Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 5.Kapitola

Cosmopolis


Láska ta pozemská či nadpřirozená? 5.KapitolaTakže Bella jde poprvé do školy jak se jí tam povede? A Co Edward? Komentáře prosím

Ráno jsem se probudila nevyspalá a opuchlá. To jsem tomu zase dala. Pomyslela jsem si, šla jsem se vysprchovat. Oblékla jsem se, nasnídala jsem se a jela do školy. Paula na mě opravdu čekala, ukázala mi přijímací kancelář. Za chvíli jsem byla venku. Měla jsem s Paulou stejný rozvrh, díky ní jsem se necítila ztracená. Škola nebyla veliká, ale každý se na mě otáčel, to mi nebylo příjemné  Dopoledne uteklo jako voda, Paula mě seznámila s pár studenty, Jessicu, Mika, Angelu jsem už znala. Angela mi připadala jako milá osoba, nevýřečná ale chápavá. Při obědě jsem si sedla k k jejich stolu, Do jídelny právě vstupovaly dva nádherní lidé.

„Kdo jsou oni?“ ptala jsem se Pauly. Otočila hlavu a uchechtla se

„To je Rosalie Hale, a Emmett Cullen. Chodí spolu“ řekla Paula

„Nevím zda je to legální“ řekla Jess a tvářila se jako kyselá okurka

„Jess, nejsou pokrevní sourozenci“ hájila je Angela

„Ale žijou spolu“ nenechala se odbít Jessica. Protočila jsem oči

„Alice Cullen a Jasper Hale“ ukazovala mi Paula na další pár, jasně Alice jsem už viděla

„Tu jsem už viděla v Olympii“ pokývala jsem hlavou. Do jídelny vcházel Edward. Podíval se na mě a kývl mi na pozdrav. Odpověděla jsem mu stejně. Jessica vykuli oči

„Ty znáš Edwarda?“ ptala se jako kdyby to byl nejhorší zločin. Jen jsem se usmála

„Jo už jsme se potkaly“ odvětila jsem jí  Jessica se nadechla aby něco dodala ale Paula jí předběhla

„Vrazila do něj  když jsme byli na nákupech“ Upřesnila a hodila na mě významný pohled.

Přisedli si k nám kluci. O já byla osvobozená. Před začátkem hodiny jsme se s Paulou zvedli, další hodina byla biologie.

„Budeš sedět s Edwardem. Je to poslední volné místo. Máš kliku“ vypálila na mně

„Když myslíš“ odvětila jsem jí. Po pravdě mi to jako štěstí nepřišlo, z minulého setkání jsem byla lehce rozpačitá

„Dobrý den jmenuji se Isabella Swan“ představila jsem se učiteli.

„Jistě, sedněte jsi k panu Cullenovy“ řekl a ukázal na místo vedle Edwarda. Ten tam už seděl, nevšimla jsem si kdy okolo nás prošel, jasně jsem si vybavovala, že když jsme odcházeli z jídelny pořád seděl u jejich stolu. Sedla jsem jsi vedle něj, pocit strachu se opět vrátil. Nebyl tak intenzivní jako poprvé ale přesto jsem ho cítila

„Ahoj Bello“ pozdravil mě mile. Jeho hlas byl jako zvonkohra. V životě jsem neslyšela krásnější

„Ahoj“ zamumlala jsem. Učitel jsi vyžádal naši pozornost. Cítila jsem jak Edward na mě upřeně hledí. Bylo mi to nepříjemné. Otočila jsem se abych ho poprosila aby na mě přestal koukat. Podívala jsem se mu do očí a začala se topit. Jeho pohled byl plný frustrace. Nedokázala jsem uhnout pohledem. Zamrkala jsem a podívala se z okna. Konečně jsem mohl zase jasně myslet. Otočila jsem hlavu abych na něj neviděla. Co to proboha bylo? Ptala jsem se sama sebe. Po zbytek hodiny jsem se neodvažovala na něj podívat.

Zazvonilo a já byla ráda, úlevně jsem si oddychla. Na okamžik jsem se mu podívala do očí, v jeho pohledu byla pořád frustrace a smutek. To mě překvapilo, ladně vztal a odě;ešel z učebny. Byla jsem jako omámená, zatřepala jsem hlavou aby se vzpamatovala a šla na svou další hodinu, tělocvik. Nikdy jsem ho nemusela, sport mi krom plavání nic neříkal. Přetrpěla jsem hodinu a jela domů. Nemohla jsem přestat myslet na Edwarda a jeho zlaté oči. Jejich barva mně udivovala. Neznala jsem nikoho kdo by měl jeho barvu očí. Jediné vysvětlení je, že nosí barevné kontaktní čočky. Vzala jsem jsi knížku abych ho vyhnala z hlavy. Ale nedokázala jsem se soustředit, na tom klukovy bylo něco co mě přitahovalo, ale zároveň mě moje podvědomí varovalo abych se od něj držela dál.

V noci se mi zdá zase ten sen o Edwardovy. Zbudila jsem se a měla jsem pocit že je tu někdo semnou. Koukla jsem se k oknu, moje dveře od balkonu byli pootevřený, já jsem je neotvírala. Rozsvítila jsem a zkontrolovala pokoj. Nikde nic, vyšla jsem na balkon. Zaposlouchala jsem se do ticha. Nic jsem neslyšela, ale měla jsem pocit jako kdyby mě někdo sledoval. Najednou mi zazvonil mobil, nadskočila jsem a lapala jsem po dechu, abych uklidnila srdce které se rozbušilo šílenou rychlostí. Zvedla jsem telefon

„Ano“ přijala jsem hovor

„Ahoj zlato, jak se vede“ ozval se Lucas podle hlasu i hodině mi došlo, že je zase opilí. Nikdy mi nevolal pokud byl střízliví

„Ale jo jde to, co u tebe?“ ptala jsem se, náš hovor trval půl hodiny, šel z nějakého baru na kolej. Musela jsem se pousmát, tohle nebylo poprvé co mi volal aby mu utekla cesta, když se vracel z baru.

Usnula jsem s příjemnými myšlenkami na Lucase, jsem trochu naivní vím. Ale nedokážu jsi pomoc, ten kluk mě vždycky dostane. Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Připravila jsem se do školy. Paula na mě čekala na parkovišti. Jakmile viděla mojí dobrou nálu pravila

„Ale copak, že tak z vesela? Počkej už vím, Lucas volal.“

„To je to tak vidět?“ ptala jsem se

„To víš holka, mám tě přečtenou.“ Řekla.

Dopoledne mi utíkalo jako voda, nastal čas oběda. Sedla jsem jsi ke stolu, a podívala jsem se na Edwarda. Nedíval se na mě něco říkal své rodině. Bavila jsem se s osazenstvem u stolu. Na  hodinu biologie se mi nechtělo. Nechtěla jsem sedět vedle něj a zároveň jsem po tom neskutečně toužila. Chtěla jsem ho poznat blíž. Sedla jsem si do lavice, místo vedle mě bylo zatím prázdné. Nevěnovala jsem pozornost kdo vchází do třídy, četla jsem si.

„Ahoj“ pozdravil mě melodicky. Podívala jsem se na něj, vypadal smutně

„ahoj, děje se něco?“ ptala jsem se ho. Usmál se tím krásným úsměvem

„Ne nic“ odpověděl a dál mě provrtával pohledem.

„To mám něco na obličeji, že jsi mě tak prohlížíš?“ ptala jsem se

„Ne nic, po pravdě mě fascinuješ“ řekl potichu. Zalapala jsem po dechu

„Ehm jak můžeš mi říct?“ ptala jsem se zvědavě. Nechápala jsem kde se to ve mně bere, nikdy jsem nebyla moc výřečná. Vedle něj jsem jsi připadala trochu nesvá ale zároveň uvolněná. Nedává to smysl ale je to tak

„Jsi jiná, něž většina tvých vrstevníků“ řekl po pravdě

„Mých vrstevníků? Snad našich ne?“ ptala jsem se. Zase se zamračil, jako kdyby se prořekl

„Máš pravdu“ zamumlal

„Sakra“ zašeptal tak rychle až jsem měla pocit že, jsem se přeslechla. Učitel právě vešel do třídy a vyžádal jsi pozornost. V duchu jsem zaklela. Po hodině se Edward vypařil jako pára nad hrncem. Smutně jsem koukala na jeho mizející záda.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 5.Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!