Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 2. kapitola

02.10.2009 (15:45) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4954×

2. kapitola

Alice

Zrovna jsem stála u skříně a třídila oblečení, které si sebou vezmu než pojedeme na nákupy v novém městě, když se ozvala moje upírská schopnost a před očima jsem měla obraz mě a nějakého kluka v lidském obalu. Viděla jsem jenom jeho záda, ale docela akčně jsem s ním flirtovala a očividně ho chtěla sbalit.

„Ou“ řekla jsem si pro sebe a kousla se do rtu. Byl to člověk a já opravdu nechtěla dopadnout jako Bella. Moje ségra má totiž v oblibě mladé fešáky, se kterýma hrozně ráda šuká.

S Kate, Irinou a hlavně Tanyou pořádají pravidelné nálety do okolních měst, protože tady moc lidí není.

Zajdou do nějakého baru a se vzhledem, jako mají ony, není problém chlapce dostat na záchodky a tam si s nimi pořádně užít.

Kdežto já, Rose a Carmen jezdíme na nákupy. Musíme jezdit pěkně daleko, protože tady není žádné pořádné obchodní centrum, které by aspoň z poloviny ukojilo mou nakupovací touhu. Celkově se mi tady žije dost mizerně, proto už se nemůžu dočkat až z Denali vypadneme do Vancouveru. Už teď se těším na ty obchoďáčky, co tam jsou a těch hader.

Když jsem šla dolů kolem koupelny zaslechla jsem Emmetta, jak se zase dvoří Rose.

„Rose, dneska ti to tak sluší. Ani malovat se nemusíš, ty šminky tě jenom zohyzdí.“ Plácal Emmett, jako každý den už skoro padesát let.

„Emmette, jsem upír. Jasně, že jsem krásná, jasně, že mi to sluší. Vypadala jsem skvěle včera, vypadám skvěle dneska a určitě budu vypadat skvěle i zítra! A tím, že mi to každý den opakuješ, mě určitě nesbalíš! Protože milý Emmette, takových jako si ty, já můžu mít milion“ Vůbec mě nepřekvapilo, že se ho to se to ani kapku nedotklo. To věděla i Rose, jinak by mu v životě nic takového neřekla.

„Taky tě miluju Rosalie“ zapištěl Emm a pak už bylo slyšet jen mlasknutí od toho, jak jí dal rychle pusu. Vyběhl z koupelny kde se srazil se mnou.

„Ona mě prostě miluje Alice! Je mi úplně  jasné, že naše budoucnost je plná srdíček lásky a sexu.“

Začala jsem se smát a sešla dolů. Tam už bylo pár krabic a loučení v plném proudu. Jen periferním viděním jsem si všimla, že dole už je i Rose.

„Musíte nás brzo navštívit“ řekl Carlisle a Esme zuřivě přikyvovala.

„Jasně, bude tam spousta obchodů.“ Mrkla jsem na Carmen, která nakupování taky zbožnovala.

„A krasavců“ zazářila Bella.

„Určitě, co nejdřív přijedeme, ale vy musíte taky“ Chopil se slova Eleazar,  zatímco se všichni objímali.

„To je dobrý, už jsme tu oxidovali dlouho“ vylítlo mi a Carlisle se zamračil.

„Co? Myslím to dobře,“ sykla jsem na něj i když to slyšel každý.

Když už jsme byli všichni nakvartýrovaní v autech mohlo se vyjet. Já seděla v Jeepu s Emmettem a Rose. Bella si svištěla na motorce a Esme s Carlislem jeli v Mercedesu.

„Sbohem medvědi,“ prohlásil pohřebním tónem Emmett.

„Sbohem nudo,“ řekla jsem vesele a on se zamračil.

„Sbohem čistá jezera a krásná panenská přírodo,“ pokračoval.

„Sbohem: Já jsem děvka Tanya a dám každému hihihi“ napodobila jsem její hlas a dala tak mým spolucestujícím najevo, co mě v Denali tak nehorázně sralo.

Oba se začali řehtat. Celá cesta probíhala ve smíchu a klábosení, všimla jsem si, že vždycky když se Emmett smál, Rose ho důkladně pozorovala a oči ji u toho úplně zářily. To bude ještě zajímavé, pomyslela jsem si a v ten moment se objevila vize: Zase já s tím klukem, tentokrát už se líbáme a je vidět jenom moje hlava. Vize se přerušila další vizí.

„Za patnáct minut jsme tam“ zajásala jsem.

„Jak to víš?“ zeptal se mě brácha a Rose zakoulela očima.

Do dvou hodin už bylo sídlo Cullenů plně funkční a zařízené. Už byl skoro čas jít do školy, tak se každý odebral do svého pokoje připravit se. Viděla jsem, že Bella zvolí černé kožené kalhoty, bílé tílko a koženou bundu. Rose si na sebe vezme riflové roury, černý rolák, červené doplňky a červené kozačky. Holky měly skvěle vybráno, ale u Emmetta blikala pohotovost. Ten se rozhodoval mezi volnými tepláky  a kalhoty od kvádra. Vletěla jsem k němu do pokoje a začala se mu hrabat ve skříni, které byla kriticky prázdná. Hodila jsem na něj rifle, zelenou mikinu a čepku v zelených barvách. Rychle jsem odběhla a hledala něco pro sebe. Vzala jsem si modré kalhoty, černé boty na podpatku a tenký  černý svetr. Když jsem se všema potkala v předsíni, byla jsem nadšená, vypadali jsme úžasně.

Do školy jsme dojeli rychle. Byla to docela solidní střední škola. Taková akorát. Všimla jsem si, že na nás všichni čumí, jako všude. Přiznám se, že tohle mi trochu chybělo.

„Proč tak blbě čumí,“ zeptala se Rose a její pohled směřoval na nějakého kluka na parkovišti s rádoby svůdným úsměvem věnovaným právě jí.

„Protože je to debil! Zabiju ho, vysaju ho a rozcupuju ho na malilinkaté kousíčky a ty potom rozkoušu na ještě menší“ začal se rozčilovat Emmett.

„Jsi nechutný,“ konstatovala Bella, když popisoval rozkousávání toho člověka.

Tak Emmett přestal. Udělal krok k Rose a chtěl tím dokázat, že Rose patří jemu. Jenže zatím nepatří.

Mířili jsme si to sebevědomým krokem do kanceláře pro nějaké papíry a rozvrhy hodin, protože přijetí už nám zařídil „tatínek“. Cestou do kanceláře na nás lidi zírali s otevřenýma pusama, čekala jsem kdy začnou slintat. Všimla jsem si, jak se Bella samolibě usmívá a rozhlíží po místních klucích, zatímco Emmett je všechny vraždil pohledem a div se na Rose nepřilepil. Já taky kluky prohlížela a  hledala potencionálního kandidáta na mého nového přítele. Po pár sekundách jsem to vzdala a zaposlouchala se do diskuse Emmeta a Rosalie.

„Ta chodba je široká asi 5 metrů. Můžeš mi říct proč se na mě tak lepíš?“ zeptala se s rozzuřeným  výzazem.

Vypadal, že chce ještě něco říct, jenže Bella zrovna zaklepala na dveře, které patřily sekretářce.

„Ooo, Cullenovi, vstupte děti,“ přivítala nás přeslazeně starší paní v nevkusném svetru.

„Dobrý den,“ řekli jsme sborově a jeden po druhém se nakvartýrovali do té malé místnůstky.

„Tak, tady máte každý svůj rozvrh a tady kontakty na školu, a tady je nakopírováno pár bodů ze školního řádu. Budu moc ráda, když si jej přečtete a budete se podle něj řídit. Když ne, brzy se zase setkáme a budeme to řešit. Váš otec se za vás však zaručil, tak myslím, že by neměl  být žádný problém. Nějaké dotazy?“ ukončila tak svůj monolog.

„Ne“ odpověděli jsme zase sborově a Bella se tomu zakřenila.

„Dobrá, tak můžete jít na první hodinu,“ otočila se a začala se hrabat v nějakých papírech.

To byla pro nás výzva k odchodu. Vylítli jsme z její kanceláře a všichni jsme se křenili. Zastavili jsme se uprostřed chodby a začali se hrabat v papírech, co nám dala, ve snaze najít rozvrh. A těch papíru bylo zatraceně moc. Když jsme to konečně našli, mířili jsme si to všichni na svou hodinu. Já po boku Belly na angličtinu.

Zhrnutie od NeliQ

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 2. kapitola: