ta nejkrásnější dvojčátka, která byla každou špetkou výjimečná. Ovšem žádné štěstí se nedrží věčně a ani my jsme nebyli výjimkou. Postihl nás osud nejhorší.

 

Vrátil jsem se v mysli zpět. Nemohl jsem dál přemýšlet nad tou bolestí, která mě sužovala. Odtáhl jsem svůj pohled upřený do dáli a podíval jsem se do zrcátka. Carlislem, jenž zaujímal místo spolujezdce, byl zahleděný na ubíhající cestu a bezmyšlenkovitě se potuloval. Esme, která byl mezi Mabel a Sophií, měla pevně semknutá víčka a přitom hladila Mabe po hlavě, jež měla položenou na jejím rameni. Esmeina druhá ruka byla propletená s Sophiinou. Všechny tři vypadaly zničeně. Jako by jim někdo právě skonal a ony se nikdy z jeho ztrátou nevyrovnaly. Vypadal jsem takhle přesně já? Měl jsem také ztrápený výraz, který hraničil s beznadějí?

Znovu jsem se zadíval na cestu zrovna ve chvíli, kdy mi zrak ulpěl na honosné bráně do města královských upírů. Volterra nás přivítala svou temnou černí.

 


 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 40.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!