Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jeden život nestačí - 29. kapitola To už je sobota?


Jeden život nestačí - 29. kapitola To už je sobota?Tak už se trošku chílíme ke konci... Tady se všichni připravují na nadcházející párty a neobejde se to bez nakupovací mánie od Alice a dalších vylomenin :-D

29. TO UŽ JE SOBOTA?

Vypráví Isabella

Celý týden jsme byli s Edwardem taková nerozlučná dvojka. Vyprávěli jsme si příběhy z historie, ale náš kompromis se na řadu nějak nedostal. Vlastně celý týden strávil u nás v domě, protože Alice připravovala večírek. Alex jí samozřejmě pomáhal... jak ho to může bavit?

S Edwardem jsme byli kamarádi a nic víc. Jenže tohle já prostě nechci. Nechci být jen kamarádka. Jenže když se to zvrtne, tak už nebudeme ani kamarádi, a to pro mě nepřipadá v úvahu.

Dneska je pátek, všichni se rozhodli jít si zalovit. Přece jen celý večer být v blízkosti lidí, není pro některé z nás právě ideální. Alice šla se mnou na srnky.

„Tak jak se ten večírek vydaří?“ Snažila jsem se o bezstarostný tón.

„Koukala jsem do budoucnosti a přijdou všichni, ale jestli ti jde o něco konkrétnějšího, můžu ti to zjistit,“ navrhla.

„Ne, nic konkrétního...“ jen se uchechtla a pokračovala ve své zálibě...

 

Sobota 7:00

„Vstávej!“ někdo mě právě vytrhl z bezesného spánku a já toho dotyčného zabiju!

„Ale prosím tě, nikdy bys mě nezabila...“

„Alice vypadni!“ Podívala jsem se na hodiny. „Sedm hodin? Vždyť takhle brzo nestávám ani do školy!“

„Musíme to koupit šaty. A nejen tobě, taky všem ostatním. Takže dělej, máme málo času...“

„No jo asi jen takových patnáct hodin co?!“ Jen se ušklíbla, hodila po mě nějaké oblečení a práskla dveřmi. To ten den hezky začíná. Oblékla jsem se a šla dolů na snídani. Tam na mě všichni čekali.

„Dobré ráno,“ vyhrklo sborově. Jen jsem pokývala hlavou a šla do kuchyně. Tam mě čekalo překvapení: v kuchyni se Rosa hádala s Edwardem. Taky přáli pěkné ráno a zase se začali hádat.

„O co tu jde?“ moje zvědavost mi nedala.

„Tady píšou přidat cukr podle chuti, jak mám kruci vědět, kolik to je?“ rozčilovala se Rose.

„Já se o to mile ráda postarám...“ nabídla jsem se. Sice ještě remcala, ale pak mi lívanečky přenechala. Ovšem musela jsem slíbit, že mi je smí ozdobit. Na každý mi udělala rozdílný obličej. Šlehačku jsem měla až za ušima... samozřejmě že pánské osazenstvo to nesmírně pobavilo...

Do obchodu jsme dorazili ještě před otevírací dobou, tak tam Alice ještě chvíli stepovala... Nakonec kvůli ní, otevřeli v obchodním centru dříve. Byla nadšená... Podle mě to bylo Jasperem... určitě ji nějak zmanipuloval. Kluky si na starosti vzal Alex, slíbil, že až nakoupí, přijdou nám pomoci s výběrem šatů...

Alice začala s její nakupovací rutinou: Nastrkala nás do kabinek a na hlavy nám přistávaly kupy oblečení. Nejvíce převažovaly vyzývavé minišaty... Mě chtěla vybrat šaty jako první, možná proto, že si úplně „náhodou“ vzpomněla, že má u sebe Edwardovu peněženku... určitě mu ji ukradla schválně.

Poslala mě, abych ho našla a peněženku předala majiteli. Šla jsem po té úžasné intenzivní vůni až mě to zavedlo do takového menšího, ale zato poměrně luxusního obchůdku.

Panebože! Můj bratr je horší než Alice! Edward právě vycházel z kabinky: měl na sobě tmavě modré džíny a bílou košili s pár rozepnutými knoflíčky... vypadal tak.. sexy... že já blbá si nedávám pozor na ten zatracený štít!

Najednou na mě zíral a upřel na mě mučednický pohled a k tomu mi poslal myšlenku: Pomoz mi! Tomu jsem se musela usmát.

Protočila jsem oči a šla k nim. Cestou si mě všiml Alex, ale právě se zabýval Emmem, takže mě nějak nepozoroval. Až teď jsem zaregistrovala slintavé dívčí pohledy, upírající se na mého kamaráda. V tu chvíli mě přepadl zase ten velice známý vztek.

Přišla jsem k němu, ovšem bez přerušení našeho očního kontaktu. Pak – jsem si jista, že to bylo pouze tím vztekem – jsem se k němu přitiskla a vášnivě ho políbila. On mi polibek vroucně oplácel a všem dívkám se zrychlil tep. To divadélko mě nějak začalo bavit, tak jsem mu podala peněženku s hlasitým: „Miláčku, zapomněl sis u mě peněženku. Uvidíme se doma...“ Hodila jsem po něm spiklenecký pohled rty naznačila Nemáš zač... A jeho rozloučení se slovy: „Děkuji Plyšáčku, nevím, co bych si bez tebe počal,“ zaručeně slyšel každý v tom obchodě. Ještě jsem se na něj slaďoučce usmála, zamávala na rozloučenou a šla zpátky za Alicí. Děvčata mě vraždila pohledem, ale já se na ně jen usmívala. Tuhle hru bych si klidně ještě zopakovala...

Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jeden život nestačí - 29. kapitola To už je sobota?:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!