Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 28. část

3.Handaa-LaPushBeach


Měnící se existence - 28. částTak a další dílek s názvem EMMETT, tentokrát je o něco delší. Sázka bude naplněna, lidi uvidí nový pár...
A děkuji za komenty, vážně mě těší, že si ji alespoň někdo přečte a líbí se mu. :-*

   Deacon mě stále držel v objetí, vypadal, že už mě nikdy nechce pustit a já se tomu ani nebránila, bylo mi u něj příjemně. Tak dlouho jsem si ty pocity ubírala, až jsem zjistila, jak jsem byla hloupá. Naštěstí nebylo pozdě, když jsem to zjistila. Ostatní se konečně chopili tašek a odcupitali s nimi dovnitř, my s Deaconem jsme je následovali v objetí. Mezi námi byl najednou magnet, který nás k sobě přitahoval a nedovoloval nám se od sebe hnout na delší vzdálenost. Všichni jsme si posedali v obýváku tam, kde bylo místo a to ještě úsporně – každá dvojice na sebe.
„Nebude trošku nápadný, když přijde Emmett zítra do školy nahatý? Vždyť má být deset pod nulou.“nadhodila Rosalie.
„To asi jo a ještě nápadnější bude, že nebude mít husí kůži a nebude se klepat zimou.“zasmála se Alice.
„Dobře,“rezignoval Jasper, „tak půjde nahý jen na oběd.“rozhodl.
„I tak to bude pohled k nezaplacení. Chtělo by to foťák.“podotkla jsem.
„To je dobrý nápad!“zavýskla Alice.
„To teda ne!“vykřikl rozhořčeně Emmett. „Stejně si to budete pamatovat po zbytek věčnosti.“
„Copak tam my dva budem? My to chceme taky vidět, že Tanyo.“řekl nevinně Mihnea a Tanya přikývla.
„Ale nechcete.“řekl vemlouvavě Emmett.
„Ale chceme.“odpověděli mu stejným tónem.
„Takže smůla.“uzavřel diskusi nekompromisně Lucas.
„Hm, fajn.“rezignoval Emmett a schoval se u Rosalie v náručí.
   Diskuse pokračovala pozvolným tempem, stále jsme měli témata hovoru. Jednou za čas jsme se s Deaconem políbili a čas příjemně utíkal, až jsem se podívala na hodiny na zdi a zjistila jsem, že už je šest ráno. Ten den hodně rychle utekl. Poslední dobou přišlo hodně změn a ani jsem dlouho nepobyla u sebe v pokoji. Tím padlo rozhodnutí, že bych se mohla podívat na chvíli domů. Mohla bych se převléct a vzít si věci na dnešek. Vstala jsem a všichni se na mě překvapeně podívali.
„Co je?“zeptala se překvapeně Alice. To, že mě nevidí, jí prospívá, zažije tolik překvapení.
„Nic. Jen jsem dlouho nepobyla u nás v domě. Takže jelikož je dneska zase škola, tak si aspoň doběhnu pro věci a uvidíme se u školy.“odpověděla jsem jí suverénně.
„Půjdu s tebou.“ozvali se unisono Deacon a Lucas. Všichni se rozesmáli, jen oni dva se navzájem měřili.
„Mohl by ses převléct, vzít si věci a pak pojedeme spolu naším autem?“navrhla jsem Deaconovi.
„Hned jsem tu.“usmál se a vyběhl nahoru. A své slovo opravdu dodržel, než jsem se nadála, stál vedle mě a usmíval se.
„Tak jdeme.“zavelela jsem a ihned vyběhla z domu. Za sebou jsem slyšela jejich lehké oddechování. Cesta netrvala dlouho a my jsme společně vběhli dovnitř. Lucas ihned skočil na sedačku, až jeho náraz na ni ji kousek odsunul. Díval se z ní na nás s jiskrami v očích a vtom začal po nás rozverně házet polštáře. Brzy se z toho strhla pravá polštářová bitva, kdy Deacon jako správný gentleman mě kryl a schytával za mě zásahy. Právě když mě kryl, vyskočila jsem nečekaně zpoza něj a hodila jsem polštář, kterým jsem přímo zasáhla Lucase.
„Co to tu děláte?“ozval se naštvaný hlas Liama od dveří.
„Hrajem si?“odpověděla jsem nejistě a podívala se do jeho rozzuřené tváře.
„To vidím, okamžitě toho nechte. Myslel jsem si, že se jdete připravit do školy a místo toho se tu kočkujete jako malé děti. Zklamali jste mě.“oznámil nám.
„Liame.“namítla jsem, ale on mě přerušil zvednutím ruky.
„Mlč a jděte se připravit.“přikázal a my poslušně odcupitali k sobě nahoru. Jen co jsem zavřela dveře od mého pokoje, mě obmotaly Deaconovi ruce.
„Pěkný pokojíček.“usmál se.
„Taky je můj.“mrkla jsem na něj a vymotala se z jeho sevření. Překvapeně se na mě díval, když jsem odběhla k tašce. „Udělej si pohodlí, jen si připravím pár věcí.“osvětlila jsem mu situaci a on si mezitím stoupl k hi-fi věži, kde si prohlížel má cd. Začala jsem štrachat v tašce a hodila do ní pár věcí. V rychlosti jsem vlezla do šatny a pustila se do hledání oblečení. Vytáhla jsem tmavě modrou halenku s hlubokým výstřihem a černé džíny. Rychle jsem si to oblékla a kolem pasu jsem si uvázala šátek ve stejné barvě halenky. Vylezla jsem ven a vpadla přímo do náruče Deacona. Usmál se a na chvíli se odtál. Znaleckým pohledem mě sjel od hlavy až k patě.
„Hm.“zamumlal a já nadzvedla zvědavě jedno obočí. „Moc ti to sluší, ladíme k sobě.“oznámil mi a já si ho až teď lépe prohlédla. Měl na sobě černý tričko a přes něj tmavě modrou košili.
„No vidíš to, jaký mam oko na oblečení.“usmála jsem se vesele, když si mě otočkou přitáhl k sobě.
„Hej vy dvě hrdličky, jedeme nebo přijdeme pozdě a to by Liam už nevydejchal.“ozval se za dveřmi Lucas.
„Už jdeme.“odpověděli jsme jednohlasně a vyskočili jsme z okna i s věcmi. Lucas akorát vylezl z domovních dveří. „A to nás honí.“odfrkl si Deacon.
„No jasně, někdo to musí dělat.“vmetl mu do tváře Lucas a už nasedal do auta. Deacon mi zdvořile otevřel zadní dveře a já nastoupila, za chvíli seděl vedle mě a usmíval se od ucha k uchu.
„Jsi připravená na školní skandál?“zeptal se uličnicky.
„Školní skandál?“nechápala jsem.
„Mno školní skandál se strhne, jakmile vystoupíme z auta. A co teprve až tě políbím?“zářivě se usmál.
„To abych se obrnila trpělivostí před žárlivými pohledy, co?“povzdychla jsem si.
„Přesně tak, Sestři.“zvesela s zasmál Lucas na sedadle řidiče.
„Ty pomlč nebo ti najdu jiný objekt tvého zájmu.“vyhrožovala jsem mu. „Co Lindsay? Jaký bylo rande?“zeptala jsem se ho.
„Skvělý. V půlce filmu se jí udělalo zle a Emmett si z ní dělal pak srandu, že na to do konce života nezapomene.“zasmál se při té vzpomínce.
„A v to taky doufáš, co?“odhadla jsem.
„Jasně, ty bys v to taky doufala.“odvětil mi s úsměvem. Ani jsem nestačila odpovědět, když zastavil. „A jsme tady.“oznámil nám a sám vystoupil.
„Bude to dobrý, budu s tebou.“usmál se na mě povzbudivě Deacon. „A navíc se můžeme těšit na oběd.“dodal se smíchem.
„Máš pravdu, maximálně někoho z nich zabijeme, no. Nebude to taková velká škoda.“nervózně jsem se usmála.
„Taky myslím.“odpověděl mi, když otevíral dveře. Nadechla jsem se a chytla jeho ruku, kterou mi nabízel, aby mi pomohl z auta. Vystoupila jsem a Deacon si mě přivinul k sobě. Kolem nás utichl veškerý hovor, bylo naprosté ticho, že by byl slyšet i pád špendlíku na zem. Dělali jsme, že si toho nevšímáme a šli jsme k ostatním Cullenovým, kteří stáli u svých aut.
„Nevíte, co to bylo dneska ráno s Liamem?“zeptala jsem se jich. „Byl naštvanější víc než obvykle.“dodala jsem.
„Netuším, ale ještě jsem nezažila, aby nebyl protivnej.“zvonivě se zasmála Alice.
„Na tom něco bude.“usmála jsem se i já. „Ale dneska ráno to bylo ještě horší než normálně. Že jo, Lucasi?“otočila jsem se na něj.
„Jo, to je pravda.“odpověděl, ale bylo na něm vidět, že nám nevěnuje moc pozornost.
„Třeba s ním nechodí.“uklidňovala se o kousek dál nějaká holka.
„To mi neříkejte, že si Cullen začal s tou úžasnou kostí!“vykřikl nevěřícně nějaký mladík.
„Co jim ukázat, jak to mezi námi je? Už mi to leze na nervy.“přiznal se Deacon.
„Jsem myslela, že to poleze na nervy jako první mně.“zasmála jsem se a chytla jsem ho za košili. Přitáhla jsem si ho k sobě a před celou školou jsme se políbili. Byl to polibek plný vášně a touhy, jen nás z něj rušily výkřiky lidí okolo nás. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a dělali, jako by se nic nestalo. Jenže okolo nás to vřelo. Všimla jsem si, že některé mladší holky se z toho rozbrečely, kluci zatínali pěsti a naše rodina se smála.
„Jak to, že tihle dva strhli daleko větší rozruch, než Bella s Edwardem tehdy?“zeptal se nechápavě Emmett.
„Oni to nepředvedli tak důsledně.“odpověděla mu Alice.
„Taky fakt.“rezignoval.
„Půjdeme, za chvíli bude zvonit.“zavelela Alice a chytla Jaspera za ruku. Všichni jsme je s úsměvem následovali a lidé nám uhýbali z cesty. Stále měli na tvářích překvapené pohledy.
„Tak na obědě.“rozloučili jsme se a já s Deaconem a Lucasem jsem se vydala do naší učebny. Sedli jsme si na svá místa a otočili se vzájemně na sebe.
„Tak co máš v plánu tenhle víkend?“zeptal se Deacon.
„No asi lov.“odpověděl mu Lucas.
„Dobrý vědět.“zasmál se Deacon. „Ale já myslel Sar.“dodal.
„Ticho!“vykřikl náš profesor a uzurpoval si naši pozornost. Jenže nedokázala jsem se soustředit, najednou to nešlo. Raději jsem utrhla kousek papírku a úhledným písmem jsem napsala:
Ještě nevím. Co bych měla mít v plánu?
Deacon si můj vzkaz přečetl a s úsměvem k němu dopsal:
Nech se překvapit. ;-P
Odkdy upíři píší takový smajlíky? To mi nějak nesedí.
Nemládneš trochu? Na takový smajly jsme trochu staří, ne?
S pobaveným pohledem připsal:
S tebou mládnu.
Chtěla jsem tam něco připsat, když vtom mi ten papírek sebral profesor, rychle ho přelétl pohledem a otočil se k nám.
„Já vám řeknu, co byste měla mít v plánu,“odsekl mi a naštvaným tónem pokračoval, „ve vašem víkendovém plánu by měla být seminární práce na téma Dopisování v historii v minimálním rozsahu deset stran. V pondělí ji chci mít od vás na stole. A vy pane Cullene, seminární práce o nejmladších panovnících evropských zemí v minimálním rozsahu deseti stran.“
Oba jsme se zašklebili, jak by to udělali lidi, ale nekomentovali jsme to.
„Doufám, že máš nějaký nápad, o čem psát, protože mě napadá jen Evžen Oněgin a jeho Taťána.“pošeptala jsem mu, když se profesor vzdálil.
„Něco vymyslíme, uvidíš. Když tak to hodíme na Jaspera a Emmetta.“odvětil mi.
„To by to dopadlo. To spíš je vhodnější Carlisle.“usmála jsem se, když akorát zazvonilo.
„Teda brácha, nevím, cos měl v plánu, ale teď asi plány změníš, co?“vysmál se mu Lucas.
„Třeba ne, třeba nám ty seminárky uděláš ty.“vyplázl na něj jazyk, když jsme vycházeli ze třídy.
„Až naprší a uschne.“odsekl mu zpátky. Takhle se škorpili celou cestu k další učebně, kde se s nám Deacon musel rozloučit. Políbili jsme se a usmála jsem se na něj, když odcházel ke své třídě.
„Promiň, že jsem vás nevarovala. Ale je to tak divný, když tě nevidim.“posteskla si Alice, když jsem si k ní sedala.
„Hezký pokus.“usmála jsem se. „Nevadí, žes to neviděla. Aspoň nám pak pomůžeš ty seminárky udělat, viď.“řekla jsem a obdařila ji zářivým úsměvem.
„Je mi líto, ale nevidím sebe, že dělám vaše seminárky.“
„Protože ses ještě tak nerozhodla, ale to se dá zařídit.“povzbudila jsem ji.
„Není třeba.“odsekla mi a po zbytek hodiny se mě snažila ignorovat. Když zazvonilo a já se dostala ze třídy, ani jsem nečekala, že tam na mě někdo bude čekat, když se mi za zády ozval jeho hlas.
„A mně si ani nevšimne.“řekl zklamaně a já se na něj s úsměvem otočila.
„Promiň.“zamumlala jsem, když jsem mu věnovala polibek. Doprovodil mě na další hodinu a zas na mě pak počkal. Takhle to šlo celý den až do oběda, kdy mě doprovázel do jídelny.
„Už se namůžu dočkat, až přijde Emmett.“smáli jsme se, když jsme si sedali na svá místa.
„Máte někdo připravený foťák?“zeptal se Jasper.
„Jasně.“usmál se Lucas a vytáhl malou krabičku, ze které se vyklubal fotoaparát.
„Výborně, už přichází.“oznámil nám Deacon se škodolibým úsměvem. Zpoza dveří vedoucích do jídelny se ozýval pískot a jekot okolo stojících studentů a kantorů. Za pár sekund se z nich vyvalil zástup pištících studentů a uprostřed něj stál nahý Emmett.
„Vy jste mu dovolili fíkový list?“zeptala se Rosalie pohoršeně.
„No jo, nakonec jo. Nemusí tu půlka těch holek omdlít.“posteskl si Jasper. Lucas mezitím několikrát zmáčknul spoušť foťáku, aby tento okamžik zaznamenal pro ostatní.
Emmett s úsměvem přešel k pultu s jídlem a dělal, jako by se vůbec nic kolem něj nedělo zvláštního. Nandal si v klidu na tác jídlo a odkráčel k našemu stolu, kde jsme dusili smích. Položil si tác na stůl a na židli si rozprostřel ubrousek takovým způsobem, že vystrčil holý zadek na celou školu. Lucas vstal a ihned si to vyfotil. Pár holek za ním omdlelo a jejich přátelé je museli křísit.
„Pane Cullene, co si to dovolujete? Kde máte oblečení?“křičel na něj učitel dějepisu, který nám zadal seminární práce na víkend.
„Omlouvám se, pane učiteli, ale měl jsem právě tělocvik a zatímco jsem se sprchoval, mi někdo ukradl všechno oblečení a byl na mě tak hodný, že mi tam nechal alespoň fíkový list.“pokrčil rameny a usadil se na místo. Učitel začal brunátnět.
„Tak jste to měl nahlásit nějakému učiteli a půjčit si od něj oblečení.“vytkl mu.
„To nešlo. Nikdo z kantorského sboru nemá podobnou velikost jako já.“odvětil mu a snažil se potlačit výsměšný tón. „Navíc doufám, že po obědě dostanu oblečení jako zákusek.“dodal s veselým úsměvem, při kterém učitel zrudl hněvem.
„Malcolme, nech už tady pana Cullena na pokoji. Věřím, že své oblečení dostane zpět, kdyby ne, tak mu pro něj určitě někdo ze sourozenců dojede.“pokusila se ho uklidnit postarší učitelka a Alice horlivě přikývla.
„Dobře, snad máš pravdu.“řekl utrápeně učitel a nechal se odtáhnout ke svému stolu.
„Tedy Emmette, máš docela úspěch. Několik holek dokonce zapomnělo na mě a Sarinu a plně se věnují jen tobě s touhou, že zahlédnou Malého Emmettka.“
„Tshe, Malého.“odfrkl si. „Jedině Velkého kámoše.“
„Teda ten má ale úžasnou postavu! Ty svaly! V tom kině to nebylo tak vidět, ale teď je vidět všechno, tedy skoro všechno.“rozplývala se Lindsay a další holky.
„Už bude zvonit, možná bys měl pomalu dostat oblečení.“oznámila všem Alice.
„K čemu vlastně to oblečení je? Vždyť mě jen omezuje. Nepotřebuju ho, Alice.“odsekl jí pobouřeně Emmett.
„Třeba k tomu, abys nebyl tak nápadný v deseti pod nulou?“odvětil mu Lucas pobaveně.
„Budu se otužovat.“rozhodl Emmett.
„Na to zapomeň, nevybírala jsem ti dnešní oblečení, aby ses mohl otužovat. Jaspere, dej mu to oblečení.“zavelela už naštvaně Alice a Jasper hodil po Emmettovi hromádku oblečení. Ten se jen zašklebil a dal se na odchod z jídelny.
„Cože se nepřevlíkl tady?“zeptala jsem se překvapeně.
„A jo, díky, Sari, žes mi připomněla, co jsem chtěl udělat.“usmál se a uprostřed jídelny se začal oblíkat. „A to jsem si připadal tak nahý,“posteskl si Emmett, když si oblíkl tričko, „teď už ten pocit není tak hrozný, úplně zmizel.“dodal, když si  sundal fíkový list a celá jídelna se probudila k novému životu. Několik holek i učitelek zavzdychalo a některé snad málem i omdlely. Ledabylým tempem si natáhl boxerky se srdíčky a šáhnul po svých jeanech.
„Wow, on je tak roztomilej. Dokonce se nestydí za svoje boxerky. A jeho Malej kámoš je fakt malej!“vykřikla jedna holka rozrušeně.
„Není! On se jen stydí.“odsekl naštvaně Emmett a odešel z jídelny.
„Jeho hrdost utrpěla zásah. Přesně jak jsi řekla, Alice.“zasmál se od srdce Jasper a ostatní se k němu přidali, jen Rosalie se držela stranou.
„Asi si koupím nového manžela.“řekla tiše, ale my jsme ji slyšeli a vykuleně jsme se na ni podívali. „No co tak koukáte?“
„Nic.“odpověděli jsme sborově, když jsme vstávali od stolu a zvenčí se ozval hlasitý výkřik Emmetta.
„Co to řval?“zeptal se Lucas.
„Ále, řval jen neee!“odpověděl mu ledabyle Deacon a podržel mi dveře od jídelny. Šli jsme společně chodbou a cestou se od nás vždy někdo odpojil, jak odešel ke své třídě. Najednou jsme došli k chodbě, kde se měl odpojit Deacon. Smutně se na mě usmál a lehce políbil, protože Alice mě chytla za ruku a táhla mě chodbou dál. Oba jsme na ni tiše zavrčeli, ale ona si z toho nic nedělala a táhla mě dál.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 28. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!