Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měnící se existence - 13. část

kellan2


Měnící se existence - 13. částTak tady mám pro vás další část mé povídky. Hodně z vás se těšilo na Emmetta v holčičím, tak tady se ho dočkáte. Doufám, že vás to nezklame a budete komentovat. ;D Tento díl jsem pojmenovala TAJEMSTVÍ?...

   „Lucasi?"oslovila jsem ho, když jsme vystupovali z aut před naším domem.
„Hm?"
„Můžu s tebou mluvit? Někde o samotě?"požádala jsem ho. Chtěla jsem vědět, co se stalo v tom obchoďáku, chtěla jsem vědět, co se stalo, že náhle stál na jejich straně.
„Jo, klidně."mrkl na mě a běžel do lesa. Já se vydala ihned za ním. Zastavili jsme se na malé mýtince asi patnáct kilometrů od domu.
„O čem chceš mluvit, že to neměli slyšet?"zeptal se mě a já se usadila na horu kamení.
„Chci vědět, co se stalo v tom obchoďáku. O čem jste se bavili s Alicí?"zeptala jsem se ho přímo.
„Tajemství, jak už jsem řekl."usmál se rozverně.
„Lucasi, tohle není fér. Zajímá mě, co se stalo, čím tě ovlivnila, že jste byli spolu zadobře ještě dřív, než jsme se usmířili."
„Sari, nic se nestalo."zasmál se. „Jsi jen paranoidní."
„Já že jsem paranoidní?"vykřikla jsem naštvaně. „Vždyť si s ní mluvil v tom obchoďáku a další den ve škole jste se domlouvali na nákupech dřív, než jsme si to vyříkali!"zahřměla jsem naštvaně. Nebude ze mě dělat cvoka.
„No a?"opáčil.
„No a?"zalapala jsem po dechu. „Pokud vím, předtím jsi je dokonale nesnášel, že jsou moc otravní."
„To přiznávám."pokrčil rameny.
„Lucasi, proč mi to neřekneš? Myslela jsem si, že před sebou nemáme tajnosti."řekla jsem mu smutně.
„Tohle není fér!"vykřikl.
„Co není fér podle tebe?"zeptala jsem se nechápavě.
„Ten tvůj tón."povzdechl si.
„Tak mi odpověz a ten tón zmizí."
„Dobře, Sar."rezignoval.
„Poslouchám."řekla jsem mu a dívala se na něj z té hromady kamení. Jednu chvíli stál klidně a druhou chvíli už po mýtině pobíhal sem a tam upíří rychlostí. Asi se mi to nebude líbit, když s tím tak otálí.
„Dobře. Renesmee má taky dar. Dotkne se hlavy a může ti poslat různé obrázky, co zažila a podobně. Alice mě žádala, abych se za ně u tebe přimluvil, že je to ničí. Já to odmítl s tím, že to záleží jen na tobě. Pak se na mě ale vrhla Nessie. Ukázala mi nějaké rozhovory, co vedla Alice s Bellou. Většinou byly o tobě. O tom, jak jsi úžasná, tajemná a zábavná. Jenže pak se ty rozhovory změnily. Alice byla vyhaslá, měla starosti o tvou budoucnost, něco se jí v ní nelíbilo. Ukázala mi, jak všichni, co se za nimi stavili, byli jiní. Pak mi ukázala, jací byli předtím. Vtipkujícího Emmetta, nadšenou Alici a i ostatní, ale tihle dva se změnili nejvíc. Vyslechl jsem si to v klidu a na chvíli si to promyslel. Bavili jsme se o tom a zjistil jsem, že je v podstatě dobrá, že nic nemyslí zle a to mě přesvědčilo, že by to byla dobrá kamarádka pro tebe."řekl a na chvíli se odmlčel, stále zběsile chodil sem a tam. Chtěla jsem namítnout, že jsem nikoho nepotřebovala, ale nechtěla jsem ho rušit, chtěla jsem to všechno vědět, a proto jsem mlčela. „Víš, ty někoho takovýho potřebuješ jako krev. Nikdy jsi to nezažila, ani jako člověk a to tě ovlivnilo do upíří existence. V každym potencionálním příteli vidíš jen hrozbu, nalháváš si, že si vystačíš sama, ale to je lež a ty to teď díky Alici víš. A za to jsem jí vděčnej a to jsem jí taky řekl. Díky tomu jsem si uvědomil, že se ničíte všichni navzájem a slíbil jsem jí, že jim další den trošku pomůžu, abys je vyslechla. A dál to znáš."pokrčil rameny a zastavil se, když ukončil svou řeč. Chvíli jsme oba mlčeli.
„Znáš mě opravdu dobře."zašeptala jsem.
„Já vím."vítězně se usmál, ale byl v něm vepsán smutek. Ale proč tam byl ten smutek? Bál se snad, že ho kvůli tomu odeženu? To bych neudělala. To neví?
Seskočila jsem z kamenů a objala ho. Překvapeně zamrkal, a když se vzpamatoval, sevření mi opětoval.
„Myslel jsem, že budeš zuřit."řekl obezřetně.
„Asi bych měla."pokrčila jsem rameny. „Ale měl jsi pravdu a za pravdu se zlobit nemůžu."zašeptala jsem.
„Měli bychom jít, obloha se trošku jasní."řekl tiše a ukázal na východ.
„Máš pravdu."usmála jsem se na něj a vyrazili jsme zpátky.
„Kde jste byli?"zeptala se nás ihned Mia, když jsme překročili práh domu.
„Kousek odtud."usmála jsem se.
Mia si povzdechla, pochopila, že víc ze mě nedostane. „Užili jste si večer?"zkusila to ještě.
„Jo. Bylo to perfektní."usmál se Lucas. „Jsem zvědavej dneska na Emmetta."
„Proč?"nechápala Mia.
„Prohrál sázku a dneska musí být v holčičích šatech."řekl Lucas a začal se smát, nejspíš si ho představil a jeho záchvat smíchu vzrostl, až se svalil na zem.
„Jinak všichni zdrávi?"zeptala jsem se ho kousavě a s námahou se zvedl.
„Jo."odpověděl, ale ještě se smál.
„Jděte se převléknout, vy dva. Nemusíte přijít pozdě."zavelela Mia.
„No jo, mamíí."rezignovali jsme oba a znovu se zasmáli. Rychle jsme vlítli do svých pokojů a převlékli jsme se. Po chvilce jsme oba sestoupili ze schodů dolů a vydali se k autu. Vyrazili jsme ke škole, kde právě parkovali Cullenovi. Zaparkovali jsme vedle nich a vystoupili.
„No tak Emmette, vypadni už z toho auta!"řekla naštvaně Alice. „Nenuť mě, abych tě vytáhla já." „Deacone, pomoz mi, našeptej mu, ať z toho auta vypadne."žádala.
„Teda Emmette, myslela jsem, že jseš exibionista a ono prdlajs, jo?"zasmála jsem se posměšně.
„Já ti ještě ukážu!"ozvalo se naštvaně z auta a už se z něj vysoukal Emmett v holčičím. Měl na sobě růžové šaty původně ke kolenům, které měl ale jen do půlky stehen, a ve kterých vypadal trošku víc namachrovaně, na nohou lodičky v barvě šatů, na krku bílou šálu a na hlavě bílou pletenou čepičku. Když se ukázal na parkovišti, všechno okolo zmlklo a já s Lucasem jsme se začali smát. Když se ostatní studenti vzpamatovali, vybuchli v záchvat smíchu, který se stupňoval v přímé úměrnosti, jak se ukazovali noví studenti.
„Jo, ukázal jsi mi dost."řekla jsem se smíchem a vytáhla mobil. Stiskla pár tlačítek, zaměřila Emmetta a stiskla spoušť.
„Neříkej mi, že sis mě vyfotila!"vykřikl.
„Jasně, že jo. Chci mít nějakou vzpomínku. A stejně tě fotí víc lidí."zasmála jsem se a ukázala na pár puberťáků s mobily v ruce.
„To bude má smrt."vykřikl žalostně.
„Ehm, takovej technickej detail. Lásko, ty už jsi po smrti."sladce se na něj usmála Rosalie.
„Dobrej postřeh."zasmál se Lucas.
„Vy neslyšíte, jak mi bije srdce? A to si říkáte upíři?"zeptal se nás nevěřícně a my vyprskli znovu smíchy.
„Rozejděte se! Běžte do svých tříd."vykřikl za námi nějaký profesor a zalapal po dechu, když si všiml Emmetta.
„Eh, pane Cullene, vy měníte svou orientaci?"zeptal se a my vyprskli smíchy znovu.
„Ne, pane profesore, jen se mi ty šaty hrozně moc líbily."pokrčil nevinně rameny a my už se dusili smíchy.
„A-aha. Běžte do svých tříd."zakoktal a nervózně odešel pryč.
„Tak na obědě."řekli jsme všichni najednou a odešli svými směry.
   Konečně zazvonilo na oběd. Ne, že bych měla hlad, ale mohla jsem se pokochat pohledem na Emmetta. Vešli jsme s Lucasem do jídelny, vzali jídlo a šli si sednout k našemu stolu, když se zvedla vlna potlesku a pískotu, to Emmett vstupoval do jídelny se svým ansáblem. Vypadal stále kouzelně, přímo neodolatelně. Sedli si vedle nás a všechny pohledy osazenstva byly na nás.
„Jak se vedlo, Emme?"zeptal se Lucas s úšklebkem.
„Skvěle, několik kantorů mě chtělo sbalit, ale Rose jim v tom zabránila."zasmál se.
„To se do tebe tolik zamilovali?"zeptala jsem se ho.
„Jasně! Jsem přeci taaak sladkej."řekl trošku přihřátým hlasem a já vyprskla smíchy. „A ne snad?"zeptal se trošku uraženě.
„Samozřejmě, já ti to neberu."dodala jsem.
„No proto!"zaradoval se.
„Sari?"oslovila mě Alice.
„Hm?"otočila jsem se k ní.
„Nepojedeš dneska se mnou nakupovat?"zeptala se s nadějí v hlase.
„Nejezdi nebo toho budeš litovat a budeš si přát, abys zemřela při přeměně."pošeptal mi Emmett a Alice ho pod stolem kopla.
„Jaaau!"zaprotestoval.
„Sklapni už, Obludo."zavrčela na něj. „Pojeď prosím."zaškemrala, použila úplně jiný hlas než před chvílí.
Podívala jsem se na Lucase a ten se jen usmíval. „Dobře. Pojedu."rezignovala jsem. „Ale když se mi to nebude líbit, budu se bránit."
„To se budeš bránit i tak a bude ti to houby platný."řekl mi Emmett a vysloužil si za to další kopanec.
„Díky, Sari."usmála se vesele Alice a objala mě.
„Máš za co děkovat."pošeptala jsem jí a objetí jí opětovala. Podívala jsem se při tom na Lucase a ten měl na tváři naprosto spokojený výraz.
„Mohla bych jet s vámi?"zeptala se nás nesměle Rosalie.
„Proč ne?"usmála jsem se na ni přívětivě a ona se šťastně usmála. Co se to se mnou děje? Vždyť ještě nedávno bych ji vraždila pohledem a teď? Teď spolu pojedeme nakupovat. To není normální, asi mi z nich už přeskočilo.
„Super! Pojedem hned po škole. Kluci pojedou s Lucasem vaším autem a my pojedeme naším."začala nadšeně plánovat Alice, mužské osazenstvo stolu si jen povzdechlo.
„Jdeme, ať tu školu už máme za sebou, a ať už můžem jet."zavelela Alice a my jsme poslušně vstali. Ihned se ozvalo pískání na Emmetta. Ten se zatvářil vražedně a pískot se ihned utlumil, báli se ho.
Usadili jsme se s Lucasem v lavici a čekali jsme na profesora, aby zahájil nudnou hodinu.
„Ahoj."usmál se na mě přicházející mladík s blonďatými vlasy a namachrovaným výrazem.
„Hm, ahoj."odpověděla jsem mu stroze.
„Neprovedla bys mě prosím po městě? Právě jsme se přistěhovali a nikoho tu neznám. Pak bych tě pozval někam na večeři."usmál se.
„Neprovedla."řekla jsem mu prostě a na ukázku svého nezájmu jsem se otočila na Lucase. Toho otravovala nějaká blondýnka v růžovém, která byla docela podobná tomu klukovi, co otravoval mě, asi sourozenci.
„Neprovedl."řekl jí a otočil se na mě. Oba jsme vyprskli smíchy, když jsme viděli naše obličeje. Na obou bylo znát, jak nás to otravuje. Ti dva naštvaně a pokořeně odkráčeli někam do zadu, kde si sedli.
„Těm by se asi nelíbila naše večeře."zasmála jsem se tiše, aby to slyšel jen Lucas.
„To rozhodně. Krásná to myšlenka si před nimi zalovit."
„To sice je, ale nechme ji upadnout v zapomnění."vyplázla jsem na něj jazyk.
„No jo, já vím."povzdechl si, pohladila jsem ho po rameni a ta holka, co to na něj zkoušela, mi věnovala vražedný pohled.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měnící se existence - 13. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!