Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 19. část

Arova dcera Elena by Rosabella Larrin Cullen.


Měnící se existence - 19. částTak a máme tu další díl, jak jsem slíbila. Silvestr plynule pokračuje dál a Emmett má někdy i lidské nápady... Tato část se jmenuje FLAŠKA. Myslim, že hned pochopíte, proč tomu tak je... A tady se konečně stane i něco zlomového... Tak snad se Vám to bude líbit a přidáte mi i jakékoliv ohlasy. :)

   Za pár hodin film konečně skončil. Celou dobu jsme se museli smát, ztvárnění upírů a vlkodlaků bylo místy úsměvné.
„Tak co teď?“zeptala se Nessie.
„Do půlnoci máme ještě hodinu čas, tak co si zahrát flašku?“navrhl Emmett.
„Jo, proč ne. Ale bez toho Psa!“zavelela Rose.
„Všichni si zahrajem.“zavelel Deacon.
„Dobře.“rezignovala Rosalie. Že by jí Deacon našeptal, aby to přijala? Vypadá to tak. Všichni jsme si sedli na zem do kruhu a Emmett přinesl z kuchyně flašku.
„Takže, ten, kdo točí, zadá úkol tomu, na koho flaška ukáže. Pokud ho nesplní, musí odložit část oblečení do banku. Když ho splní, tak točí flaškou. Jasné?“vysvětlil Emmett.
„Jo.“řekli jsme všichni unisono.
„Tak fajn, točím.“zavelel a roztočil flašku. Jenže vložil do toho trošku víc síly, než měl a málem vypadla z okna, ale naštěstí se těsně před ním zastavila a ukázala na Edwarda. „Táák Edí, zarapuj mi Dilemma od Nellyho.“
„To ne! Vždyť to ani není hudba!“postěžoval si.
„Buď to nebo se svlíkáš.“dal mu na výběr Emmett.
„Dobře.“rezignoval a začal rapovat.  „Check it, check it, check it, uhh I met this chick and she just moved right up the block from me And uhh, she got the hots for me the finest thing my hood done seen But oh no, oh no, she gotta a man and a son, doh'ohhh, but that's okay Cause I, wait for my cue and just listen, play my position Like a shortstop, pick up e'rything mami hittin And in no time..“ Za pár minut konečně skončil.
„Fajn, točíš.“usmál se Emmett.
„Díky.“poděkoval Edward, vzal flašku do ruky a roztočil ji. Vložil do toho menší sílu než Emmett, a tak se po chvíli zastavila na Alici. „Tvůj úkol zní takto, musíš říct přesvědčivě, že nerada nakupuješ. Tak, aby ti to tady každý uvěřil.“
„To nemyslíš vážně!“zaprotestovala.
„Nevím, co se tak vztekáš, když jsi to už viděla ve své vizi.“křivě se pousmál a Bella zavzdychala.
„Dobře.“povzdychla si. „Nerada nakupuji.“řekla a snažila se o přesvědčivost.
„Věřili jste jí to?“zeptal se Edward a všichni zakroutili záporně hlavou. „Takže smůla Alice, musíš si něco sundat.“
„To není fér.“zavrčela a sundala si sáčko, co měla na sobě.
„Tak a pokračujeme.“ Zatočil znovu s flaškou a tentokrát ukázala na Emmetta. „U tebe dlouho nebyla, co?“zasmál se.
„No jo, asi se jí u mě mooc líbilo.“usmál se Emmett a čekal.
„Předveď nám gymnastickou sestavu, kterou dělali ve škole minulý týden holky při tělocviku.“zadal Edward.
„Gymnastika ani není sport!“zafňukal. „Ale dobře.“řekl a vstal. Udělal stojku, převrátil se a rozeběhl se po obýváku. Tam se otočil, udělal tři kotouly a zůstal ležet. Roztáhl nohy a posadil se, nohy dal k sobě a udělal svíčku. Z ní si jediným pohybem sedl a udělal most, ze kterého se rovnou postavil.
„Gymnastika sice není podle tebe sport, ale očividně ti jde.“poznamenal Edward.
„No jo, jsem hold šikovnější než polovina těch holek, co tam musí lézt.“usmál se Emmett a už znovu točil flaškou. Tentokrát ubral na síle, až se zastavila na Lucasovi. „Muhahá, další pán na holení.“zasmál se. „Tobě ukládám za úkol zavolat Lindsay a pozvat ji na rande.“
„Lindsay? Tý namyšlený slepici, co si o sobě myslí, že je nejhezčí na celým světě?“ujistil se.
„Jo, přesně tý.“zasmál se vítězně Emmett.
„Emme, to je docela krutý. Nemyslíš?“zkusila jsem zmírnit úkol.
„No a? On si s tím poradí.“zasmál se Emmett. „Tak co, jdeš do toho?“
„Co mi zbývá?“povzdychl si Lucas a vzal si telefon. „Jaký má číslo?“
„738 45 13 77.“nadiktoval mu Emmett a Lucas to číslo vyťukal do telefonu. Chvíli to vyzvánělo, ale posléze to dotyčná vzala. Všichni v místnosti celý rozhovor slyšeli.
„Haló?“zeptala se do telefonu.
„Ahoj Lindsay. Tady Lucas.“
„Jé ahoj. Co potřebuješ?“zeptala se a v hlase jsme jasně slyšeli zájem smíchaný s nadšením.
„No chtěl jsem se zeptat, co děláš příští pátek.“řekl docela nesměle a na chvíli se v telefon rozhostilo ticho, které narušovala jen hudba v místnosti, kde byla Lindsay.
„No, zatím nic.“odpověděla konečně a slyšeli jsme její srdce, jak bije jako o závod vzrušením.
„No a nechceš zajít do kina?“navrhl.
„Moc ráda.“souhlasila až moc nadšeně.
„Tak fajn. Tak v sedm před kinem.“
„Super, budu se těšit.“řekla a z jejího hlasu bylo znát, jak moc je nadšená.
„Já taky.“povzdychl si. „Tak ahoj.“ukončil rozhovor a položil telefon. „Spokojen?“zavrčel na Emmetta.
„Jo, moc.“řekl s úsměvem.
„Hm, fajn. Sari, půjdeš tam v pátek se mnou, prosím?“požádal mě.
„Jasně. V tomhle tě samotného nenechám.“mrkla jsem na něj povzbudivě, když právě zatočil flaškou. Ta se zastavila na Rosalii a Lucas se škodolibě usmál.
„Tak Rose, tvým úkolem je políbit Jacoba.“zadal jí a nahodil ještě škodolibější úšklebek.
„To ne!“vykřikli jak Rose, tak Jacob.
„Smůla, úkol již padl. Tak do toho.“zavelel. Emmett zuřil stejně jako Rosalie. „Klídek Emmette. Všichni musíme něčemu ustoupit, nemyslíš?“zeptal se ho posměšně.
„Hmm.“odsekl mu Emmett.
„Deacone? Pomůžeš jim?“navrhl Lucas.
„Není třeba.“odsekl Jacob. „Je to pěkně nechutný, už jen ta myšlenka.“
„No a? Pro mě je taky nechutný se sejít s tou slepicí. Navíc je to jen hra.“odsekl Lucas. „Tak do toho, vy dva.“
„No jo, no jo.“odsekla mu Rosalie a přiblížila se s nakrčeným nosem k Jacobovi, ten udělal to samé. Tímto způsobem mezi sebou zkracovali vzdálenost, až se jejich rty dotkly. Jakmile do sebe narazily, ihned se od sebe vzdálily na největší možnou vzdálenost a oba aktéři začali prskat. „Fujtajbl! Tu pachuť tam budu mít snad další století.“posteskla si Rosalie.
„Nebudeš. Ukaž.“řekl jí Emmett, přitáhl si ji blíž k sobě a políbil ji. Po chvíli se odtáhl. „Teda máš pravdu, je to fakt hnus.“dodal.
„Heej! Mně se to taky dvakrát nelíbilo a nepyskuju jako vy dva.“zavrčel Jacob.
„Sorry, kámo.“odsekl mu Emmett.
„Tak a jdeme dál.“rozhodla prskající Rosalie a zatočila lahví. Ta se zastavila na mně. Doufám, že Jacoba nebudu muset líbat jako ona. „Tak, když už jsme u toho líbání, tak se polib s Deaconem.“ Tak s Deaconem, mno, furt lepší než s Jacobem. To bych musela prskat mnohem déle než Rosalie.
„Hm, dobře.“rezignovala jsem. Deacon přišel blíž a pousmál se. Co se to děje? Ten se na to snad těší, ne? Začali jsme se k sobě přibližovat obličeji, až jsme se zastavili asi dva centimetry od sebe. Chvíli jsme tak zůstali, až tu vzdálenost prolomil Deacon. Naše rty se spojily v jedno. Jeho rty byly na omak tvrdé, ale pod mými se zjemnily a přizpůsobily se mým. Nevím, co se to se mnou stalo, ale ta situace mě plně ovládla. Nebyla jsem schopná se od něj odtáhnout, místo toho jsem pootevřela rty a nechala do svých úst vklouznout jeho dotírající jazyk. Jakmile se dotkly, projela mnou vlna vzrušení, bylo mi, jako bych dostala šok. Začaly se různě proplétat a tančit složitý tanec. Nic jiného než my kolem nás nebylo, i když… Zaslechla jsem odkašlání, ale to mi do mého světa nesedělo, vždyť v mém světě jsme právě jen my.
„Sarino!“někdo vykřikl do našeho ticha, ten hlas mi připomínal Liama, byl naštvaný stejně jako Liam často bývá. Proč mě ruší? Vždyť si užívám svůj polibek s Deaconem. Moment, řekla jsem s Deaconem? Vždyť se nesnášíme! Právě v tom momentu mi došlo, co dělám a zděsila jsem se. Líbám se s upírem, kterého od prvního setkání nesnáším. To nejsem já, já bych k sobě tak blízko nikoho nepustila. A i tak to dělám…
„Sarino!“zavrčel Liam blíž a kolem nás si několik upíru znovu odkašlalo, i když to nepotřebovali. To mě konečně vytrhlo z transu a odtrhla jsem se od něj. Otevřela jsem oči a spatřila jsem zasněného Deacona se zavřenýma očima. Měl blažený úsměv, když je pomalu otevíral, usmál se, ale já už tam nebyla. Všichni na nás koukali, tedy koukali na místo, kde jsme před chvíli oba byli, nejspíš čekali polibek typu Rosalie s Jacobem. Jenže já už stála u okna a bez rozmýšlení jsem z něj vyskočila ven. Potřebovala jsem vypadnout, být sama…
„Sarino! Ne!“slyšela jsem za sebou křičet Deacona, ale neposlechla jsem ho a běžela pryč…

Deaconův pohled:
   ‚Fuj, to je nechutný líbat se s tim hnusnym psiskem, to mi udělal Lucas naschvál.‘myslela si naštvaně Rosalie. Její myšlenky většinou nebyly moc zajímavé, ale teď jsem doufal, že se trošku pobavím nad jejím neštěstím, ale bohužel ani teď nebyly výjimkou. Docela jsem litoval Jacoba, ten z toho bude mít ještě několik let noční můry. V tom měla Rosalie štěstí, nemůže spát, a tak se jí o tom nemůže zdát. I když vím, jak moc by chtěla být znovu člověkem, má smůlu. Jejich polibek trval opravdu krátce, škoda, slušelo by jim to spolu, jsou jako oheň a led. V periferním viděním jsem postřehnul, jak se Edward nad mými myšlenkami pousmál. Je to příjemná změna, když je se čtením myšlenek otravuje i někdo jiný nežli já.
„Tak a jdeme dál.“rozhodla prskající Rosalie a zatočila lahví, která se po chvíli zastavila na Sarině. Je to vážně frustrující, že nevím, na co myslí. „Tak, když už jsme u toho líbání, tak se polib s Deaconem.“zadala jí úkol a Sarina jí věnovala vražedný pohled. To se jí tak hnusím? Vždyť při tanci jsem jí tolik nevadil, alespoň na to nevypadala. Nejvíc mě zarazilo, že nevím, co se to se mnou vlastně stalo, protože jsem necítil žádný odpor a ani hněv jako Rosalie před svým polibkem. Já se naopak na něj těšil.  
„Hm, dobře.“rezignovala. Přisedl jsem si k ní blíž a pousmál jsem se. Tím jsem ji snad i mírně zaskočil, vypadala vyplašeně a nevěřícně. Začali jsme se přibližovat obličeji, až mezi námi zbyl jen malý prostor. Váhala a já váhal chvíli s ní. Většinou dělala impulzivní věci ona, ne já. Ale tentokrát se k tomu sama neměla, proto jsem ten poslední krok udělal já, spojil jsem naše rty v jedno. Bylo to neskutečné, její rty se přesně poddaly mým, zapadly do sebe jako pradávná skládačka. Fascinovalo mě to, ale bylo ohlušující, nechal jsem se tím vším ovládnout a pootevřel jsem rty, svým jazykem jsem chvíli dotíral na její zavřené rty, které se po chvíli pootevřely a vpustily mě dovnitř. Když se naše jazyky na chvilku dotkly, prošel mnou jakoby elektrický impuls, nedokázal jsem přestat a nechal jsem se unášet instinkty. Ten polibek se začal stávat více naléhavějším, až se okolo nás ozývalo netrpělivé kašlání ostatních, ale my jsme si toho nevšímali. Nešlo přestat, byl to opojný pocit, který nás ovládnul.
„Sarino!“zakřičel naštvaný hlas patřící Liamovi. Co ten tady dělá? Vždyť měl být s Miou a ostatními na lovu. Čekal jsem, že se teď už odtrhne, ale neudělala to, místo toho do polibku vložila svou divokost. Tanec jazyků byl… Nedokážu najít to správné slovo k jeho vyjádření.
„Sarino!“zavrčel znovu Liam ale tentokrát o něco blíž k nám a ostatní znovu zakašlali. Proč mi kazí takou nádheru? To nejspíš už Sarinu vytrhlo z požitku, protože se odtáhla a mě nechala na místě. Usmíval jsem se, líbilo se mi to, když jsem otevíral oči. Chtěl jsem jí poděkovat, chtěl jsem jí vysvětlit, že to bylo neobyčejné, ale ona už tam nebyla. Stála před oknem a během pár vteřin z něj seskočila dolů.
„Sarino! Ne!“vykřikl jsem, nechtěl jsem, aby odešla, chtěl jsem ji mít ve svém náručí. Postavil jsem se, chtěl jsem za ní běžet a promluvit si s ní, když mě zadržela něčí ruka. Otočil jsem se k dotyčnému a tam stál Liam.
„Nech ji být. Potřebuje být sama.“poručil mi a uvědomil jsem si, jak je to rozumné. Přikývl jsem a odešel jsem do svého pokoje.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 19. část:

 1
1. grog
28.12.2011 [1:36]

Škoda, že zdrhla. :-)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!