Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na první pohled - 7. Kapitola

jandula2


Na první pohled - 7. KapitolaKonečně zápletka! Snad se Vám tahle povídka líbí! ;)

7. Kapitola

O dva roky později…

Dnes slavím své osmnácté narozeniny. V Jacksonvillu jsem strávila dva úžasné roky života. A za všechno to štěstí a lásku vděčím Edwardovi.

 

Trávil se mnou skoro všechen svůj volný čas. Podnikali jsme spolu všechno. Přátelé si kvůli tomu z nás často utahovali, ale nám to bylo jedno. Máme jeden druhého a to nám stačí.

 

Edward si usmyslel, že mě na mé narozeniny musí pozvat do restaurace. Bylo na něm vidět, že má radost, a tak jsem souhlasila.

 

Koukala jsem do své skříně a vůbec jsem nevěděla, co si mám na sebe vzít. Po nekonečně dlouhém váhání jsem se rozhodla pro krátké, bledě modré koktejlové šaty. Sahaly mi těsně nad kolena. Rychle jsem si je zavázala za krkem a pospíchala do koupelny, kde jsem už měla rozžhavenou kulmu.

 

Vytvořila jsem si na hlavě spoustu malých kudrlinek. Vypadala jsem jako neviňátko. Tiše jsem se zasmála a vyrazila ven. Obula jsem si modré boty na podpatku a vyšla z domu.

 

Edward na mě už samozřejmě čekal.  Široce jsem se na něj usmála a vrhla jsem se mu do náruče. Edward mě chytil okolo pasu, vyzdvihl mě a několikrát se se mnou zatočil.

„Vypadáš jako anděl.“ Zašeptal mi do ucha. „Jako můj vlastní anděl strážný.“  Edward se ke mně vždy choval jako k jeho osobnímu pokladu. Nechápalo jsem to. Nevím, co je na mě tak zvláštního. Netuším, čím jsem ho dokázala okouzlit. Ale ať to bylo čímkoliv, byla jsem za to vděčná.

 

„Taky ti to sluší.“ Usmála jsem se. Teprve teď jsem si ho pořádně prohlédla. Na sobě měl tmavý oblek, ale sako držel v ruce a košili měl ležérně rozepnutou. Jeho vlasy se neposedně kroutily. Neodolala jsem a rozcuchala jsem mu je.

 

„Hele!“ bránil se. „ Tohle ti nedaruju.“ Zasmál se a chytil mi ruce, abych se nemohla bránit.

 

„Ne, ne! Počkej!“ smála jsem se, když se natahoval, aby mě taky rozcuchal. „Ty vlasy jsem si dělala snad hodinu! To mi nemůžeš udělat.“

 

„Tak fajn.“ Řekl. „Můžu tě mučit i jinak.“ Začal mě lechtat. Můj hlasitý smích a jekot přivolal Reneé.

 

„Vy dvě hrdličky, nemáte náhodou rezervaci v restauraci?“ ptala se s úsměvem na rtech.

 

„Už jdeme.“ Zasmála jsme se.  Edward mi podržel dveře od auta, a tak jsem nastoupila.

 

„A Edwarde?“ zastavila ho Reneé. „Dej mi na ni pozor.“ Upozornila ho, ale stále měla na tváři úsměv.

 

„Samozřejmě. Nic se jí nestane. Slibuju“ Řekl to tak upřímně, že se mu nedalo neuvěřit.

 

V restauraci na mě čekalo překvapení. Edward nezarezervoval stůl. On zarezervoval soukromou místnůstku! Když jsem ji uviděla, okamžitě jsem skočila Edwardovi do náruče. Byla tak nádherná!

 

Stěny byly natřeny na šedo a koberec byl bílý jako čerstvý sníh. A všude – na stole i po podlaze byly rozházeny okvětní lístky rudých růží. Nevím, kde je vzal, ale najednou Edward držel v ruce puget rudých růži.

 

„I růže blednou závistí při pohledu na tvou krásu.“ Řekl a podal mi kytici. Do tváří se mi nahrnula krev, a tak jsem musela mít stejnou barvu jako ty růže.

 

Ten večer byl jeden z nejúžasnějších večerů mého života. Byla jsem neskonale šťastná. Nakonec Edward rozhodl, že půjdeme na naši pláž. Na tu pláž, kterou mi ukázal, když jsem poprvé přijela. Od té doby jsme tam chodili velmi často. Edward měl pravdu. Opravdu tam byl úžasný klid, a tak jsme tam mohli třeba i hodiny ležet a tiše si povídat.

 

Zvedli jsme se a vyšli z restaurace. Venku se lehce zvedl vítr, ale stále bylo teplo. Udělala jsem pár kroků k autu, když si Edward na něco vzpomněl.

„Kruci, nechal jsem peněženku v restauraci. Hned se vrátím.“ Usmál se na mě. Úsměv jsem mu vrátila.

 

Začala jsem pomalým krokem přecházet po chodníku. Užívala jsem si ty chvilky nerušené radosti. Měla jsem chuť začít si pískat.

 

Světlomety projíždějícího auta oblízly chodník jasným bílým světlem a poté se zastavili na mě, čímž mi zabránily vidět. Slyšela jsem hlasité zalapání po dechu a poté jsem ucítila náraz, následovaný obrovskou bolestí.

 

Ta obrovská bolest mi zabránila myslet. Nedokázala jsem se soustředit. V mysli mi vytanulo pouze jediné.

 

Umírám?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na první pohled - 7. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!