Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My new Life-Kapitola 6

03.06.2009 (20:00) • Maja • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3610×

Bella

,,Bello,já vím,že je to těžké...."

Přerušila jsem ji.,,Těžké?Jak je to pro mě těžké?Rosalie,ty nic nevíš!Nemáš právo o tom mluvit.Nevíš jaké to je,když tě opustí člověk,kterého z celého srdce miluješ!Nevíš,jaké to je,když ze dne na den ztratíš důvod proč žít!Nevíš,jaké to je,když noc co noc pláčeš!Nevíš,jaké to je,když tě všichni opustí,jen tak odejdou,bez vysvětlení !Nevíš...Rosalie,ty to nevíš!Tak o tom prosím nemluv!Kdybys jen z jedné setiny věděla,jak to pro mě bylo těžké,možná bys měla právo o tom mluvit,jenže ty to nevíš!"

,,Bello,prosím,dovol..."Utřela jsem si slzu.

,,Rosalie,já nemůžu."Špitla jsem.

Rychle mě objala a zašeptala.

,,Bello prosím!"

,,Co se změní?"Zeptala jsem se a přitom se odtáhla.Vypadala zmateně.

,,Nedokážete nás před Volturiovým ochránit.Tak proč Rose?Proč bych s tebou měla jet?Nechci a nehodlám vás do tohohle zatahovat."

,,Bello,jste naše rodina."Odpověděla rázně a podívala se na Reneesme

,,Rodina?Od kdy?"Zeptala jsem se.

,,Nechtěl tě opustit.Neudělal to naschvál."

,,Rose,prosím,přestaň."Bolelo to.

,,Ne Bello,všechno ti vysvětlím,ale musíme vyrazit."

Zakroutila jsem hlavou.

Ani nevím jak,ale ocitla jsem se v autě.Doufala jsem,že jsem se rozloučila s Jacobem,nechtěla jsem mu ublížit

Ohlédla jsem se za sebe a zkontrolovala Reneesme,spala

,,Chci vědět všechno."Zašeptala jsem,abych ji nevzbudila.

Povzdychla si.

,,Slíbila jsi mi to."

,,Od začátku?"Zeptala se.

Na souhlas jsem přikývla.

Hvíli mlčela,a pak spustila.

,,Po té co jste se vrátili z Itálie bylo všechno na chvíli v pořádku,ale pak se začal chovat hodně divně,což sama víš moc dobře.Všem se vyhýbal,nemluvil s nikým,nikdo nevěděl,co se s ním děje,ani Alice ne.Nikdo jeho chování nechápal.Z prvu jsem si myslela,že je to kvůli tobě,že jste se pohádali,nebo tak něco,ale po té co nám řekl,že chce odejít..."Ustaraně se na mě podívala a já jí gestem ruky naznačila,že může pokračovat.

,,No,když nám Edward řekl,že chce odejít,Carlisle i Esmée se mu to snažili vymluvit,ale nepomohlo to.Většina z nás souhlasila s tím,že se odstěhujeme všichni.Ještě večer nás poprosil,abychom ti nic neříkali.Alice byla už tak naštvaná a tohle bylo nad její síly.Ještě toho večera se sním pohádala.Strašně na sebe křičeli,Jasper se jí snažil uklidňit,ale nepomáhalo to.Edward tehdy odešel,neukázal se dva dny a nedal o sobě ani vědět..Když se vrátil,byl už rozhodnutý.Nenechal si nic vymluvit.Odjeli jsme do Port Heidenu.S Alici,když nemusel,tak nemluvil vůbec,nás se jen stranil.Dalo by se říct,že nevnímal realitu."Vzpoměla jsem si na svůj malý,ale učinný štít,který mě,jeden čas,chránil před realitou.

,,O tobě se,aspoň přede mnou,nikdy nezmínil."Všimla jsem si,že čeká na mou reakci.Zůstala jsem klidně sedět a pozorovala jsem silnici.

,,Takhle to šlo několik dalších let.Jenže včera mě Alice donutila,abych za ní přijela do Denalli.Nevěděla jsem,proč za ní mám jet,nechtěla mi nic říct,ale v telefonu zněla značně rozrušeně.Vím jen,že několik hodin před tím,než mi volala,abych za ní přijela,zmizela.Doslova.Ani s Jasperem se nerozloučila,což ho popudilo.Když jsem přijela,byla o poznání klidnější.V lese mi všechno vysvětlila.Ve skutečnosti,už když jste se vrátili z Itálie věděla,že tě Edward opustí,ale nevěděla proč,když se ho na to zeptala,neodpověděl ji."Tohle mě zarazilo.Ona věděla,že mě opustí a nic mi neřekla?

,,Když jsme odjeli,nic neviděla,což ji znepokojovalo,přisuzovala to těm smradlavým psům,promiň,těm vlkodlakům,ale pak se jí začaly objevovat útržky.Poslední co viděla jsi byla ty Reneesme a Tanya,pak Volturiovi.Z toho usoudila,že jsi v Denalli.Okamžitě se sem rozjela,což potději vysvětlilo její náhlé zmizení.V Denalli Alice přinutila Tanyu,aby jí vše řekla.Sama víš,jaká je Alice dobrá v přesvědčování..Od Tanyi se dozvěděla o tobě,dítěti i o tvé přeměně.Potom mě poprosila,abych za tebou jela.Viděla,že se vracíš do Forks a viděla i Jane.Měla strach."

Z kapsy kabátu vytáhla žlutou obálku a podala mi ji.

,,Tohle mi dala."Usmála se.

Vzala jsem obálku do rukou a prohlížela si ji.Bylo na ni krasopisně napsáno: Pro Bellu

,,Nevím,co v tom je."

Otevřela jsem obálku a začala číst.

Drahá Bello,

Jestli čteš Tento dopis,tak jsi na cestě do Denalli.Chci Ti vysvětlit,proč se stalo co se stalo.Prosím,odpusť mi.

Je mi To tak strašně líto.Vím,opustila jsem Tě,i když jsem věděla,že Tě ztratím.Že ztratím svou milovanou sestřičku,svou nejlepší kamarádku.Nemohla jsem nic dělat.Nevím proč To udělal a nevím,co ho donutilo,ale lituje toho.Rosalie už ti určitě,jak ji znám, všechno řekla.Je mi líto,že jsem Ti nemohla nic říct,ale co bych Ti řekla?,,Bello,opouštíme tě."Znova.Jen tak.Bez vysvětlení?To bych nedokázala.Taková já nejsem.Kdybych jen věděla,co jsme Ti způsobyli,nikdy bych neodešla.Nevěděla jsem o Tobě ani o Reneesme,neměla jsem ani ponětí,že Reneesme existuje.Bello vím jaké to je,když nikoho nemáš.Sama jsem to zažila...Možná od tebe žádám příliš,ale...

Bello,

Dokázala bys mi odpustit?I po tom všem co jsem ti provedla?Vím,že si tvé odpuštění nezasloužím,má milá sestřičko,ale tolik mi na Tobě záleží.

Tvá Alice.

Složila jsem dopis a vrátila ho zpátky do obálky.

,,Jsi v pořádku?"Zeptala se Rosalie.

Mlčela jsem a dál se dívala na silnici.Po tváři mi začaly stékat slzy.Nechala jsem je,necítila jsem potřebu skrýt je.Plakala jsem,ani nevím jak dlouho,ale byla jsem ráda,že to Rosalie nijak nekomentovala,jen jednou mě pohladila po rameni a řekla.

,,Je mi to líto."Vím,že ten dopis nečetla,ale tušila co tam je.

,,Nemusí."Ustaraně se na mě podívala.

,,Mohla bych řídit já?"Zeptala jsem se.Aspoň jedna část mé mysli bude sledovat silnici.

,,Jo."Zajela ke kraji silnice.

,,Dík."

Jela jsem o poznání rychleji.Chtěla jsem co nejdřív vidět Alici a rychlá jízdá mi umožňovala volný tok myšlenek.

Do Seattlu,na letiště, jsme se dostali před setměním.

,,Půjdu pro letenky.Počkáš tady?"Zeptala jsem se a podala ji Reneesme.

,,Jo."Natáhla ruce a vzala ji do náruče.Z kapsy vytáhla pas a podala mi ho.

,,Asi má hlad,skočila bys s ní něco koupit,řekne ti co má ráda?"Nakrčila nos.

,,Je na půl člověk,jíst musí."Poznamenala jsem tiše a usmála se na ni.

,,Stejně."Zakroutila jsem hlavou a odešla směrem k pultu s názvem Delta AirLines.

,,Dobrý den."Pozdravil mě mladý zavalitý muž.

,,Dobrý den,tři letenky do Fairbanks,prosím."

,,Ještě dnes?"

,,Ano."

,,Letadlo letí za necelé dvě hodiny.Vyhovuje?"

,,Samozřejmě."

,,Vaše pasy prosím."

Po chvilce ťukání a pozorování se zeptal.

,,Budete platit hotově nebo kartou?"

,,Kartou."Podala jsem mu lesklou Visa card.

Udiveně se na mě podíval,ale nic nekomentoval.

,,Přeji hezký zbytek dne a šťastný start."Podal mi letenky,pasy, kartu a vlídně se usmál.

Zamířila jsem ke vstupní hale.Jak jsem se přehrabovala v letenkách vypadlo mi z nich pár papírků.Sehla jsem se,abych je zvedla.

,,Bello?"

Ztuhla jsem.Ten sametoý hlas jsem neslyšela strašně dlouho.

Podívala jsem se směrem nahoru.

,,Edwarde?"Zašeptala jsem.

Tak jak se vám líbila kapitola? Doufám,že vás moc nenapínám,když to takhle sekám. Snad mi odpustíte.

Shrnutí povídek.

Autor: Maja (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My new Life-Kapitola 6: