Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda napsaná osudem - 9.část ( Lež )

Hudba : Sad romance

Stále jsem myslela na to, co se dnes stalo. Bylo to dokonalé. Do té doby, než se tam ukázala ta upírka. Kdo byla?

Mrzelo mě, co se stalo. A ještě víc mě mrzelo, že Edward řekl, že už se nemůžeme vídat. Naštěstí mi slíbil, že mě neopustí.

A pak…mi hlavou vrtala jiná věc.

Alice říkala, že se do mě Edward zamiloval, ale on mi to neřekl. Ani jednou.

Vypadalo to tak, to ano. Ale co když to tak není?

A potom mi řekl, že bychom spolu neměli být. Možná, že se z toho chtěl vykroutit…

Ne, to by neudělal… Ale, kdo byla ta holka?

Kdo je vůbec on?

Neznám ho.

A přesto…

… ho miluju.

Tak, jako jsem ještě nikdy nikoho nemilovala.

Pokusil se mě zabít a já ho od té doby miluji. Upíra.

To, co se dnes stalo na té louce, předtím než se tam objevila ta blonďatá upírka, předčilo všechna má očekávání. Vlastně sny. Já jsem v to ani nedoufala.

Edward…byl semnou…

Ale neřekl, že budeme spolu.

My nejsme spolu.

Stále ještě nejsme pár.

Nechce být.

Ale já vím, že my máme být spolu.

Když odcházel, vypadal tak smutně.

Vypadalo to, jako kdyby se semnou loučil.

Sotva jsme se našli, musíme se rozloučit.

To jeho objetí, když odcházel…Nebylo šťastné. Bylo hořké…Jako kdyby chtěl mít, co nejvíce vzpomínek na něj, protože je naposled, jako kdyby mělo být nekonečné a silné ale i přesto, ho chtěl mít co nejdříve za sebou. Bylo tak intenzivní a netrpělivé…

Nevím proč mě napadají takové myšlenky… Všechno si to jenom namlouvám. Nemůžeme se rozloučit. Slíbil mi, že mě nikdy neopustí. Teď jsem ho našla a zase by mi zmizel? Hloupost!

,,Jsem nejšťastnější člověk na světě… A tak to zůstane, jak slíbil" zašeptala jsem.

A tak jsem také usnula. Plná nedočkavosti, zítřejšího rána, až ho zase uvidím.

,, Bello! Tak ráda tě zase vidím!" vykřikla Alice, když jsem přijela před školu.

Všechno vypadalo jako kdysi. Edwardovo Volvo v rohu, vedle červené BMW. Usmála jsem se.

,, Já tebe taky" objala jsem jí.

,, Jsem teď šťastná, vše je, jak má být" zamumlala

,, Ano, vše jak má být," Vděčně jsem zamířila pohledem k Volvu ,, A kde je vůbec Edward?"

,, Je ve škole."

Proč nepočkal na mě?

,, Bello, co kdyby sis na oběd sedla s námi?"

,, Moc ráda." Přikývla jsem.

,, A co takhle večere u nás doma? Maminka by tě moc ráda poznala!" radostně nabízela.

,, Pokud to nebude vadit, tak určitě přijdu"

Potom mě popadla za ruku a jako nejlepší kamarádky jsme se vydaly do školy.

V zádech jsem cítila ukřivděný pohled Angely.

Vešly jsme do školy. Já jsem se rozhlížela jestli někde nezahlédnu Edwarda, a Alice mě postrkovala rovnou do třídy angličtiny, kterou jsme měli dnes společně.

,, Potom ho najdeme" mrkla na mě.

Pak se ale zamračila.

,, Děje se něco?"

,, Musím ti něco říct," zašeptala opatrně ,, včera..jsem měla vizi, zvláštní vizi."

Pomalu jsem přikývla na znamení ať pokračuje.

,, Byla si tam ty, Edward a Tanya. Edward ti řekl, že není jiná možnost a….."

V tu chvíli se rozdrnčel zvonek na znamení začátku výuky.

Alice po mně hodila výmluvný pohled.

Přikývla jsem.

Celou tu hodinu jsem byla neuvěřitelně netrpělivá.

Co se Edward rozhodl mi říct? Stalo se něco? A proč v té vizi byla ta upírka? Začínala jsem mít takovou neblahou předtuchu…

Po hodině jsem se snažila z Alice vytřást ten zbytek, ale řekla, že její vize nejsou nikdy dokonalé a je možné, že se to nestane. Neřekla mi to. Věděla jsem, že to z ní nevytřepu a tak jsem nad tím hloubala celé vyučování až do oběda, kde jsem se měla setkat s Edwardem.

Vrazila jsem nedočkavě do jídelny.

U stolu seděli všichni.

Alice, Jasper a Edward.

Podívala jsem se na něj a chvíli se zase kochala jeho krásou. Do té doby, než jsem si uvědomila, že všichni až na něj na mě civí, jak tam tupě stojím.

Rozběhla jsem se k nim.

,, Ahoj všichni!" vykřikla jsem udýchaně.

,, Ahoj Bello!" řekla Alice s Jasperem.

Edward nic neřekl. Až poté, co do něj strčila Alice ze sebe vysoukal slabé Ahoj.

,, Ehm..Děje se něco?" hypnotizovala jsem ho pohledem.

,, Ne" vyštěkl.

Ten jeho tón. Vyděsilo mě to.

,, Edwarde! To by už stačilo! Řekl si, že to neuděláš!" zuřila Alice.

,, A ty víš, že udělám!" vztekle jí odpověděl.

Pak se tam začali dohadovat, takovým způsobem, že jsem nerozeznala ani jedno slovo. Měla jsem toho tak akorát dost. A Jasper zjevně také.

,, TICHO!" vykřikl.

Vzápětí na nás vyslal kousek pozitivní energie. Mě však neuklidnila.

,, Může mi někdo říct, co se tady děje?" řekla jsem netrpělivě.

Bála jsem se, co se dozvím. Včera to byl, tak úžasný den, a on se dnes chová, jako kdyby se to nikdy nestalo… Vymyslela jsem si to snad?

,, Edwarde, tak jí to teda řekni, stejně se to dozví ne?" zasyčela Alice

,, Až bude čas."

Do očí se mi draly slzy. Snažila jsem se je potlačit a tak jsem mrkala, jak nejrychleji to šlo.

Samozřejmě, že si toho všiml.

Na pár okamžiků ve tváři zjihl a smutně na mě hleděl… Pohladil mě na ruce, kterou jsem měla na stole a pak zase zkameněl.

,, To není fér!" vykoktala jsem.

Alice se na mě soucitně dívala.

,, Uvidíme se večer…" zamumlala jsem uplakaně a zvedla se ze židle…

Bylo pár minut před sedmou hodinou a já čekala až se pro mě staví někdo z Cullenů. Přála jsem si aby to byl on, ale na druhou stranu jsem měla strach z toho, co by mi řekl. Přesně v sedm zazvonil zvonek. Běžela jsem k oknu a na příjezdové cestě viděla stát stříbrné Volvo. Jenže před autem nestál jeho majitel, ale Alice. Vyběhla jsem ven.

,, Ahoj Bello!" zářila.

,, Ahoj…" řelka jsem méně šťastně.

Vytušila, co si myslím.

,, Bello, já vím. Když on je tak náladový.. Najednou se zase rozhodl." Říkala, když jsme nastupovaly do auta.

,, Rozhodl pro co?" dožadovala jsem se.

,, Myslím, že by si nepřál abych to říkala já. Ale věř, já v tom nejedu." Zavrtěla hlavou.

Smutně jsem se usmála a zadívala se z okna na ubíhající cestu. Do okna pomalu začal bubnovat déšť bylo to depresivní. Uvědomila jsem si, jak jsem unavená.

Když jsme dorazily, vystoupily jsme a já zůstala stát s otevřenou pusou, zatímco Alice už vybíhala schody.

,, Bello?" zeptala se překvapeně.

,, Tak tohle je váš dům…" vydechla jsem.

,, Hmm, už to tak je." Řekla prostě.

V tu ránu jsem se zastyděla, když jsem si vzpomněla na náš dům. Co si asi pomyslela? A co si mohl myslet Edward?

,, Tak pojď. Celá rodina pro tebe vařila." Pobídla mě.

,, Ach tak, ale to jste nemuseli!" namítla jsem.

Nic neříkala a tak jsem nesouhlasně zavrtěla hlavou a ještě jednou si prohlédla dům.

Zarazila jsem se u jednoho okna. Zdálo se mi to, nebo tak skutečně stojí Edward? Zamrkala jsem a znovu se podívala do toho okna. Nikdo tam nebyl.

Pane bože, začínám z něj šílet.

Vešly jsme dovnitř a já stále zírala, jak krásně je dům zařízený.

,, Ách, ty musíš být Bella!" vyběhla ze dveří drobná žena.

,, Jsem Esmé" usmála se.

,, Moc ráda vás poznávám paní Cullenová" pozdravila jsem

,, Pro tebe Esmé."

Začervenala jsem se.

Během několika minut jsem se seznámila i s Carlislem, Emmettem a Rosalie. Všichni byli velmi milí. Jenom Rosalie vypadala, jako kdyby se do toho nutila.

,, Večeře je už hotová!" vykřikla po chvíli Esmé z kuchyně.

Alice mě popadla za ruku a chtěla mě odtáhnout do jídelny, ale já jí zarazila.

,, A Edward?" zašeptala jsem.

Emmett s Rosalie se otočili, i když byli dostatečně daleko aby mě mohli slyšet. Pak jsem si uvědomila, že tohle jedna z těch upírských schopností a opět zčervenala.

,, On…" chtěla říct, ale z mluvení jí vytrhl jiný hlas.

,, Ach, to jsi ty. Isabella…Jak milé tě poznat." Řekl ostrý hlas.

Vzhlédla jsem a všimla si, jak po schodech schází ta upírka jménem Tanya.

Strnula jsem.

,, Já..já..Přátele mi říkají Bella" vykoktala jsem.

,, Přátelé?" zasmála se ,, Nemyslím si."

Vyděsila mě. Ustoupila jsem.

,, Ahoj Tanyo." Řekla Alice zostra.

,, Ach Alice…" usmála se ,,Právě jdeme s Edwardem na večeři"

Při slově večeře na mě nepřátelsky mrkla.

,, Paráda, tak počkej venku. Musím něco s Edwardem vyřídit." Vyštěkla na ní.

Blonďaté upírce to zjevně dělalo dobře.

,, Jistě má milá.." přikývla směšně a odešla.

,, EDWARDE CULLENE!" zakřičela Alice.

A pak jsem ho uviděla, jak pomalu schází ze schodů. Slušelo mu to. A pak jsem si uvědomila, že mu to nesluší kvůli mně, ale kvůli milionkrát krásnější dívce než jsem já.

,, Promluvíme si." Řekla Alice hlasem, jež nepřipouštěl žádné výmluvy.

Drapla ho za ruku a odtáhla ho do zatím prázdné jídelny.

,, Ehm," odkašlal si Emmett ,, Zatím si tu sedni a my to půjdeme pohlídat"

Rosalie přikývla.

Sedět jsem nemohla byla jsem příliš rozčílená. A tak jsem stála a snažila se něco zaslechnout, bohužel mluvili tak rychle, že jsem toho moc nestihla. Naštěstí, Alice dávala důraz na některé věty, možná chtěla abych to slyšela, takže šlo dobře porozumět.

,, Co si myslíš, že děláš?" syčela ,, Nejdřív jí opustíš, pak se vrátíš totálně jí omámíš a pak jí zase pustíš? Nevadí ti, že se trápí ??"

Tváře se mi rozhořely.

,, Alice, Tanya mi pomáhala zapomenout na Bellu. Nemůžu jí ohrožovat! A Tanye neublížím. Belle bych mohl, ale nechci. Tanya mě miluje a to mi pomáhá…"

,, Tak…tak…TY si myslíš, že tě Tanya miluje?" chtěla vědět.

,, Ano."

,, Jaspere, mohl bys na chvíli?" ozvalo se.

Nestačila jsem ani mrknout, když Jasper prolétl kolem mě. S pozdravem.

,, Jaspere, mohl bys Edwardovi říct, co cítíš, když se Tanya lepí na Edwarda? Jaký cit z ní vyzařuje?"

,, Myslím, že to Edward ví, Alice."

,, Tak vidíš!"

,, A co když s ní chci zůstat?" zeptal se Edward.

Bodlo mě u srdce. Přesně tak, jak jsem si myslela.

,, Edwarde, neříkej mi, že chceš…"

,, Ano chci!" zakřičel tak, že jsem povyskočila.

A pak jsem nerozuměla ani slovo. Alice se začala s Edwardem hádat a Rosalie, Emmett a Jasper se to snažili uklidnit.

V očích mě pálily slzy.

Jedna po druhé začali klouzat po mé tváři.

Neměla jsem nervy a ani sílu tam dál zůstávat.

Vyklouzla jsem ven a běžela k cestě po které jsme s Alicí přijely. Ale ta zlodějka Edwarda mi zatarasila cestu.

,, Ale, ale. Co to vidím, odmítl tě?" pohrdavě se zasmála.

Nic jsem neříkala. Bylo mi hrozně před ní brečet a být před ní slabá. Věděla, co vlastně kdo je moje slabá stránka.

,, Víš, neměla jsem ti to říkat, ale když jsme byli spolu řekl mi, že ještě nikdy nemiloval někoho tak, jako mně. A že na chvíli pojedeme do Forks se ti pomstít…Takovým způsobem, který tě bude bolet. Ach, ta láska. Je smutné, že tu tvou neopětuje, že?"

Vztekle jsem jí strčila, nevím kde se to ve mně vzalo.

,, Lžeš!!!" ječela jsem.

,, Myslíš? Proč by tohle jinak dělal. Pobláznil tě a pak tě zase opustí, všechno je to jenom divadélko milá Bello. Jsem ráda, že jsme tak skvělé přítelkyně."

Měla pravdu. Všechno to byla pravda. Velké divadélko, na které mi už nezbyla síla.

Dveře se rozletěly dokořán a ze schodů seběhl Edward.

Nejdřív mě chtěl ignorovat, ale pak se na mě podíval a uviděl tu spoušť, kterou způsobil.

,, Bello?" zamumlal.

,, NENÁVIDÍM TĚ!" zakřičela jsem smyslů zbavená a skácela se k zemi.

,, Edwarde, nech jí. Nestojí ti za to. Právě mi řekla, že tě nikdy nemilovala, hrála si s tebou Edwarde, dělalo jí dobře obelstít upíra. Ani neví, s kým si zahrává…" pohladila ho po ruce.

Neměla jsem sílu něco říct. Tak odporná lež. Sbírala jsem síly a chtěla alespoň zašeptat, že bych to nikdy neudělala, že ho miluji, ale předběhl mě někdo jiný.

,, Ty podlá…" vykřikla Alice běžící ze dveří.

,, Bello…je to pravda?" zašeptal smutně.

,, Samozřejmě, že není!" zavrčela Alice a sklonila se ke mně.

,, Edwarde, nikdy bych ti nelhala!" vrněla Tanya.

Vrtěla jsem hlavou. Alice u mě klečela a pomáhala mi vstát.

Edward vypadal dost zmatený, ale potom…popadl Tanyu za ruku a s lítostí se na mě podíval.

,, Nechtěl jsem to udělat Bello. Nechtěl. Ale její myšlenky," ukázal na Tanyu ,, mi říkají vše. Předběhla jsi mě, ale jediná nenávist, která tu dnes je…Je z mé strany." Pak se znechuceně otočil a ruku v ruce vykročili k lesu. Pak se zastavil a obrátil se k Alici.

,, Alice, vrátíme se domů. Ty za to nemůžeš." Vrhl po mně zmučený pohled a odešel.

Zhroutil se mi svět. Zničila mi život, kvůli chamtivosti. Chtěla ho, kvůli slávě. Věděla, že bude mít velkou pozornost. Žádná láska tam není. A nikdy nebyla a nebude…

,, Edwarde! Prosím…Neopouštěj mě. Slíbils to!" křičela jsem..

,, Edwarde!!!"

A pak jsem viděla čím dál tím víc rozmazaněji. Do očí se mi nahrnulo tolik slz, že jsem neviděla.

,, Bello?" řekla Alice. Znělo dost z dálky.

,, Bello! Už tam budeme!"

Otevřela jsem oči.

,, Víš, občas závidím, že můžeš spát, ale jak tak koukám, někdy to není zrovna nejlepší." Usmála se.

Na tvářích jsem stále ještě měla slzy.

,, O- omlouvám se." Vykoktala jsem

,, V pořádku."

,, Alice?"

,, Ano?" podívala se na mě.

,, Zdál se mi dost hrozný sen.."

,, Já vím, křičela si. Naháněla si mi strach, ale když jsem tě volala, ty ses prostě neprobrala!"

,, Já…zdálo se mi o tom, že si se pohádala s Edwardem v jídelně kvůli mně, protože mě zase ignoroval a pak jsem utekla ven, kde čekala Tanya a řekla mi, že Edward mě nemiluje, že to hraje. A pak tam přišel a já mu řekla, že ho nenávidím. Tanya řekla odpornou lež. Že jsem nikdy nemilovala Edwarda, že si s ním hraju a snažím se ho obelstít a on tomu uvěřil a opustil mě…" řekla jsem zkrátka.

,, Bello!" vykřikla Alice a zastavila na kraji silnice.

,, Přesně tohle jsem měla ve vizi!"

,, Alice! Co mám dělat?"

,, Neříkej mu, že ho nenávidíš."

,, Vždyť víš, že bych to neudělala."

Rozjely jsme se. Po několika málo minutách jsme zastavily před jejich domem. Byl krásný. Překrásný.

Obdivovala jsem dům, zatímco Alice vybíhala schody.

,, Bello?" zeptala se překvapeně.

,, Tak tohle je váš dům…" vydechla jsem.

,, Hmm, už to tak je." Řekla prostě.

Bylo to….jako v tom snu…Úplně stejné. Věděla jsem kam tento večer míří. Osud to tak chce…Zase.

,, Lžeš!!!" křičela jsem na ní v pláči.

,, Myslíš? Proč by tohle jinak dělal. Pobláznil tě a pak tě zase opustí, všechno je to jenom divadélko milá Bello. Jsem ráda, že jsme tak skvělé přítelkyně."

Měla pravdu. Všechno to byla pravda. Velké divadélko, na které mi už nezbyla síla.

Dveře se rozletěly dokořán a ze schodů seběhl Edward.

Nejdřív mě chtěl ignorovat, ale pak se na mě podíval a uviděl tu spoušť, kterou způsobil.

,, Bello?" zamumlal.

Tohle už jsem jednou slyšela. Teď byla ta chvíle říct mu, že ho nenávidím. Ani kdybych chtěla, nedokázala bych to.

,, Edwarde. Právě mi řekla, že tě nikdy nemilovala, hrála si s tebou Edwarde, dělalo jí dobře obelstít upíra. Ani neví, s kým si zahrává…" pohladila ho po ruce.

Jelikož jsem mu neřekla, že ho nenávidím což mě ve snu vyčerpalo měla jsem sílu na tohle.

,, Ty jedna odporná lhářko!" zaječela jsem a strčila do ní takovou silou, jakou jsem našla.

Nic to s ní neudělalo. Maximálně jí to ještě víc rozčílilo.

Edward si stoupl mezi nás dvě.

,, Bello..Je to pravda?"

,, Samozřejmě, že není" vrčela Alice.

,, Edwarde," zašeptala jsem ,, Ty jí to věříš že?"

Musí jí to věřit, věřil jí to.

,, Já nevím, jsem zmatený. Můžu si s tebou promluvit?"

Přikývla jsem.

Opatrně mě vzal za ruku a odvedl kousek do lesa. Alice nám chtěla nechat soukromí a tak odvedla Tanyu dovnitř.

Ta scéna před domem nebyla stejná jako ve snu. Změnila jsem to, protože jsem neřekla, že ho nenávidím…Díkybohu.

,, Bello," zastavil se hlouběji v lese.

Podívala jsem se mu do očí a pomalu jsem se v nich začala ztrácet.

,, Nevím, co se stalo..Ale chtěl bych abychom zůstali jenom přáteli. Před Tanyou se ke mně nepřibližuj raději vůbec. Přáteli…pokud chceš. Nic víc. Uvědomil jsem si…"

Nedokážu to. Jsem hrozný lhář. Odporný. Musí to poznat, musí…Je to tak nechutná lež, že to musí poznat.

,, Uvědomil jsem si…že, že…že… jsem se opravdu zamiloval..do Tanyi."

Nenávidím se za to. Nenávidím. Ale je to správná věc. Zachráním jí.

,, Já..jednou až bude čas..všechno ti vysvětlím. Prosím pochop to."

Pochop to, že to není tak, jak to myslím, prosííím.

Dívala se na mě. Zmučeně. Smutně.

,, Chá-ápu to." Zradil jí hlas.

Nuceně se usmála. Ale nepřesvědčila mě, protože vzápětí i přes ten smutný úsměv se jí začali kutálet slzy.

Nedokážu jí říct, že jí nenávidím..Neřeknu to, nemůžu.

Ale musím být odtažitý.

Měl jsem obrovskou chuť jí objat, ale nemohl jsem. Bránila mi v tom Tanya.

,, Je mi líto. Měli bychom jít." Zamumlal jsem. A otočil se.

Ona se pomalu belhala zamnou.

Musím se přemoct, nemůžu se otočit nesmím.

Strašně mě zaskočilo, že Bella mi to uvěřila. Tanya musela říct něco, co jí dokonale přesvědčilo a já musím hrát, že jsem uvěřil tomu, co řekla Tanya o Belle.

Jednou zjistím, co Belle napovídala. Vím, že Bella mě skutečně miluje. Nehraje to. Tanya je skutečná lhářka. Musím připřavit plán. Plán, jak se s ní rozejít bez toho aby se pomstila Belle. Bude dlouho trvat než po rozchodu se vrátím k Belle, protože Tanye mi to vše došlo. A také všem se omluvit a vysvětlit jim, že to bylo kvůli Belle. Nemůžu jim to říct teď. Někdo z nich by mohl Belle říct, že jí miluji a to nemohu riskovat. Zachráním naší lásku. Nejdřív ale, musím Belle vysvětlit, že jsem to tak nemyslel. Slíbil jsem, že ji nikdy neopustím a to slovo..také dodržím. Ovšem, pokud mě vůbec ještě někdy bude chtít vidět…