Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lunette - 4. Díl

28.09.2009 (11:15) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1678×

Lunette
4. Díl

„Tak dobře.“ Řekla jsem nakonec. Vezmu si ho. Miluji ho na tolik, že i tohle podstoupím.
Vzpamatovala jsem se a už jsem měla jeho rty na mých. Na svém prsteníčku se mi leskl nádherný prstýnek. Odlepila jsem se od něj.
„Jestli se chceš vyhnout Alice, tak to musíme udělat rychle. Nějak jsem počítal a vychází to asi na jeden den letu z Denali do Dartmouthu. Pro jistotu jsem vzal šaty a oblek.“ Zasmála jsem se.
„Dobře, takovou svatbu chci. No, nechci, ale když už musím, tak malou a jen my dva.“ Z kufru vytáhl krásné bílé šaty, které se podobaly svatebním, ale byly kratší. Měli nějaký ten rok, ale takové jsem si představovala. Usmála jsem se nad nimi.
„Tyhle jsou od mámy.“ Řekl a podal mi je. Alice nebude nadšená, až uvidí vizi se mnou v těchto šatech a Edwardem v obleku ještě k tomu u nás na zahradě. „Dík“ řekla jsem a šla jsem do koupelny si je obléct.

Představovala jsem si Edwarda. Jak asi bude vypadat v obleku. Sice mu sluší vše, ale oblek jsem na něm ještě neviděla. Za chvíli ze mě bude slečna Cullenová. Nechtěla jsem špinit jméno Cullenových svým jménem, proto se mi Bella Cullen nelíbila, ale pořád lepší než Bella Swan. Natáhla jsem se do těch šatů. Podívala jsem se do zrcadla. Měla jsem rozcuchané vlasy. Na poličce ležel kartáč. Na své svatbě přece nechci vypadat jako čarodějnice. Učesala jsem si je tak, že jsem je měla snad do půlky zad. Vzala jsem si řasenku a namalovala si oči. Obvykle tohle nedělám, ale pro tento okamžik můžu. Všimla jsem si, že nemám boty. Asi na ně Edward zapoměl. Mě ale nebude vadit, když budu mít takovou zahradní svatbu bez bot. Když budu Bella Cullenová, už nebudu Bella člověk, ale Bella upír. Bude to představovat nebezpečí pro mé kamarády, pro mou rodinu, ale já to zvládnu.
Musím se s Edwardem ještě dohodnout na přesném termínu proměny, ale chci ji brzo. Něco za něco.

Vyšla jsem z koupelny. Podívala jsem se do ložnice, Edward tam nebyl. Musel už být dole. Připravovala jsem se dobrou půlhodinu. Svým upířím tempem určitě stihl nachystat aspoň pár ozdob. On chtěl mít krásnou svatbu, já malou. Měl na to právo. Sešla jsem po schodech dolů. Podívala jsem se velkým skleněným oknem ven na vstupní zahrádku. Nikde nikdo. Vyšla jsem ven, pořád nikdo. Šla jsem za dům. V té části jsem ještě nikdy nebyla.
Vyšla jsem zpoza zadního rohu domu a uviděla Edwarda. Cestou k němu byly položené květiny. Na konci, tam kde stál, bylo pár světýlek. Byla to nádhera. Takovou svatbu jsem si docela představovala. Bosá jsem k němu vyběhla s úsměvem na mé bledé tváři. Postavila jsem se naproti němu, abych se mu dívala do očí.

„Slečno Swanová, berete si zde přítomného Edwarda Cullena, tedy mě, za svého právoplatného manžela?“ Pronesl tu větu sladce a šťastně. Hřálo mě u srdce, když byl šťastný. Když byl šťastný, byla jsem šťastná s ním.
„Ano. A Vy, pane Edwarde Cullene, berete si mně, Bellu Swanovou za svou právoplatnou, brzy upíří manželku?“ Ta poslední slova byla mnou pronesena s menším citem, než ta předchozí.
„Ano,“ povzdechl si nad těmi posledními slovy. „Ano, velmi rád. Tímto nás prohlašuji za právoplatné manžele. Teď je z Vás, milá slečno, slečna Bella Cullenová.“ Ano, už je to tak. Teď, snad navždy. Přišel čas na polibek. Líbal mě dlouho, předlouho. Kdyby tu byl nějaký dav, určitě by nás od sebe odtrhli.

„Teď je čas na mou podmínku.“
„Vážně to chceš? Navždy taková, jaká jsi teď. Žádná změna. Ani ťuk. Do skonání světa. Vážně, Bello?“
„Vážně ano.“ Řekla jsem a znovu jsem ho políbila.
„Ale… říkala jsem si, jestli bys mi ještě před proměnou nemohl prokázat jeden lidský zážitek.“
„Cokoliv.“ Řekl sladkým hlasem. Když viděl, že se celá klepu a že nemám boty, vzal mě do svých náručí a nesl mě upíří rychlostí do domu. Před prahem zpomalil, abych se mohla podívat na to, jak čestně vykonává svatební tradici. Vešel do domu a položil mě zase na nohy. Začala jsem ho líbat, on mi to oplácel. Sundala jsem mu sako a pak začala odepínat košili. Odtáhl se, ale já jsem ho chytla zpátky.

„Cokoliv, slíbil jsi.“ Vzdal to. Zase mě začal líbat a já mu konečně sundala košili. Z nenadání jsme byli nahoře v ložnici. Sundal mi šaty a položil mě na postel. Sundala jsem mu kalhoty a takhle to bylo se všemi kousky oblečení, až na nás nezbylo nic. Vášnivě jsme se líbali. Chtěla jsem víc. Obtočila jsem jednu nohu kolem něj. Pochopil to a lehl si na mě. Konečně do mě vnikl. Byla to nádhera. Byla jsem v sedmém nebi. Tohle jsem si přála. Když v tom přerušila tu nádheru neskutečná bolest, která se mi linula od krku do celého těla.
Otevřela jsem oči. Zuby měl zaryté v mém krku a já cítila jak ze mě mizí všechna krev.
„Díky Edwarde. Nevyčítej si to. Slib mi, že si nic neuděláš. Jestli ano, budu ti to vyčítat do konce.“ To byla poslední slova, která jsem dokázala říct.

Nechtěla jsem křičet, proto jsem trpěla tiše. Bolest byla neskutečná. Pak na chvíli ustala. Byla jsem v temnotě. Doufala jsem, že ta bolest znovu nezačne. Počítala jsem sekundy a pak minuty. Přestala jsem počítat u dvaceti čtyř hodin. Pak zase začla bolest. Tentokrát byla ještě horší, protože byla jen v srdci. Bylo to, jako by mi do mého srdce vniklo pár žiletek a společně ho trhaly na kusy. Nevydržela jsem to a musela jsem zařvat. Otevřela jsem pusu a vydala ze sebe vysoký skřek.
Pokusila jsem se otevřít oči. Povedlo se mi to.
Nechápala jsem, kde to jsem.

Podívala jsem se kolem sebe, všude dřevo. Byla jsem v rakvi. Musím se z ní dostat! Kvůli Edwardovi.
Vrazila jsem pěstí do dřeva nade mnou. Rakev se rozpůlila na dva kusy a na mně začala padat hlína. Prodírala jsem se tou hlínou. Byla jsem strašně rychlá, takže jsem se za chvíli mohla posadit. Kolem mě byly dva velké kusy dřeva a velký kopec hlíny. Hrabala jsem dál, byla jsem asi v půlce. Podívala jsem se na sebe, jestli jsem umazaná. Měla jsem na sobě svatební šaty z toho dne. Byla tam všude tma, ale svýma upírskýma očima jsem je viděla perfektně. Byla jsem hodně umazaná, ale musím hrabat dál. Za chvíli prosvitlo do temnoty světlo. Odhrabala jsem poslední překážející hlínu a stoupla jsem si na kousek dřeva. Odrazila jsem se a vyskočila jsem ven. Byla jsem na hřbitově. Nikdo tam nebyl. Na kostele jsem viděla nápis Dartmouth Castle. Byla jsem pořád v Dartmouthu.

Rozběhla jsem se ven ze hřbitova. Neznala jsem cestu k našemu domu, ale určitě tu cestu vycítím. Běžela jsem podle pachu. Cítila jsem Edwarda. Zavřela jsem oči a nechala se vést jeho pachem. Běžela jsem pořád se zavřenýma očima. Jeho pach sílil až byl úplně nejsilnější. Zastavila jsem se. Stála jsem před naším domem. Přeškočila jsem branku. Zazvonila jsem na zvonek. Ucítila jsem pach lidí. Začalo mě štípat a pálit v krku. Musím to vydržet.
Přišel otevřít jeden mladý pán. Byl to člověk.
„Dobrý den, přejete si něco?“ zeptal se mě a podíval se na mě divným pohledem. Asi jsem musela vypadat děsně.
„Bydlí tady Edward Cullen?“ Ptala jsem se dost naléhavě.
„Před třemi dny se odstěhoval. Říkal, že se jede odstěhovat někam do Denali.“ Ne! Ne! Edward byl pryč! Co když jel do Voltery? Ach ne! Musím mu zavolat!
„Prosím, mohla bych mu zavolat? Jsem jeho žena, Bella Cullenová.“ Škemrala jsem.
„Náhodou tu na něj máme číslo. Jistě že můžete.“
„Mockrát děkuji.“ Šla jsem za tím pánem, vypadalo to v našem domečku úplně jinak. Zavedl mě k telefonu a podal mi telefonní seznam. Vytočila jsem číslo, u kterého bylo napsáno Edward Cullen.

„Cullen.“ Zazněl jeho hlas. Byl tak krásný i když zněl jen z telefonu.
„Edwarde, Edwarde jsi to ty?“ Ptala jsem se ho naléhavě.
„Bello, Bello ty žiješ?! Ale já.. já…“
„Pššt.“ Zastavila jsem ho.
„Já myslel, že jsem tě zabil. Carlisle nezjistil náznak jedu, bože, Bello!“ Zakřičel.
„Nejdůležitější je, že jsem živá a nikomu se nic nestalo. Kde jsi teď?“ Ptala jsem se ho, kdybych mohla brečet, udělám to.
„Na letišti tady v Dartmouthu. Chtěl jsem letět do Denali, ale teď jedu za tebou. Popros Davisovy, abys tam na mě mohla počkat. Přijedu do půl hodiny.“ Zavěsil. Jakto, že Carlisle nezjistil v mém těle jed? To bylo divné. Teď jsem každopádně musela čekat.

Shrnutí povídek

5. Díl

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lunette - 4. Díl: