Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Lunette - 2. Díl

20.09.2009 (12:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1060×

Lunette
2. Díl

Bella
Ráno mě probudilo šeptání… že by Charlie a Edward? Z té myšlenky mně vyvedlo chrápání, Charlie spí. „Ano, vím. Odjedu s ní do Dartmouthu. Jasně. “ Slyšela jsem, jak se Edward s někým baví po telefonu. Otevřela jsem oči, ale on už ležel zase u mě a hladil mně po tváři.
„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se. Charlie spal, muselo být brzo.
„Půl čtvrté. Spi.“ Zašeptal mi do ucha. Jeho ledový dech mně uspával, ale spát jsem přesto nechtěla.
„Jsem vyspaná.“ Posadila jsem se na postel.
„Tak dobře.“ Řekl poraženě a vstal také. „S kým jsi to mluvil?“ zeptala jsem se ho.
„Nó…“ chvilku přemýšlel „volal Carlisle, nic důležitého.“ Něco mi tajil, ale nebudu ho tím trápit. Ani nechci pomyslet na to, co by se stalo, kdyby si to včera nerozmyslel. Otočila jsem hlavu a políbila jsem ho. Oplatil mi to dlouhým polibkem, kterému se nedalo nic vyrovnat.

„Půjdu se převléct.“ Vstala jsem a vzala jsem si nějaké čisté věci. Odešla jsem do koupelny. Pustila jsem na sebe horkou vodu, která mi pomohla se trochu pobudit. Vzala jsem si na sebe triko s krátkým rukávem, které jsem si koupila v Port Angeles a dlouhé kalhoty. Vyčistila jsem si zuby a šla zpátky do pokoje. Edward už tam nebyl. Musím mu nechávat trochu soukromí. Jen doufám že dnes přijde do školy. Včera jsem neměla čas udělat si úkoly. Má taška zůstala v autě. Sešla jsem po špičkách schody a vyšla ven. Byla mi trochu zima, když jsem na sobě měla jen krátké triko. V autě bylo vše na svém místě. Vzala jsem tašku a utíkala zpátky domů. Nahoře jsem si udělala úkoly a pak se nasnídala. Charlie už vstával. „Dobré ráno.“ Řekl a vařil si kafe.
„Dobré, tati.“ Odpověděla jsem a šla si sednout ke stolu s toasty.
Vstala jsem brzo, tak jsem si chtěla vymyslet plán, co budu dělat. Nakonec zvítězil plán: poslouchej hudbu dokud nebudeš muset do školy. Naštěstí jsem na Mp4ce měla dost dlouhých písniček, takže jsem se mohla držet plánu.

Celý den ve škole probíhal stejně, jako ty ostatní dny, ale bez mlčení a smutku. Edward mně odvezl domů s tím, že bude stát při mně, až přijede Charlie. Hodiny pomalu ubíhaly a my jsme si užívali prozatímního klidu. Byli jsme nahoře v pokoji a většinu času jsme trávili povídáním si, nebo líbáním se. Klaply dveře a mě se začaly třást ruce.
„Klid, jsem tu s tebou.“ Zašeptal mi Edward do ucha a vedl mě za ruku dolů.
„Ahoj tati.“ Pozdravila jsem ho, když vyšel ze dveří.
„Ahoj holčičko.“ Řekl a usmál se, aniž by se na mně, no… na nás podíval. Úsměv se mu vytratil hned jak spatřil Edwarda. Tak a bylo to tu. „Dobrý den, Charlie.“ Pozdravil slušně Edward. Charlie jen kývnul a posadil se na pohovku. Stoupla jsem si k televizi, kterou se chystal zapnout.
„Musíme si promluvit tati.“ Řekla jsem a stiskla jsem Edwardovi pořádně ruku.
„Neříkej že jsi…“ podíval se na mé břicho a pak na Edwarda. Kmital očima mezi mnou a Edwardem. Slyšela jsem, jak se Edward uchechtl a zadržoval smích.  Myslel si, že jsem těhotná. Začala bych se smát, kdybych nebyla v téhle situaci.
„Ne, nejsem tati.“ Charlie si vydechl a chytl se za hlavu.
„Co je teda tak důležitýho? V televizi dávají zápas!“ Tak to se připrav tati, bude to rána. Řekla jsem si v duchu.

„Takže,“  když jsem se přiměla už konečně začít, Edward mně objal kolem pasu jako důkaz důvěry „stěhuju se, tati.“ Edward by to určitě řekl líp a ještě by Charlieho uklidňoval zároveň, ale já neměla ráda proslovy. Charlie vstal a pustil si hlavu.
„Be-Bello…“ jeho obličej začal rudnout, Edward zřejmě uslyšel, co si Charlie myslí. Postavil se přede mně a trochu roztáhl ruce. Stál v ochranitelském postoji. Charlie vzal pistoli a namířil ji na Edwarda. Ah ne, nevěděla jsem, že to bude brát takhle. Byl to záchvat vzteku, který jsem u Charlieho viděla jen jednou a to když jsme ho s mámou opouštěly. Ozval se výstřel a pak odražení a dopad kulky na zem. Kulka zasáhla Edwardovu kamennou ruku. Podívala jsem se na Charlieho. Věděla jsem, že se Edwardovi nic nestalo, ale Charlie by z toho mohl dostat amok.

„Jak… jak jsi to udělal?“ zeptal se vyděšený Charlie. Ustupoval od nás dál a dál. Co mu teď Edward řekne? Že je upír? Měl by?
„To se těžko vysvětluje.“ Řekl, teď už značně naštvaný Edward. Chytla jsem ho za ruku a vyšla jsem zpoza jeho ochranitelského postoje.
„Bello…“ řekl Charlie. Upustil pistoli na zem a chtěl se na mně vrhnout. Pak se zase podíval na Edwarda. Z Edwardovy hrudi vycházelo vrčení, to donutilo, aby Charlie zase začal ustupovat.
Byl úplně vyděšený. Takového jsem ho ještě nikdy neviděla. V jeho očích panovala i bolest.
„Tak co jsi?“ zařval Charlie na Edwarda.
„Kdybych vám to řekl, nevěřil byste mi.“ Řekl Edward teď už klidný.
„Teď bych věřil všemu.“ Řekl Charlie s pusou pořád otevřenou. Můžu mu to vůbec říct? Co se stane potom? Bude na mně Edward naštvaný? Bude na mně naštvaná celá jeho rodina?
„Upír.“ Řekl nakonec Edward. „Díky.“ Zašeptala jsem, když to řekl.
„Takže mě teď jako chceš sežrat?“ zeptal se Charlie s pusou stále otevřenou.
„Živí se zvířecí krví.“ Řekla jsem, protože jsem chtěla Edwardovi oplatit to, s čím mi pomohl.
„Moje dcera se stýká s upírem? Jak… je tohle možné?“ ptal se sám sebe Charlie nahlas.

„Celá naše rodina jsou upíři, Carlisle. Ano, ten milý doktor, který je také upír. Je to váš přítel, Charlie. Ne všichni upíři jsou špatní. Celá má rodina není špatná.“ Vysvětloval Edward.
„Aha. Ale proč jsi do toho musel zatahovat mou Bellu?“ Nelíbilo se mi, jak si mě Charlie přivlastňoval. Byla jsem teď pouze Edwardova Bella. Edward na mně kývnul, abych to vysvětlila tátovi sama.
„My jsme jako magnet. Nic nás od sebe nedokáže rozdělit. Jsme spolu, budeme spolu … navždy.“ Řekla jsem a vzhlédla jsem k Edwardovi, abych mu viděla do očí. Věděl, jak to myslím. Jednou to příjde. Jednou mě bude muset proměnit, jedno určitě. Donutím ho a když ne jeho, tak Carlisela.
„Teď víš všechno podstatné, tati. Nech nás jít. Prosím.“ Škemrala jsem.
„Vidím, že se o tebe umí Edward postarat. Myslím, že vám v tom už asi nezabráním …“ řekl Charlie.
„Díky, díky moc tati.“ Rozběhla jsem se k němu a objala ho.
„Bude v pořádku.“ Dodal Edward a přidal krátký polibek na náznak toho, že to myslí vážně.
„Dobře. Věřím ti, upíre. Jedna podmínka…“ ah ne… podmínky, no budiž. „Bella mě a její matku bude jezdit navštěvovat jednou měsíčně.“ Chtěla jsem se ho zeptat na to, co by mi udělal, kdyby ne, ale byla jsem ráda, že se budeme rozlučovat v dobrém. Příkývla jsem.
„Ještě něco. Nikdo se nesmí dozvědět o našem tajemství. Nikdo, Charlie. Důvěřuju vám.“ Dodal Edward. Vše bylo vyřešeno. Snad.



Pokračování příště.

3. Díl

Shrnutí povídek

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Lunette - 2. Díl: