Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Já jsem Bella! Ty musíš být upír?! 13. ČÁST

05.04.2009 (15:09) • Slecinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5417×

13. ČÁST

Edward:

„To jí hráblo?“ ptala se Bella se smíchem.

„Asi, asi určitě“ řekl jsem stále ještě udivený reakcí servírky, když jsme si zrovna sedali.

Když jsme si sedli, začal jsem uvažovat nad tím, jak dlouho budu muset Belle lhát, než zase odejdeme a já na ni budu nucen zapomenout (Což se mi nepovede ani, kdybych chtěl, poněvadž jsem upír). Myslím, že kdyby věděla, že jsem upír, určitě by tady semnou neseděla. A navíc mi dneska došlo, že jí mám fakt rád. Hodně rád. Jen škoda, že ona si o mě myslí něco úplně jiného.

Usmál jsem se na ni a rozbalil si zmrzlinu, jako ona. A dal jsem si lžičku do pusy. Fůj, bylo to něco tak odporného a ona se nad tím úplně rozplývala. Je mi jasné, že kdybych jí nabídl pumu, asi by to bylo naopak. Tvářila se zaraženě, když mě viděla jíst. Nevím, čím to bylo.

Když jsme dojedli, sedili jsme tam asi ještě hodinu a bavili se o všem možném. Donutil jsem ji vyprávět o svém dětství, o kterém jsem si já jen matně něco pamatoval. Bavili jsme se o mojí rodině. Vyprávěl jsem ji, jaký je Emmett puberťák, Esme nejlepší máma na světě, Carlisle skvělý, moudrý doktor a otec, Alice maniačka do nákupů, Rosalie milá ale pro ostatní sebevědomá a jak se vyzná v autech, Jasper ohleduplný milující Alici. Smáli jsme se všemu. Bylo mi s ní úžasně a zase mě přepadl ten pocit, že jí semnou taky.

V neustálém mluvení jsme dojeli do kina. Koupili lístky, usadili se a čekali, až to začne. Bella se mě ještě zeptala, na co vlastně jdeme, a když jsem jí řekl, že je to horor a název toho filmu. Zbledla.

„Jo slyšela jsem, že je to hrozně strašidelné“ řekla. Jo určitě méně Bello než sedět v kině s upírem. Zasmál jsem se.

„Neboj, když tak zavřeš oči“ řekl jsem ji.

Pak film začal, všude hodně krve, vraždy napínavé scény. Bella si dávala ruce na oči a přitom škvírkami mezi prsty dále sledovala děj. Při jednom nepěkném useknutí hlavy, mi zabořila hlavu do ramene. Celá se otočila a dala si dlaně přes oči a vydechla.

„Myslím, že dneska neusnu“ řekla mi, když sekání na plátně neustálo a ona už ho jen zděšeně a nevěřícně pozorovala. Já se stále usmíval.

„Myslím, že si to moc bereš. Dívej…“ ukázal jsem na useklou ruku ve filmu „…Ta je určitě umělá a tady…“ ukázal jsem na krev stříkajíci z ramene „…to je určitě kečup“ řekl jsem a zasmál se. Ona už se trochu více uvolnila.

„Asi máš pravdu“ připustila

„Asi?“ řekl jsem laškovně se zdviženým obočím.

„Jo tak máš pravdu“ řekla nakonec a já se usmál a dlubl ji velice jemně do žeber. Ona se zasmála a hodila po mě popkorn. Tak jsem jí to vrátil. Umíte si představit, jak to asi vypadalo. Naštěstí, bylo kino poloprázdné a my seděli nejvýše ze všech. Děj, který tam mimochodem nebyl, jsme už vůbec nevnímali. A jenom se řehtali a házeli po sobě popcornem. Postupně se množství házeného popkornu zvětšovalo. Až to Bella nevydržela a celý mi ho vysypala na hlavu. Zároveň jsme se na tu spoušť koukli a začali se smát. Ale to už se ze spodních částí sálu začalo ozývat významné: „pšššt“ nebo „ticho tam“ a to nás nutilo smát se ještě více. Bella se na mě, jakože vážně koukla a řekla: „pššt, nebo se bude pán zlobit“ Já jsem se koukl dolů na bručouna, co si film na rozdíl od nás, užíval. A zakýval hlavou, jakože rozumím, ale Belle už cukali koutky a začali jsme se zase nahlas řehtat.

V takovém duchu proběhlo celé kino. I když Bella někdy házela nevěřícné pohledy na plátno. Pro mě to nic nového nebylo, takové věci jsem viděl několikrát i na vlastní oči. V autě jsme se pořád smáli a vykládali si. Než jsem dojel k jejímu baráku. To jsme oba zmlkli a čekali co bude.

„Fíhá, uběhlo to rychle co?“ zeptala se mě.

„No to teda jo, ale můžeme si to někdy zopakovat, co říkáš?“ trochu zrudla, když jsem se jí na to ptal.

„Určitě“ řekla a kývala přitom hlavou. „Tak dobrou noc, Edwarde“ řekla, když otevírala dveře.

„Tobě taky Bello“ řekl jsem a usmál se na ní, jak nejlépe jsem to uměl. Vůbec se mi od ní nechtělo.

„Zítra ve škole“ dořekl jsem ještě. Ale to už bouchla dveřmi. Čekal jsem, až si odemkne, než odjedu. Ode dveří mi ještě zamávala. A zavřela za sebou dveře. A já jel domů.

U dveří mě čekala Alice s provinilým výrazem. Aha. Došlo mi, že mi vlastně volala.

„Edwarde, promiň, promiň, Já jsem to tak blbě viděla, no jak by sis to vyložil ty?“ Z omluvného tonu se pomalu přesouvala k obhajujícímu.

„Alice já se vůbec nezlobím, jenom mě mrzí, že sis to o mě myslela“ Usmála se a potom se zase zatvářila provinile.

„Promiň, když já svojí schopnosti vždycky věřila. Ale tobě vážně věřím více“

„Chápu, v pohodě. Je doma Carlisle?“ zeptal jsem se.

„Je v pracovně“ řekla a já se hned rozběhl za ním. Před dveřmi jsem se zastavil a chtěl jsem zaklepat. Ale ozvalo se, že mám vstoupit. Dlouho jsme se bavili o Belle, že je jiná, že je mi s ní fajn. Zmínil jsem se o jejím údajném „mikro spánku“. O tom jak mi jenom sem-tam pošle myšlenku. O tom jak mi dobře voněla, a že teď už její vůně není tak intenzivní. A taky, že nemá některé typické lidské reakce. Že ji neudivilo, jak studím.

Carlisle jenom kulil oči nad mým výkladem, vážně přikyvoval, ale ani jednou mě nepřerušil.

„No Edwarde, zkusím přes noc něco najít a budu uvažovat. Ty taky více přemýšlej, a ráno si sdělíme naše nové poznatky, souhlasíš?“ Kývl jsem. Znělo to rozumně.

Šel jsem do pokoje a svalil jsem se tam na sedačku. A hledal ve vzpomínkách, něco co by mi mohlo pomoct vyřešit, co je Bella zač. Vzpomínal jsem na naše první setkání tam jsem slyšel její myšlenky a…a...no jasně byla ze mě hotová. A potom ve škole už ne. Vypadá to tak, že mi posílá jenom myšlenky, které chce, abych slyšel. Ale proč? Ví snad, že slyším myšlenky? Asi ano. Ale jak? Je teda možné, že jenom hraje, že se jí nelíbím? Samozřejmě, ale proč by to dělala? Nechápu to. Nechápu ji. Nechápu sebe. Nemůžu za ní přece jít a zeptat se jí. Pokusím se s ní trávit více času (což mi ani v nejmenším nebude vadit) a jednou na to přijdu.

Autor: Slecinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Já jsem Bella! Ty musíš být upír?! 13. ČÁST: