Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My new Life-Kapitola 9

Boo Boo


My new Life-Kapitola 9Další díleček. Pište komentíky, ať vím, jak na tom jsem.

Vypadal jako socha.Nehýbal se,nedýchal, jen se díval před sebe a mlčel.

,,Moje dcera?" Zeptal se s údivem v hlase.

,,Ano." Kývla jsem hlavou na znamení souhlasu.

,,Jak je to možné?" Díval se na zem a na čele se mu objevila vráska.

,,Nevím." Zašeptala jsem a podívala se stranou.

,,Proč jsi mi to neřekla?" Zeptal se na jednou.

,,Co prosím?" Věděla jsem, že jsem se nepřeslechla, ale nebyla jsem si jistá, jestli vůbec popřemýšlel nad tou otázkou, kterou mi právě položil. Jak jsem mu to mohla říct, když mě opustil a já ani nevěděla, kde je.

,, Proč jsi mi to neřekla?" Zeptal se a podíval se mi přímo do očí. Nevím, jak on, ale já nezapoměla na to, že mě opustil

,, Opustil jsi mě.Nebo si už zapoměl?" Zeptala jsem se. V očích se mu zračila bolest, ale poprvé mi to bylo jedno. To co jsem mu provedla já, nebylo nic, oproti tomu, co provedl on.

,,Mohla jsi mi to říct."

,,Ne to jsem tedy nemohla.Dozvěděla jsem se to až potom, co jsi mě opustil"

,,Já..." Nedokončil větu.

,,Vidíš. Sám to nevíš...Edwarde, přestaň. Vrať se tam, odkuď jsi přijel a nech mě být. Už ti stejně nejsem dost dobrá a ani mě nemiluješ, takže tu nemáš důvod proč zůstat." Ironicky jsem se usmála.

,,Bello..."

,,Ne,Edwarde, já už to nechci znova zažít. Jednou mi to stačilo. Jednou jsi mi zlomil srdce a podruhé už to nedovolím."

,,Je mi to líto."

,,To mě taky, ale co se dá dělat. Vybral jsi si život bez závazků a beze mě, tak si ho užij. Já a Reneesme se přestěhujeme někam daleko a nebudeme ti překážet. Budeš moct dělat co chceš. Jak jsi si to přál."

,,Tohle jsem nechtěl." Zašeptal.

,,Ale chtěl, a proto jsi mě taky opustil."Povzdychla jsem si.

,,Je konec Edwarde, přiznej si to. Nehodíme se k sobě. Chceš si užívat života, tak prosím, já ti v tom bránit nebudu. Už mě nemiluješ, tak nechápu proč tohle drama."

Mlčel, poslouchal a nic neříkal. Otočila jsem se a zamířila ke dveřím.

,,Nikdy jsem tě nepřestal milovat, Bello." Tohle bolelo. Tahle lež bolela ze všech nejvíc. Cokoliv co řekl před tím, nebolelo, jako tahle věta. Otočila jsem se a podívala se mu do očí.

,,Aspoň mi přestaň lhát,Edwarde. To si nezasloužím." Ne, tuhle lež si opravdu nezasloužím.

,,Neměl jsem tě opustit."

,,Jenže jsi to udělal!" Rozkřičela jsem se na něj v prázdné průchozí chodbě.

,,Opustil jsi mě se slovy, že mě nemiluješ, že pro mě nejsi dost dobrý! Prostě si se sebral a odešel. Neptal jsi se, jen si mě opustil! Vzal jsi mi všechno! Udělal jsi to znovu! Jen díky Reneesme jsem teď naživu! Nebýt jí, tak bych skočila, ale s jiným záměrem než před pěti lety. Skočila bych,se záměrem se zabít! Protože pro mě už nic neexistovalo! Vzal jsi mi svět, který jsem milovala a vzal jsi mi to nejcenější. Vzal jsi mi lásku!"

,,Neměl jsem na výběr! Musel jsem to udělat! Musel jsem tě opustit, abych tě nezabil!"Teď zas křičel on.,,Nemol jsem s tebou zůstat, protože pomyšlení na to, že bych ti ublížil mě uvnitř pojídalo. Proto jsem tě raději opustil. Měla jsi zůstat člověkem. Měla jsi žít klidný lidský život,beze mě. Měla jsi být šťastná."

Nechtěla jsem těm větám věřit, ale byl příliš přesvědčivý.

,,Jak bych mohla žít bez tebe? Jak bych mohla být šťastná na tomhle světě,když vedle mě nejsi ty? Znamenal jsi pro mě vše, Edwarde. Vždy jsem tě milovala."

,,A to se nemělo stát."Zašeptal.,,Nikdy jsi se do mě neměla zamilovat. Jenom jsem ti ublížil. Vtáhl jsem tě do světa, kde bylo, pro tebe, příliš nebezpečno. Vystavil jsem tě smrti."

Přistoupila jsem k němu a pohladila ho po tváři.

,,Nikdy bych nemilovala nikoho jiného. Tobě vždycky patřilo mé srdce a vždy bude. A dal jsi mi to nejkrásnější co jsi mohl. Dal jsi mi dceru. A za to ti budu navěky vděčná." Chytil mě za ruku,druhou ruku obtočil kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž. Ty dotyky byly pomalé, lehké a opatrné. Stejné, jako když jsem byla člověkem.

Pomalu si mě přitiskl ještě blíž k sobě, tak, že jsme byli jen kousíček od sebe. Cítila jsem jeho sladkou vůni. Palcem a ukazováčkem mi zvedl bradu. Jeho rty se pomalu přibližovaly. Kdybych byla člověkem, srdce by se mi rozkočilo. Cítila jsem jeho dech na obličeji. Tak moc jsem ho chtěla políbit a stačil jen kousíček.

 

 

Snad se díleček líbil.

Shrnutí povídek.

 


 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek My new Life-Kapitola 9:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!