Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Je aj láska návyková? - 12. kapitola

04.11.2009 (17:15) • NeliQ • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5430×

12. kapitola

Bella

Ležela jsem na posteli v bytě nějakého Petera. Nebo to byl Jack? – to je fuk! Ležela jsem na posteli v bytě nějakého chlapa, se kterým jsem si to včera rozdala a uvažovala nad tím, jestli jít domů, nebo počkat až se probudí a zopakovat si to. To je dilema.

„Promiň zlato, ale zase tak dobrý sex to nebyl,“ zašeptala jsem si spíš pro sebe a potichu se začala oblékat.

Bylo něco málo nad ránem a já si to svištěla Vancouverem v mém novém autíčku, směr domov.

V obýváku jsem zpozorovala Alici, která seděla na sedačce a od ucha k uchu se usmívala. Byla jako v transu a myslím, že si ani nevšimla, že tady jsem. Nasála jsem vzduch a zjistila jsem, že jsme tu samy dvě. Carlisle včera říkal něco o tom, že má volno a pojede někam s Esme, no a Emmett s Rose už asi taky měly program. Nemusím mít ani Alicinu schopnost, aby mi došlo, co mají všichni v plánu. Počkat. Nasála jsem vzduch ještě jednou a ucítila, jak je Alice přepáchnutá tím svým člověkem. Sakra, aspoň jeho jméno bych si mohla zapamatovat.

„Alííce“ zajásala jsem a skočila k ní na sedačku.

Rychle mi došlo, že se s bratrem toho debílka vyspala.

„Co?“ zasmála se. Jak co?

„Tak co? Povídej, přeháněj! Užila sis to?“

Přišlo mi, že jsem z toho nadšenější než ona.

„Bylo to dokonalé, úžasné a dokonalé. Nechápu, jak jsem si to mohla tak dlouho odpírat,“ uvelebila se na gauči, tak abychom byly naproti sobě.

„Alice to je skvělé, teď budeš moct chodit na „lovy“ kluků semnou, není to super?“ něco v jejím obličeji se změnilo a říkalo mi, že to není super. Nadzvedla jsem jedno obočí.

„Bello, ty to nechápeš. Já Jaspera miluju, nechci nikoho jiného.“

Nevěděla jsem jestli slyším dobře, ta holka se zamilovala do člověka?

„Alice, nemiluješ ho. Pleteš si to s touhou po jeho těle. Nemůžeš ho milovat, je to člověk! To je prostě blbost! Lidi jsou pro nás jídlo, hračky…prostě ho nemůžeš milovat! Znáte se dva dny. Alice, řekni něco?!“ přesvědčovala jsem nás obě a cítila jsem se zklamaně a dokonce i naštvaně.

„Bello, já vím, co cítím. A navíc, viděla jsem naší budoucnost. Je to tak správně.“ Tohle mě naprosto rozzuřilo.

„Alice! Ty moc dobře víš, že budoucnost se mění podle tvých rozhodnutí. Vůbec nejde o to, co je podle tebe správné!“

Teď už jsem stála vedle sedačky a řvala. Je zajímavé, jak rychle se přátelská diskuse dokáže změnit v hádku.

„Bello, neječ po mě! Já vím. Stejně se k nám Jazz jednou přidá.“

Šla jsem se zpátky posadit.

„Ty ho chceš proměnit? Chceš mu zničit život?“ mluvila jsem potichu, ale Alice mě hned přerušila.

„Nevypadáš jako někdo, kdo má zkažený život!“

Zvedla jsem se a měla jsem v plánu opustit obývací pokoj a zavřít se k sobě.

„Bello, nebudeme se hádat. Nechceš jít semnou dneska do baru?“

Usmála jsem se, ví jak na mě.

„Dobře půjdeme.“

Odporoučela jsem se k sobě a vymýšlela, co dneska na sebe.Rozhodla jsem se pro černou koženou mini sukni, když mám teď to auto, můžu si to dovolit. Krvavě rudý korzet, který toho ukazoval, víc než bylo třeba. Milovala jsem rudou barvu, byla to barva mojí existence a navíc mi krásně ladila s bledou pokožkou. Mohlo se vyrazit, byla jsem natěšená, jako malé dítě. Alice už mě čekala v obýváku a opatrně se na mě usmála. Asi si myslela, že se hodlám vracet k ranní hádce, ale to je na omylu. Dneska se chci jenom bavit. Všimla jsem si, že je Alice trochu odvážněji nalíčená a na sobě má černé mini šaty bez ramínek. Seklo jí to.

„Vau, z tebe je ale kočka,“ okomentovala jsem její vzhled.

„Není to trochu moc?“ zeptala se a nervozně si popotáhla šatičky.

„To vážně ne…“ zasmála jsem se a ukázala na své polonahé tělo.

Alici to došlo a zasmála se semnou. Směrem do garáže už bylo slyšet jenom ťukání dvou párů podpatků. Každá jsme nastoupila do svého auta. Alice se musela stavit pro svého mazlíčka, kterému Edward sebral auto. Edward, je zajímavé, že jméno toho debila mi utkvělo v hlavě. Fičela jsem ulicemi nočního velkoměsta a snažila se najít bar, který se jmenoval „Black Star“. Byla jsem tam za pár minut a všimla si, že žluté Porche tady ještě není.

Když jsem přišla do baru, překvapilo mě, jak je velký a pěkně zařízený, z venku to tak vůbec nevypadalo. Sebevědomě jsem se protloukala masou lidí, kteří už tu stihli přijít. Tipovala bych to dnes na nějaký koncert. Hm. Aspoň bude z čeho vybírat.

Usadila jsem se k baru a se zájmem si prohlížela nápojový lístek a rozmýšlela, co si dám, ať tady nesedím na prázdno než příjdou. U baru se objevil nějaký mladý chlap a teda pořádně sexi chlap. Vau, to bude moje dnešní oběť. Všiml si, že se na něj koukám a tak jsem se na něj svůdně usmála. Když mě zaregistroval, přesunul se k mému místu a nápadně si mě prohlížel, jako oblečení ve výloze. To se mi líbilo, věděl, co chce.

„Sandy!“ hukl na číšnici za barem.

„Jednou vodku s redbullem a pro slečnu?“ usmál se na mě.

Na takové věci jsem byla zvyklá, jenže mě nenapadlo nic, co bych si mohla dát. Stejně to bude všechno odporné a ani se z toho nebudu moct opít.

„Dám si to samé.“

Doufám, že jsem stejným výběrem pití trošku pohladila jeho ego. Za pár sekund už nám ta ženská donesla pití. Šlo vidět, že muž naproti mně tu není obyčejný zákazník.

„Já jsem Rony,“ zvedl svou skleničku do vzduchu.

„Bella,“ ťukla jsem si s ním, napila se toho blafu a posléze si olízla rty.

Věděla jsem, že si mě u toho prohlíží a chtěla jsem v něm vzbudit, co největší chtíč po mém těle.

„Tak Bello, jak se Ti tady v baru líbí? Rád příjmu chválu i kritiku od takové krásky na můj bar.“

Šlo vidět, že se Rony rád chlubí. Chystala jsem se odpovědět něco v tom smyslu, že se mi tu líbí, ale ještě jsem neměla šanci prohlédnout si záchody. Jenže jsem byla přerušena.

„Rony?“ zeptal se překvapeně nabíječ mojí sestry. Takže se asi znali.

„Bello?“ vykulila oči Alice, jako by nevěděla, co každý večer dělám.

„Ahoj vy dvě hrdličky,“ pozdravila jsem je a všimla si, jak Rony háže překvapené pohledy na ty dva.

„Jazzi? Nezajdeme slečnám pro pití?“ zeptal se Rony a šlo vidět, že z něj za tu cestu chce vytáhnout, co nejvíce informací. Jasper pokýval hlavou a šel směrem k pultu.

„Vy pěkně seďte, hned jsme tu!“ Otočil se na nás ještě Rony, ale jeho slova byli určeny spíše mě. Bát se nemusí, nedám mu pokoj, dokud mi nepředvede, co v něm je.

Obě jsme zaostřily na rozhovor Ronyho a Jazze.

„Ty máš holku? Odkud ty dvě znáš? A proč ses sakra nepochlubil! To si říkáš kámoš?“ ptal se Rony.

„Počkej, počkej. S Alicí chodím, známe se ze školy a teprve od středy.“

Všimla jsem si, jak se Alice samolibě usmála.

„Cože, ty s ní fakt chodíš? A co na to Edward? Doufám, že Ti vzal auto, ty vole! To od tebe není hezké. Snad ses nezamiloval, to by byla prdel,“ smál se Rony, vypadá to, že, co se týče zamilovanosti a takových věcí jsme na tom podobně.

„Zamiloval….Taky už nemám auto,“ přiznal se Jazz a Alice se uvelebila na židli se spokojeným výrazem.

Její úsměv zamrzl, když můj dnešní milenec vybuchl v záchvatu smíchu.

„To si děláš prdel, no ty vole. Kurevník se nám zamiloval,“ smál se dále a mezitím objednal pití.

„Co Vám všem přijde divného na tom, že jsem se zamiloval?“ zuřil Jasper.

„Tak si představ, že by Ti to někdo řekl před týdnem? Řekni mi, že by ses mu nevysmál do ksichtu?“ zeptal se Rony.

„Vysmál,“ zašeptal Jazz.

„Tak vidíš,“ zasmál se Rony a oba si to mířili zpátky k nám.

„Zrovna jsme z Jazzem řešily, jak Vám to nehorázně sekne a jaké máme štěstí, že jsme tu dnes večer s Váma,“ zalhal Rony s perfektně hraným úsměvem.

S Alicí jsme mu ho oplatili, jen Jazz se s úšklebkem posadil vedle Alice.

„To je náhoda, my se s Alice bavily o tom samém,“ rozhodla jsem se zapojit do jeho hry. Jsem si jistá, že to bude stát za to.

„Ahoj vespolek,“ pozdravil vesele Edward, který se právě prodral davem, směrem k nám.

Když mě zaznamenal na sekundu se mu mihlo v očích rozčílení, ale rychle ho zase zamaskoval. Doufám, že nehodlá pokračovat v nabalovacím plánu. Sjela jsem si ho nenápadně pohledem, kdyby to nebyl takový debil, klidně bych udělala vyjímku a užila si i se školou povinným. Může si za to sám. Všichni ho vesele pozdravili, až na mě. Já mu věnovala znechucený pohled.

„Tak, co Edwarde? Jdeš si tady najít nějakou pannu, která si bude myslet, že to děláš dobře?“

Všichni na mě šokovaně podívali, ale já se jen usmívala a čekala na odpověď.

„Jasně. A co takhle začít hned u tebe?! Nebo se snad pletu a ty jsi stráááášně zkušená? Jestli ano, tak se omlouvám, ale podle toho, co si předvedla v jídelně se nedal odvodit jiný závěr!“ vrátil mi to.

„Možná by ses divil. Ale bohužel, ty se to nikdy nedozvíš,“ usmála jsem se na něj ironicky.

Zase mi zkazil náladu magor.

Hladila jsem Ronyho po svalnatém bříšku a přitom mu do ucha šeptala:

„Vidím, že svaly máš pěkné, ale zajímalo by mě, jestli si tak dobře vybavený i dole? Hm?“ zapředla jsem a kousla ho ucha.

Celé tohle divadlo nikomu neuniklo, ale já měla jistotu, že to slyší jen Alice. Rony se zvedl, podal mi ruku a vedl mě k sobě. Otočila jsem se na Edwarda a provokativně mu poslala vzdušný polibek. Všimla jsem si, jak rozzuřeně zkřivil vrchní ret.

Šli jsme krátkou chodbičkou, plnou všelijakých dveří. Rony jedny z nich otevřel a pustil mě jako první. Cestou ke kulatému stolu jsem si vyhrnovala svojí koženou sukni nahorů, abych mohla pěkně roztáhnout nohy. Posadila jsem se na stůl a dala nohy mírně od sebe. Prstem jsem naznačila Ronymu, ať jde ke mně. Nemusela jsem ho dvakrát pobízet, okamžitě stál u mě a přisál se mi na rty. Hladila jsem ho všude kam mi ruce dosáhly, ale nejvíce jsem si vychutnávala hlazení jeho svalnatého zadku a hrudi. On taky nezůstával pozadu a přes korzet mi dráždil prsa. Trochu jsem se od něj odtáhla a chystala jsem se mu rozepnout pásek, jenže někdo rozrazil dveře. Nemusela jsem se ani kouknout, aby mi došlo, že tam stojí Edward. To teď bude můj osobní kazišuk? A Rony je taky inteligentní, že ani nezamkl.

„Edwarde, co chceš?“ řekla jsem s ledovým klidem, ale Rony zuřil.

„Hej, vypadni! Nevidíš, že tady něco děláme, to se na nás chceš jako dívat, nebo co?“ Řval na něho.

„Právě, že vidím,“ zařval a rozběhl se za Ronym.

Strhl ho z mého sevření, které jsem musela povolit, jinak by byl Rony napůl. Chytil ho za límec a začal do něho mlátit.

„Bello ty seš taková děvka! Mě nedáš, ale před mým kámošem roztáhneš nohy hned, že?“ řval na mě, ale mlátil za to do svého kamaráda.

Nechápala jsem jeho logiku, jenže on asi logicky uvažovat neuměl. Musela jsem nějak zasáhnout, jinak by z obou zbyla krvavá kaše, navíc kancelář to už taky pěkně odnesla.

„Hej!! Nechte toho. To Vám už úplně hrabe??!!“ oba se zasekli a začali se navzájem měřit rozzuřeným pohledem.

„Volám na tebe policajty! Kámoš, ne kámoš!“ zařval na něho Rony.

„Pro mě, za mě,“ složil si ruce na hrudi a tvářil se samolibě.

Asi mu vůbec nevadilo roztrhnuté obočí, krvavý nos a další rány, které mu způsobil můj skoro milenec. Hlavně, že nám překazil sex.

Rony vážně policii zavolal a Edward se s  ledovým klidem nechal naložit do policejního auta. Jsem zvědavá, co kvůli mě ten debílek bude schopen ještě udělat.

Mávla jsem na šokovanou Alici a znechuceně opustila bar. Dneska už z toho sexu nic nebude, protože Edwardovi se mě podařilo, tak nasrat, jako nikomu jinému za celou mou věčnost.

Zhrnutie od petulkape

Zhrnutie od slecinky

Autor: NeliQ (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Je aj láska návyková? - 12. kapitola: