Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prezidentova dcera 16.kapitola

27.10.2009 (11:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2652×

Aro

Nechápal jsem, co se to s Jane děje. Jako vládce bych ji měl nechat zničit, ale jako její dalo by se říct, že otec tak tohle bych nikdy nedovolil. Vím, jak se cítí. Bojí se o Isabellu stejně jako já.

„Co budeme dělat?“ zeptala se mě.

„Nech zavolat Carlislea.“ řekl jsem jí a ona kývla. Následně odešla do jejich apartmánů a o pár chvil později se i spolu s ním vrátila.

„Co se tu děje?“ ptal se zděšeně, jakmile ji uviděl.

„My nevíme, ale musíš něco udělat.“ řekl jsem mu a on kývl. Okamžitě začal něco vymýšlet.

„Potřebujeme krev, nejlépe zvířecí krev a musíme ji odnést do jejího pokoje.“ řekl mi a já přikývl. Opatrně jsem k ní přešel a vzal Bellu opatrně do náruče. Jane šla sehnat krev. Spolu se mnou šel i Carlisle.

„Má hezký pokoj.“ řekl mi jakmile jsem ji položil na postel.

„Ano to má.“ souhlasil jsem a pohladil ji po vlasech.

„Jak se to stalo?“ ptal se mě.

„My nevíme, jen jsem tam přišel a uviděl Jane, jak Felixe mučí. Jane mi vyhrožovala, že musím Belle pomoci.“ řekl jsem mu a on přikývl.

„Já ji beru jako dceru i když jí není.“ řekl mi a já kývl. V ten moment se tu objevila Jane a v ruce měla několik pet lahví s krví.

„Jak jí chceš do ní dostat?“ zeptal jsem se ho a on přemýšlel.

„Trubičku. Přes ni tu krev dostaneme.“ řekl mi a já kývl. Pokynul jsem Demetrimu, aby pro to skočil. Za pár vteřin do pokoje vstupovala Carlisleova rodiny.

„Co tu děláte?“ zeptal jsem se naštvaně.

„Já jí znám a beru ji jako sestru, takže mě od ní nevyženete.“ řekla mi Alice.

„Dobře, ale bud´te zticha. Potřebuju, aby byla v pořádku.“ řekl jsem jim a oni přikývli, za chvilku dorazil Demetrimu a hned mi začal pomáhat. Nakonec do Belly vtékala krev a mě se zdálo, že začíná nabírat barvu.

„Pomáhá to?“ zeptal jsem se Carlislea s nadějí v hlase.

„Myslím, že jo, ale bude to ještě dlouho trvat.“ řekl mi a já jen kývl. Společně s Jane a Demetrim jsem odcházel a já si všiml, že to samé dělají i Cullenovi kromě Edwarda.

Edward

Co jsem jí to udělal? Svojí jediné lásce, tohle si nikdy neodpustím!

„Bellinko, odpust´ mi to.“ zašeptal jsem a hladil ji po vlasech. Strašně mi chyběla. Nevím, juak dlouho jsem ji hladil, ale potom mě od ní vyhodila Jane s tím, že u ní chce taky chvíli být a já jí musel dát za pravdu u Belly jsem byl, jak jsem se od ostatních dozvěděl asi 3 dny. To bylo docela dlouho. Společně s rodinou jsme se rozhodli, že půjdeme na lov.

Bella

Byla jsem v temnotě a kolem mě byly duše jiných lidí.

„Co se to děje?“ zeptala jsem se nahlas a přede mnou se objevila nějaká paní v bílých šatech.

„Jsi na stezce mezi smrtí a životem. Ted´ka se musíš rozhodnou, zda se chceš vrátit zpět a nebo zemřít.“ řekla mi a já kývla.

„Já, ale nevím, co chci.“ řekla jsem jí a ona přikývla.

„Od toho tu jsem, mám ti pomoci. Chytni se mě za ruku, vezmu tě na výlet.“ řekla mi a já jí podala ruku. Najedno jsme se objevili v mojí minulosti, bylo mi tu asi 5 let.

„Co bys chtěla k večeři?“ ptala se máma té holčičky.

„Čokoládový dort.“ řekla jí a usmála se.

„Ten ne zlatíčko, kazí se po něm zoubky. Ale, co bys řekla hranolkám?“ ptala se jí dál

„Maminko, kdy se vrátí tatínek?“ ptala se jí holčička.

„Já nevím Bellinko. Opravdu nevím.“ řekla jí a smutně se podívala na holčičku.

„Já chci, aby tu byl.“ řekla jí holčika.

„Já vím a on udělá vše, aby tu byl.“ řekla máma a objala ji. Malá Bella se na mě usmála, ale ona mě nemá vidět ne?

„V podstatě ano, ale jsi pro ni okouzlující, vůbec si nejsi podobná.“ řekla mi a já kývla.

„Kam ted´?“ zeptala jsem se.

„Společně se podíváme o pár let déle.“ řekla jen a opět mě chytla za ruku. Najednou sjem se objevili v Bílém domě.

„Bello, já ti říkala, abys nikam nechodila.“ slyšela jsem a za okamžik i uviděla mámu, jak se za mou mladší verzí, která se vrátila z nějakého večírku.

„No jasně a to tu mám tvrdnout?“ zeptala se jí.

„To se po nás vyžaduje.“ řekla jí máma a ona se zašklebila.

„Mami, ty si to asi neuvědomuješ, ale já si tenhle život nevybrala, já chci zpět normální život.“ řekla jí a chystala se odejít.

„Takhle se ke své matce chovat nebudeš.“ ozval se výhružný hlas otce.

„A proč ne?“ zeptala se ho drze.

„Protože jsem to řekl.“ vykřikl na otec.

„A k do to řekl? Otec nebo prezident? Upříámně ani jeden neví, jak se ke mně chovat, protože mě ani jeden nevyděl růst. Ty nevíš, jak mi bylo, když jsem nevěděla, kdy tě uvidím? Kdy si spolu budeme hrát a nebo povídat? Nenávidím tenhle život. To neustálý sledování, žádný klid. Neustálé fotografy a ochranku. Tohle není můj život, tenhle je váš a do něho já patřit nechci.“ řekla jim a utekla k sobě do pokoje.

„Pamatuješ si to?“ ptala se mě bílá paní.

„Ano, to byla první vzpora.“ řekla jsem jí a usmála se na ní.

„Oni s tebou v tu dobu souhlasili, ale oba byli příliš hrdí než aby ti to řekli.“ řekla mi a já kývla.

„Kam půjdeme ted´?“ zeptala jsem se.

„Společně půjdeme zpět.“ řekla mi a já kývla. Za moment jsme byli, tak kde na začátku.

„Isabello, já vím, že si ted´ka kladeš hodně otázek.“ řekla mi a já přikývla.

„Kdo jste?“ zeptala jsem se.

„Jsem něco jako tvůj strážný anděl, i přesto že jsi upírka tě mám pořád na starosti. Nikdy jsi neudělala nic špatného, proto si můžeš vybrat. Chceš mít zpět svou věčnost?“ zeptala se.

„Já nevím. K čemu je mi věčnost bez lásky?“ zeptala jsem se.

„On tě miluje a ty mu musíš dát šanci, aby ti to řekl.“ řekla mi a já kývla.

„Moc vám děkuji. Já bych ráda tu věčnost.“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Hodně štěstí a Bello, pamatuj si, že všechno se dá překonat. Hodně štěstí.“ řekla mi a já postupně odcházela z temnoty a probouzela se.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prezidentova dcera 16.kapitola: