Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj osobní anděl - 19. kapitola

17.06.2009 (14:00) • Edbe • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3158×

Když jsme tam dorazili poznala jsem Jacobova otce a vybavila si spoustu vzpomínek. Pak jsme se byli s Jacobem projít a pak mi ještě vyprávěl různé historky jejich rodu. Okolo půlnoci jsem byla unavená. Poslední dny toho bylo dost a ač nepotřebuju spát teď sem po spánku zatoužila.

,, Jacobe nevadilo by kdybych šla spát?? Nezlob se ale jsem dost unavená." Jen pokýval hlavou. ,, To nevadí Bello. Jistě to nebude naposledy co tě uvidím. A ještě si něco zařídím. Klidně se vyspi tady u mě v pokoji. Povlečení je čisté. Převlékl ho otec když zjistil že tu budeš přes noc." Usmál se. ,, Jste tak milá rodina. Tak ochotní a přátelští. Mám vás ráda Jacobe." Pak jsem došla do postele lehla si a usínala. ,, Taky tě máme rádi Bello. Hezky se vyspi." Pak jsem usnula.

Z pohledu Edwarda:

Dorazil jsem domů a nechápal proč mi tohle Bella udělala. V myšlenkách ostatních znovu zněla lítost a soucit. Pak jsem se pozorně zaposlouchal. Ve všech zněl soucit a lítost až na jednu. V hlavě mojí sestry Alice to totiž vřelo. Pak bylo slyšet zvuk kroků jak se blíží k mému pokoji. Bylo mi jasné, že to je Alice. Hned jak vstoupila začala na mě chrlit tisíce výčitek. ,, Jak si to představuješ?? Tak pán jí udělá takovou scénu pak jí málem zabije kamaráda a nakonec se cítí ublížený?? Vzpamatuj se!! Za celejch těch několik desítek let co tě znám ses takhle nikdy nechoval. Přestaň myslet na to, že tě Bella nemiluje, že miluje Jacoba a uvědom si proč tu teď není s tebou. S námi. Není to takhle kvůli tomu co si udělal ty. Z té tvojí věčné nedůvěřivosti k ní a z toho jak majetnicky se k ní chováš. Nedivím se jí že od tebe odešla. Kdyby tohle udělal Jasper udělala bych to samé. Navíc když je teď s vlkodlaky tak nevidím její budoucnost a to mě dohání k šílenství. Nevím jestli ty, ale já o ní mám strach. A ty tady teď sedíš a obviňuješ Bellu?? To už si se asi opravdu zbláznil bratříčku." Na mojí odpověď ale nečekala. Vystřelila z pokoje a podle kroků utíkala do obýváku. Nechala mě tam se vším co řekla. Nikdy jsem Alice takhle neviděl. Tak rozzuřenou tak nebojácnou cokoliv říct zrovna mě. Byla moje nejoblíbenější sestra a já zas její nejoblíbenější bratr. Tohle. Tahle hádka aspoň z její strany, protože já neměl možnost cokoliv říct byla ta nejhorší jakou jsem kdy zažil. Možná proto, že to byla naše první hádka.

Seděl jsem stále v pokoji a oddával se smutku. V mojí hlavě se teď odehrával boj. Pocit viny a žárlivost. Skoro bych neslyšel jak někdo volá pod mým oknem. Je to snad moje Bella?? Rychle jsem vstal a utíkal k oknu. Pohled dolů mě ale zarazil. Stál tam Jacob Black. Co tu chce?? Vůbec jsem nechápal, ale on mi naznačil abych šel ven. Co jsem mohl ztratit?? Vyskočil jsem z okna a stál před ním. Pozorně jsem se mu díval do tváře abych našel alespoň náznak toho, co tady asi může chtít po tom, co se stalo. Nečekal na to co řeknu a začal mluvit jako první.

,, No asi se divíš co tady dělám. Podívej já vim, že upíři a vlkodlaci se nemají moc v lásce, ale není už na čase tohle starý pravidlo trochu pozměnit. Nikdy jsme si jako klany nic neudělali tak nechápu odkud se bere to nepřátelství. Vážně bych to změnil. Pokud tedy budeš souhlasit." Musel jsem vypadat jako idiot, protože můj obličej ovládl údiv a naprosté překvapení. On mi tu nabízí příměří. Nebo dokonce přátelství ale proboha proč?? V tom začal znovu mluvit. ,, Já ti chci říct ještě jednu věc. Nesouvisí s tou první a ať se ohledně té první rozhodneš jakkoli tak poslouchej tohle. Já Bellu nikdy nechtěl jako holku. Teda jednou, když jsme byli malí tak jo, ale to se mi vymstilo, protože sem dostal lopatkou přes hlavu. Bella je úžasná. Mám jí moc ráda, ale jako kamarádku. Vidím jak je Bella s tebou štastná a nechci se vám plést do vztahu a pokud si nepřeješ abych jí vídal tak dobře. Půjde to těžko ale dokážu to unést. Jen bych byl rád......no byl bych rád, kdyby z nás všech byli přátelé, protože já proti vám upírům opravdu nic nemám." Ten kluk byl rozenej řečník. To už ale nemohlo moji hlavu ovládnout udivení a tak přišla moje odpověď.

,, Já proti vám vlkodlakům taky nikdy nic neměl. A nechápal jsem proč ten hloupej odstup od vás, když bychom mohli být spojenci v těžkých chvílích. Myslím v bojích nebo tak něco. Myslím, že si fajn a budu rád, když budeš Bellu vídat a budeme všichni tři přátelé. A teď se ti chci omluvit za to, co jsem udělal tam na hřišti. Prostě mě jen ovládla žárlivost. Ale myslím, že mě chápeš. No já. Nikdy jsem nepoznal někoho jako je Bella. To ona mě vrátila zpátky do života. Až s ní můžu říct, že opravdu žiju a jí vděčím za to, že po zbytek věčnosti......pokud se mnou zůstane po tom co sem provedl......tak po zbytek věčnosti budu tím nejšťastnějším na celém světě. Jednal sem tak impulsivně, protože jí tak moc miluju. Nikdy bych jí nenechal ublížit a když by zemřela tak já bych chtěl být mrtví taky." Díval se na mě a pokýval hlavou. ,, Já to chápu. Vidím jak moc jí miluješ a věř mi, že to stejné je to s ní. Když jsem odcházel spala a ze spánku říkala tvoje jméno a taky to jak moc tě miluje. Takže přátelé??" Řekl a podal mi ruku. ,, Přátelé." Zněla moje odpověď a podání ruky. Pak se za námi ozvalo křupnutí. Otočili jsme se a pozorovali kdo tam stojí. Stál tam můj andílek, moje jediná láska a dívala se na nás jako na nějaký romantický film.

Z pohledu Belly:

Nepotřebovala jsem tolik spánku a tak jsem se probudila asi za tři hodiny. Zkoumala jsem kde je Jacob, ale ten nikde nebyl. Hledala jsem opravdu všude. V domě, venku, na útesech. Prostě v La-push nebylo místo, kde bych nehledala. Pak mě napadlo zavětřit. Zvedla jsem nos a začmuchala. Do nosu mě hned praštila jeho vůně a tak jsem se za ní vydala. Když byla tak silná, že museli být blízko uviděla jsem je. Ten pohled mě zarážel. Edward a Jacob??? Spolu tady u domu Cullenových?? Jak je to možné. Zaposlouchala jsem se co říkají. Mluvili o vlkodlacích a upírech. Cože takže Jacob je vlkodlak?? To není možné ta pověst je tedy pravda. Pak jsem poslouchala dál. Mluvili o přátelství. Oni opravdu chtějí být přátelé?? Musím uznat že to by byla vážně ta nejlepší věc na světě. Už žádné scény nebo podobný hádky a tak dál. Jakmile jsem si oživila tohle téma zase mě ovládla zuřivost. Abych se uklidnila pravidelně jsem dýchala aniž bych to potřebovala a pak poslouchala dál. Mluvil znovu Edward. Uzavřeli s Jacobem přátelství. Pak ale mluvil dál. Pozorně jsem poslouchala co bude říkat. ,,A teď se ti chci omluvit za to, co jsem udělal tam na hřišti. Prostě mě jen ovládla žárlivost. Ale myslím, že mě chápeš. No já. Nikdy jsem nepoznal někoho jako je Bella. To ona mě vrátila zpátky do života. Až s ní můžu říct, že opravdu žiju a jí vděčím za to, že po zbytek věčnosti......pokud se mnou zůstane po tom co sem provedl......tak po zbytek věčnosti budu tím nejšťastnějším na celém světě. Jednal sem tak impulsivně, protože jí tak moc miluju. Nikdy bych jí nenechal ublížit a když by zemřela tak já bych chtěl být mrtví taky." Jacob pokýval hlavou. ,, Já to chápu. Vidím jak moc jí miluješ a věř mi, že to stejné je to s ní. Když jsem odcházel spala a ze spánku říkala tvoje jméno a taky to jak moc tě miluje. Takže přátelé??" Řekl a podal mu ruku. ,, Přátelé." Odpověděl Edward. Takže já mluvila ze spaní?? Další z lidského života co mě otravovalo. Přestala jsem se soustředit a nechtěně jsem šlápla na větvičku kousek od mé nohy. Oba se na mě otočili. Dívali jsme se všichni na sebe, ale nikdo nezačal mluvit.

Autor: Edbe (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj osobní anděl - 19. kapitola: