Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Láska ta pozemnská či nadpřirizená? 6.kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Láska ta pozemnská či nadpřirizená? 6.kapitolaTak další dílek... Tady se Bella půjde projít do lesa, bez úrazu se to neobejde, já se taky všude přirazila...

30.08.2009 (16:30) • Reni21 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2387×

Po škole jsem jela domů. Dnes jsem měla náladu pod psa, a může za to Edward. Nedokázala jsem jsi pomoc, pořád jsem na něj myslela. Doma na mě vše padalo potřebovala jsem jít ven. Bylo odpoledne a já se rozhodla, že se půjdu projít do lesa.

Vešla jsem do lesa hned za naším domem, nebála jsem se, že bych se ztratila. Můj orientační smysl je dobrý, Procházela jsem po jedné pěšině, naslouchala zvukům lesa. Skvěle mně to uklidňovalo. Prodírala jsem se lesem a vzpomínala na Lucase. Vybavovala jsem jsi jeho tvář, oči modré jako tůně, stejně tak hluboké. Vždy když jsem se mu podívala do očí srdce se mi rozbušilo, tváře se mi lehce zabarvili do červena. Po těle mi běhal mráz, po každé když se mně dotknul bylo to jako kdybych dostala elektrickým proudem. Vzpomněla jsem jsi jak jednou lez na babiččinou půdu jelikož tam bylo kotě co strašně mňoukalo. Samozřejmě byl opilí. Usmívala jsem se a nechala se unášet proudem vzpomínek který mnou projížděl. Vzpomínala jsem na naše první setkání, první party, na první polibek, na naše první milování. Do očí se mi draly slzy, mučila jsem sama sebe tím, že jsem na to vzpomínala. Bolelo mě to, věděla jsem, že moje naděje jsou jen bláhové. Neměla bych se na něj upínat, nikdy nebudeme spolu. Nikdy z nás nebude pár. Chápala jsem jeho důvody, ani já jsem o něj nechtěla přijít. Chápala jsem jeho strach i já jsem měla stejný. Moc mi na něm záleželo ale neříká se, že risk je zisk? Chtěla jsem to zkusit, možná kdyby…

„Dost“ okřikla jsem se. Moje tělo bylo unavené. Sedla jsem si na kámen, zavřela oči a usnula jsem.

Vzbudila jsem se když byla tma. Panicky jsem se rozhlížela, byla jsem ztuhlá strachem. Jsem sama v lese a je noc. Moje nejhorší noční můra se splnila, V hlavě mi běhaly všechny horory která jsem kdy viděla. To je mi podobný

„Sakra“ zašeptala jsem jsi pro sebe. Šátrala jsem po kapsách a hledala mobil,

„Do háje“ zaklela jsem, nechala jsem ho doma. No jasně jak jinak, myslím na chlapy a nevezmu jsi telefon. Rozhlížela jsem se a snažila jsem se zorientovat. Ale ve tmě to šlo strašně těžko, přemýšlela jsem zda tu nemám počkat na svítání, opět se mi mihl obraz z hororu. „Tak né půjdu“ rozhodla jsem se, vyšla jsem. Srdce mi zběsilo tlouklo, dech jsem měla trhaný, každý zvuk, prasknutí větvičky mně vyděsil. Začala jsem panikařit, rozeběhla jsem se. Nedávala jsem pozor na cestu a několikrát jsem zakopla. Zase mě přepadl pocit, že mě někdo pozoruje. To mi přidalo na strachu a já běžela jako nikdy, neviděla jsem pařez a zakopla jsem o něj, v noze mi vystřelila bolest, ozvalo se křupnutí a já se svalila jako pytel brambor.

„Au“ zaúpěla jsem bolestí, do očí mi vyhrkli slzy, bolesti a strachu. Ležela jsem na zemi neschopná pohybu. Moje představivost běžela na plné obrátky, upíři, vlkodlaci, masový vrazi. To vše jsem jsi představila během chvilky. Začala jsem hystericky brečet, moje vzlyky mnou otřásaly. Nedokázal jsem je zastavit, pro tu chvíli mi bylo všechno jednou. Bolest pulzovala nohou nemohla jsem s ní pohnout. Ležela jsem, plakala až nakonec mě přemohl spánek. Měla jsem sen

„Ležela jsem na zemi uprostřed lesa, schoulená do klubíčka něčí ruce mně zvedli, přitiskli na tvrdou studenou hruď, letěla jsem s nezmámím lesem, les se změnil na rozmazanou šmouhu.

„Vše bude dobré“ zašeptal krásný hlas podívala jsem se kdo to na mě mluví, Edward se na mě usmíval.

„Za chvilku jsi doma“ pošeptal a mě ovál jeho sladký dech. Moje srdce při tom lehce zakolísalo. Na jeho tváři se úsměv prohloubil.

„Nenechám tě samotnou“ pravil. Vyskočil semnou na balkon a položil mě do postele

„Sladké sny, Bells“ zašeptal neslyšně a lehce mě políbil na čelo. Jeho polibek byl ledový, jako on sám.“

Vzbudila jsem se ve své posteli. Zmateně jsem se rozhlížela. Jak jsem se dostala domů? Byl to jen sen nebo skutečnost? Odhrnula jsem peřinu, na sobě jsem měla oblečení co včera, zkusila jsem pohnout nohou, bolela jako čert. Takže včerejšek se stal. Ale jak jsem se dostala domů? To mi nešlo z hlavy. Oparně jsem vstala a poskakovala jsem po jedné noze

„Mami, George“ křikla jsem a doufala jsem, že jsou doma.

„No konečně jsi doma“ řekl George a vešel do mého pokoje. Když mě viděl vykulil oči

„Proboha co se ti stalo? A kdy jsi přišla? René myslela, že jsi zůstala u Pauly“ vychrlil ze sebe. No a co teď

„Byla jsem se projít v lese a usnula jsem tam, chtěla jsem vám zavolat ale mobil jsem jsi nechala tady. Když jsem se vracela tak jsem jsi asi zlomila nohu, odvezeš mě prosím do nemocnice?“ pověděla jsem mu pravdu

„Ty jsi nemehlo, hlavně, že jsi v pořádku“ řekl a podepřel mě

V nemocni jsem mě vzaly na příjem, do ordinace vstoupil doktor, byl bledý, blonďák. To bude Pan Cullen problesklo mi hlavou

„Dobrý den jsem doktor Cullen“ představil se. Podívala jsem se mu do očí, měl je zlaté jako Edward.

„Tak ukaž“ poručil prohmátl mi nohu

„Pošlu tě na rentgen ale řekl bych, že není zlomená“

Měl pravdu měla jsem naštíplou holení kost, dal mi nohu do sádry.

„Týden zůstaň doma, poté by jsi mohla jít do školy“ řekl a odešel

George mě odvezl domů, pomohl mi do pokoje, přinesl mi jídlo a pití. A odešel do práce. Spala jsem celé dopoledne, odpoledne jsem se probudila máma u mě seděla a mračila se

„Co se ti stalo?“ zeptala se jakmile jsem otevřela oči. Povyprávěla jsem jí co se mi stalo

„Kriste pane, seš normální? Co kdyby tě napadlo nějaké zvíře?“ zuřila.

„Mami klid, nezapomeň na malé“ klidnila jsem jí

„To nic není, vše je v pohodě, jen týden budu zavřená“ řekla jsem jí. Do očí se jí vehnaly slzy

„Ach holčičko moje, jsem tak hloupá, myslela jsem, že jsi u Pauly. Měla jsem jí zavolat“ pobrekávala mamá

„To je jedno, nic se nestalo“ usmála jsem se na ní objala mě

„Chceš něco?“ ptala se

„Ne díky zatím ne“ odpověděla jsem jí

„Kdyby něco jsem dole“ řekla a odešla. Smutně jsem potřásla hlavou, podívala jsem se na telefon měla jsem tam snad třicet zmeškaných hovorů od Pauly. Vytočila jsem jí

„No konečně, co e ti stalo, celý den ti volám“ spustila

„Uklidni se jsem v pohodě jen jsem jsi zlomila nohu“ začala jsem jí vyprávět co se mi stalo. Paula slíbila, že se zítra staví, rozloučila jsem se s ní.

Někdo zaklepal na moje dveře

„Dále“ vyzvala jsem Georga. Ale tentokrát jsem se spletla, George to nebyl

Autor: Reni21 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Láska ta pozemnská či nadpřirizená? 6.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře