Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 26. část


Měnící se existence - 26. částTakže je tu další dílek, tentokrát začíná pohledem Deacona (myšlenky ostatních jsou psány kurzívou) a pak je znovu pohled Sariny. Dnešní díl nese název ZABAVENÍ.

Deaconův pohled:
   Po ohňostroji Emmetta jsem se zavřel ve svém pokoji, musel jsem se psychicky připravit na příjezd Tanyi. Od té doby, co pochopila, že u Edwarda nemá šanci, a pak poznala mě, jsem její objekt zájmu bohužel já. Navíc to, že mě Sarina odmítla, mě zasáhlo. Myslel jsem si, že cítila při tom polibku to, co já. Nechápu, jak pro ni city mohou být zapovězeny, vždyť ty tu jsou pro každého, i pro nás upíry. Jinak by tu nemohlo být tolik párů, naše rodiny jsou toho důkazem. To ticho mého pokoje mě ubíjelo, potřeboval jsem něco, co ho vyplní. Šáhl jsem proto pro mou elektrickou kytaru. Vzal jsem ji do rukou a začal jsem hrát své melodie, které jsem měl v hlavě. Všechny byly smutné kvůli Sarině a mé lásce k ní, ale byly plné naděje. Doufal jsem, že si to rozmyslí, protože v hloubi duše ví, že mě miluje. Hrál jsem a nořil se do těch melodií, až mě z nich vytrhl nadšený hlas Alice.
„Už jsou tady!“zavýskla Alice a běžela dolů ze schodů. Zvenčí se ozývaly její nadšené výkřiky a po chvilce zezdola i představování jednotlivců. U toho jsem nemusel být. Zaměřil jsem se preventivně na myšlenky Tanyi.
‚Tedy ten Lucas i Mihnea nevypadají špatně, ale na Deacona nemají, i když ten Mihnea by se mu i vyrovnal. Třeba by byli povolnější než on, ale nejdřív zkusím ulovit Deacona, vždyť proto jsme přijeli.‘ 
Jako vždy její myšlenky byly stejné, stále přemýšlela o tom, jak dostat to, co chce. A bohužel to, co chce, jsem já. Ale mě nedostane, já ji nechci, já chci jen Sarinu.
   Sešel jsem po chvíli dolů ze schodů, už jsem se nahoře nemohl déle schovávat. Jakmile mě Tanya uviděla, rozeběhla se ke mně.
„Deacone!“zvolala, když mě zuřivě objímala.
„Ahoj, Tanyo.“povzdechl jsem si rezignovaně a objal ji taky, aby se nemohla urazit, že si jí tu zase nikdo nevšímá.
Jo! Objímá mě, jako bych mu chyběla. Že by si to konečně rozmyslel?
Tiskla se na mě ještě víc, ale po chvilce jsem ji jemně odstrčil. Nemusíme to přehánět, i když napadá mě otázka. Bylo to Sarině lhostejný? Škoda, že Jasper nemůže poznat její emoce. Chtěl bych vědět alespoň, co cítila, když už nemůžu vědět, co si myslí.
„Jak ses tady měl tak sám?“zeptala se mě s nehraným zájmem a táhla mě za sebou na sedačku, kde mě donutila se posadit vedle ní.
„Pokud vím, tak jsem tu sám nikdy nebyl.“odpověděl jsem jí úsečně.
„Pravda, tady nelze být sám, co?“zasmála se, aniž by si všimla mého tónu hlasu.
„Přesně tak.“odvětil jsem jí s nezájmem, kterého si znovu nevšimla. Můj nezájem totálně ignorovala. Začala mi vyprávět, co se nového stalo u nich na Aljašce. Její nudné vyprávění mě pramálo zajímalo, proto jsem raději poslouchal rozhovor, který vedl Eleazar s ostatními o Mihneovi. To bylo stokrát zajímavější než poslouchat žvatlání Tanyi.
‚Zajímavé, Sarina je nejsilnější štít, jaký jsem kdy viděl, dokonale blokuje moje cítění. Kdybych ji před sebou neviděl, myslel bych si, že tu přede mnou nikdo nestojí. I upíry bez schopností nějak cítím, cítím jejich existenční sílu, ale u ní necítím vůbec nic. A Mihnea? Prý je její pokrevní bratr, takže musí mít základ společný, ale jeho existenční sílu cítím. Když jsem se zaměřil pořádně na jeho existenční sílu, část jí jsem necítil, obrannou část. Jakoby tam nebyla, ale co když je to jeho schopnost? Fyzický štít k obraně, to by mohlo být ono.‘
„To je zajímavé, tuhle schopnost jsem ještě neviděl.“mumlal Eleazar.
„Jakou schopnost?“zeptala se Sarina.
„Něco jako štít. Víš, já štíty, jako jsi třeba ty, vůbec necítím, tak pak jen usuzuji, že jimi jsou. Ale tvého bratra cítím, takže štít v pravém slova smyslu být nemůže.“odmlčel se.
„Navíc já vidím jeho budoucnost a Jasper cítí jeho pocity. Nemluvě o Deaconovi, který mu čte i myšlenky.“přidala se do hovoru i Alice.
„A představ si, že Garrett ani jednou neuklouzl od té poslední návštěvy Volturiových, co se k nám přidal.“brebentila Tanya vedle mě.
„Takže štít ve vašem slova smyslu být nemůže.“usoudil Eleazar. „Ale něco ze štítu na něm cítím. Ale řekl bych, že bude fyzický.“zamyslel se. „Mihneo, už jsi něco takového vypozoroval?“zeptal se ho.
„Trochu.“přiznal. „Když jsem lovil lidi, nějak jsem jim uzavřel cestu. Nevím, jak jsem to dělal, ale najednou nemohli žádným směrem utéct.“odpověděl.
‚Jo to byly časy, když jsem byl morem mé vesnice. Ta krásná dívka musela být má, chtěla mi potvůrka utéct, ale nedokázala to. Nevím, jak se mi to povedlo, ale vrazila do něčeho, co jsem svým ostrým zrakem neviděl. Upadla na zem a já na ni bez rozmýšlení skočil. Chutnala sladce, i teď cítím její sladkou chuť.‘  
„Proč jsi mi to neřekl?“zeptala se ho Sarina překvapeně.
„Proč bych měl? Sám jsem tehdy nevěděl, jestli se mi to nezdálo.“hořce se zasmál. „Navíc já taky nevěděl, že máš nějakou schopnost.“dodal.
„Neptal ses.“řekla mu drze a vyplázla na něj jazyk. Byla tak roztomilá, když provokovala ostatní.
„Ty potvůrko!“vykřikl a rozeběhl se za ní, ale ona tam už nebyla, během té chvíle vyběhla ven z domu.
Chtěl jsem jít za nimi jako ostatní, ale když jsem vstal, ozvala se Tanya. „Kam jdeš, Deacone? Ještě jsem ti to nedopovídala.“řekla mi dotčeně.
Povzdychl jsem si. „Ale nikam.“odpověděl jsem jí sklesle a sednul si vedle ní zpátky. Spustila novou várku brebentění, ale já ji znovu nevnímal. Podíval jsem se do Aliciny mysli, abych mohl sledovat venkovní dění. Sarina utíkala od Mihnei, ale za chvíli vrazila do nějaké překážky, protože jí to odmrštilo a spadla na zem. Měl jsem nutkání vyběhnout za ní ven a chránit jí, ale nemohl jsem. Místo toho jsem jen sevřel ruku v pěst.
„Mihneo!“zavrčela a otočila se čelem ke svému bratrovi.
„Copak, sestřičko?“zeptal se drze.
„Vyzkoušej taky muj štít.“usmála se a já věděl, co se bude dít. Během pár vteřin letěl Mihnea pět metrů dozadu. Ale nějak to překonal a už stál se smíchem na nohou.
„Tohle byl tvůj štít?“zeptal se v záchvatu smíchu.
„Kromě jiného.“usmála se na něj.
„Co vyzkoušet tvůj štít proti mému?“nadhodil.
„Až se ten tvůj naučíš líp používat.“odsekla mu, nejspíš se o něj bála.
„Hm, dobře.“rezignoval.
„Já ti pomůžu.“ozval se z verandy hlas Eleazara a tím oba vytrhl z jejich škorpení. Překvapeně se na ně otočili. Mihnea se vzpamatoval rychle.
„Díky.“usmál se a táhnul Eleazara pryč.
Všichni se vrátili dovnitř a mumlali si o jejich štítech, jediná Tanya žvanila o sobě.
„No a představ si, že jsem s Kate zase začala chodit do školy. Ty lidi jsou tam ale tak předvídatelní.“zvonivě se zasmála. „Několikrát nás tamní kluci chtěli pozvat na rande, ale Kate je zadaná a já bych taky ráda byla, ale na lidi asi nemáme tolik potřebné sebeovládání jako Edward.“ Přestal jsem ji zase vnímat a díval jsem se nenápadně na Sarinu. Sedla si do křesla vedle nás a přepínala programy na televizi. Tanyu jsem ignoroval a díval se na přeskakující kanály. Začal jsem uvažovat o tom, že našeptám Tanye, aby mě nechala na pokoji. Ale nakonec jsem se rozhodl, že raději nebudu pokoušet rodinou celistvost, ještě by mě Alice seřvala.
„Tanyo?“oslovila ji Alice a tím mě vysvobodila.
„Ano, Alice?“usmála se na ni mile Tanya.
‚Proč mě ruší, když jsem konečně s Deaconem?‘
„Tak mě tak napadlo, že bychom si vyjely na nákupy.“zatvářila se nevinně. „Ty, já, Rosalie, Kate, Carmen, Esme, Mia a Sarina. Zkrátka dámská jízda.“dodala.
„Jo, moc ráda. Kdy vyrážíme?“zeptala se jí nadšeně.
„Za deset minut.“odpověděla jí.
„Se mnou nepočítejte, mně stačily ty poslední nákupy s váma.“prohlásila Sarina.
„Žádný takový, jedeš s námi, Sari.“řekla jí nekompromisně Alice.
„Nejedu. Mám tě ráda Alice, ale na tohle nemám nervy.“řekla jí razantně Sarina a pokusila se o milý úsměv, ale moc jí nevyšel.
„To je od tebe ošklivý.“posteskla si Alice.
„Já vim, ale ty mi to jistě časem odpustíš.“
„No to nevim.“řekla smutně Alice a odešla se nahoru převlíknout.
„Ale já vím.“zašeptala Sarina skoro neslyšně a obrátila svou pozornost směrem k televizi.
Za pár minut se Alice vrátila svěží a převlečená. „Tak jedem!“zavelela a všechny dívky odešly s ní, jen Sarina zůstala.
„Tak zatím, Deacone. Přivezu několik modýlků a ty mi je potom zhodnotíš, viď.“usmála se Tanya a políbila mě na tvář. Ovládl jsem zhnusení a přešel to. Za chvíli jsem již slyšel, jak odjíždějí a mě se ulevilo. Déle bych to nevydržel. 

Sarinin pohled:
   Odmítla jsem Alici s nákupy, dneska bych to rozhodně nevydržela. Navíc jsem jim nechtěla kazit náladu a přetvařovat se mi taky nechtělo.
„Tak jedem!“zavelela a všechny holky odešly s ní, byla jsem ráda, že jsem nejela.
„Tak zatím, Deacone. Přivezu několik modýlků a ty mi je potom zhodnotíš, viď.“usmála se na něj Tanya a políbila ho. Sice na tvář, ale i tak mě polila vlna žárlivosti. Bylo to sice pár sekund, ale já nebyla schopna rozumně uvažovat, chtěla jsem jí zakroutit krkem. Ale nakonec jsem se ovládla.
„Sarino?“oslovil mě Garrett.
„Hm?“ Obrátila jsem se k němu, stál vedle Deacona a přímo se na mě culil.
„Viděl jsem, co jsi udělala tam venku. To bylo hodně zajímavé.“pousmál se.
„Když myslíš.“pokrčila jsem rameny.
„A tak jsem se chtěl zeptat, jestli bys to na mně taky nevyzkoušela? Prosím.“pořádal mě.
„Cože?“vyhrkla jsem překvapeně.
„Víš, tady Garrett je takovej dobrodruh.“zasmál se Emmett. „I Kate ho musela nejdřív položit na záda, než si jí konečně namluvil.“
„Aha.“vydechla jsem.
„Krotit ji po smrti Iriny nebyl žádnej med, ale zvládl jsem to.“hrdě se usmál.
„Sari, nenech se prosit.“řekl mi vemlouvavě Emmett.
„Dobře.“rezignovala jsem.
„Fajn,“usmál se vítězoslavně Garrett a šel ven, já s ostatními ho následovala. Postavil se kousek ode mě a smál se.
„Dobře, jsi připraven?“zeptala jsem se ho.
„Jasně, že jo. A nešetři mě, použij na mě to nejsilnější, co máš.“vyzval mě.
„To radši ne.“zamítla jsem.
„Proč?“zeptal se zklamaně.
„Protože by mě pak Kate zabila, kdyby musela hledat části tvého těla po celém Salemu.“odvětila jsem.
„Aha. Až takhle silný to je?“
„Ano, až takhle silný.“přikývla jsem.
„Dobře, tak co nejsilnější, ale abych zůstal v celku. To by šlo?“zeptal se zvědavě.
„To by šlo.“rezignovala jsem. „Tak se připrav.“řekla jsem mu a soustředila jsem se jako tolikrát. Všechny vrstvy jsem cítila a tu svrchní jsem se snažila uchopit. Po chvíli se mi to podařilo a zbytek jsem nechala sklouznout zpět na místo. Držela jsem ji v rukách a vyměřovala jsem směr. Odhodila jsem ji od sebe velkou silou, až narazila do Garretta. Ten odlítl snad dvacet metrů daleko a zlomil strom vpůli, jak se o něj zastavil. Všichni jsme se k němu seběhli, abychom zjistili, jak je na tom. Ležel bez pohnutí u zlomeného stromu, koruna toho stromu se po něm válela, ale Emmett ji bez potíží z něj sundal.
„Jsi v pořádku, kámo?“zeptal se ho Emmett a skláněl se nad ním.
„Jo,“zamumlal, „nečekal jsem, že to bude takový. Kam se na tebe hrabe Kate.“
Úlevně jsem se zasmála. „Jsem ráda, že se ti to líbilo.“
„Někdy si to zopakujem, jo? Ale dneska ne.“dodal.
„Jasně, máš to mít.“zasmála jsem se. „Emmette, neuklidil bys ten strom z pozemku? Nemusí vědět, co jsme prováděli.“požádala jsem ho.
„Jasně!“zavýsknul a vytrhl zbytek stromu ze země. Posléze ho vzal i s korunou a odběhl dál do lesa, kde je odhodil.
„Díky. Ještě by řekly, že vás zase týrám.“řekla jsem, když se vrátil.
„A ne snad? Deacon je toho jasným důkazem.“prohlásil Emmett, ale během chvilky letěl vzduchem do kytek. Deacon se na něj šklebil kousek od něj.
To si toho, co se mezi námi stalo, všiml i on? Zrovna on? Čekala bych to od Esme nebo Mii, ale od Emmetta rozhodně ne…
„Copak, bráško? Uhodil jsem do živého?“zeptal se posměšně. „Kruci, to je hodně blbý přirovnání.“dodal po chvíli.
„Ne, neuhodil. Jak jsi správně pochopil, nejsem živý.“ušklíbl se Deacon. „A spíš mě momentálně týrá Tanya, za ta osamocená léta v Denali je ještě víc otravnější.“
„To je pravda, celou dobu otravovala, jak tě chce zase vidět. Bylo to s ní k nevydržení.“zasmál se upřímně Garrett, když se dal do kupy. Zajímavé, jemu to tak dlouho netrvalo jako Deaconovi.
„Jo, slyšel jsem od ní v myšlenkách, že tu je hlavně proto, aby mě konečně ulovila.“povzdychl si Deacon a mně zatrnulo. Tak proto přijeli? Žádná návštěva, že by se jim jen stýskalo, ale protože ona chce jeho a ostatní to nevydrželi? A proč se vlastně o tu záminku tolik starám? Vždyť o něj nestojím, nemůžu o něj stát.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 26. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!