Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost: Epilog by Janna

arc

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nespavost: Epilog by Janna
Nic už nebude jako dřív...

Janna...

01.09.2006 (00:00) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3821×

 

doprovodný song

 Silný vítr zaduněl mezi korunami stromů, zvedl pár popadaných listů a ve vzduchu si s nimi začal hrát. Jeho síla byla taková, že dívce stojící uprostřed louky začechral s vlasy. Tala stála na tom stejném místě jako před dvěma dny. Nemohla přijít později, protože dnes mělo vyprchat kouzlo hesla. Pak musí odejít… Dneska byl poslední den, co to mohla udělat. Ve tváři měla vepsaný bolestný výraz. Nechtěla vzpomínat na to, co se před těmi dvěma dny událo. Ale svým myšlenkám nemohla poručit…

***

„Néééé!!!“ vykřikla z plného hrdla Isabella a vrhla se Kendarovi do cesty, právě když se chystal skočit na Talu. Víc než šedesát páru očí vzhlédlo na úpírku řítící se na jejich vůdce s divokým výkřikem.

Edward se v lese snažil vymanit z vlkodlačího sevření. Výkřik Isabelly mu zněl v uších a trhal mu srdce. Prožíval snad ještě horší muka, než ještě nedávno ve Volteře, když měl pocit, že ji ztratil. Všechno byla jeho chyba – kdyby nikam neutekl a zbytečně se nechoval jako hlupák, nevrhla by se teď za ním, vstříc záhubě, do náručí osudu…

Se sílou takovou, že ani nevěděl, kde ji pobral, se Edward vytrhl z mohutných paží, které ho svíraly, a utíkal zachránit Isabellu od ostatních vlkodlaků.

Jenže v tu samou chvíli vtrhla na louku smečka měničů z La Push. Jacob, přestože měl přímo v krvi vybudované nepřátelství k upírům, nechtěl, aby jeho nejlepší kamarád zemřel. V další sekundě se zapojili všichni do velké bitvy.

Kdo má největší šanci vyhrát? Upíři? Měniči? Vlkodlaci?

Možná to bylo znamení zhůry, možná, že to tak prostě mělo být, každopádně ve chvíli, kdy se do sebe všichni začali pouštět, nikdo si nevšiml, co se stalo s Talou.

Tala znehybněla, zorničky se jí roztáhly, přesto měla v očích naprosto skelný pohled. Jakoby tam byla nějaká nadpřirozená síla, Tala se vznesla do vzduchu, ruce a nohy rozhozené od sebe. Vlas jí vlály všude kolem obličeje.

Někdo zděšeně vykřikl a tím upoutal pozornost ostatních. Bitva ustala, všichni nevěřícně hleděli na Talu. Zdálo se, že už se začne snášet znovu k zemi, když najednou…

Tala otevřela ústa a vypustila mezi všechny děsivý zvuk. Nedal se popsat. Nebyl to jekot. Nebyla to píseň. Bylo to něco velmi, velmi zvláštního. Všichni byli jako zhypnotizovaní. Děsivý zpěv sílil a sílil. Najednou nebyla Tala jediná, kdo měl skelný pohled. Upírům i měničům, jednomu po druhém, se jim dostalo také. Jediní vlkodlaci stále hleděli stejně. Věděli, co se děje, jenže tomu nemohli uvěřit. Tohle byla přece jen legenda!

Talin zpěv pomalu utichl. Spadla zpátky na zem, ale ani se nepohnula. Vlkodlaci zděšeně sledovali své nepřátele. Jeden po druhém, upíři i měniči, se začali kácet k zemi. Mrtví.

Kendar, který vše sledoval s nepřetržitým úžasem, se náhle zahleděl na Talu, která se akorát zvedala ze země a s hrůzou v očích sledovala, co způsobila, a poklekl před ní. Z jeho úst se začaly řinout slova. „Stejně tak, jako to stálo v dávné legendě, musím před tebou pokleknout a vzdát se vedení smečky. Ty jsi nová alfa, jen ty ji můžeš vést.“

 

***

Tala se neubránila slzám. Silné, vroucí ji pomalu skapávaly po obličeji. Klekla si na zem, před kámen, který měl symbolizovat to, co se stalo. Nebylo na něm nic napsáno, přesto z něj Tala cítila tolik smutku, až ji to rvalo srdce.

Nechápala, jak mohla předtím na tu legendu zapomenout. Jak mohla zapomenout na to, že když se setkají v boji tři pradávné znepřátelené rasy – vlkodlaci, upíři a měniči, stane se tohle neskutečné kouzlo?

Byla to největší vlkodlačí zbraň v dějinách, které se každý obával. Vlčí zpěv. Podle legendy se ovšem tato situace odehrála jen jednou. Ještě dávno, tak moc, že se na roky nebral ohled, vzrůstala velká nenávist mezi třemi mýtickými rody. I lidé už začínali tušit, že se něco děje. Po celém světě byli vedeny malé bitvy, vždy jen mezi dvěmi rody. Nikde se nesetkali všechny rasy.

Až jednou, kdy situace tížila, se všichni pustili do boje. Bylo to u bájného jezera Derenia; dnes už každý zapomněl, kde se nacházelo. Upíři, vlkodlaci i měniči zde chystali měřit své síly, jenže v minutě, kdy bitva nastala, se stalo něco, co nikdo nikdy nevěděl. Jedna z vlkodlačích žen se vzepjala do vzduchu a vydala ze sebe podivné skřeky, po kterých všichni nepřátelé – upíři i měniči – padli.

Vlkodlaci jásali nad vítězstvím a tu ženu, jmenovala se Nubien, provolali za alfu své smečky. Byla to první a poslední žena alfa. Od té doby již nikdy nenastala chvíle, kdy by se setkali tři bájné rasy, chvíle, kdy by byl do vzduchu vypuštěn vlčí zpěv – nejmocnější zbraň v dějinách mýtického světa.

Ale to, co se stalo před dvěma dny, nasvědčovalo všemu, že legenda nebyla pouhou legendou. Jen shodou náhod nikdy nenastala situace, kdy by byl vlčí zpěv potřeba. Ta doba ovšem znovu nastala. Před dvěma dny. Před dvěma dny se všechno změnilo…

Tala moc dobře věděla, co způsobila. Jenže nevěděla, že vlčí zpěv zabíjí přímo všechny upíry a měniče v doslechu. Myslela si, že zabíjí nepřátele, ne bájné znepřátelené rasy. Ona sama nemohla za to, co udělala. I kdyby se tomu vzpírala, nic by to nebylo platné. Jakmile ji totiž prostoupilo mýtické kouzlo, už to nešlo vrátit.

Ať chtěla nebo ne, prostě je všechny… zabila. Upíry, měniče.

Nechtěla myslet na to, že několik metrů pod zemí teď leží osmnáct těl. Z toho většina patřila jejím přátelům. Nechtěla myslet na to, že pod jejíma nohama, hluboko v půdě leží už navždy Edward, Isabella, Rosalie,… A všichni spí věčným spánkem… Z tohohle spánku se už ale opravdu nedá dostat… Nic jim nepomůže…

Nic už nebude jako dřív…

Tala políbila černou růži, kterou držela v ruce a položila ji k náhrobnímu kameni. Než se otočila s horkou slzou v očích zpátky ke Kendarovi a Siriusovi, kteří stáli za ní a mlčky ji pozorovali, než odejde navždy čekat na to, až někdo vysloví správné heslo, než těm, co ho vysloví, půjde pomoci, než odejde na to místo věčné nespavosti, její hlavou ještě proběhla jediná myšlenka, směřující k těm, co byli zde pochováni.

Prosím, odpusťte.

The end

 

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost: Epilog by Janna:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře