Nic moc se v tomto díle nestalo, jen mě mrzelo to nechat tak nedotčené :) Bella a její dítko jsou na lovu :) Nebudou ale lovit to, co loví .... Více v článku :)
09.10.2009 (09:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1653×
Lunette
6. Díl
Bella
Carlisle se vrátil s ultrazvukem, který mu do pokoje pomohla nasoukat Esmé. Byla to zábavná podívaná, dívat se jak se snaží procpat široký stroj úzkými dveřmi, ale nakonec se jim to povedlo. Carlisle potom ještě ultrazvuk nastartoval a začala má prohlídka. Odtáhla jsem deku, ze které mi bylo vidět mé ploché, bílé břicho. Bojím se o svého malého, co když mu mé upírství zabrání žít? Je tu ale také druhá možnost. Co když jeho upírství zabrání žít mně. O sebe se zas tak nebojím, chci aby byl šťastný, takže beru v úvahu tu první možnost.
Prohlídka probíhala normálně. Carlisle mi ukázal místo, kde je můj malý drobeček schován. Byla tam vidět jen malinká, bílá tečka, ale přece jen tam byl. Byla jsem štěstím bez sebe, když mi Carlisle dal černobílý snímek mého děťátka.
Pocítila jsem chuť jít ven. Vstala jsem a šla jsem do koupelny. To věčné polehávání mi moc nepomohlo a tak jsem si řekla, že se musím zkulturnit. Osprchovala jsem se a umyté vlasy jsem si vyfénovala a potom zadělala do drdolu. Vedle vany leželo oblečení a tak jsem si ho vzala. Bylo tam purpurové triko a k tomu bílé kalhoty. Venku musela být asi zima, už jsem si chtěla vzít bundu, ale zapomněla jsem, že jsem upír. Cupitala jsem po schodech dolů. Všichni byli pořád na lovu, zůstal tu jen Carlisle, Esmé se vrátila pro jistotu dřív. Byla jsem ráda, že měli ostatní dlouhý lov. Nejen kvůli tomu, že budou moc silní, ale také kvůli Alice. Alice na nás musí být neskutečně naštvaná, že jsem si vzala Edwarda „jen tak“. Chudák Edward, teď musí být týrán jeho malou sestřičkou. Zasmála jsem se nad představou, jak tahá Alice Edwarda za uši.
Venku bylo plno sněhu. Přece jen jsme v Denali. Obešla jsem celý dům, měli ho krásně zařízený. Všimla jsem si za domem velkého lesu, který se rozléhal asi padesát kilometrů na jih. Ucítila jsem nádhernou vůni. Musel tam být nějaký zbloudilý turista. Táhlo mě to k němu. Oh bože. NE! Zařvala jsem na sebe v duchu. NESMÍM BÝT ZRŮDA! Pokračovala jsem ve řvaní. Ucítila jsem divný pocit. Nebyla to bolest, byla to spíš nějaká otupělost.
Zatmělo se mi před očima a upadala jsem do spánku. Nějakou náhodou jsem nespadla dolů. Naopak. Rozběhla jsem se. Cítila jsem, jak vítr myje mou tvář a hraje si s mými vlasy. Běžela jsem nadlidskou rychlostí. Byla to upíří rychlost, taková, jakou jsem běžela k domu Davisových. Velmi překvapivé bylo, že jsem neměla tušení, kam běžím. Vůbec jsem neviděla. Do nosu mi pořád proudila ta lákavá, velmi lákavá vůně. Něco vevnitř mě ovládalo. Snad … Ne! Snad to není ten maličký. Chtěla jsem spočítat, jak dlouho jsem nejedla. Ležela jsem tu asi dva dny, v letadle jsem měla kousek zákusku. Když nepočítám ten zákusek, nejedla jsem už asi týden. Chudák malinký, musí mít hlad. Má geny upíra, asi si vyhledává krev. Ne! Nechci, aby byl můj maličký zrůda, jako budu já. Prosím, ne! Dál nic. Stálá temnota.
***
Probudila jsem se mezi mnoha stromy. Cítila jsem se omnoho silnější, než předtím. Rozhlédla jsem se, kde jsem.
„ÁÁÁ!“ Unikl mi z úst hlasitý jekot. Nad tím, co jsem uviděla jsem musela zařvat. Bylo tam tělo nějakého pána, s batůžkem na zádech. Byl bílý, byl mrtvý.
JÁ! Já ho zabila! Jsem zrůda! Ach ne! Co si o mně budou ostatní myslet?
Obrátila jsem se a běžela jsem rychlým tempem k domu. Cítila jsem mnoho upírů. Vrátili se z lovu. Mou teorii potvrdila tři zaparkovaná auta u zahrady. Byla jsem už skoro u domu. Z dveří se vyřítil vyplašený Edward.
„Bello, jsi v pořádku?!“ Ptal se mě a už mě držel v náručí. Ledové kapky stékaly po mé tváři pomalu. Stékaly tak, jak plyne čas. Vzlykala jsem mu do trika a zpytovala své svědomí nad tím, co jsem provedla. Přehrála jsem si v duchu celý tento den, aby ho mohl znát i Edward.
„Není to tvoje vina.“ Konejšil mě Edward a hladil mě po vlasech.
„Ale je… kdybych se ovládla.“ Ozval se další vzlyk. Vzal mě do náruče a než jsem se nadála, ležela jsem na pohovce v jejich velké hale. Stáli tam, všichni. Byli jako na nějaké radě, kde měli rozhodnout, co se mnou bude. Podívala jsem se jim do tváře, hledajíc aspoň špetku zloby. Emmet, ten se usmíval, což dělá asi vždycky. Carlisle, ten měl starostlivý pohled, stejně jako Esmé. Rosalie, měla na tváři úsměv a vypadala tak ustaraně… Mé přání se vyplnilo. Vzhlédla jsem k Alice. Byla pořád naštvaná kvůli svatbě. Chvíli vypadala, jakože vybouchne vzteky, ale pak se uklidnila a přátelsky se na mě usmála. Jediný, kdo na této „radě“ nebyl, byl Jasper.
„Jasper musel ještě něco zařídit.“ Odpověděl Edward na mou, ještě nevyslovenou otázku.
Přikývla jsem a posadila jsem se. Byl čas vysvětlování, přišla řada na mně. Bylo mi líto, že mě Edward neušetřil tomuto ponižování, ale asi jsem mu to dlužila.
„Předem se omlouvám za to, že jsem vám svou procházkou přihodila starosti,“ podívala jsem se na Esmé a Carlisela a ti se na mě hned podívali a na tváří měli úsměv, který měl znamenat něco jako odpouštíme-ti-za-všechno. „Chtěli jsme se prostě projít a ucítili jsme nějakou nádhernou vůni. Vůni lidské krve. Zatmělo se mi před očima a já byla jako v transu. To malé, co je uvnitř mě,“ pohladila jsem si břicho a usmála se, „mělo prostě hlad. Ovládlo mě, nedalo se nic dělat. Probudila jsem se vedle těla toho bezvládného turisty a pak jsem spěchala zpět.“ Vysvětlila jsem a byla jsem ráda, že je konec. Všichni akorát přikývli a „rada“ se rozpustila.
Pokračování příště
Shrnutí povídek
Omlouvám se, nebylo tam nic moc zajímavého, ale neměla jsem nápady. Prostě jsem nechtěla nechat tuhle povídku jen tak ležet a tak jsem něco dopsala J
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Lunette - 6. Díl:
Přidat komentář:
- Abi Swanová kapitola 12
- Abi Swanová kapitola 11
- Abi Swanová kapitola 10
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola

Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!



