Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 38. kapitola

29.08.2009 (11:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2286×

,, Tvůj otec se jen tak nevzdá Bells." Dokončila svou řeč Alice.

,, Panebože, co jsem to provedla. Kdybych byla zticha tak se nic takového nestalo." Edward mě objal pevněji.

,, Stojím za tebou ať se stane cokoliv." Díval se na mě tak oddaně. ,

, Děkuju lásko. Jsem ti tak vděčná." Políbil mě a tím mi dal znát, že všechno co řekl je pravda.,, Teď ale musíme vymyslet jak se s touhle situací vypořádáme." Pozorovala jsem všechny.

,, Alice mohla by ses podívat do budoucna na konkrétnosti prosím." Ptal se Edward své sestry.

,, Jistě." Odpověděla prostě a zadívala se do prázdna. Po chvilce zamrkala a otočila se na nás.

,, Je to horší než jsem čekala. Hrozně rychle měnil plány než potkal jednoho upíra. Pro nás toho nejhoršího. Ve městě potkal Ara Volturiho. Byl tu kvůli novorozeným a tak se s ním setkal. Bude to daleko horší než jsem čekala." Dokončila svou větu. Pokud předtím byla nálada špatná a skleslá tak teď byla doslova na bodu mrazu.

Z pohledu Charlieho
Jak mi to může říct tak klidně. Táto já jsem upír ale lidi nevysávám. Živím se zvěří a to je lepší než pít lidi. Bože moje dcera je teď nestvůra o kterých se dá číst jen v knihách. Musím určitě prostudovat jak se proti nim bránit. Tohle jim nedaruju. Změnili moji Bellu, moje dítě. Ani jeden z nich nepřežije. A říkám to nerad ale i Bella ač je to moje dcera a možná za nic nemůže musí zemřít. I to co nosí pod srdcem. Pokud ho upíři mají. Přemýšlel jsem takhle dost dlouho než se stalo, že jsem omylem do někoho narazil.

,, Pardon, omlouvám se. Asi jsem se moc zamyslel." Zvedal sem se ze země. Jako kdybych narazil do sloupu. Tvrdý a studený náraz jako do kamene. Konečně jsem vzhlédl do těch nejpodivnějších očí na světě. Byli jasně rudé a upřeně na mě hleděli.

,, Ale nic se nestalo." Odpověděl andělským hlasem muž. Nebyl hezčí než hlas mé Belly ale přesto krásný na takového chlapa. Byl vysoký a delší vlasy mu volně splývaly po zádech. Podával mi ruku.

,, Taky jsem se měl lépe dívat na cestu." Rád sem přijal nabídnutou ruku ač jindy bych to neudělal. Z nárazu se mi ale točila hlava tak jsem za ní byl rád. Jakmile mi ji stiskl a vytáhl na nohy znovu jsem mu pohlédl do očí. Soustředili se někam do dálky. Po chvíli se na mě opět zadíval.

,, Vím co vás trápí příteli. Moje dcera se také stala upírem a ani já na ně až do té doby nevěřil. Vidím, že hledáte pomstu a pokud mohu tak se sám nabízím jako pomocník při jejím vykonání." Byl velice ochotný.

,, No neurazte se ale ještě sám nevím komu všemu se chci pomstít." Znovu na mě pohlédl.

,, Ano taky jsem to neměl lehké, když jsem zjistil, že mou dceru změnil jakýsi upír ovládl mě vztek. Nerad to přiznávám, ale ten jež přeměnil mojí dceru se teď jistě smaží v pekle kam jsem ho ochotně poslal." V hlavě mi běhalo setkání s Bellou. To co z ní je, jak se tvářili jakoby nic a vůbec vše okolo. Ovládl mě znovu takový vztek jako předtím.

,, Rád vaše služby využiji příteli." Podal jsem mu ruku a on jí na znamení souhlasu stiskl.

Pohled Belly
Plánovali jsme jak nejlépe se vypořádat s nastolenou situací když v tom se Alice napjala. Všichni jsme poznali že má vizi, to co se ale stalo bych nikomu nepřála. Z ničeho nic jsem se ocitla ve vizi jako kdybych byla opravdu na tom místě kde se odehrávala. Byla to louka kde hrajeme baseball. V popředí stáli všichni Cullenovi. Nebylo to tak že bych se viděla vedle Edwarda ale já tam opravdu byla. Stála jsem vedle něho. Kousek od nás Carlisle a Esme vedle nich Jasper a Alice. Na druhé straně od nás nalevo stál Emmett a Rose. Co bylo divnější bylo to, že za námi stáli vlci. Celá smečka v čele s Jacobem stále ještě v lidské podobě. Naproti nám stála armáda v čele s Volturiovými. Úplně vepředu stál Aro a můj otec. Pak jsem se přenesla na jiné místo. Edward ležel na zemi a tělo měl roztrhané. Nohy a ruce oddělené. Ohlédla jsem se. Celá moje rodina byla mrtvá. Ale i všichni vlci byli mrtví. Nikdo nepřežil, kromě mě, ale ani to netrvalo věčně. Pak ke mě totiž přistoupil Aro pokynul k jednomu upírovi a ten na mě ukázal. Na těle jsem měla rány ze kterých vytékala krev. Pak už jen Aruv smích a má smrt, když mi pomalu oddělovali končetiny od těla. Všechno jsem cítila jako kdybych tam stála a dělo se mi to teď. V křeči jsem se svalila na zem a začala šíleně křičet. V ten moment u mě byl Edward a jemně mě bral do náruče. Začal mě kolébat ze strany na stranu, ale on sám byl vyděšený.

,, Lásko co se děje?? Proč ses tak svalila na zem?? Děti??" Ptal se hlasem který mi rval mé mrtvé srdce.

,, Bylo to strašné." Dívali se na mě úplně všichni.

,, Bells co se stalo?? Alice měla vizi a pak ses najednou válela na zemi." Ptal se Emmett.

,, Já jsem tu vizi viděla. Vlastně jsem v té vizi byla." Všichni na mě udiveně zírali.

,, Jak to myslíš Bello??" Ptal se Carlisle.

,, Bylo to jako kdybych to prožívala na vlastní kůži." Vysvětlila jsem prostě a pak se otočila k Edwardovi.

,, Bylo to hrozné. Všichni byli mrtví a ty jsi měl oddělené končetiny od těla. Nakonec jsem i já zemřela. Pomalu a bolestivě. A já to cítila. Cítila jsem to jako kdyby to bylo doopravdy. Jako kdybych tam opravdu byla." Byla jsem zoufalá. Edward mě nepřestal kolébat. Pokynul ostatním aby nás nechali o samotě.

,, Pojďme probrat taktiku do kuchyně. Jaspere." Pokynul rukou Carlisle k Jasperovi a odešli. Ostatní šli s nimi.

,, Lásko dopadne to dobře. Nic se nám nikomu nestane." Uklidňoval mě Edward.

,, Ne to nedopadne. Bude to tak jak jsem to viděla s Alice. A všechno jen kvůli mě." Jen zavrčel.

,, Přestaň se už konečně obviňovat nebo budou Volrutiovi tvým menším problémem." Nemyslel to zle já vím, ale naše děti byli proti tomu. Jejich otec totiž skončil na druhé straně pokoje. Hned se zvedl a upíří rychlostí přiběhl ke mě. Vzal mě do náručí a odnesl nahoru do našeho pokoje. Tam mě položil na postel. Lehl si vedle mě a položil ruku na mé bříško.

,, No tak tohle se dělá tátovi." Usmíval se. V tom jsme oba uslyšeli takový jakoby chichot. Edward se na mě otočil.

,, Říkala jsi něco lásko??"

,, Ne já nic neříkala a ty ano??" Ptala jsem se zase já.

,, Ne ani já ne." Oba jsme v tu chvíli vypadali zamyšleně. Pak někdo poslal myšlenku. Milujeme vás mami a tati. Oba jsme se na sebe podívali. jak je možné,že slyšíme ty myšlenky oba a od koho jsou. Snad opravdu od našich dětí?? Edward se na mě podíval.

,, Sám jsem se ptal na to samé." Usmála jsem se.

,, Vypadá to, že nás naše děti tolik propojili, že teď už i myšlenky slyšíme společně." Přemýšlel Edward. Pohladil mi bříško.

,, Taky vás milujeme sluníčka naše." V tu chvíli jsem byla tak šťastná, že ani myšlenka na Volturiovi a na to co v blízké době nastane mi mojí náladu nedokázala zkazit.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 38. kapitola: