Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jít dál- 2.kapitola

09.05.2009 (11:55) • Martisek • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3485×

2. Nový kamarád

Už je to měsíc co žijeme tady ve Vancouvru. Není to tu tak špatný jak jsem si myslela. Koupili jsme si útulný dvoupatrový domeček na konci města. Je tak akorát pro nás tři. Dole se nachází kuchyn s jídelnou a obývacím pokojem, kde je krb. V druhém patře máme koupelnu a každý svůj vlastní pokoj. Já ho mám nasměrovaný do naší zahrady. Naproti oknu, v pravé části pokoje, mám stolek s notebookem. U levé stěny mám postel. Mezi stolkem a postelí jsou dveře na balkonek.

,,Je to tu hezky vid ségra¨ řekne mi Chris když se objeví vedle mě na balkonku, kde zrovna sedím.

,,Hlavně je tu klid.¨ odpovím mu.

Mam bratra rada ale občas dokáže lézt pěkně na nervy, ale to je asi normální. Sme od sebe věkově jen jeden rok takže se to dá zvládnout.

,,Zítra k nám na školu nastupují noví žáci. Nějakcí nevlastní sourozenci. Všichni se na ně samozřejmě těší, nemůžou se dočkat nových tváří.¨ oznámí mi bratr. Jen se ušklíbnu. Když si vzpomenu jaký ,terno´ sme tu vyvolali my, když jsme se sem přistěhovali.

Ještě asi hodinku si s bratrem povídáme a pak nás mamka zavolá na večeři. Večer v posteli přemýšlím nad těmi novými co mají přijít. Taky sem zvědavá jací budou, ale rozhodne ne tak jako ostatní. Ani jsem netušila jak mi příchod nové rodiny může změnit život.

V pondělí ráno sem jako tradičně zaspala. Ještě že dostal bratr auto, protože autobus bych vážně nestihala. Do třídy vběhnu se zvoněním, ale učitel naštěstí ještě nepřišel. ,,Uf to bylo o chlup¨ pronesu potichu a jdu si sednout na místo. Když dosednu na židličku, otevřou se dveře a v nich se objeví malá černovláska s úsměvem na bledém obličeji. Za ni stojí asi o hlavu větší kluk s krátkými bronzovými vlasy, je stejně tak bledý. Když pár holek ve třídě vzdychne nad jeho krásou se naše oči setkají. Ani jeden z nás nechce uhnout pohledem ale jsme donuceni učitelem, protože chce po nově příchozích spolužácích aby se nám představili.

,,Jsem Alice Cullen,¨ začala ta černovláska ,,a tohle je můj bratr Edward.¨ ukazuje na svého bratra. Ještě nám řekla, že přijeli z Aljašky, jsou adoptovaní a mají další tři sourozence.

Cele dopoledne proběhlo v klidu, jen všichni mluví o těch nových. Prý si jsou všichni velice podobni a taky uzavření do sebe. Od spolužaček jsem se dozvěděla ze sourozenci Alice a Edwarda jsou dva kluci a jedna holka. Ta holka se jmenuje Rosalie a je neuvěřitelně krásná blondýna. Jeden z kluku je Emmett, vysoký a s černými kudrnatými vlasy, chodí s Rosalií. Jasper, s medově zbarvenými krátkými vlasy, chodí s Alicí. Je divný, když spolu sourozenci chodí, i když jsou nevlastní, ale Edward, Alice a Emmett jsou Cullenovi a Rosalie s Jasperem jsou Haleovi, dvojčata. Možná proto to jim to nevadí. Na škole s tím ale moc nezabodovali.

Na obědě jsem se setkala s bratrem. Hned když ke mně přišel, začal básnit o Cullenovich. Vážně sem asi jediná na škole, který je tahle rodina ukradená. Když se Cullenovi a Haleovi objevili ve dveřích do jídelny, ihned utichli všechny hovory . Znechuceně se otočím a jdu čekat na bratra před školu.

,,Asi mu to bude chvilku trvat.´´ uvažuju pro sebe a radši si sednu na lavičku u našeho auta. Jako obvykle přestávám vnímat a ponořím se do vlastních myšlenek. Po chvilce mě vyruší cizí osoba. Edward Culen. No pááááni. To teda zírám.

,,Ahoj.´´ pronesu zmateně. ,,Ahoj.´´ odpoví mi s nádherným pokřiveným úsměvem. Ještě štěstí že sedím, jinak bych se už válela na zemi. ,,Můžu si přisednou?´´ ,,Jistě.´´ Ted se pro změnu směji já, uznávám že u toho musím vypadat dost legračně. ,,Jsem Edward.´´ a podává mi ruku. ,,Bella´´ s radostí ji přijmu.

,,Potřebuješ něco nebo si jen tak chceš pokecat?´´ Nedá mi to abych se ho na to nezeptala. Chtěla bych vědět proč si vybral zrovna lavičku na který sedím. To nemůže být jen tak. ,,Říkal jsem si že by sme si mohli rozumět. Podle toho jak jsi rychle odešla z jídelny si myslím že taky nemáš ráda když se kolem něčeho moc nadělá.´´ ,,A?´´ asi mi pořád nedochází proč si vybral zrovna mě. ,,A tak jsem tě chtěl poznat.´´ znovu ten jeho úsměv. ,,Dobře tak máš nějaký otázky nebo tu budeme jen tak sedět a koukat do blba?´´ ted jsem asi trochu protivná. No jo uznávám asi hodně protivná. Tak je to vždycky když se vám někdo líbí, chováte se v jeho blízkosti naprosto nenormálně. Ajeje. Ted sem přiznala že se mi líbí. Fakt skvělí. ,,Jak dlouho tu žiješ?´´ ,,Asi měsíc. Vím jaký to pro vás musí být, když ste tady noví hned se na vás všichni vrhnou…´´ ,,My jsme tak nějak zvyklí.´´ Smutný úsměv. ,,Zvyklí? Jak to myslíš?´´ asi jsem mentálně narušená. Moje otázky jsou trapný. ,,Stěhujeme se dost často.´´ ,,Jo slyšela sem že jste se ted přestěhovali z Aljašky.´´ zase ten jeho úsměv. Pane Bože to jsem tak vtipná nebo co?

Povídali by sme si ještě dlouho kdyby nás nevyrušil bratr. ,,Jé ségra tady seš!´´ ,,Ahoj Chrisi. Asi bych vás měla seznámit že?! Chrisi tohle je Edward. Edwarde tohle je můj bratr Chris.´´,,Těší mě Chrisi.´´ řekne Edward. Ani se nestihneme rozloučit a už mě Chris táhne k autu. Jen co nastoupíme hned na mě spustí otázky tipu ,A ty se znáš s Cullenem?´ , Jak dlouho ste spolu mluvili a o čem ste spolu mluvili.´ Skoro jako když vás vyslýchá FBI. Možná je to i horší. V tomto duchu přijedeme domů.

Odpoledne proběhlo v klidu. Večer když se snažím usnout moje myšlenky zabloudí k Edwardovi. Nikdy sem nevěřila na lásku na první pohled, natož pak na druhý, ale asi se mi to právě stalo. Já se zamilovala. To asi není zrovna nejlepší věc která se mi mohla stát.

V noci sem se s křikem probudila. Zase se mi zdálo o tom jak táta zemřel. Je to dávno ale mě to přijde jako by to bylo včera. Každou noc to vidím tak živě a chci něco udělat ale nejde to změnit.

Abych se trošku uklidnila pustím si mp3 a naladím tam moji oblíbenou písničku….

Můj život skončil v tu chvíli kdy se to stalo.

Jen jedna vteřina a změnila mi celý život.

Ted už nechci žít.

Nejde to.

Prosím pomozte mi někdo.

Kdokoli.

Já už to sama nezvládnu.

Je tu někdo?

Proč nikoho nevidím.

Slyším jen hlasy.

Proč se nemůžu pohnout?

Kdo mi vzal moje tělo?

Vratte je.

Vratte mi můj život.

Nemůžete mi ho jen tak vzít.

Každý máme svůj.

Vratte ho!

Nechte mě v klidu zemřít.

Nenechávejte mě trpět!

Už se to nedá vydržet.

Zabijte mě.

Prosím.

Vysvoboďte mě z tohohle vězení.

Prosím!

Ne.

Tohle nemůže být pravda!

Život přece není tak krutý.

Život má být krásný.

Plny slunce, lásky, štěstí a kdo ví čeho ještě.

Tak proč cítím jen bolest?

Copak nikdo nevidí jak trpím??

Prosím zabijte mě…..

Tohle nezvládnu. Vezmu do ruky nůž, jako už tolikrát, přiložím ho k ruce a zatlačím. Jakmile nůž projede kůží cítím pocit úlevy a štěstí. Bolest, to je to co potřebuji k životu, abych věděla že ještě žiju. Pramínek krve stéká po mé ruce jako slza která kape na polštář. Další jizva. Další otisk toho že jsem to nezvládla. S tímhle pocitem upadám do bezvědomí.

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl

Autor: Martisek (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Jít dál- 2.kapitola: