Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Jantarová propast - 22.část

Stephenie Meyerová - komiksová biografie


Yay! ^ ^ <3 Doufám, že zastánci Nigela jsou spokojeni. Radujte se, dokud můžete. x) Jako jo, eN je úžasnej a ještě mnohem lepší než Nath, empatičtější, jemnější, dokonalejší, ale... Nathan se kvůli Ell změnil od základu. To je velká "oběť".

„A co děláš o víkendech ty?“ otočil se Ralf k Ell. Krátce zčervenala, když si vzpomněla na Nathana.

„Obvykle jsem doma, jen jednou za čas jedeme k prarodičům. Žijí na vesnici, je tam hodně přírody a tak,“ na konci její tón zesmutněl. Přála si žít víc ve přírodě, ne v ošklivém městě.

„Určitě tam je hezky,“ usmál se Colin.

„No jo, to je… uh, už asi půjdu,“ oznámila, protože potřebovala rozptýlení a k tomu se zdál ledový déšť venku ideální.

„Jistě… nechceš doprovodit?“ napadlo ho. Ralf se jako vždy snažil přichomítnout k nějaké partě kluků.

„Nechci překážet,“ odtušila. Už si spojila, že Monice vadí.

„Nepřekážíš,“ s dalším úsměvem ji ujistil. Na to neměla co namítat. Nath zrovna neměl čas a tušila, že se do ní brzy pustí melancholie, což moc nechtěla přibližovat.

Když odnášeli jídlo, Colin poznamenal: „Monika sice spěchá, ale Nigel by asi šel taky…“

„Uhm, nemusí se obtěžovat, jen jsem mu chtěla poděkovat-“ nervózně namítla, ale přerušil ji hlas třetí osoby, přátelský a pobavený.

„Jaképak obtěžování?“

Zrudla jako rajče, protože Nigela nečekala půl metru za sebou.

„Za dárek nemusíš děkovat, vážně je to jen taková maličkost,“ dodal.

„Ale stejně díky,“ rozpačitě zareagovala. Když vyšla před jídelnu, postřehla, že Monika už je pryč. Ale zároveň přestala bouřka a déšť pozvolna taky.

„Škoda,“ zamumlala si.

„Ty máš déšť vážně ráda, viď?“ poznamenal k tomu Colin.

„Eeh, asi jo,“ pokrčila rameny. Připadala si víc než jen zvláštně. Nebydlela zas tak blízko, jen si délku cesty nikdy moc neuvědomovala, a oni očividně vážně chtěli jít s ní. Tu si vybavila své otázky – jak Colin znal její ‚přezdívku‘, Ell, jak věděl, že chce zrovna Copic Markers a jak Nigel věděl, kde bydlí. Nechtěla se jich znovu ptát, protože se jim očividně odpovídat moc nechtělo, ale bylo to skoro tak matoucí, jako jak se Nath dostal k ní do pokoje.

Do hlavy jí naklusala neodbytná vzpomínka, když ji Nathan objímal, a pocit bezpečí, co ji díky tomu zaplavoval.

„Co se děje?“ zajímalo hned Colina.

„Uhm, prosím?“ zmateně se k němu otočila.

„Červenáš se,“ s úsměvem poukázal na její rudé líce.

„Ehe,“ zrozpačitěla. ‚Jasně, při myšlenkách na Něj se nedá nečervenat…‘

„No dobrá, zeptám se,“ zamumlala si nakonec. Zhluboka se nadechla, aby nabrala odhodlání. „Jaks věděl, jak se mi říká? Vím, už je to chvíle zpátky, ale…“

„Jednou jsem vás slyšel mluvit, s Ralfem,“ okamžitě odpověděl. Znělo to klidně a téměř pravdivě. Téměř.

„É, dobře. A to, že ráda kreslím? A vlastně i… jo, mockrát děkuju, Copicky jsem si vždycky přála, ale jsou poněkud… drahé.“

„Před pár dny jsem mluvil s Ralfem,“ pousmál se, „a ty Copic Markers jsem jen tipnul. Vypadaly, že by se mohly hodit. Netušil jsem jen, zda už je nemáš.“

„Aha. A… eh… Nige-“ zase se zadrhla. ‚Při hovoru s ním se mu nesmím dívat do obličeje!‘ zasyčela na sebe.

„Ano?“ usmál se, hlas opět pobavený, ale neuvěřitelně příjemný.

„To, kde bydlím-“

„Znám se s vaším sousedem a ten vás při popisu okolí zmínil,“ bleskově zareagoval. Ale jako u Colina, přišlo jí to spíš jako nacvičené a velice dobře zahrané, než upřímné.

„Dobře.“ Chtěla ‚výslech‘ skončit, ale ještě na sebe upozornila událost týden zpátky.

„Ještě něco?“ nadhodil Nigel. Dívala se do země, kterou pomalu míjela, jak šli směrem k jejímu domu, a zvažovala, zda ze sebe udělá blázna, nebo ne.

„No… na té rozhledně…“ vykoktala, „tys mi něco řekl?“ s otázkou v očích se podívala na Colina. ‚Jasně, znělo to, jako by mě žádal, abych neskočila, ale ani se na mě nepodíval.‘

Blonďatý bratr mlčel, takže se ozval Nigel, jako by rozhodnutě: „Ano, řekl. Víš… přeci jen s Tebou už párkrát mluvil… bylo… snadné odhadnout, co chceš udělat,“ na konci ztišil hlas.

„To jsem TAK průhledná?“ nevěřícně zamumlala.

„Je dobře, žes… to neudělala,“ usmál se Colin.

„Proč?“ zmateně povytáhla obočí. Přirozeně si to vyčítala, sice by se nestalo nic s Nathanem, ale kdyby byla mrtvá, nic by ji nemohlo trápit.

„Ty myslíš, že bys nikomu nechyběla?“ ozval se Nigel.

„Rodině ano, ale přes to jsem se už přenesela,“ pokrčila rameny.

„A Ralfovi… a obávám se, že všem spolužákům, i když se k tobě nechovají nejlíp,“ dodal Colin.

„Přežili by to.“

„A co mně? Co třeba že bys chyběla mně?? JÁ bych to těžko přežil,“ hlesl Nigel. Ell ztuhla na místě s nechápavým a nevěřícným výrazem. ‚To srdíčko… sedět se mnou… a tohle…‘ Mozek jí šrotoval pomalu.

„Cože?“ otočila se k němu. Tvářil se mnohem upřímněji než před chvílí, tak, že mu nedokázala nevěřit.

Jen se pousmál, v očích stále zbytky šíleného smutku z představy, že by zemřela. Zhluboka se nadechla a nebyla sto se hnout. Hlas se jí třásl, i když mu to zakázala.

„To nemyslíš vážně, že ne?“

„Samozřejmě že myslím!“ ujistil ji. Ucítila jeho jemnou ruku na své tváři a periferním viděním postřehla, že se Colin decentně otočil.

Nigel ji políbil.

Byl mnohem, mnohem něžnější, než Nath vůbec dokázal. Polibek trval jen krátkou chvíli, ale bylo to… nádherné je slabé slovo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jantarová propast - 22.část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!