Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nespavost 15

22.07.2009 (17:27) • Annah • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2524×

Isabella i Edward už nedoufali, že se opět shledají. Oba už věděli, že jeden bez druhého nemohou existovat. Našli svoji druhou půlku existence a znova je od sebe odtrhli. Volturiova garda je odtáhla každého na druhý konec jejich obrovského paláce ve Volteře a střežili je ve dne v noci, a to bez přestání.

***

Isabella ani nevěděla, co se teď děje se zbytkem její rodiny. Doufala, že se Carlisle a Esme dostali v pořádku domů a že snad pochopili její zoufalý čin. Musela ochránit alespoň zbytek své, teď odloučené, rodiny. Byla zamčená na severní straně paláce v obrovské tmavé místnosti.

Neustále chodila po pokoji a snažila se něco vymyslet. Něco, co je odsud dostane. Pokud možno všechny a živé. Jediné, co ji teď drželo nad vodou bylo, že se Edward vrátil. Sice né tam, kam si představovala, protože tímto skočil přímo do jámy lvové, ale věděla, že je v pořádku.

Druhý záchytný bod byl, že v jeho očích už neviděla tu nenávist vůči ní, ale spíše lásku, a to jí popohánělo kupředu. Ona Edwarda milovala, tím si byla jistá. Nikdy tento nový cit nepoznala, ale byla Edwardem jako posedlá. Toužila ho obejmout a pohladit v jeho přenádherných bronzových vlasech a především toužila políbit jeho sametově hladké rty.

***

Edward byl na tom podobně jako Bella. Jeho zavřeli na jižní stranu paláce a jasně a zřetelně slyšel myšlenky tří upírů přede dveřmi, kteří ho hlídali. Strašně se bál o Bellu. Tajně doufal, že se opět shledají a on jí bude moci konečně říct, co k ní cítí. Toužil se jí omluvit za svoje neunáhlené chování a za svůj zbabělý únik.

Uplynulo asi zhruba pět hodin a Edward zaslechl z chodby dva upíry, jak přicházeli k jeho dveřím. Věděl, že si pro něj brzo přijdou, protože Aro po jeho schopnostech vyloženě toužil a chtěl, aby s ním Edward stál po jeho boku. On ale toto za žádnou cenu nechtěl, ale věděl, že Aro již ví o jeho citech k Belle a tím ho donutí ke všemu.

Kroky se zastavili přede dveřmi a zámky začali cvakat. Do dveří vstoupila Rose a Demetri.

,,Ty zůstaneš tady, dokud si Aro nepromluví tady s naším Edwardem,“ řekl vyrovnaným hlasem Demetri a Rosalie nedobrovolně vstoupila do Edwardova vězení.

,,Ty pojď…“ přikázal Demetri Edwardovi. Ten na něj nebezpečně zavrčel, ale nakonec se podřídil a vystoupil z temné místnosti.

Šli po dlouhé, temné a studené chodbě. Edward studoval každičkou skulinku, kterou by mohli utéct, ale palác byl opravdu jako jedno velké vězení. Před nimi se otevřeli obrovské dvoukřídlé dveře a rozprostřel se před nimi něco jako taneční sál. Na druhé straně sálu stáli tři obrovské masivní trůny a na nich seděli oni. Oni, kteří jim kazí jejich prozatímní věčnost. Aro, Marcus i Caius.

,,Vítej drahý Edwarde, jsme velice potěšeni, že jsi nás poctil svojí návštěvou. Přistup prosím blíže,“ řekl až nechutně roztomile Aro a Edward opět zavrčel.

,,Aro, myslím, že je to vynucená návštěva. Kde je Isabella a ostatní?“ křikl na něj, ale blíže nešel.

,,Emmett, Alice a Jasper se přidali do naší milé gardy a Isabella je na druhé straně paláce, ale to už jistě víš..“ řekl a poklepal si na hlavu. Jistě, Aro věděl, že Edward dokáže číst myšlenky, ale snažil se myslet na co nejmíň věcí, aby náhodou Edward nezjistil něco, co on si nepřál.

,,Hm……takže ty chceš, abych se k vám přidal, ano?“ zeptal se Edward, i když si byl odpovědí jistý, ale pokračoval. ,,A co když na to nepřistoupím? Co uděláš?“ zeptal se a zkoumavě si Ara prohlížel, protože jeho myšlenky v tomto nic nenapovídaly.

,,Velmi dobrá otázka, můj mladý Edwarde…“ řekl a Edward si odfrknul.

,,Co myslíš?“ pokračoval v hádankách a Edwarda to pomalu ale jistě přestávalo bavit, hrozně se bál o Bellu a snažil se v hlavě vymýšlet plán na útěk a on mu tu pokládal hádanky. Jak směšné….

,,Aro, už mě to nebaví. Tak vyklop to, co chceš, ale stejně to nedostaneš. Nikdo se nestane tvým otrokem. Nikdy,“ křiknul na něj Edward.

,,Špatná odpověď... co kdyby ses k nám přidal, nebo bude s Isabellou zle.“ Aro už začal vyhrožovat, protože věděl, co bude na Edwarda platil. Demetrimu naznačil aby došel pro Bellu a on okamžitě odešel ze sálu.

Edward tam mlčky stál a pozoroval Ara. Ten si v tuto chvilku velice chránil svoje myšlenky a snažil se myslet na cokoli jiného. Edward se bál, hrozně, protože Aro nemá slitování. Bál se o svou jedinou lásku. Věděl, že ho bude Aro skrze ní vydírat a je schopný jí ublížit. Musel něco za každou cenu vymyslet.

Vzpomněl si na svou přítelkyni Talu a na její poslední myšlenku. Píchlo ho u jeho studeného srdce, protože ji už zřejmě nikdy neuvidí. Nedobrovolně ji zabili a neměli slitování.

Její poslední myšlenka byla, že nám vlkodlaci pomohou, že heslo je - Luna mendax maximum – ale co to znamenalo? Jak by mu v těchto zdech mohli pomoct vlkodlaci, kteří jsou určitě na míle daleko?

Najednou se prudce otevřeli dveře a Demetri hrubě hodil Isabellu přes celý sál. Dopadla až k nohám těch vyvrhelů. Edward zavrčel a rozběhl se Belle na pomoc, ale to už ho za obě ruce držel Demetri a on nic nezmohl. Bolestně se díval Bellu a ona se snažila být silná, ale viděl bolest v jejích očích.

Aro vstal a zvedl Bellu ze země, ale surově ji držel za rameno.

,,Tak Edwarde, stále sis to nerozmyslel?“ zeptal se ho a přenádherně se na něj usmál.

,,Nech ji být!“ vykřikl na něj Edward, ale Aro je začal smát ještě víc.

,,To je tak dojemné…..mladá láska, je mi to líto, ale tento komfort vám bohužel nemohu dopřát. Chci slyšel tvoje rozhodnutí mladý Edwarde.“ Pokračoval Aro a úsměv na jeho tváři se ještě rozšířil.

,,To nesmíš Edwarde, nesmíš se k nim přidat!“ vykřikla na něj Bella, ale okamžitě jí dal Aro facku. To Edward nesnesl, snažil se Demetrimu vykroutit, ale v místnosti byl náhle i Felix a už ho drželi oba. Bolestně se díval na Bellu a toužil jedině po tom, aby Aro zemřel. Zemřel jeho rukou za to, že ubližuje jeho lásce. Hromadila se v něm nenávist a touha po jeho smrti. Musel něco udělat, za každou cenu.

Luna mendax maximum, luna mendax maximum. Stále si to opakoval v myšlenkách, ale nemohl přijít na to, jak to funguje.

,,Luna mendax maximum!!!!“ vykřikl Edward a všichni na něj stočili svůj zrak a nechápavě hleděli.

Neuběhli ani dvě sekundy a prudce se otevřeli vstupní dveře do sálu a i všechna zabedněná okna.

Pomohlo to. Děkuji Talo. Pomyslel si snad vítězně Edward.

Autor: Annah (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nespavost 15: