Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejistá Budoucnost - Kapitola 15.

28.03.2009 (15:59) • ArtMiss • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4750×

Ještě před několika hodinami mi Alice tvrdila, že mi Edward zlomí srdce. Nevěřila jsem ji, ale teď už vím, že měla pravdu. Víc než to. Dívala jsem se na líbající dvojici upírů, které jsem teď v hloubi duše nenáviděla. Už představa, že jednoho z nich miluji, byla nesnesitelná. Ten dotyčný mi rozerval mé mrtvé srdce, rozcupoval na kousíčky a bezmilostně jej zahodil. Díra, která ve mně zůstala, se ještě zvětšovala, když jsem si uvědomila, že se Edward vůbec nebrání.

Nebyl to normální letmý polibek na dobrou noc, ale polibek plný vášně. Tanya se tvářila vítězoslavně, za to Edward nijak. Jako kdyby nechtěl, aby ho políbila, ale nemohl se bránit. Celý svět se zhroutil a já nedokázala skrýt emoce, které přicházeli. Ucítila jsem, jak mi nějaká horká tekutina proudí po tváři a mé ústa začaly vydávat tiché vzlyky, které bezpochyby slyšeli všichni v domě. Bylo zvláštní, jak vám pár vteřin dokázalo stačit na zjištění povahy toho člověka, kterého jste vůbec neznali

Ruce se mi roztřepaly a nebýt síly, kterou jsem nasbírala při lovu, zhroutila bych se na místě. Nohy nebyly schopny pohybu a má mysl nedokázala normálně fungovat. I když jsem zavřela oči, abych se aspoň ubránila samolibého úsměvu Tanyi, obrázek líbající se dvojce, nešel vymazat.

Když ho konečně přestala líbat, radostí si povzdychla, natočila hlavu na mě a usmála se. Doteď jsem nepocítila žádnou potřebu někomu nakopat zadek kvůli polibku, ale tentokrát ta chuť přišla, a ještě s větší potřebou.

Určitě na to skočila, chudinka. Doufám, že se s Edwardem rozejde a já ho budu mít konečně pro sebe. Nikdy jsem netušila, že se má nová schopnost bude tak náramně hodit.

Ozvalo se najednou. Bylo to jako takové tiché zašeptání, které přicházelo ze všech stran, takže člověk mohl sotva posoudit odkud ten hlas přicházel. Já si však byla jistá, že to byl Tanyin hlas. Ale přísahala bych, že ústy ani nepohnula.

Letmo jsem se podívala na Edwarda, který tam stál nehybně jako socha se zavřenýma očima a vůbec nijak nereagoval na naší přítomnost. Jako kdyby byl úplně myšlenkami nikde jinde.

Možná za to mohla Tanyina schopnost o které jsem neměla nejmenší tušení. Možná jsem si všechno vyložila špatně a Edward ji nechtěl políbit. Všechno by zapadalo do sebe. Proč by ji ještě před chvíli Edward odbýval a říkal, že ji nikdy nechtěl a jakmile jsem se objevila ve dveřích, už se líbali?

Přimhouřila jsem oči a bojovně se přikrčila k útoku, abych si to mohla s Tanyou vyřídit. Jenže najednou mě zalil pocit přátelství, který ani omylem nevycházel ze mě. Odtušila jsem, že za to musel Jasper. Tanya se na mě dívala trochu vyděšeně, když se Edward konečně pohnul.

Pár krát zamrkal, jako kdyby se vzpamatovával z nějakého šoku a potom své jantarové oči upřel na mě. Podrbal se na hlavě a zamračil se. „Co se stalo?“ Zeptal se a já vytřeštila oči.

„Copak si to nepamatuješ?“ Řekla jsem sarkasticky a založila ruce v bok. Dívala jsem se mu do očí, ale cítila jsem, jak se Tanya pokoušela nenápadně odkráčet na svých vysokých podpatcích. Hodila jsem hlavou k Tanye a zavrčela: „Tady jste se poznávali.“

Když pochopil, jeho výraz přešel do naštvaného. „Co jsi to udělala?“ Mluvil k Tanye, která byla neschopná slova. Jen nervózně pohupovala nohama. Neodpovídala.

Přešel k ní a prudce ji popadl za rameno. Bylo vidět, že jeho trpělivost přetekla. „O co se sakra pokoušíš? Ty víš, že tě nechci! Nevím, proč si to namlouváš, nevím, co jsi se mnou dělala posledních pár hodin, jak jsi mě ovládala, ale i kdybych nikoho neměl, nikdy bych nebyl s tebou. Jestli to nechápeš, já miluji Bellu, tak nás nechej konečně“ Vrčel jí do ucha.

Pomalými krůčky jsem se vydala k Edwardovi a jemně ho popadla za ruku, kterou mě dosud na jejím rameni, podívala se mu zpříma do očí a špitla: „Edwarde, ona za to nestojí.“

Nejistě se na mě podíval, a když viděl, že to myslím vážně, povolil ruce a chytil tu mou. „Promiň.“ Omluvil se mi a objal mě. „Neomlouvej se, nikdo za to nemůže.“ Přitiskla jsem se k němu.

Tanya mezitím nenápadně odcupitala s rozzuřeným výrazem a prohranou bitvou. Nechala nás o samotě. Edward se ode mě trochu odklonil, ale tváře jsme měli jen pár centimetrů od sebe. Všechno jsem to v jeho očích viděla – smutek, rozzuřenost, ale naopak i lásku, která patřila mně. „Vážně mě to moc mrzí, Bello. Musel jsem se chovat jako hlupák. Ty víš, jak moc tě miluju, nedokázal bych tě opustit. Byla by to moje smrt. Odpustíš mi?“ Trochu znejistěl, když se ptal.

Možná, čekal, že mu neodpustím, nebo čekal, že ho už nebudu chtít, ale tohle nebylo možné. Milovala jsem ho z celého srdce a ublížit bych mu nemohla. Možná mi těch pár hodin ubližoval, ale o tom neměl tušení. Vlastně to nebyl ani on. Což mě přivádělo na dvě otázky. Co to má Tanya za schopnost? Jak jsem mohla proboha slyšet její myšlenky?

Usmála jsem se a ucítila touhu ho políbit, které jsem se nebránila. Polibek byl vášnivý. Oba jsme do něj dali všechny pocity, které nás obklopovali. „Nemám ti co odpouštět, Edwarde. Tys za to nemohl.“ Šeptala jsem mezi polibky.

Také se usmál. Přitáhl si mě k sobě ještě blíž, pokud bylo možno a přitiskl své rty na mé ucho. Jemně jsem sebou cukla, ale ne vyděšením. „Víš, nikdy jsem netušil, jak člověk může milovat, tak silně, vášnivě, ale když jsem tě potkal… vše mi bylo jasné.“ Zašeptal.

Omamně jsem zamrkala a uvědomila si, že jsem ta nejšťastnější bytost v celém vesmíru, protože Edward teď byl se mnou. On byl střed vesmíru. Mého vesmíru. Zavrněla jsem a lehce přitiskla své ledové rty na ty jeho. Nic nebylo, jen my dva. „Cítím to stejně.“ Špitla jsem a zajela rukama do jeho bronzových vlasů.

„V to doufám.“ Prohlásil sebejistě. Uchichtla jsem se. „Co se děje?“ Zeptal se frustrovaně. Zase mi nedokázal číst v mé mysli.

„Nevím, chce se mi smát…“ Usmála jsem se na něho, postavila se na špičky a políbila ho na nos. Jemně se zachvěl. „… a nevím proč.“ Vzdychla jsem. Zase jsem se v sobě nedokázala vyznat.

Uculil se. „Mám na tom nějaký podíl já?“ Byla jsem ráda, že se zase choval normálně a nedával vinu sobě, jak to vždy dělal. Přikývla jsem. „Pravděpodobně.“

Pořád jsme se na sebe usmívali. „Hm, takže už je všechno vyřešeno?“ Zeptal se po chvilce ticha. Zvedla jsem obočí. „Co máš na mysli?“ Zeptala jsem se zvědavě.

Pokrčil rameny a potom se zamračil. Přesto mu to slušelo. „Já nevím. Všechno co se za těch pár hodin stalo.“ Řekl chladným hlasem. Usmála jsem se. „Zapomenuto“ Řekla jsem šťastně a znova ho lehce políbila.

Úsměv mi opětoval a my se pomalu přesunuli do naší společné ložnice s obrovskou postelí, kde jsme nakonec oba dva přistáli. On ležel na mě s šibalským úsměvem na tváři. „Co se děje?“ Zeptala jsem se tentokrát já.

Políbil mě na nos, krk a postupoval dolů. Na tváři měl pokřivený úsměv. Zatočila se mi hlava a zasténala jsem. „Ta postel by se měla nějak využít, nemyslíš?“ Odpověděl a přitáhl si mě ještě blíž. V tu chvíli mi všechno došlo, jenže já nevěděla, jestli jsem na to připravená. Možná nebyl ten pravý čas, protože všichni byli v domě a mohli nás slyšet.

Mlčela jsem. On se najednou odtáhl, to se mi vůbec nelíbilo. „Nechci tě do ničeho nutit.“ Řekl vyrovnaným hlasem, i když jsem věděla, že ho to mrzí. „Ne, o to nejde,“ přitáhla jsem siho zpátky, „no… ono já, teda.“ Začala jsem koktat. Připadalo mi to trošku trapné mluvit o TOM s klukem mých snů.

Najednou se zasmál. „Ty se stydíš.“ Konstatoval a já musela přikývnout. Jeho výraz byl zase vážný. „Bells, nemusíš se stydět. Teda, pokud ještě nechceš, nebudu tě do ničeho nutit, protože nechci, abychom to ... ehm, no ty víš co .. naše poprvé bylo unáhlené.“ Na konci se styděl sám, musela jsem se pousmát.

Nad jedním, jsem se ale udivila. „Takže, u tebe taky poprvé?“ Zeptala jsem se, ale bála se, jestli to není příliš intimní otázka.

Usmál se a nechal mě okouzlit všemi jeho zářivými zuby. „Myslím, že ještě počkáme.“ Dodal, když jsem neodpovídala. Přikývla jsem na souhlas. „Ale teď půjdeme dolů za ostatníma promluvit si o stěhování…“ Postavil se a dal mi ruku, kterou jsem ráda přijala. Byla jsem ráda, že mám kluka, který mě chápe a do ničeho nenutí.

Přivinul si mě k sobě a políbil mě do vlasů. Potom jsme společně vyrazili do haly a čekali na rozhodnutí, kde budeme bydlet.

Uběhl týden. Pořád jsme byli u Denalských a užívali si poslední chvíle s ostatními upíry, které co nevidět budeme opouštět. Tanya na Edwarda už neházela žádné pohledy a pokusy o sbalení nezabíraly, tak to vzdala a našla si nějakého jiného upíra, takže jsem byla spokojená. Měla jsem Edwarda jenom pro sebe. Alice s Edwardem si to vyříkali, a jelikož Alice trvala na svém, že mu jako omluvu doplní šatník, jeli jsme na nákupy.

Stála jsem před kabinkou a hodnotila to, co jsem zrovna měla na sobě. Se zamračeným pohledem jsem vyběhla ven. „Ne Alice, to po mě nechtěj!“ Vykřikla jsem přes celý obchod se spodním prádlem. Alice si totiž usmyslila, že mi koupí nějakou sexy košilku.

Zamračila se a přicupitala ke mně s dalšími spodními prádly na odzkoušení. Bože, jak já to nakupování nenávidím. „Ale no tak Bello, přece nechcete zůstat do smrti …“

„Ne, prostě ne. Vypadám v tom jak nějaká prostitutka.“ Protestovala jsem. Byla to pravda. Na sobě jsem měla krajkovanou modrou košilku na ramínka, která dosahovala délky ‚až‘ pod můj zadek.

Usmála se, a začala si mě prohlížet. „Mlč. Edwardovi se to bude náramně líbit. A tohle rozhodně není pro prostitutku. Kdybys viděla ty průhledné…“ Zasnila se a já se ušklíbla. „Alice dost! Dobře, tohle mi kup, ale nech už to být.“ Zrezignovala jsem a odkráčela zpátky do kabinky, kde jsem se zase převlékla. „Jen počkej, Alice. Já ti to jednou oplatím.“ Prohodila jsem k ní rozzuřeně. Ona se mezitím jen lišácky usmívala.

Všechno samozřejmě platila Alice, která se nedala odbýt. Koupila mi snad přes dvacet triček a mikin, několik kalhot a spoustu párů bot, které snad nikdy nevyužiju. „Sice nevím, k čemu mi to bude, ale díky Alice.“ Řekla jsem, když jsme konečně vypadli z těch obchodu.

Zářivě se usmála. „Není zač.“ Řekla příjemným hláskem, který vlastnila jako spoustu dalších oblečení, které zrovna nesla v těch taškách. Chudák Jasper, ten těch oblečení musí mít snad plnou skříň. Prošli jsme ještě pár krámků s doplňky, protože Esmé chtěla koupit novou lampu, kterou včera rozbil Emmett kvůli zase nějakému pokusu.

„Kde jsou kluci?“ Zeptala jsem se, když jsme nákup vyložili do Alicina Porsche. Sice mě neboleli ruce, ale musela jsem se opřít o kapotu auta. Byl to takový zvyk. Strašně jsem chtěla vidět Edwarda. Byli to sice čtyři hodiny, co jsem ho neviděla, ale nemohla jsem se ho nabažit.

Zasmála se. „Emmett si usmyslil, že si koupí nové autíčko. Tak si vzal na pomoc Edwarda a Jaspera. Myslím, že to jen tak rychlé nebude.“ Řekla lítostně. „A dej ty ruce pryč. Ještě to prohneš!“ Pohrozila.

V tom ji v kapse zavibroval mobil. Ladně ho vytáhla a zvedla. „Halo?“ Řekla do telefonu.Její výraz se zase změnil v neurčitý. Za chvíli hovor típla a upíří rychlostí se přihnala ke mně.

Vykulila jsem oči. „Alice, co to sakra děláš? Chceš, aby nás odhalili?“ Řekla jsem vyděšeně. Stáli jsme totiž na parkovišti, kde bylo bezmála několik set lidí.

Zavrtěla hlavou a posadila mně do auta. Potom si sedla vedle mě a okamžitě šlápla na plyn. Ručička na tahoměru ukazovala 150 km/h. Oči nespouštěla ze silnice. „Na to už je pozdě, Bello. Všichni o nás vědí!“ Řekla stejně vyděšeně jako já a rozjeli jsme se zpátky k Denalským, kde nás už všichni čekali.

Autor: ArtMiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejistá Budoucnost - Kapitola 15.: