Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lunette - 3.díl

26.09.2009 (21:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1232×

Lunette
3.Díl

Bella

Je to tady. Nasedali jsme s Edwardem do letadla. Samozřejmě že to byla první třída, jinak by to nebyl Edward. Bylo asi osm v noci, když jsme vzlétali. Už se mi stýskalo po Charliem. Musíme za ním jezdit, zaprvé protože chci a zadruhé, protože musíme hlídat tajemství. Usínala jsem Edwardovi v jeho ledovém náručí , zatímco on poklidně seděl. Upadla jsem do tvrdého spánku. Najednou jsem cítila, jak letadlo padá. Slyšela jsem cestující říkat slova v různých jazycích. Chtěla jsem otevřít oči, nešlo to. Chtěla jsem být s Edwardem u mé poslední chvilky. Zkusila jsem obejmout pažemi jeho tělo, které jsem neviděla. Obejmula jsem jen vzduch. Byl pryč. Tohle by se stalo, kdyby mě opustil? Cítila jsem, jak se něco ledového přitisklo na mé rty. Bylo tohle součástí opravdové smrti?

„Bello, Bello už je to dobré. Bude to dobré.“ Slyšela jsem jeho hlas. Co tu dělá? Přišel mě navštívit do posmrtného života? Pokoušela jsem se odlepit víčka od sebe, povedlo se.
Dost mě udivilo, kde jsem. Byla jsem pořád v letadle a Edward mně objímal svými pažemi. Stály u nás dvě letušky se starostlivým pohledem, který se spíš vázal na Edwarda. Chytla jsem se za hlavu a odlepila se od něj.
„Co se děje proboha?“ zeptala jsem se nechápavě Edwarda. Zadržoval smích, nakonec se jen trošku pousmál. „Jen jsi trochu … ehm … mluvila ze spaní.“ Zase se začal smát.
„Ah ne… Já jsem idiot. Co jsem to vlastně řvala po celém letadle?“ Ach jo, musím se hned ztrapnit.
„No… jen pár jmen a třeba to…“ No tak co! Ptala jsem se ho v mysli když se zadrhnul u slova to. „Řvala jsi mé jméno, něco o tom že tě nesmím opustit, pak jméno Charlieho a pomalu jsi začala vyřvávat jména celé mé rodiny… zastavil jsem tě u Esme.“ Začal se smát a já trochu taky.
„Jo… něco souvisí s mým snem.“ Odpověděla jsem, dívajíc se mu stále do očí.
„Jakým … snem?“ Byl celkem zvědavý, ale měl právo – po tom, co jsem nás tady ztrapňovala.
„Letadlo padalo, já jsem umírala, tys tu nebyl… tak všelijak.“Nakrčila jsem nos a přitulila se zpět k němu. „Aha… to je mi líto. Ty sny se ti asi zdají kvůli mně.“ Ach ne, zase se začal obviňovat z něčeho, co neudělal. Je to snad jediná věc, kterou na něm nemám ráda. Tiše jsem zavrčela a on mně pohladil po vlasech. S ním mi bylo tak dobře.

Bylo to asi hodinu po mém hlasitém probuzení, co jsme přistávali. Podívala jsem se z okýnka, oslepily mě jasné sluneční paprsky, které svítily až na další sedadla v další uličce. Podívala jsem se na Edwarda, který diamantově zářil a raději rychle okénko zase zavřela.
„Vypadáš tak nádherně na slunečním světle,“ řekla jsem spokojeně. On se jen pousmál a dál mlčel.
Mlčení přerušilo pípnutí a zablikání značky pro zapnutí pásů. Pás jsem si dobrovolně zapla, Edward také, i když to vůbec nebylo nutné.
Přistáli jsme bezvadně. Celý let byl bezvadný. Pilot musel být určitě zkušenný. Edward si před vystoupením z letadla nasadil černé brýle a skoro každá část jeho kůže byla perfektně zahalená. Na to, že byl celý zahalený vypadal vážně dost elegantně a sexy. Sekne mu to vlastně ve všem. Venku z letiště se svými zavazadly jsme byli za pár minut. Na parkovišti na nás čekal taxík. Edward zařídil vše dopředu, takže se s nikým nemusel domlouvat. Když jsme dojeli na místo určení, byla jsem hodně překvapená. Přede mnou stál krásný, béžový dvoupatrový dům, který byl jen o trochu menší než ,,vila“ Cullenových.

„Wow!“ řekla jsem, když jsem uviděla tu krásu.
„Líbí se ti? To jsem rád.“ Řekl Edward zatím co mi otevíral dveře od auta.
Vystoupila jsem a šla se na ten dům podívat zblízka.
„Je sice trochu, no, o hodně větší než jsem čekala, ale je perfektní.“ Usmála jsem se a v tom okamžiku stál Edward vedle mě. Taxík už odjel. Porozhlédla jsem se po okolí. Všude dokonale zelený les až na příjezdovou cestu, která vedla z kopce asi kilometr dolů. Edward otevřel branku a podržel mi dveře. Vstoupila jsem na krásnou zahradu, která byla plná květin a malých světýlek.
„Byla tu Alice, že jo?“ Zasmála jsem se. On přikývl a už mě vedl do domu.
Vevnitř to bylo nádherné, dokonce i prostorné i s tou velkou hromadou nepotřebného nábytku, který sem určitě nastěhovala Alice.

„Tohle je kuchyň.“  Řekl Edward táhnouc mně do velké místnosti s veškerou výbavou, kterou má bezchybná kuchyň mít.
„Obývák.“ Vedl mně dál dalšími dveřmi. Obývák měl jeden LCD televizor, dvě pohovky, pět skříněk, dva stolky a další přebytečnou kupu nábytku. Vymalováno bylo světle hnědě. Ta barva ladila s barvou nábytku až moc dobře. Alice byla hotový umělec. Až nás navštíví, musím jí moc poděkovat. Počkat, kdy nás vlastně Alice navštíví? Musím se zeptat Edwarda, ale to asi až skončí prohlídka. Připadala jsem si tu jako na prohlídce s realitním makléřem, ne se svým miláčkem.
Za vysokým krbem vedly nahoru schody. Když Edward viděl, že se tam dívám, tak hned začal vysvětlovat. Táhnul mě nahoru po schodech až jsme došli k dvěma dveřím.
„Tady je koupelna,“ ukázal na dveře vlevo. „A tady… ložnice.“ Otevřel pravé dveře a vedl mě do bílé místnosti. V místnosti byla krásná, velká postel. Musela stát aspoň deset tisíc dolarů, protože byla neskutečně krásná a velká. Byla to postel pro dva, ale vešlo by se tam alespoň šest lidí.

„To je nádhera.“ Otočila jsem se k němu a políbila ho na jeho ledové rty. Líbali jsme se dlouho, dlouho jsem lapala po dechu. Když jsem mu chtěla odepnout košili, odtáhl se. Takto to dělal často, když si myslel, že už jsme “zašli moc daleko“.
„Na co je vlastně ta postel pro dva, když ji nemůžeme využít?“ zatvářila jsem se smutně.
„Máme na to dost času.“ Řekl a usmál se.
„Jasně. Máme na to čas do chvíle, než umřu, že?“ řekla jsem mu s náznakem sarkasmu.
„Ale miláčku, nezačínej.“ Ta věta mě od něj překvapila. Nikdy mi neříkal miláčku v takovýchto situacích.
„Kdy máš naplánováno mě… proměnit?“ Nad tím jsem nepřemýšlela, ale přišla mi vhodná doba to říct. „Po svatbě.“ Cože? Po jaké svatbě? To je vydírání! Stála jsem tam, oči vyvalené a pusu dokořán. Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl.
„Tohle je vydírání!“  zařvala jsem na něj. Nebylo u mě vůbec ve zvyku po něm řvát, ale to mě ‘‘nežádal o ruku‘‘.
„Něco za něco.“ Sáhl si do kapsy a vytáhl rudou krabičku s diamantovým zdobením.
„Bello, vezmeš si mě?“ Zeptal se a udělal jeden delší krok ke mně, takže jsme od sebe byli jen pár centimetrů. Otevřel krabičku a já uviděla nádherný prstýnek s malým, rudým kamínkem uvnitř. Prstýnek byl z bílého zlata. Byl ozdoben spoustou miniaturních obrázků, které do něj byly vyryty. Byl nádherný. Teď se ale musím rozhodnout. Mám si ho vzít jen kvůli proměně? Bella Cullenová… nějak se mi to jméno nezdálo, ale bylo lepší než Isabella Swan, dcera váženého pana policejního ředitele Swana. Edwarda jsem milovala, ale tohle se mi zdálo moc. Jak se mám sakra rozhodnout?

Pokračování příště

Shrnutí povídek

4. Díl

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lunette - 3.díl: