Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 33.Kapitola

11.10.2009 (17:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1744×

Celou noc jsem si vybavovala ty dvě vzpomínky, snažila jsem si vybavit ještě něco. Ale pořád jen tma a dvě světýlka, to by ony dvě vzpomínky, jinak nic jiného. Ráno jsem to vzdala a šla si dát koupel. Napustila jsem si vanu, z tašky jsem vytáhla přehrávač a šla do koupelny. Svlékla jsem se a ponořila do vody, v koupelně bylo plno páry, kdybych byla člověk jistě bych se opařila. Ale jako upír mi to bylo jedno. Ležela jsem ve vaně dost dlouho, poslouchala jsem písničky a vzpomínala na tu tvář. Nedokázala jsem se od ní odpoutat. Nechtěla jsem to, chtěla jsem ho vidět. Moje pocity po něm toužili, jako kdybych ho potřebovala k životu. Cítila jsem neuvěřitelný smutek a bolest, že není semnou. Nechápala jsem jak je to možný, já ho neznám, je to jen výplod mé fantazie. Vylezla jsem, oblékla jsem se a šla do recepce. Bylo deset hodin dopoledne, a já s Demetrim jsme měli jít do města. Na to jsem se těšila. Demetri na mě již čekal, jeho tvář vypadala zachmuřeně

„Co se děje?“ ptala jsem se zvědavě

„Nic“ odbyl mně

„Řekni mi to“ poručila jsem mu

„Nic se neděje, jen jsem zachytil pach jiných upírů. Musíme být opatrný“ řekl pomalu

„A ty je znáš?“ ptala jsem se

„Jednou jsem se setkal s jejich vůdcem, ty jsi o nich již slyšela, Cullenovy“ řekl

Jakmile řekl jejich příjmení tak jsem si na ně vzpomněla, četla jsem o nic v našich záznamech. Bylo jich sedm Carlisle, vůdce, jeho žena Esmé a jejich adoptovaný děti Rosalie, Emmett, Alice, Jasper a Edward. Jakmile jsem si vzpomněla na jejich jména objevila se mi před očima i jejich podoba. Ale nevím odkud, v záznamech nemají fotografie. Jasně jsem před sebou viděla blonďatého mladého muže, Carlisle se na mě usmíval. Jeho žena Esmé, drobná hnědovláska, milá jako milující matka, Rosalie, krásná i na upírku, její muž Emmett, černovlasý hromotluk, co srší vtipem, malá drobná Alice která připomíná elfa a její manžel Jasper, co jí je oporou. Edward jeho tvář se mi pořád vybavovala. Naše záznamy nejsou úplně, Michael je poloupír a chodí s Paulou. Všechno tohle mi blesklo hlavou během sekundy. Jakmile jsem se na ně vzpomněla ucítila jsem ostré bodnutí. Bolest mi proudila tělem jako láva vytékající z sopky.

„Isabello“ řekl Demetri a zkoumavě si mně měřil, zatřepala jsem hlavou abych je vyhnala. Nepovedlo se mi to, pořád jsem je jasně viděla jako kdyby stáli přede mnou. Zamrkala jsem ale oni tady byli

„Bello“ vykřikla Alice a vrhla se na mě. Drtila mně v objetí. Překvapeně jsem jí odstrčila.

„Co tu chcete?“ zavrčel Demetri v bojové pozici, byla zmatená, cítila jsem se jako kdyby se mi měla rozskočit hlava, moje mysl si vzpomínala. Před očima se mi blesklo několik vzpomínek na Paulu, na mojí nejlepší kamarádku, na Michaela její lásku. Na Lucase,, na mého Lucase, na naše oslavy, na naše milování. Stála jsem jako socha a snažila si utřídit myšlenky. Bolest byla čím dál větší, cítila jsem hroznou bolest hlavy. Chytla jsem se za ní

„Bello…“ uslyšela jsem Alice ale to mě již pohltila tma

Probrala jsem se, ležela jsem ve svém pokoji. Dívala jsem se na strop a snažila si vybavit co se stalo.

„Bello“ uslyšela jsem dívčí hlas otočila jsem hlavou a dívala se na Alice, vše se mi vrátilo všechny vzpomínky, všechno co se stalo. Jak jsem je poznala, jak jsem se rozhodovala mezi Edwardem a Lucasem. Jak jsem byla unesená a jak mi Josh vymazal paměť a dal mi jinou

„Alice, kde je Edward?“ ptala jsem se jí

„Co se to vlastně semnou stalo?“ řekla jsem zoufale, paměť se mi vrátila

„Bello, Edward je na cestě, za pár hodin dorazí“ řekla Esmé co se zjevila v mém pokoji. Její slova mně uklidnila, těšila jsem se na něj a zároveň jsem měla strach, bála jsem se jeho reakce na moji nesmrtelnost.

„Bello, co se stalo?“ pal se mě Carlisle jakmile se otevřeli dveře, podívala jsem se jejich směrem a viděla jsem jak tam stojí ostatní

„Já nevím, Alec mě odvezl do Voltery tak mě zavedli k Joshovy a když jsem se probudila byla jsem Isabella, Aro mně proměnil a učil mně, na vás jsem si celou dobu nevzpomněla, měla jsem jiné vzpomínky.“ Odpověděla jsem mu , celou dobu mně pečlivě poslouchal.

„Jistě, že mně to nenapadlo, Josh má velmi nebezpečný dar, dokáže se dostat do jakékoliv mysli a změnit jí jak se mu zlíbí. Vždy si změněný již nikdy nevzpomněl na svou minulost. A s tím Aro počítal. Nikdy se nestalo, že by Josh zklamal, jeho zásah byl vždy trvalí.“ Řekl Carlisle a já se otřásla, jen ta představa mně děsila

„Ale jak to, že já jsem si na vás vzpomněla?“ ptal jsem se zmateně

„Je to možná tím, že se Josh nedostal do celé tvé mysli. Jako kdybys kus sama sebe, podvědomě zamkla za dveře a on tam neměl přístup“ domýšlel jsi Carlisle

„Kdy jsi si na nás vzpomněla?“ vyptával se dál

„Když jsem slyšela Edwardovo jméno“ odpověděla jsem mu

„A potom, jsem si vás všechny vybavila když Demetri řekl vaše příjmení. Co se stalo s Demetim a Alecem?“ ptala jsem se

„Jsou zničený, poté co jsi omdlela jsme tě vzaly na pokoj a strhnul se boj, díky bohu až tady takže nás nikdo neviděl“ řekl Emmett s uspokojením v hlase. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se na něj, pořád stejný. Rose se na mě usmála, její tvář byla radostná

„Jsem ráda, že ji zase mezi námi.“ Řekla a objala mně, její objetí jsem vřele opětovala.

„A co Paula, a moji rodiče?“ ptala jsem se

„Paula, ví pravdu a musím říct, že to vzala dobře. Takže ví, že tě hledáme. Michael jí všechno vysvětlil. Tvá maminka porodila holčičku, jmenuje se Elizabeth. Byla jsi prohlášená za mrtvou“ řekla smutně Alice, kdybych mohla tak budu plakat, byla jsem šťastná, že máma má další dceru a mrzelo mně, že jí již nikdy neuvidím. Věděla jsem, že Paula to zvládla, byla jsem ráda, a hrdá

„Bello, proč máš zlaté oči?“ ptal se mně Jasper

„Lidi mi nevoní“ odpověděla jsem prostě

„Tak to klobouk dolů“ vykřikl Emmett, objal mně. V tu chvíli se otevřeli dveře, ani jsem si neuvědomila, že uběhlo tolik času. Dívala jsem se na nově příchozího.

„Bello“ řekl potichu a pomalu se ke mně přibližoval, usmála jsem se na něj. Dívala sem se na tu nejkrásnější tvář jakou jsem kdy viděla. Nedokázala jsem se od něj odtrhnout. Najednou jsem byla uvězněná v jeho objetí. Drtil mě a já mu to oplácela, zhluboka jsem se nadechla a vychutnávala jsem si jeho vůni. Byla ještě lepší než jsem si jí pamatovala. Až teď jsem jí mohla pořádně vychutnat

„Lásko…“ nenechala jsem ho domluvit a vrhla jsem se mu na rty. Líbala jsem ho jako kdyby to mělo být na posledy. On mi to vroucně oplácel, nic jiného neexistovalo byli jsme jen my dva. Nic jiného jsem nevnímala ani jsem nechtěla takhle jsem mohla strávit věčnost.

Po nekonečně dlouhé době a při tom jen po krátkém okamžiku jsme se od sebe oddělili

„Bello, tolik mně to mrzí. Měl jsem jet s tebou, měl jsem tě ochránit“ začal Edward, zakroutila jsem hlavou

„To je jedno, hlavně, že jsme spolu. Na ničem jiném nezáleží“ oponovala jsem mu. Usmál se na mě svým úsměvem. Ač jsem upír pořád se mi podlamovaly kolena.

„Musím za Carlisle. Musíme se domluvit co budeme dělat“ řekl a já zdržela

„Jdu taky“ řekla jsem podíval se na mě, v očích bolest

„Nechci abys se vystavovala nebezpečí“ zašeptal já jen obrátila oči v sloup

„Edwarde, teď se o sebe dokážu postarat, Aro mě cvičil, dokážu se ubránit každému a darům. Na mě nic nepůsobí“ řekla jsem mu.

„Promiň“ řekl a ruku v ruce jsme vyšli z pokoje.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 33.Kapitola: