Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přežívám, ale budu žít 5.kapitola

28.07.2009 (15:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4363×

Po příjezdu domů jsme se trochu věnovali Cullenům. Já věděla o Carlisle Cullenovi z myšlenek mého otce a strýců. Oni jsou vegetariáni. K ránu sem šla připravit do školy. Vzala sem si na sebe tohle http://www.verino.cz/halenka-s-rasenou-sukni_v1 a k tomu tyhle boty http://www.bata.cz/artikl/75939 . Tašku do školy sem měla v tmavěmodré barvě. Dneska sem si do školy vzala porsche 911 turbo v modré barvě. Jako tradičně se mnou musí jet Felix. U školy už bylo plno lidí, ale taky upírů. Našli jsme 3 místa pro naše broučky hned vedle sebe. Jakmile sem vystoupila už u mě byla Alice. Má rodina na ni potichu, ale zřetelně zavrčela.

„Notak, bud´te slušní. Ahoj Alice, jak se máš?“ zeptala sem se jí.

„Dobře. Bello, co si zač a proč tě oni chrání?“ zeptala se.

„Alice, co víš o Volturiových?“ zeptala sem se.

„Moc toho nevím. Jen sou královská rodina.“ řekla mi, ale její pohled mě utvrzoval v tom, že ví víc.

„Nelži mi, prosím. Poznám to. Já už musím jít do školy. A jen tak, do jakého ročníku chodíš?“ zeptala sem se.

„Do druhého.“ odpověděla se strachem v hlase.

„Tak to se uvidíme.“ řekla sem a šla za ostatními. Společně jsme šli do kanceláře, kde jsme si vyzvedli to co jsme měli a hned potom jsme šli do tříd. Jane zaklepala a po vyzvání jsme vstoupili do třídy.

„Dobrý den.“ řekli jsme všichni najednou.

„Vy jste ti noví žáci, že?“ zeptal se učitel.

„Ano.“ řekl za všechny Alec.

„Běžtě se posadit. Isabella k Alice Cullenové, Jane k Jessice a Alec k Mikovi.“ řekl nám a my ho okamžitě poslechli.

„Ahoj.“ ozvalo se vedle mě jakmile sem si sedla.

„Ahoj. Dlouho jsme se nviděli.“ řekla sem sarkaticky.

„Promiň mi to ráno. Nechtěla bys jet dneska nakupovat?“ zeptala se mě.

„Já půjdu, ale se svými sestrami.“ řekla sem jí.

„A nemohla bych jít s vámi?“ zeptala se.

„Alice, neznáš mě a už se mnou chceš chodit na nákupy?“ zeptala sem se a ona jen horlivě přikyvovala. Chtěla sem ještě něco říct, ale zazvonilo na přestávku. Já musela jít s Alecem a Jane. Alec se ujal role mého ochránce, takže se ke mně žádný kluk neodhodlal přijít. Další hodina byla chemie. Opět s Alice. A koho k ní poslala učitelka sednout? Mě.

„V kolik vyazíme na ty nákupy?“ zeptala se.

„Já nevím. Musím odvézt Felixe domů a potom si musím s Demetrim vyměnit auto. Nebo pojedeš se mnou v mým a holky v jejich?“ zeptala sem se.

„Já klidně pojedu s tebou jestli ti to nevadí.“ řekla.

„V pohodě. Jenom tak sem poloupír, takže nemůžu nakupovat do rána.“ oznámila sem . V ten okamžik někdo zaklepal. Učitel dotyčného vyzval ke vstupu. Dovnitř vstoupila nějaká blondýnka s růžovými proužky a za ní kluk s bronzovými vlasy.

Edward!!! Co ten tu dělá. Nevšiml si mě a sedl si s tou holkou někam dopředu. Pod lavicí se chytili za ruce. Já jen tak ze zvědavosti přečetla její myšlenky a ona myslela na minulou noc. S Edwardem! Mým Edwardem. Modlila sem se za to, at´ už zazvoní. To se za moment stalo a já vylítla se dveří, jak blesk. Na chodě už čekal Felix s Heidy a Demetrim.

„Já tu nemůžu být.“ oznámila sem jim.

„Isabello, tohle zvládneš už seš velká holka. Postav se tomu čelem. Neutíkej!!!“ spustila Heidy.

„Já na to nemám!!“ řekla sem a v ten okamžik u mě byla i Jane s Alecem. Alice a je dva sem viděla kousek od nás.

„Vzpomeň si na tu dobu potom. Nejsti tak slabá jako dřív. Postav se tomu. Poradila sis s tím a ted´ka si poradíš i s tímhle. Slib mi to!!!“ řekl tvrdě Felix a chytil mě za ruku.

„Felixi, přestaň. Bello, tohle bude v pořádku, jestli chceš přestěhujeme se. Nebo se vrátíme domů. Tohle je jenom na tobě. My se ti podřídíme. Dneska bys to už mohla zvládnou, už jen dvě hodiny, oběd a potom domů. Zvládneš to zlato?“ zeptal se klidně Demetri.

„Jo. A ještě si zapomněl, že jdeme na nákupy.“ řekla sem mu a usmála se na něj. Hned potom jsem spolu s Jane odcházela na další hodinu. Naštěstí si Alec seedl k Alice takže já byla s Jane.

„Chci pomoct.“ poslala sem jí svou myšlenku.

„S čím?“ zeptala se v myšlenkách.

„Chci e mu pomstít a chci, aby litoval toho, že mě opustil.“ odpověděla sem jí.

„To nebude problém.“ poslala mi myšlenku a d´ábelsky se usmála.

EDWARDE CULLENE, TĚŠ SE NÁŠ BOJ TEPRVE TEĎ ZAČÍNÁ!!!!

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 5.kapitola: