Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 37. kapitola

21.08.2009 (19:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2561×

Otevřela jsem dveře a skočila svému otci do náruče.

,, Tatííííí." Byla jsem jak malá. On byla ale taky jako dítě. Točil se mnou dokola.

,, Bello moje Bellinko." Smál se. Viděla jsem Edwarda jak má v očích strach o nás tři. Tím samozřejmě myslím sebe a naše miminka. Naznačila jsem mu že se cítím výborně. Zřejmě jeho hlas na naše děti opravdu zabral. Pak mě táta postavil a začal si mě prohlížet.

,, No vypadáš jinak. Jsi taková bledší a tvoje pokožka je nějaká studená." Přešel ho šťastný výraz.

,, Nejsi náhodou nemocná. Nachlazená??" Ptal se ustaraně.

,, Ne to nejsem tati. Pojď dál všichni se na tebe těší a pak si spolu promluvíme." Pokynula jsem rukou směr obývák. Charlie se tedy otočil a namířil si to přímo do obýváku. Jako první ho tam přivítal Carlisle.

,, Vítejte Charlie. Jaká byla služební cesta??" Ptal se táty.

,, Jsem rád že vás zase vidím. No ona ještě trvá jen jsem dostal trochu volna. Za to že se tak protáhla jsem dostal týden volna. Snad vám nebude vadit když si Bellu odvezu k nám domů." Zeptal se a ani netušil jak moc se pletl. Z mysli všech sem vyčetla že jim to vadí protože nechtějí být ode mě ani den. Nejvíc ale v myšlenkách křičel Edward. Ne to ne. Já tě chci mít u sebe. Jsem tvůj manžel. Přece nečeká že za tebou budu lézt znovu oknem jako předtím. Ani já nechtěla být bez něho.

,, Tati ale proč?? Vždyť já patřím sem ke svému manželovi." Bránila jsem se. Charlie chvilku přemýšlel a pak řekl.

,, To máš pravdu. Přece nečekám že se budete zase scházet u tebe v pokoji." Edward se tiše zasmál. Mohli to slyšet jen upíři.

,, Bude nám ctí když u nás zůstanete i vy Charlie." Řekl mu Carlisle.

,, No možná by to šlo. Do domu se tedy dojedu alespoň podívat." Dodal táta.

,, Já tam chodím tati neboj." Rychle jsem mu řekla. Pak se ozvala Esme.

,, Tak pojďme jíst. Jistě máte hlad Charlie." Podívala jsem se na ostatní. Všichni měli otrávené grimasy na obličejích. Nejvíc ale Jasper. Fuj už teď je mi špatně když si představím jak to pomalu putuje krkem do břicha a pak jak to budu muset dostávat ven. Stěžoval si v myšlenkách. Bylo mi ho líto a tak jsem se na něj usmála. Pochopil a usmál se taky. K obědu bylo italské jídlo. Těstoviny s výbornou omáčkou a sýrem. Pochutnali jsme si však jen já a Charlie. Ostatní se přemáhali aby se tvářili alespoň trochu jako že jim jídlo opravdu chutná. Když dojedli svoje malé porce rázem se jim rozzářili oči, že jejich utrpení už je konec. Musela jsem se tomu zasmát.

Uběhlo pár dní co tu otec byl a já se pořád chystala mu říct celou pravdu o nás. O tom co jsme. Byl den do jeho odjezdu a já se rozhodla, že teď nebo nikdy. Nejdřív jsem se o tom ale musela poradit se svým manželem.

,, Edwarde přemýšlím, že dnes to otci už opravdu řeknu. Jen se chci nejdřív poradit s tebou." Chápavě a zároveň radostně se na mě podíval.

,, Jsem rád že se chceš poradit a zároveň je to tvé rozhodnutí. Podpořím tě ať se rozhodneš jakkoliv." A pak mě políbil. To mě přesvědčilo o jeho naprosté důvěře. Vyrušil nás Charlie.

,, Ehm nezlobte se, že ruším." Omlouval se.

,, Ne tati to je v pořádku. Stejně s tebou chci mluvit o něčem vážném." Díval se na mě jak budu pokračovat.

,, Posaď se prosím." Řekla jsem a on tak učinil. Edward mě vzal za ruku a já začala mluvit.

,, Víš tati je tu něco co ti musím říct. Musíš mi slíbit, že nebudeš jednat impulsivně a vezmeš to v klidu ano??" Zdál se vystrašený.

,, Bello nevím o co jde ale pokusím se zlatíčko." Edward mi stiskl ruku a já věděla, že ať to dopadne jakkoli tak on bude se mnou a to mi dodávalo sílu.

,, Tati já ti chci říct tři věci a nechci abys mě přitom přerušoval. Prosím vyslechni mě a pak si budeme klidně povídat." Pokýval hlavou.

,, Tak zaprvé jsem těhotná a čekám dvojčátka. Za druhé vím, že se ti to nebude líbit a ani tomu nebudeš chtít věřit, ale já jsem upír. Za třetí nejsem upír jako každý jiný, nepiju krev lidí, ale krev zvířat. Vždy si mě učil mluvit upřímně a hned." V tom do pokoje vtrhla Alice.

,, Bello nééééééé." Začala hrozně křičet. Podívala jsem se na Charlieho. Jeho pohled byl doslova jako zamrzlý.

,, Tati??" Nereagoval.

,, Tati jsi v pořádku." Řekla jsem a natáhla k němu ruku. Jako by do něho uhodilo. Najednou vyskočil a začal šíleně křičet.

,, Jak mi to můžeš říct tak v klidu a přímo. Teď už mi všechno došlo. Ta studená kůže, jiné oči. Ach můj bože. A ještě ke všemu si těhotná. To budou moji vnuci taky takové zrůdy??" Cítila jsem že přijde to co vždy. Moje děti se chtěli bránit. Chtěli bránit nás. Edward mě rychle otočil a já ruku namířila na židli. Ta v momentě byla nejspíš v kuchyni, protože se ozvala rána právě z kuchyně.

,, Neříkej našim dětem zrůdy." Byla jsem rozzlobená.

,, A co jiného. Jak mi můžeš říct otče jsem upír ale je to v pořádku protože lidi nevysávám. Bože si blázen. Jsi odporná bytost sající krev." Položila jsem si ruku na břicho abych tak naše děti uklidnila. Zabralo. Jednoho to přesto neuklidnilo.

,, Jak to můžete říct vlastní dceři proboha. Jednou vás to bude mrzet ale zpátky to už nevezmete." Začal křičet Edward. Já se na něj jen dívala.

,, To vás to bude mrzet. Ty!" Ukázal prstem na mě. ,, Ode dneška nejsi má dcera. A vy všichni ostatní stejně jako ona se můžete těšit na to, že budete trpět v pekle které pro vás vytvořím. Všem vám tady teď přísahám, že ani jeden z vás se nedočká dalšího roku vašeho proklatého života." Otočil se a odcházel. Edward se chtěl vydat za ním. Pak ale uviděl mě. Ani nevím jak se to stalo ale najednou jsem ležela na zemi. Edward ke mě rychle přiskočil.

,, Bello lásko co je ti?? Bello???" Byl vyděšený.

,, Jsem v pořádku jen je mi divně. Jako by mi někdo vyrval mé na půl studené srdce z hrudi." V tom mi po tvářích začali stékat slzy. Ne krvavé jako tehdy s Edwardem. Tentokrát to byli obyčejné lidské slzy. Edward mě vzal do náruče a posadil se se mnou na pohovku. Schoulila jsem se mu v náručí a on mě kolébal ze strany na stranu.

,, Vím jak se cítíš. Jako já tehdy, když jsem myslel, že už se nikdy neuvidíme. Uvidíš bude to v pořádku." Konejšil mě.

,, Nebude Edwarde. Věř mi, že nebude." Vstoupila do obýváku Alice.

,, Díky Alice to je to co Bella potřebuje slyšet." Jen jsem zavrtěla hlavou a posadila se vedle Edwarda. Ten mě ihned objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě jakoby mě chtěl chránit.

,, Prosím nech Alice ať mluví. Proč to nebude v pořádku sestřičko?" Mluvila jsem směrem k Alice.

,, Charlie dodrží co slíbil. Za dva měsíce přijde k nám i s Volturiovými které si nevědomky ke své pomstě přizve. Ti nás už dávno chtějí svrhnout kvůli dávnému proroctví." Pak se zadívala do prázdna.

,, Až setká se dívka s chlapcem, jejich lásce nikdo a nic nezabrání. Pak mocný, vládnoucí klan Volturiů je odsouzen k zatracení do skonání." Dokončila to proroctví.

,, Zkrátka to bude hon na upíry. Lépe řečeno hon na Cullenovi." Dořekla Alice a pro nás všechny to znamanelo, že se nám změní životy. Navždy.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 37. kapitola: