Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Krvežíznivá láska 10

Caius

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Krvežíznivá láska 10Po dlouhé době mám pro vás další kapitolku. :) Dozvíte se, co se stalo, ale myslím, že je to celkem jasné. :D Doufám, že se bude líbit, pěkné čtení. :) :-*

15.10.2009 (13:30) • Sharlot33 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4006×

10. Kapitola – Co teď bude?

Měl velmi vystrašené oči. Byla v nich obava a starost. A také bolest.

„Co se stalo?“ zeptala jsem se nervózně.

„Jde o Stefi a Franka.“ To stačilo k tomu, abych vstala a utíkala dolů do obývacího pokoje. Alice tam seděla na gauči a v očích měla ten nepřítomný výraz, jako pokaždé, když měla vidění. U ní stál Jasper a držel ji za ruku.

„Co vidíš Alice?“ opakoval pořád dokola.

„Néééé! Pozor! Zastavte!“ volala Alice a přitom natahovala ruce. Jakmile mě Esme viděla, přišla ke mně a objala mě.

„Je mi to tak líto, Bello.“ Řekla, a dokonce bych řekla, že brečela. Carlisle a Emmet mě vzali za ruce a vedli mě ke křeslu. Posadila jsem se, stále jsem nevěděla, co se děje. Dokonce i Rosalie si stoupla za mě a dala mi ruku na rameno.

„Ne! Franku stůj!“ vykřikla Alice. Vstala s křesla tak rychle, že div neporazila Jaspera. Jakmile vstala, vrátil se jí ten starý, normální pohled. Všichni se na mě bolestivě dívali. Alice, Jasper, Carlisle, Esme, Emmet a Rosalie. Ti všichni stáli kolem mého křesla a dívali se, jak mi pomalu dochází, co se stalo. Všichni měli v očích bolest. Franku stůj? Panebože ne!

„Ne! Tohle nemůže být pravda. Alice, řekni něco!“ snažila jsem se uklidnit tím, že Alice řekne, že je vše v pořádku. Že Frank a Stefi jsou v pořádku.

„Je mi to líto“ klekla si Alice vedle mě a prudce mě objala. Já její objetí opětovala. Silně jsem ji chytla, prsty zaryté v kůži jejich zad, a začala brečet. Všichni ostatní tomu přihlíželi s lítostí v očích. Dokola opakovali, jak jim je to líto. Hladili mě po zádech a po hlavě. Já pořád brečela a brečela.

To není možné. Stefi a Frank jsou mrtví! Já doslova přitahuju smrt. Nejdřív rodiče, pak babička a nakonec tihle. Ti poslední, co mi zbyli. Znala jsem je sotva dva měsíce a hned museli umřít?

„Co se stalo?“ zeptala jsem se mezi vzlyky.

„Měli autonehodu. Vraceli se z práce, když Frank dostal mikrospánek. Stefi ho nestihla probrat a nabourali do stromu.“ Řekla pomalu Alice. Zase jsem se rozbrečela, ale tentokrát jsem beze slova vstala a odešla do pokoje. Nikdo za mnou nešel, což bylo dobře. Chtěla jsem být o samotě. Lehla jsem si na postel a brečela. Dlouho do noci, až jsem nakonec usnula.

Ráno jsem se probrala celkem brzy. Na židli vedle postele seděla Alice.

„Jak ti je?“ zeptala se opatrně.

„Špatně, ale děkuju za optání.“ Snažila jsem se ji rozesmát a také se mi to povedlo.

„Chceš být sama?“

„Ne Alice, jsem ráda, že jsi tu.“

„Chceš si o tom promluvit?“

„Ne.“

„Víš, dnes ti zavolají z nemocnice. Pomůžeme ti se zařizováním pohřbu.“

„Děkuju mockrát. Tohle jsem nikdy nemusela dělat.“ Jenže teď nemám nikoho. Ani nejsem plnoletá, abych mohla bydlet sama. Pošlou mě do dětského domova? Musím se zeptat Carlisla. Ten se v tom vyzná.

Sešla jsem dolů, abych se nasnídala. Tentokrát se mnou byli všichni. Povídali si o počasí, o škole a jiných blbostech.

„Co se mnou teď bude?“ zeptala jsem se se skloněnou hlavou. I když jsem to řekla šeptem, slyšeli mě všichni a rychle se na mě podívali, ale nikdo neodpovídal.

„Co se mnou bude? Půjdu do dětského domova?“ zeptala jsem se znova, tentokrát důrazněji.

„Ne. Vlastně jsme přemýšleli, že bychom tě adoptovali. Souhlasí všichni.“ Řekl Carlisle opatrně. Tohle mě překvapilo. Znají mě sotva dva měsíce a hned mě chtějí adoptovat?

„Samozřejmě pokud nechceš, nemusíš. Můžeme zařídit, aby ti soud dovolil bydlet sama ve svém domě, ale musela bys dokázat, že to zvládneš.“ Dodal rychle, když viděl můj výraz. Část mého já chtěla. A moc. Strašně ráda bych byl Isabella Cullenová. Znělo to pěkně. A už jsem Culleny jako rodinu brala. Jenže tady byla i druhá část mého já, která byla jednoznačně proti. Každý, s kým jsem žila, dřív nebo později umřel. Věděla jsem, že Cullenovým nikdo jen tak neublíží, ale i tak tu možnost byla. Nesnesla bych, kdyby se něco stalo i jim.

„Bello, nám se nic nestane. Je mi líto, že si myslíš, že za to můžeš, ale smrt neovlivníš.“ Řekla mi Alice.

„Jak víš, na co myslím?“ řekla jsem otráveně.

„Vidím tvé rozhodnutí. První bylo vážně krásné a doufám, že se také uskuteční. Přijala jsi naši nabídku. Ale pak jsem viděla něco jiného. Odcházela jsi od nás se slovy: ‚Nedovolím, abyste umřeli i vy.‘ “

„Ale vždyť je to pravda. S rodiči jsem žila osm let, s babičkou devět a s Frankem a Stefi jenom dva měsíce. Teď jsou všichni mrtví.“ Po tvářích mi zase začli stékat slzy.

„Ale, Bello, lidé umírají dnes a denně. Ale ty žiješ. Nesmíš se obviňovat za to, co se stalo. Ty jsi jen člověk.“ Uklidňoval mě Carlisle.

„Jen člověk…ubohá výmluva.“ Chvíli bylo ticho a já si promýšlela své možnosti. Nakonec jsem dospěla k rozhodnutí. Bylo mi jasné, že ho Alice uvidí. Podívala jsem se na ni a v očích měla zase ten nepřítomný pohled, ale ve tváři celá zářila. Koukla jsem rychle na ostatní, ale nikdo si Alice nevšiml. Stále jsem se dívala na Alici, které se pomalu vracel normální pohled. Už už chtěla vykřiknout radostí, ale já ji včas zarazila. Jen jsem na ni zavrtěla hlavou a mrkla na ni jedním okem. Okamžitě sklonila hlavu, ale obrovský úsměv jí zůstal.

„Tohle je ode mě velmi sobecké, ale příjimám.“ Řekla jsem potichu. Věděla jsem, že oni to uslyší.

Všichni se na mě užasle podívali. Potom tak rychle, že jsem to nepostřehla, vstala Alice a už mě objímala. Další byla Esme. V jejích očích byla znát opravdová upřímná radost. Potom ke mně přišel Emmet, vzal mě do náruče a zatočil se mnou.

„Vítej v rodině, sestřičko.“ Říkal mi s úsměvem. Znělo to krásně.

Pak ke mně přišel Carlisle.

„Jsem rád, Bello, že jsi přijala. Uvidíš, že nebudeš litovat. Zítra začnu zařizovat vše potřebné.“

„Děkuju moc, Carlisle.“

Pak ke mně přišel Jasper. Objal mě s vřelým úsměvem. Trochu jsem se polekala, protože tohle on nikdy neudělala. Věděla jsem, že je moje přítomnost pro něj nejtěžší. Trochu jsem ztuhla, když mě objímal.

„Neboj, Bello. Za ten měsíc jsem si na tvou vůni zvykl. Už nehrozí, že bych ti ublížil.“ Řekl, a tak jsem ho taky objala. Vždyť je to můj bratr ne? Pak ke mně přišla Rosalie. Měla na tváři vážný výraz. Všichni okolo byli potichu a čekali, co Rose udělá. Ta jen stála, ale po chvíli se jí po tváři rozlil úsměv, vzala mě za ruku a přitáhla si mě do objetí. Všichni jsme se usmívali. Velmi jsem se divila, že mě přijala i Rosalie, ale to teď bylo jedno. Někdy se jí na to zeptám.

Autor: Sharlot33 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Krvežíznivá láska 10:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře