Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prokletí nesmrtelných - část 18.

01.04.2009 (16:16) • Lareth • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2800×

Tuto část vypráví Carlisle:

Od doby, co se jednoho chladného dne vrátil Edward domů, bylo vše takřka při starém. Poznal jsem na něm, že svoji vyrovnanost předstírá, ale nesnažil jsem se zavést na to téma řeč. 
Od té tragédie nás dělily celé dva měsíce. Mabel se neuvěřitelně změnila. Její velikost odpovídala tříletému dítěti. Vlásky čokoládové barvy se jí vlnily do pasu jako neposedné mořské vlnky. Obličejík měla protáhlejší a rysy se změnily z batolete na velké dítě. Chris byl vyšší, než Mabe. Vlásky, ve stejné barvě jako Edward, měl rozčepýřené kolem hranatého obličejíku. Obě děti mluvily plynule a četly bez sebemenších problémů. Rychlý růst našich nejmladších nás všechny zaměstnal natolik, že ani Edward neměl čas smutnit. Když to půjde takhle dál, za necelý půlrok budou muset jít do školy.Jediný, komu to nějak zvlášť nevadilo, byl Emmett, který neustále vyváděl nepravosti. Jeho obětí byla většinou Rose nebo Alice. A jeho hlavním spojencem nebyl nikdo jiný, než Mabel. 
Často si šeptali, i když věděli, že je nemůžeme přeslechnout. Často měli narážky.
„Mab, myslíš, že je děda přírodní blonďák nebo si potají barví hlavu?“ šeptal nahlas Emmett. Mabe se zahihňala a dělala, že přemýšlí. Aby svému předstírání dodala na věrohodnosti,na malý prstík si začala namotávat dlouhé vlásky.
„Víš, že je to těžká otázka, Emme?“ znovu se zahihňala. „Nemyslíš, že bude mít schovanou zásobu barvy ve své koupelně?“
„Tak šup, běžíme se mrknout,“ zašeptal Emmett spiklenecky. Popadl Mabel do náručí a vyběhl rychle z místnosti. Přešel jsem to s kroucením hlavy.
Po necelých dvou minutách se přiřítili zpět. Nemohl jsem si pomoct. Musel jsem se začít smát. Mabel stála vpředu. Do pupíku měla naraženou džínovou sukni. Na nožkách měla obuté vysoké bílé kozačky, které jí sahaly do půli stehýnek. Kolem krku si pověsila spoustu řetízků.

Do půlky čela si narazila modrý klobouk a našpulenou pusinku měla nalíčenou fialovou rtěnkou. 
Alice, která si doteď četla, zvedla hlavu a s nehraným zděšením pokárala Mabe.
„Zlatíčko, ty ale vypadáš. Kde je tvůj smysl pro módu?“ 
„Nechala jsem ho u dědy ve skříni,“ odpověděla pohotově. Můj smích zesílil a přilákal Esme s Jasperem, kteří vpluli do místnosti. Jakmile Mabel spatřili, jen ztěžka udrželi vážnou tvář.
„Mabel, vypadáš báječně. Právě jsi vymyslela nový styl oblékání. Myslím, že to se bude tvému tatínkovi líbit. Nebude muset odhánět chlapce. Tvoje oblečení to vykoná za něj,“ řekla Esme chlácholivě. Jasper se také rozesmál.
Jestli jsem se doteď za břicho popadal, když jsem uviděl Emmetta, měl bych se začít válet smíchy po zemi. Přikráčel krokem modelky v lodičkách na vysokých podpatcích. Teď už to nebyly lodičky, ale titaniky. Na sobě měl oblečené Aliciny šaty, které mu sotva zakrývaly stehna. Na hlavě měl klobouk v olivové barvě a obličej měl nalíčený. 
Do řehotu pronesl: „Mabe, myslím, že tvůj děda neukrývá ilegální zásoby blond barvy na vlasy, ale celý šatník dámského oblečení.“ Místnost zaplnil Mabelin zvonivý melodický smích, ke kterému se přidal i Chris, který celou scénku sledoval z povzdálí.
„Emme, Emme. Taky před námi něco skrýváš?“ zeptala se Mabel dychtivě.
Emmett hrál stydlivého dokud smích neustal a do úplného ticha pronesl: „Já nic neschovávám, pokud tedy nepočítám ty kostlivce ve skříni, skunka pod postelí a celý baseballový tým ve sklepě jako zákusek.“
Všichni okamžitě propukli v harmonicky sladěný smích. Dokonce jsem zahlédl úsměv na Edwardově tváři, který nás pozoroval se stejného místa jako Chris. To bylo velice dobré znamení.

Autor: Lareth (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prokletí nesmrtelných - část 18.: