Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 36. kapitola

16.08.2009 (20:30) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2299×

Vzala jsem sluchátko a přiložila ho k uchu. ,, Ahoj tati." Ze sluchátka se ozval radostný hlas Charlieho.

,, Bells zlatíčko tak rád tě slyším. Jak se máš?? Mám pro tebe novinku." Zněl opravdu šťastně.

,, Mám se výborně tati. Taky tě moc ráda slyším. Jakou novinku?? Povídej jsem zvědavá." To co řekl se mi nejdřív zdálo jako výborný nápad pro vysvětlení. To jsem se ale hrozně zmýlila.

,, Zlatíčko jedu do Forks a navštívím tě u Cullenů. Můžu se zdržet týden za to že se cesta o tolik protáhla. Snad se na svého tátu těšíš a ještě si ho pamatuješ??" Smál se do telefonu.

,, Tatí to je skvělá správa. Už se moc těším. Musím ti toho hodně říct. Kdy tedy přesně dorazíš??" Byla jsem opravdu nedočkavá.

,, Už za dva dny. Pokud to není na vás moc brzy." Ptal se.

,, Ale jistě že ne. Budu tě očekávat. Už se moc těším." Zasmál se.

,, Já už budu muset. Tak za dva dny zlatíčko."

,, Zatím ahoj tati." Odpověděla jsem. Pak jsem šla zpátky do obýváku. Všichni samozřejmě všechno slyšeli.
,

, Tak Charlie přijede už za dva dny?? To musíme trochu uklidit a připravit program." Začala Esme.

,, A nakoupit nové věci a všem hezké oblečení." Přidala se Alice.

,, A mohli bychom tu vymalovat." Řekla Rose. Pak se podívali na mě.

,, Jdeš s námi na nákupy Bells?" Ptala se Rose za všechny.

,, Ne raději zůstanu tady." Alice se na mě usmála.

,, Pro tentokrát ti to prominu protože čekáš miminka a musíš se šetřit." Tak to se mi hodilo.

,, Děkuju moc Alice." Kývla jsem.

,, Vy se tomu ale nevyhnete. Jdeme a všichni." Zavelela na kluky Alice.

,, Tak to ne. Někdo tu musí s Bells zůstat." Odmlouval Emmett.

,, Ano a myslím, že její manžel na to postačí. Tak bez odmluv a jdeme Emme." Všechny tři holky vyrazili s chutí a výbornou náladou a za nimi se zkroušeně loudali tři kluci. Byl to velice zábavný pohled. S Edwardem jsem seděli na pohovce. Tedy on seděl. Já mu ležela na nohách a užívali jsme si jeden druhého a taky klidu v domě.

,, Edwarde chci tátovi říct jak to opravdu je. Myslím, že by to mohl unést. Co ty na to??" Zeptala jsem se svého manžela.

,, Víš, že tě podpořím v čemkoli lásko, ale není tohle na tvého otce moc??" Možná měl pravdu, ale možná taky ne.

,, Risk je zisk ne?? Tedy aspoň se to tak říká. Tak to risknu a uvidíme." Hned měl odpověď.

,, Můžeme říct Alice aby se podívala co se stane když mu to řekneš a pak se rozhodneš." Opravila jsem ho.

,, Rozhodneme." Usmál se a políbil mě.

Dva dny utekli jako voda a nastal den kdy měl dorazit Charlie. Od rána jsem byla nervózní. Tedy prakticky od noci protože jsem nespala ale až od rána to začalo být opravdu kritické. Edward neustále seděl u mě a konejšil mě a uklidňoval. Zrovna jsme seděli v obýváku s Emmettem a Rose, když přišla Alice a Jasper.

,, Alice řekni nám co se stane až Bella řekne Charliemu pravdu o tom, co je." Ptal se jí Edward. Alice se soustředila jen chvilku pak otevřela oči.

,, Je mi líto ale je asi v La push a navíc budoucnost lidí moc dobře nevidím. Nejsem na ně tolik vyladěná pokud je neznám tak jako třeba Bellu. Je mi to líto." Podívala se na nás smutně.

,, Alice to přece vůbec nevadí. Nějak to zvládneme." Usmála se.

,, Kde je vůbec Carlisle a Esme??" Odpověděl mu Jasper.

,, Jeli ještě nakoupit něco k jídlu aby mohli Charliemu udělat oběd. A myslím, že my ho budeme muset sníst taky."  Otřepal se. Tomu jsme se museli všichni zasmát. Pak promluvil Emmett.

,, Tak Edíčkovi chybí maminka a tatínek. Já ti je nahradim. Chceš pochovat nebo napapat z lahvičky maličkej." Smál se. Edward jen zavrčel. Stiskla jsem mu ruku a on si mě přitáhl blíž.

,, No tak se nerozčiluj ty stoletý miminečko." Pak se ale stalo něco moc podivného. Moje ruka se z ničeho nic vymrštila a ukázala směrem na Emmetta. Ten skončil asi 4 metry od nás na druhé straně obýváku. Všichni na mě zírali a já okamžitě běžela k němu.

,, Emme já se moc omlouvám nevím co to bylo. Já sem to udělat nechtěla. Není ti nic??" Bála jsem se o něj, protože dopadl na tvrdou zem a navíc z pořádné výšky.

,, Ne to nic já jsem v pohodě. Na to bys potřebovala daleko větší sílu abys mě viděla v bolestech. Ale co to bylo?? Jak si to udělala??" Ptal se mě, ale já sama jsem to nevěděla.

,, Já sama nevím. Prostě se moje ruka vymrštila a ty ses najednou válel tady na zemi." Otočila jsem se na Edwarda. Nezíral jen on ale zírali i všichni ostatní včetně Carlisla a Esme kteří dorazili z nákupu.

,, Carlisle co to bylo??" Ptala jsem.

,, To opravdu nevím Bells. Možná máš novou schopnost, ale to nechápu nejsi úplná upírka neměla bys je mít. Půjdu se podívat do knih. Omluvte mě." Řekl a odešel nahoru.

,, Já půjdu uklidit to jídlo." Řekla Esme. Emmett se posadil zpátky do křesla vedle Rose. Ta si ho prohlížela jestli mu něco není.

,, Neboj lásko já sem v pohodě." Odpovídal jí když viděl jak se dívá. Usmála se na něj a já čekal jestli mi něco neřekne. Ale nic. Asi poznala moje očekávání protože řekla.

,, To nic Bells. Nic se nestalo tak je to v pořádku. Horší by bylo kdybys odhodila televizi." A začala se smát. Všichni jsme se přidali. Emmett byl uražený.

,, To nechápu proč je televize důležitější než tvůj manžel. A ty se bráško moc nesměj až tě jednou odhodí v posteli tak se budu smát já. Ty mimino přerostlý." A jen to dořekl následovala ta samá situace. Moje ruka a Emmett na zemi.

,, Tak dost." Zakřičela jsem a přirazila ruce k tělu. ,, Co se to děje. Proč zrovna Emmett. Já to nechápu. Jsem monstrum. Radši se držte ode mě." A sesula jsem se na zem. Bylo mi zle ze mě samotné. Edward mě chytil a posadil si mě na klín.

,, Nejsi žádné monstrum. Ještě jednou to řekni a budeš mít vážné problémy se svým manželem." A už se válel vedle Emmetta. Ten se teď smál že není jedinej co leží na zemi.

,, Vidíš. Měla jsem pravdu." Křičela jsem na něj. On ale vyskočil a přišel ke mě.

,, Ne nepřibližuj se ke mě. Nechci ti ublížit. Bolí mě to víc než tebe. Nechci ublížit nikomu." Ten si toho ale nevšímal a obejmul mě.

,, Lásko možná že...." Zamyslel se. ,, Emmette pojď sem." Pokynul svému bratrovi. Ten bez řečí přišel. ,, Nebude ti vadit ještě jedno odhození. Když to budeš čekat tak můžeš dopadnout na nohy." Co to říká?? To ho mám znova odhazovat??

,, Já už to neudělám Edwarde. Nebudu už nikomu ubližovat." Nenechal se odradit.

,, Bello lásko možná to neděláš ty sama. Tedy ne vědomě. Proto chci něco vyzkoušet. Jen jednou. Prosím miláčku uděláš to pro mě??" Díval se na mě psíma očima.

,, No pokud Emmett bude souhlasit a nebude mu to vadit tak to zkusit můžeme." Dívala jsem se na svého brášku.

,, Ne mě to problém nedělá. Navíc to nejsou tak hrozný rány. I když normálního a ne tak silnýho jako sem já by to zabilo." Smál se.

,, Tak pojď brácho." Řekl Edward. ,, Postav se kus dál od Belly a já si stoupnu taky dál." Ukazoval kolem sebe. Nakonec stál Emmett asi metr ode mě a Edward na druhé straně obýváku.

,, Teď Emme řekni něco ošklivýho o mě nebo Belle. I když radši o mě. To snesu líp." Emmett se na chvilku zamyslel.

,, Můj bráška Edward je ten nejošklivější a nejhloupější upír na světě." Šup a už se válel na zemi.

,, Co z toho plyne??" Ptal se když se zvedal.

,, Z toho plyne, že když řekne někdo něco špatného o mě nebo o Belle tak nás naše děti brání prostřednictvím Belly." Tohle dávalo smysl.

,, Tak proto sem ho odhodila aniž bych to chtěla." Uvědomila jsem si.

,, Přesně lásko a taky proto skončil třikrát na zemi." Smál se Edward. Když jsme to sdělili ostatním byli v podivném rozpoložení. Byl to údiv a uznání nebo tomu říkejme obdiv zároveň.

,, Když už na vás budu hodnej budou mě mít rádi že jo??" Pokývala jsem hlavou.

,, To víš že jo strejdo Emmette." Pak jsme zaslechli auto na příjezdové cestě. ,, Co když ale řekne něco Charlie a děti ho odhodí." Byla jsem v šoku.

,, Neboj lásko to se nestane." Řekl Edward a pak se sklonil k mému bříšku. ,,Teď nesmíte zlobit zlatíčka přijede děda. Máme vás s maminkou moc rádi." Pak mi položil ruku na břicho a jemně ho pohladil. Cítila jsem mírné zachvění.

,, Líbí se jim to lásko." Usmál se. Pak se domem rozlehl domovní zvonek. Nebylo to jen pouhé zazvonění obyčejného zvonku. Bylo to zvonění a osoba která nám všem už brzy změní životy.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 36. kapitola: