Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 5. kapitola

31.05.2009 (18:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3519×

,, Já tě prostě miluju a ať dělám co dělám nejde to nijak ovládnout." Zůstal jsem přimražená. Ale pak jsem řekla:,, Já tě taky miluju Edwarde, mnohem víc než si dovedeš představit." Pak bylo chvíli ticho. Nevěděli jsme, co bude dál. Pak jsem sebrala všechnu odvahu a zeptala se: ,, Edwarde můžu se na něco zeptat??" Jen se usmál:,, Ty vždycky a na cokoli." A tak sem se teda zeptala:,, No už si se někdy no víš .........prostě už si se někdy .........no líbal s nějakou holkou nebo upírkou??" Hned potom sem si připadala jako idiot a začala se červenat. Dotkl se rukou mojí tváře:,, Miluju, když se červenáš a na tvojí otázku musím odpovědět NE. Ještě sem neměl tu šanci." To mě dostalo, on teda opravdu ještě nikdy nikoho nelíbal. Popadla mě touha ho políbit, ale moc jsem se bála, že by se stalo něco, co by změnilo to, co je teď mezi náma. ,, Udělej to" řekl najednou Edward. ,, Co prosím??" Zadíval se mi dlouze do očí a pak řekl:,, Prosím polib mě." Zamračila jsem se:,, Zase ses mi hrabal v hlavě??" ,, Promiň, ale nemůžu si pomoc. Tvoje myšlení je zajímavé, jiné než ostatních a krásné." Nic už jsem nechtěla vědět. Jen si pomyslela opravdu chceš, abych tě políbila?? A věděla jsem, že to uslyší. Jen pokýval hlavou a usmál se nádherným pokřiveným úsmevem. Pomalu jsem se tedy k němu začala přibližovat stejně jako on ke mně. Když jsme byli asi 3 cm od našich úst cítila jsem něco jako elektrický šok. On zřejmě taky, protože se natáhl rychleji stejně jako já a naše ústa se spojila. Bylo to nádherný. Najednou sem mu rukama zajela do vlasů a on si mě k sobě přitáhl blíž. Přesto to byl polibek měkký a opatrný. Najednou se odtáhl a uskočil. ,, Promiň, ale je to silnější než jsem si myslel." Omlouval se. ,, To je v pořádku já to chápu a přísahám, příště si dám větší pozor." Jen se usmál a pomalým tempem se vrátil zpátky ke mně. Pomyslela jsem si jak by bylo hezký, kdybych si mu směla lehnout na jeho svalnatou hruď. Než jsem to stačila domyslet držel mě v náručí a já ležela na jeho hrudníku. ,, Má to i svoje výhody tohle čtení myšlenek" zasmála jsem se. On se zasmál taky ale pak jsem cítila, jak se jeho tělo napjalo. Odtáhla jsem se se slovy:,, Musí to pro tebe být těžký, měla bych........." nestačila jsem to doříct. Chytil mě za ruku a zase si mě položil na hruď. Potom vzal mojí ruku a dal si jí před nos. ,, Je to pořád snadnější a snadnější. Neboj se mě." Koukala jsem na něj jak pitomec:,, Já se tě přece nebojím" řekla jsem. ,, A právě to mě děsí nejvíc......měla by ses bát" odpověděl s překvapeným výrazem. ,, Víš tohle téma bych opustila, ale mám jinou otázku." Okamžitě zareagoval:,, No tak sem s ní......odpovím ti na všechno a popravdě to už víš ne?" zasmál se. ,, No opravdu jezdíte na výlety, když je hezké počasí nebo je to jen kvůli tomu, že vás slunce spálí??" Jeho reakci jsem ale nečekala. Začal se totiž hrozně smát, jako kdybych řekla ten nejlepší vtip století. Nechápavě jsem se na něj podívala a tak se trochu uklidnil a začal vysvětlovat:,, Víš nejezdíme nikam to je opravdu lež, ale to že nás slunce spálí taky" a opět dostal záchvat smíchu. Nevím, co je tady sakra k smíchu. ,, Nezlob se, nechtěl jsem tě rozlobit. To jen že vy lidé jste tak kreativní" a zase se začal smát. ,, No takže proč teda nevycházíte na slunce??" zajímalo mě. ,, Až bude slunečno tak ti to ukážu." slíbil mi. ,, Mám další dotaz." ,, No dobrá sem s ním." Zajímala mě spousta věcí:,, Proč si tenkrát tak rychle utekl, když si mi pomáhal s autem??" Zatvářil se smutně:,, To kvůli tvé vůni samozřejmě, ale taky kvůli tomu jak si byla blízko. Lidé se nás straní a ty si se nebála ani nic podobného. To mě zmátlo." Jen sem kývla. ,, Máš ještě další dotazy??" Zase sem kývla:,, Tak třeba, víš to tvoje auto. Četla jsem, že se bude dát koupit až v roce 2010 a ty už ho máš. Není to divný??" Zase se zasmál:,, Víš všichni milujem rychlou jízdu a tak je tohle auto samozřejmost a díky kontaktům je moje už teď. Nelíbí se ti snad??" řekl trochu uraženě. ,, Ne ne je krásný. Miluju rychlý auta a vždycky sem si přála jedno řídit." Zasmál se, pak vyskočil a podal mi ruku:,, Tak pojď něco ti ukážu." Zvedla jsem se a on mi řekl:,, Vylez mi na záda." Koukala jsem asi jako pitomec a tak mě vzal za ruku a vysadil si mě na záda. V tom samém okamžiku se rozběhl. Běžel tak rychle až jsem myslela, že narazí do stromu. Na cestě, která vedla z lesa ven jsme byli asi za 2 minuty. Mě samotné to trvá asi hodinu než se tam dostanu. Slezla jsem mu ze zad a on se na mě díval s otazníky v očích. ,, No pááni to byla nádhera. Nikdy bych neřekla, že něco takovýho zažiju." Zjevně ho to potěšilo:,, Jsem rád, ale většině lidí by se udělalo špatne a tobě se ani nemotá hlava" vypadal udiveně. ,, Říkala jsem, že miluju rychlou jízdu, i když tohle není jízda autem rychlé to bylo dost" usmála sem se. ,, To mě přivádí na další věc" řekl Edward. Koukala jsem na něj a nechápala proč to říká. ,, No tak pojď" řekl a zase mě vzal za ruku. Propletla jsem naše prsty a jemu to nevadilo naopak přejel mi prstem po hřbetu ruky. Za chvíli jsme stáli u jeho auta. ,, Odvezeš mě domů nebo co?" zeptala jsem se. ,, Ne ty se tam odvezeš sama" řekl jen. ,, Co ......co...... co si to právě řekl??" Zasmál se:,, Tak už pojď ať jsi doma dřív než ve dvě ráno" zase se usmál tím svým krásným úsmevem. Vysvětlil mi co a jak a pak sem vyjela. Bylo to úžasné. Jela jsem skoro 190km/h a auto jen tiše vrnělo. Edward se celou cestu jen usmíval nad mým výrazem a občas mě pohladil po ruce. Vždycky tím dokonale rozbil moje soustředění na cestu. Tomu se smál ještě víc. U domu jsme byli asi za 10 minut. Zaparkovala jsem a než sundala pás Edward už mi otevíral dveře. ,, Tak jaký to byl pocit??" zeptal se. ,, Bylo to úžasný, nikdy sem tohle necítila, je to nádhera řídit tohle autíčko." Zasmál se:,, Když budeš hodná budu ti ho půjčovat častěji." Musela jsem se taky zasmát a naklonila se abych ho políbila. K mému překvapení se nebránil, naopak naklonil se taky a podruhé jsme se jemně políbili. Pak se na mě podíval a řekl:,, Asi bych měl už jet." Nechtěla sem, aby odjel a tak mě napadla ta nejhloupější výmluva. ,, Ale nebude pro tebe zítra zase horší moje vůně?" zkoušela jsem ho zvyklat. ,, Jo to asi bude, ale ne tolik jako poprvé" řekl. Začala sem se červenat, ale zeptala se:,, Nechtěl bys jít dovnitř??" Dotkl se mých rudých tváří a pak se soustředil. ,, Víš já.........měl bych odejít, ale jsem ve skrze sobecký tvor a tak bych tu chtěl nejraději zůstat." ,, No tak tady zůstaň" řekla sem a koukla se mu do očí. Jen kývnul hlavou, usmál se a vešli jsme do domu.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 5. kapitola: