Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemská či nadpřirozená? 28.Kapitola 2.varianta

04.10.2009 (15:00) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1332×

Probrala mě neskutečná bolest, cítila jsem jak mě spaluje, doslova. Jako kdybych hořela. Moje tělo bylo v jednom ohni, nechápala jsem co se děje. Křičela jsem ale nepřinášelo mi to žádnou úlevu, trvalo to hodiny. Hodiny neskutečné agonie a utrpení. Přála jsem si být mrtvá, zemřít a uniknout bolesti. Už jsem nekřičela, jen jsem tiše trpěla, moje mysl byla zachvácená bolestí, vytěsnila jsem jí a snažila se vzpomenout na Edwarda, na mojí malou sestřičku, na mamu, na Cullenovy, vzpomínala jsem na vše co jsem zažila. Vše jsem si přehrávala v hlavě, bolest neustoupila ale dalo se to snést. Vybavovala jsem si hlavně Edwardovu tvář, jeho oči plné lásky ke mně. Čekala jsem až konečně zemřu, ale žádné vysvobození nepřicházelo.

Po šíleně dlouhé době přišla malá změna. Oheň ustupoval, pomalu od konečků prstů. Myslela jsem ,že je to za mnou. Ale všechen ten žár se soustředil do srdce. Jestli jsem si předtím přála abych byla mrtvá tak teď jsem po tom neuvěřitelně toužila.Věděla jsem, že za nedlouho bude po všem. Jen vydržet. Poslouchala jsem svoje srdce

Buch, Buch… Buch.

Srdce se zastavilo. Ale já jsem byla pořád naživu, otevřela jsem oči. Nedýchala jsem. Dívala jsem se na hrubě opracovaný strop, viděla jsem vše. Každé smítko prachu, každou skulinku ve stropě, každou třísku. Věděla jsem co se mi stalo, posadila jsem se, velmi rychle.

Dívala  jsem se na Lucase, ten se na mě usmíval. Postavila jsem se a zavrčela jsem. Byla jsem na něj naštvaná, jak jsi jen mohl dovolit mně přeměnit?

„Bello, jsi nádherná“ řekl a pomalu se ke mně přibližoval. Na nic jsem nečekala a skočila na něj.

„Jak jsi si to mohl dovolit“ křičela jsem na něj a vrazila mu pěstí, odletěl až na druhou stranu místnosti a prorazil zeď. Okamžitě byl na nohou

„Jsi moje a moje zůstaneš“ křik a dal mi pěstí do břicha, letěla jsem a také prorazila zeď. Nebolelo mně to, vstala jsem a šla po něm, chytla jsem ho za ruku a škubla. Zůstala mi v ruce, odhodila jsem jí a utrhla druhou. Lucas jen zamrkal.

„To mě chceš zničit?“ ptal se a získával tím čas.

„Jo“ odpověděla jsem mu a chytla jeho hlavu, urvala jsem jí. Rychle jsem se snažila rozdělat oheň. Musela jsem ho zničit, bylo mi jedno co tomu řeknou ostatní, byla jsem v záchvatu vraždícího běsnění. Byla jsem neskutečně vytočená. Zničil mi život a ještě se na mě usmíval. Konečně se mi podařilo rozdělat oheň, zničila jsem tu boudu abych měla čím topit. Kusy těla jsem dala daleko aby se mezi tím nesložil. Chvíli jsem čekala až se rozhořel a naházela ho tam. Dívala jsem se jak se pálí, na bílý dým vycházející z plamene který postupně černal. Stála jsem tam dokud z něj nezbyla hromádka popela.

Nevěděla jsem kde to jsem, netušila jsem co budu dělat. Musím najít Edwarda. Blesklo mi hlavou. Bála jsem se vyrazit, cítila jsem žár v krku, bála jsem se jít lovit. Nechtěla jsem abych ucítila nějakou lidskou bytost. Ale jak je mám najít? Ptala jsem se sama sebe. Neměla jsem sebemenší tušení, zkusila jsem se opatrně nadechnout, ucítila jsem spálené maso, dřevo, moře. Moře? Zarazila jsem se, ale to musím být někde na pobřeží. Pomalu jsem vyrazila, no pomalu to nebylo, spíše rychle. Ale chtěla jsem jít pomalu, moje rychlost byla fantastická. Zastavila jsem se u maře, dívala jsem se a žasla jsem jak daleko vidím. Dívala jsem se a poslouchala, moje smysli o tolik bystřejší než lidské. Můj zrak se zastavil na ceduli.

„Rezervace La Push“ stálo na ní a já se zaradovala. Byla jsem kousek od domova. Ucítila jsem strašný zápach.  Otočila jsem se a ztuhla, přede mnou byli dva vlci, velcí vlci. Zuřivě na mě vrčely a cenily zuby.

„Nechte jí“ slyšela jsem Edwarda, otočila jsem se na něj, zašla jsem nad jeho krásou.

„Nemůže za to, vlastně ani neví o naší dohodě“ řekl a pomalu se přibližoval

„Ne, ten nepatřil k nám“ odpověděl a každým krokem se přibližoval k nám. Vlci stále cenili zuby jeden věnoval pozornost Edwardovy a druhý zkoumal mně

„Je novorozená“ odpověděl Edward vlkovy. Už byl u mě stále se díval na toho vlka

„Rozumím“ řekl vzal mě za ruku a rozběhl se semnou do lesa. Běžely jsme jen chvíli, na jednou se zastavil

„Bello“ řekl a drtil mě v náručí.

„Tolik jsem se o tebe bál. Nemohli jsme tě najít, jako kdybys se popadla do země. Až před chvíli tě Alice zahlídla na pláži.“ Řekl rychle. podíval se mi do očí

„Kdo ti to udělal?“ ptal se mně

„Lucas“ odpověděla jsem mu, při mé odpovědi zavrčel. Já udělala to samé.

„Mrzí mě to, neochránil jsem tě“ řekl a bolest mu vyzařovala z očí, pohladila jsem ho po tváři

„Edwarde stalo se“ odpověděla jsem mu, byla jsem ráda, že jsem upír alespoň mohu věčnost strávit s ním. Nic jiného jsem si nepřála. Jen mně mrzí, že ztratím mámu a mojí sestřičku. Usmála jsem se na něj, něco jsem ztratila ale mnohem víc jsem dostala.

„Ale jak to, že jsme tě neviděli? Jak je možné, že ho Alice neviděla přicházet?“ ptal se sám sebe

„Edwarde, Lucas měl dar velmi mocný dar. Aro neví, že není ve Volteře. Dokázal měnit podobu a udělal jsi klon, tím převezl Alice i Ara, dokázal vtisknou svoje myšlenky a tím nás všechny převezl “ odpověděla jsem, díval se na mě

„Měl?“ ptal se zachmuřeně

„No já jsem ho zničila“ odpověděla jsem mu zahanbeně. Začal se smát, podívala jsem se na něj

„Ty jsi novorozená, a zničíš staršího upíra. Jasper bude mít radost“ řekl vážně a políbil mně, polibek byl plný lásky a bolesti z odloučení. S ním jsem zapomněla i na svou žízeň. Líbala jsem ho jako nikdy před tím, teď jsem nepotřebovala dýchat.

Líbaly jsme se strašně dlouho, ani jeden z nás nechtěl skončit

„Ehm.Ehm“ ozvalo se vedle nás, odtrhla jsem se abych viděla kdo nás vyrušuje, byla tu celá rodina. Všichni se usmívaly

„Bello“ řekla Esmé a objala mně, všichni se na mě sesypaly. Emmett mě držel nejdéle

„Mám novou sestřičku“ prozpěvoval vesele, musela jsem se smát

„Bello, měli by jsme jít na lov“ řekl Edward

„Bojím se“ řekla jsem po pravdě

„To je v pořádku, neboj nedovolíme abys udělala něco čeho by jsi později litovala“ řekl Carlisle Vydechla jsem úlevou, všichni byli ještě krásnější než jsem si je pamatovala.

„Bello“ ozvala se Alice a smála se, byla jsem vděčná, že se již nedokážu červenat. Vyrazily jsme na lov, podle Alice nehrozí nebezpečí, že by se v okolí objevil nějaký člověk.

„Co mám dělat?“ ptala jsem se uprostřed lesa

„Nedechni se , nech se vést instinkty“ poradil mi Edward, poslechla jsem ho. Nasála jsem vzduch, cítila jsem stromy, smolu, trávu, vůně květin, dokázala bych rozeznat každou květinu jen podle vůně. Poté jsem ucítila přitažlivou vůni, jako zvěřina a med. Vyrazila jsem po stopě, nic jiného jsem neregistrovala. Hnala jsem se na mýtinu, byl to medvěd, skočila jsem po něm a hladově se mu zakousla do krku. Mým krkem mi proudila blahorodná tekutina. Vypila jsem ho do poslední kapky. Jakmile jsem ho vycucla přišlo mi ho líto. Smutně jsem se na něj dívala.

„Bello“ řekl Edward vyloženě potěšen. Dívala jsem se na tu dokonalost, vděčná, že mě srdce již nemůže prozradit. Usmál se na mě

„Byla jsi skvělá, tvoje oblečení neutrpělo to se ještě nikomu na poprvé nepodařilo“ pochválil mě, přišel ke mně a políbil mně, opět jsme se ponořily do polibku, moje touha se probudila. Nechtěla jsem nic jiného než jeho. I on měl ty samé myšlenky. Shodila jsem ho na zem, a svoje rty od jeho neodtrhla. Ozval se trhavý zvuk a já byla v horní polovině těla nahá. Sama jsem škubla strhla z něj jeho košili, jeho ruce bloudili po mém těle, pod jeho dotyky jsem vrněla blahem. Chtěla jsem ho potřebovala jsem ho. Milovali jsme se. Bylo to tak jiná a intenzivní, cítila jsem sebemenší dotek, byla jsem v extázi, nechtěla jsem se od něj odtrhnout. Ani jeden z nás neměl dost.

„Musíme jít“ zašeptal mi do ucha

„Proč?“ ptala jsem se

„Ne že by se mi to nelíbilo ale Alice začíná vyšilovat“ odpověděl mi. Vstala jsem a chtěla jsem se obléknout, hledala jsem nějaký kus šatstva který by byl k použití. Ale nic, začala jsem se smát, Edward na tom byl stejně, ale nesmál se jen se zamračil

„Tak a co teď?“ ptala jsem se ho pobaveně podíval se na mě

„Tak to netuším“ odpověděl a prohlížel si mně, jeho oči ztmavly a já jsem se opět ocitla na zemi

„Myslím, že ještě počkáme“ zašeptal a líbal mě.

„Edwardé“ křičela Alice z lesa, zavrčel ale neodtáhl se, nedovolila jsem mu to

„Měli by jsme jít“ zašeptal když se odtáhl od mých rtů

„A v čem?“ ptala jsem se a líbala ho na krk, jeho dech byl zrychlený stejně jako můj, jeho nástroj byl připravený, přetočila jsem se a zatlačila ho do trávy.

„Alice nám přinesla oblečení“ zasténal, mě to bylo jedno chtěla jsem ho.

„Ještě chvíli vydrží“ zašeptala jsem a začaly jsme se pohupovat v rytmu milostného toužení.

„Okamžitě toho nechte“ křikla Alice když jsme oba dosáhly vrcholu, zavrčela jsem

„Jak někdo tak malý může být tak otravný?“ ptala jsem se ho, jen se usmál

„Na to se snažím přijít už padesát let“ řekl a odběhl pro oblečení, podával mi mojí hromádku, oblékli jsme se a vyrazily za ostatními.

„No to je dost“ začal Emmett ale když jsi všimnul, že jsme převlečený začal se uculovat

„Zkus to“ varoval ho Edward, Emmettovy se úsměv rozšířil. Nadechl aby něco řekl, Rose k němu přiskočila a vrazila mu pohlavek

„Chovej se slušně“ zasyčela podrážděně, mně věnovala omluvný pohled. Pokrčila jsem rameny, to je prostě Emmett. Carlisle se na mě podíval

„Měli by je se vrátit a promluvit si o tom jak to bude dál“ řekl, všichni souhlasily a vyrazily jsme domů.

Domů, jak jsem teď nazývala jejich dům jsme dorazily během chvilky. Michael který na lovu chyběl se široce usmál a objal mně.

„Jsem rád, že jsi v pořádku“ řekl, šli jsme do jídelny a usadily se u stolu

„Takže, Bello, jelikož jsi nezvěstná musíme se domluvit jak to bude dál. Zatím jsi jen pohřešovaná ale za týden tě prohlásí za mrtvou“ řekl Carlisle. Bylo mi líto mámy, nechtěla jsem aby se trápila.

„Musím odjed, že?“ ptala jsem se ač odpověď jsem znala.

„Ano, zatím ale sama“ to mě vyděsilo, Jasper na mě použil svou moc, jeho vlna klidu mě skutečně uklidnila

„Ale…“ začala jsem

„Pojedeš na Aljašku, my za tebou přijedeme až to nebude tak nápadné. Edward musí sehrát svojí roli. Až proběhne tvůj pohřeb přijedeme“ vysvětlil mi Carlisle. Pokývala jsem hlavou, to bylo logické.

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemská či nadpřirozená? 28.Kapitola 2.varianta: