Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Full Moon - 1.Narozeniny, fakt super

24.05.2009 (16:30) • HarrynaPotty • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1674×

1.Narozeniny, fakt super.

Ležel jsem ve své posteli, ve svém pokoji. Spal jsem, ale pamatuji si svůj sen. Byl to velice zajímavý sen, byl o velikém vlkovi, který měl oči, které se vůbec nehodily k tomuto zvířeti. Připadaly mi lidské, jako kdyby byly moje. Měl hnědočervenou kůži, zježenou srst. Vrčel, myslel jsem si, že vrčí na mě, ale najednou se tam objevil, ten kluk se kterým Bella chodila, ten Cullen, nevím jak se jmenuje, koukal na mě  a  jeho oči měly hnědou barvu tak, jako ostatní členové jeho zvláštní rodiny, nikdy jsem pořádně nepochopil, proč moje rodina, tedy celý kmen či, jak se to dalo nazvat ho tak, nenávidí. Cullenovi nesměli vkročit na území La Push a my jsem nemohli vkročit na jejich území. Nevěděl jsem přesně co znamená pojem studení, ale věděl jsem, že je to něco, co není dobré.

Byl to dlouholetý spor. Ten vlk začal vrčet a cenit své ohromné tesáky a ten kluk se skrčil a začal vrčet jako velice naštvaný člověk. Najednou zasvítilo slunce a  jeho kůže zazářila jako vánoční stromeček.  Vlk začal  taky vrčet, ale takovým tím přirozeným vlčím způsobem, tak jak to vidíte ve filmech. Nikdy jsem neviděl film, kde by na lidi vrčel člověk, byl by to zajímavý horor.

Najednou ten vlk zaútočil na toho kluka. Vypadalo to jako kdyby ho chtěl zabít. Prali se, ale najednou jsem ucítil, jak do mě někdo šťouchá, byl to Billy: ,,Hej Jaku jsi ready, máš dneska narozeniny. Víš o tom? Šestnáct. Ach já v tom věku ...'' tak na tohle jsem nebyl zvědavý, co můj táta dělal, když mu bylo šestnácti let: ,,Prosím tě tati, nepotřebuju vědět ,co jsi dělal v šestnácti letech! Jo, vím že mám dneska narozeniny, ale nechci to nějak oslavovat, jestli máš nějaký dárky , tak sem s nimi, ale jinak žádné velké fiasko , jasný?''. Pousmál se, takže to už dávno oznámil Sue, Samovi, Harrymu a ostatním. ,,No, víš Jaku, já jsem o tom už pár lidem řekl.´´měl zajimavé měřítko, jsem to tušil, že to bude vědět celé La Push.

,,Pane Bože, tati ty jsi hrozný, říkal jsem ti mnohokrát ať to nikomu neříkáš a když někomu tak, jen omezenému počtu lidí.''. ,,Usmířím si tě tím, že jsem ti nechal udělat řidičák?''. ,,No, možná trochu jo. Komu jsi to přesně řekl?''. ,,No, jo jenom omezenému okruhu lidí. Znáš mě.''. ,,Takže to ví všichni lidi v La Push. Fakt super.''. ,,Promiň Jaku, ale přeci mě znáš. Jsem už prostě..''. ,,Drbna, tati.''. ,,No, jo no.''. ,,Měl bys ses jít obléct, dole na nás čeká Sam s Emily, přinesli nějaké koláčky a Sue je tam taky, upekla dort a říkala, že jí dal dost zabrat, schovat ho před Harrym a Sethem, kteří uždibovali těsto.''.

No, to je prostě super. Život je tak nespravedlivý. Proč je Billy taková drbna? Ale aspoň mi nechal udělat řidičák, myslím, že bych ho měl jít projet. Stoupl jsem si měl jsem na sobě jen trenky, zvedl jsem se a zjistil jsem, že jsem zase přes noc povyrostl a trenky mi praskly. Ach. Grrr. To je tak nefér. Všechna smůla se mi lepí na nohy. Dostal jsem vztek a tak, jsem vyházel všechno své spodní prádlo z šuplíku, až jsem našel správnou velikost, byly to staro  - nové trenky, byly zabalené v obale, ale už tu byly déle. Dostal jsem je, nevím od koho, zřejmě mi byly velké už z pohledu na číslo velikosti. Rozbalil jsem je a přemýšlel, neměli by se nejdřív  vyprat? Asi ne. Tak jsem si je oblékl. Hodil jsem na sebe svoje včera volné a dnes padnoucí kalhoty a triko. Sečísnul jsem si svoje černé vlasy a hodil je do culíku.

Porozhlédl jsem se po pokoji, myslím nečekám žádnou dámskou návštěvu doufám? Je tu totiž velkej nepořádek. Hlavně u toho vyházeného šuflete s trenkami. Hmm, asi bych je měl aspoň naházet zpět do šuflete. Vešel jsem do obýváku, kde seděl Sam držíc Emily a Sue držíc velký dort. ,,Děkuju Sue, neměla sis dělat škodu.'' . ,,Ale Jacobe, to je v pořádku, já rada to udělala.''.

Podíval jsem se na Sama, co tady sakra dělá? Emily, hmm měla zjizvenou tvář od medvěda, Sama to dost vzalo, když to zjistil. Omlouval se Emily, že ji nechal samotnou nebo, jak to popisoval Billy, jo Billy je pořádná drbna. Doufám, že to nemám po něm, když se tak zamýšlím, tak asi mám.

,,Ahoj Jacobe, tady jsem ti upekla koláčky a blahopřeju ti k narozeninám, šestnáct let, to ti je jen jednou.'' pousmála se. Pane jo, proč přišli? ,,Jo, díky Emily, neměla jsi.''. Sam se zlověsně podíval, měl jsem chuť mu jednu vrazit. ,,Blahopřeji ti k šestnácte. ''podal mi ruku, podal jsem mu ji také na oplátku, aby věděl, že mám nějakou úroveň.

,,Dík.''to bylo jediné, co jsem mohl udělat. Nikdy jsem neměl nějakej zájem být v jeho blízkosti. Nikdy jsem nechtěl patřit do Samovy party, nikdy. Jo, tam patřili jenom drsní chlapi a já nikdy drsnej nebudu. Už mnohokrát jsem měl chuť ho prostě vykopnout z La Push, ale všichni i můj táta říkají, že jsou to dobráci, tak nevím, vůbec se tak nechovají, spíš jen to jsou takoví ti frajírci, co se vychloubají. Jsem rád, že do té party nepatřím. Jsem samostatná jednotka. Když se tak zamýšlím, šestnáct. Páni, ten čas tak běží, už když jsem se narodil, jsem se ani pořádně nerozdejchal a už jsem měl rok, ani jsem se nerozmyslel a už jsem chodil do školy, ani jsem si nevybral a už jsem  na střední . Ach, jak je život nespravedlivý, to není fér. Ani nemůžu jít ven, aniž by mě někdo přepadl a popřál mi k narozeninám. Díky tomu, že můj otec je taková velká drbna, ale mohl bych to risknout, musím přeci vyzkoušet svůj řidičák. Musím ho jít projet. Půjčím si Billyho auto, protože moje auto ještě nemám hotové, musím si ho nejprve postavit. Je neuvěřitelné, že kluci v mém věku si nedokážou postavit auto tedy jako že mají na práci jinou věc, třeba počítače, páni mě vůbec tyto přístroje nezajímají, jediná věc , která mě zajímá jsou auta. Jak já se teším až budu mít svoje auto postavené, jak se v něm budu projíždět a chlubit. Bodejť by ne, jezdit ve svém postaveném autě.

Sam si chvíli s Billym povídal a u toho fakt nemusím být. ,, Billy jdu se projet, nevadí když si půjčím auto?''. ,,No, když máš ty narozeniny.'' hulákal přes celou místnost už jako kdyby to nevědělo dost lidí ,,A nerozmlať ho.Jasný?''. To byla, ale otázka. ,,Jo v poho.''. Nasedl jsem do auta a než jsem stačil nastartovat, zjistil jsem, že nemám řidičák. Tak jsem se pro něj musel vrátit, Sam se s Billym a Sue na mě podívali jako kdybych byl nějakej debil nebo co: ,,Ale něco jsi zapomněl?'' zeptala se Sue. ,,Jo, řidičák.'' zakřivěně jsem se pousmál v Billyho obličeji se objevil náznak jakého si pošklebku, nejspíš to měl být úsměv.

Takže jsem znovu nastartoval, nevěděl jsem kam jedu, prostě jsem někam jel. Vyhnul jsem se Forks, vzpomněl jsem si na Bellu, Charlieho dceru, která u něj teď bydlela. Byla hezká, tedy je hezká, líbí se mi, ale bohužel je už zadaná, chodí s tím Cullenovic klukem. Proč je život, tak nespravedlivý? Bože, už zase si stěžuju, ale to se prostě nedá. Proč já nikdy nemohl mít hezkou holku, proč mě žádná nikdy nechtěla? Nejsem ošklivý nebo jo? Nejsem žádnej krasavec, ach jo, došla na mě pubertální krize. Nenávidím období puberty, to člověk vylítne z ničeho nic a pak ho to mrzí, třeba jednou jsem vylítl na svého otce, prostě jsem na něj zvýšil hlas, dostal jsem sprda  a dobré tři hodiny se se mnou nebavil, hrozně mě to mrzelo. Puberta je nečekaná bomba, nikdy nevím kdy vybuchne, ale puberta má i nějakou tu výhodu, no holky to nebudou, ale puberta je takový to období, kdy se dítě mění v dospělého člověka. Je to období, kdy ježíš už zase holky. Je to pro mě španělská vesnice, nikdy jsem to nikomu neříkal  ale ještě jsem nelíbal ženskou. No, tedy skoro v první třídě jsem dostal pusu od učitelky,ale to se nepočítá.

Co kdybych se koukl do Seattlu? Dlouho jsem tam nebyl už asi to bude pár let, nejsem ten typ člověka, který musí každý víkend jezdit do velkoměsta, jsem tady v La Push rád a nerad odsud jezdím někam daleko. Sakra měl jsem si vzít nějaký prachy, kouknu se do kapes a to je zlatej  důl,  čtyři dolary padesát, hmm moc si za to nekoupím ,ale něco aspoň mám. Je lepší jet do města s nějakýma prachama, třeba se mi něco tam zalíbí, no spíš dostanu hlad, koupím si tam hot dog. Měl bych si s Billym promluvit, moje kasička je už témeř prázdná a dneska, když mám narozeniny by se nemusel naštvat, kdybych si s ním promluvil třeba o kapesném. Nevím, určitě by mě přemlouval, abych šel na brigádu, ale už vidím, jak o tom ví celé La Push Jo, Jacob Black , chodí teď na brigádu, ten kluk od Billyho Blacka, znáš ho . Už si představuji jak, si nějaké staré babky o mě vykládají, prostě drbny jako můj táta.  Nenávidím staré lidi, staří chlapi mi nevadí  ti jsou rádi , že udrží svoji moč, ale ty staré ženské, jak chodí po skupinkách a  každého pomlouvají, to mě tak štve, nejraději bych je upálil na hranici jako čarodějnice, oni totiž jsou čarodějnice nebo bych je nechal skočit z útesu, jak kluci z La Push. By je to dřív kleplo, než by na ten útes vylezly.

Páni to auto se zasekává, měl bych se na to podívat až přijedu zpátky domů, pokud mi to Billy dovolí nebo bych se na to měl podívat ještě předtím než mu to řeknu, protože si bude myslet,že jsem s tím autem něco udělal já. Není jednoduché řídit Billyho auto, je speciálně upravené na ruční řízení, Billy si nechal předělat hned jak zjistil, že nebude moci chodit za to všechno může ta pitomá cukrovka, bylo riziko, že mu budou muset amputovat nohy, ale to naštěstí nebylo potřeba. Billy se s tím smířil docela dobře, nechtěl přestat řídit a ani mu to dlouho netrvalo se naučit řídit auto pouze rukama, já jsem to od něj odkoukal, ale není nad tradiční řízení všemi čtyřmi, tedy rukama i nohama.

Od té doby, co nemám náklaďáček Chevy z roku 1953, který se třepal už při padesátce, máme jediné auto taťkův Jeep.  Zaparkovat tady v Seattlu v období, kdy všichni jsou ve škole je jednoduché. U nás na Střední v La Push máme třídenní prázdniny z technických důvodů  a to je prima. Nikdy jsem nepřemýšlel, že bych šel na vysokou, ne že bych měl špatné známky, ale prostě mě nebaví chodit do školy a dobrý automechanik nemusí mít vysokou školu na to, aby mohl dělat dobře svoji práci.

Nemusím mít vysokou, abych trčel v nějaké blbé, zatuchlé kanceláři a seděl na zadku a koukal do blba. Jsem typ člověka, který vážně pracuje. Hlavně rukama. Vždycky jsem snil o tom, že se stanu známým automechanikem třeba u stáje Ferrari, bylo by to prima, ale dlouho by mě to nebavilo, jsem spíš sólista. Auta mě začala bavit už jako malé mimino, vždyť moje první slovo bylo Nissan, takže moje předpoklady na automechanika se u mě objevili už v raném věku. Vzpomínám si moje dětství nebylo zas tak super, mamka Sarah mi umřela , když jsem byl ještě mrně a moje dvě starší sestry Rachel a Rebeca  mě šikanovaly a můj táta jim nadržoval, naštěstí jsem měl a ještě mám své dva nejllepší kamarády Quila Atearu a Emryho Calla  a s nimi  jsme vždycky něco ségrám vyvedli, bylo to hustý. Tak třeba jednou, když bylo veliké horko, což je tady ve státě Washingtonu velice málo, holky udělaly limonádu s ledem v takovém velikém džbánu - pomerančovou limonádu, Billy takové šťávy nepije, jelikož jsou pro něho moc sladké a tak, jsme se chtěli holkám s Quilem a Embrym pomstít a do toho džbánu jsme se vyčůraly a když ta šťáva byla pomerančová nešlo to poznat.

Holky se oblékly do plavek a šly se opalovat se džbánem a sklenicemi v rukou, nalily si šťávu do sklenic a já byl  s klukama schovanej ve křoví a tiše jsme se pochechtávali, jak se napili té šťávy.  Bylo nám asi deset , byl to dobrej nápad. Samozřejmě to holky poznali a hned jim došlo, že jsme to byli my, tak to šli nabonzovat Billymu. A ten se tomu jen zasmál a jen nám pohrozil, že to příště máme udělat s utajením.

Zaparkoval jsem auto na parkovišti blízko obchodu s jídlem, dostal jsem velkej hlad, měl jsem hlad jako vlk. Vešel jsem do  obchodu, lidi se na mě podívali  jako, no jako na debila a potom se dál věnovali nakupování. Vzal jsem do ruky košík a šel vstříc té džungli potravin a vysokým cenám. Zadíval jsem se a nevěřil jsem očím, uviděl jsem Quila a Embryho, šel jsem za nimi, věděl jsem, že mají rozum a nebudou vyvádět s mejma narozeninama. Embry se na mě podíval, zamával jsem na něj, jedna stará babka se na mě podívala a zakroutila hlavou. Div, že ji nevypadla protéza.

,,Čau oslavenče.'' řekl Quil, ,,Tak co jsi dostal k narozeninám?''.

,,Hej a já si myslel, že vy jste normální.''. ,,Brácho, nemůžeš dělat jako by nic, máš šestnáct to je požehnaný věk. Nemyslíš si?''. ,,No, jo no. To se nedá zazdít , ale nemohli byste aspoň dělat jakože je nemám?''. ,,Jo v poho, jen Jaku,  ty jsi tady Billyho autem že?'' zeptal se Embry. ,,Jo, proč? Vám ujel autobus? ''. ,,No, za to mohl ten řidič autobusu. Nám schválně ujel. Prostě si na nás zasedl.''. ,,Jak to myslíš Quile?´´. ,,My mu dáváme vždycky jenom drobný a nikdy  mu nedáváme přesně a tak nám před nosem ujel. Tak jsme si šli něco koupit, abychom zabili čas a pak se tu zjevíš ty z čista jasna.'' usmál se Embry a koukl na Quila: ,,Naše záchrana viď?''. ,,No, kluci já nevím, mám hrozně nabitej program. ''. ,,Ale Jaku .''. ,,V autě není místo, ledaže by si Embry sedl Quilovi na klín?''. ,,Počkat a co ta korba volná?''. ,,Jo, korba, na tu jsm úplně zapomněl, tak to by šlo, jen si musím něco koupit k jídlu, dostal jsem hroznej hlad.''.

,,Dík, kámo.''  poplácal mě Embry na rameně, ,,Jo chlape, máš to u nás.''. ,,Jako vždycky.'' podotknul jsem. ,,Jsi náš hrdina.'' pověděl Embry s hrdostí. ,,Ty jo, kdybych tě Embry neznal, myslel bych si, že mě balíš?'' zasmáli jsme se a Embry se začervenal. ,,Ne, že bys nebyl pěknej, ale já jsem na holky.'' řekl  tónem teplouše . ,,Tak to bylo pěkně teploušský.'' zasmáli jsme se po tom, co to  Quil okomentoval.

Koupil jsem si obrovskou bagetu, která měřila aspoň půl metru, ale moc jsem z ní neměl, protože mi ji cestou autem kluci sežrali a na mě vyzbyla jen patka bez masa jenom se salátem, takže jsem si připadal jako králík a pořád jsem měl hlad, doufám, že Billy udělal oběd na otce vařil moc dobře, jsem to zdědil po něm, jelikož umím taky vařit - špagety, tedy jednou jsem je převařil a měli jsme z toho pudink, nešlo to nabrat ani na vidličku, jak se to rozpadalo. Prostě to byla břečka, ale já za to nemohl, Rachel na mě mluvila a pořád mě kibicovala až se ty špagety převařily.

Ale, když jsem je vařil po nějaké době zas, tak se mi povedli. Nikdy jsem si nestěžoval na to, že nejsme bohatí.  Nikdy jsem prachy moc nepotřeboval. Jo, jasně byly roky, kdy jsem si přál mít třeba Ferrari, ale lidi nemohou mít vše. Nejsem nějakej superman, jsem typ osobnosti, která se naštve, ale v nouzi dokáže pomoci.

Autor: HarrynaPotty (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Full Moon - 1.Narozeniny, fakt super: