Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Evil Angel - 19. kapitola Hry nehrají jen děti

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Evil Angel - 19. kapitola Hry nehrají jen dětiTak, sepsala jsem další kapitolu tak si ji užijte... Vždycky tu budou tři části: příběh, minulost a takové to zamyšlení nad určitým tématem, tak se to snad bude líbit :-D

28.09.2009 (12:00) • Izzy0fan • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2060×

19. HRY NEHRAJÍ JEN DĚTI

Víc krutostí než zloba napáchá sobeckost... (Francois de la Rochefoucauld)

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)

Hm, Alice byla jako v sedmém nebi. Simon i Edward ji stále utvrzovali v tom, že by přeci jen mohl vzniknout ten obávaný milostný trojúhelník. Ale to se brzy změní... nebo spíš snad změní. Alice byla odhodlaná změnit budoucnost... a Johny jí samozřejmě pomůže. No, ale to právě v tuto chvíli není podstatné.

Jak se Isabella vypořádala s jejím velkým úkolem? A to zfalšovat vše potřebné... hledala a hledala, až našla... samozřejmě, v koutku duše měla pochybnosti. Pochybnosti, zda vůbec má udělat ten velký krok a být... svobodná. Ale jistě že ne na dlouho, byla si jistá, že ji Simon požádá o ruku ještě v ten den... A co třeba počkat pár měsíců... let. NE! Hádaly se dva hlásky v jejím podvědomí. Musím to udělat, a to ihned nebo to neudělám nikdy!

Opatrně vstoupila do zatuchlé a potemnělé místnosti. Byl to bar. Už v odpoledních hodinách byl bar plný opilců a starců dívající se na sport v malé televizi. Je tohle to správné místo? zapochybovala.

„Přejete si?“ vyštěkl barman.

„Ehm, nevíte, kde seženu Toma Gefreyho?“ nesměle se optala. Jistě, kdyby chtěla, byli by všichni přítomní v baru mrtví, ale přesto se v této společnosti necítila příjemně.

„Kdo jste a co chcete?!“ praštil barman do stolu.

„Potřebovala bych doklady,“ suše poznamenala. Barman se uklidnil a pokynul, aby ho následovala. Tichounce zaklepal na jedny z mnoha dveří a ozvalo se slabé „Dále“.

„Nějaká žena vás hledá,“ zabručel barman a odešel.

„Já jsem-“

„Jistě, ta paní co volala. Posaďte se,“ ukázal na křeslo ležící naproti jeho stolu.

„Tak co pro vás mohu udělat?“

„Potřebuji vyrobit pár dokladů.“ Muž se jen pousmál a Isabella vylíčila všechno, co bylo nutné.

„Kdy budou doklady hotové?“ zeptala se nervózně.

„Týden mi postačí... ale přesto zavolám.“

„A poslední otázka... Proč pracujete tady?“

„Bar je nejlepší krytí jaké si jen dovedete představit.“ S tím se rozloučil a Isabella jela domů. Byla velice nervózní. Přeci už jen týden bude nést to břemeno, na které si tolik navykla. A byla jen jedna osoba, která to pochopí...

„Mary?“ Mary stála u sporáku a vařila večeři pro stravující se část studentstva.

„Och, Bell jsem tak ráda, že sis na mě udělala čas...“

„Musím ti něco říct... Já se chci nechat rozvést.“

„Proč proboha?“ Mary nemohla uvěřit slovům své drahé přítelkyně.

„Kvůli Simonovi.“ Isabella se cítila ještě provinileji. Vždy dala na Maryinu moudrou radu, ale teď musí udělat něco, co se i jí samotné příčí...

Mezitím se Mary uklidnila.

„Ale co když ten-ten Simon není pravý muž pro tebe. Třeba je jen zastávka, na které musíš zastavit, ale ne vstoupit.“

„Jenže to se nikdy nedozvím, dokud to nezkusím,“ hájila se.

„Nejsem tady asi proto, abych ti poradila, tak co ode mne žádáš?“

„Já nevím, co mám dělat! Já chci, aby všechno bylo zase jako dřív.“

„Ale takové to už nebude. Už nesmíš žít ve lži. Kvůli své vlastní chybě jsi málem zemřela a to jen, proto, že jsi lhala!“ A už bylo vše venku. Mary byla zklamaná, a to hlavně z jednoho prostého důvodu... lež. Jak může s někým být, když si není jistý ani jejím jménem.

„Děkuju,“ zabručela zklamaně Isabella.

„Přesně tohle jsi chtěla slyšet... pravdu.“ Isabella si povzdechla a šla do svého pokoje.

Najednou jí bylo líto všech lží. Simon je hodný a tolerantní, ale čeho je moc, toho je příliš...

 

Vypráví Edward

... 14. červenec 1835, Itálie...

Z jednoho dne se stal náhle měsíc. Každý den jsem střetával Isabellu na chodbách nebo při plesech. Slavnosti se staly únosnější díky její společnosti. Byla milá, laskavá, inteligentní a to vše podtrhovalo její půvab. Byla prostě dokonalá.

Konal se další ples a já byl velmi neklidný. Nevěděl jsem proč, z jakého důvodu, ale byl.

„Dobré jitro,“ pozdravil jsem princeznu.

„Dobré jitro,“ odpověděla. Dnes se také zdála být neklidná.

„Děje se něco? Jste snad nemocná?“

„Ale kdeže, jen mám dnes takový zvláštní pocit... ale vy také zjevně nejste zcela vyrovnaný,“ podivila se.

„Ne, jsem zcela v dobré náladě...“ Princezna se pousmála.

„Přátelům se nikdy nemá lhát, nosí to smůlu,“ tvrdila.

„Oh dobře, uhodla jste. Zní to zvláštně, ale také mám dnes podivný pocit...“

„Zřejmě to nic nebude.“

„A... jen mě tak napadlo, nešla by jste dnes na ples se mnou?“

„S radostí...“ zasmála se, ale poté ji zavolala služebná a musela odejít.

Po celé odpoledne vrcholily přípravy na ples. Každý den to takto na hradě vypadalo, avšak dnes byly přípravy důkladnější. Vše bylo dokonalé, celý hrad byl ověšen barevnými závěsy, stužkami a samozřejmě nechyběli ani květiny postavené na každém stolku.

„Smím-li se zeptat, proč jsou dnes přípravy tak vydatné?“

„Král přikázal,“ spěšně odpověděla služebná a pokračovala ve své cestě. Dnes musí být obzvlášť důležitý den, když je celý hrad vzhůru nohama...

“...Drazí přátelé, sezval jsem vás dnes z jediného prostého důvodu a to...“ chvíli se odmlčel, zjevně byl nervózní.

„Chtěl bych oznámit zasnoubení své dcery Isabelly.“

V tu chvíli mě polil šok. Tak princezna se zasnoubila a nesdělila mi tu... otřesnou zprávu. Ze všech koutů se ozval potlesk, avšak já byl tak ochromen, že jsem se nehýbal...

Princezna byla z nejasných důvodů také velice zaskočena.

Poté jsme si vyměnili vystrašený pohled a oči upřely na Ara, který nás sledoval a šťastně se usmíval. Co se to s ním děje? Znělo mi v mysli.

„Přivítejte prosím mou nejváženější, nejmilovanější a především mou jedinou dceru princeznu Isabellu a jejího veleváženého snoubence, pana Masena!“ opět zazněl králův hlas a já oněměl úžasem.

Najednou se Aro zamračil a pokynul, ať k němu přistoupíme. Opět jsme si vyměnili ustrašený pohled a pomalu stoupali po schodech k němu. Bylo to tak... neskutečné.

Všichni nás pozorovali... někteří se dívali obdivně, jiní pohrdavě a jiní hořeli závistí. Pochvíli si král opětovně odkašlal a vybídl všudypřítomné k tanci...

Vyprávím Já (nezaujatý pozorovatel)

Och, další vzpomínky na předešlý život zaplavily Edwardovu mysl v letním, avšak ponurém dni.

A zatímco Isabella nervózně čekala na telefonát od pana Gefreyho, Simon stále vymýšlel plán, jak svou milovanou osvobodit z manželských spárů. Zamýšlel nátlak, a dokonce i vraždu, ale přeci jen by mi neodpustila takovýto špatný čin. Simon si prostě a jednoduše připadal bezradný... k ničemu...

Ale právě teď je ten správný čas vrátit se k Alici a Johnymu a jejich plánu...

„Tak co budeme dělat?“ dumala Alice.

„Já bych měl nápad,“ zvolal radostně Johny. „No, není to nic světového, ale co je zkusit proti sobě poštvat?“

„Ty je opravdu chceš nechat se rozejít?“ zašeptala Alice.

„Ale co tě nemá... jak znám Edwarda, bude ji hájit a možná si uvědomí, že přeci jen je chudák zamilovaný!“ Johny žasl nad svým geniálním nápadem, ale Alice byla skeptická. Myslela si, že je tímto ještě více rozdělí...

„Já ti nevím. Jsi si opravdu jistý, že brášku znáš tak dobře?“ Johny jen nekompromisně kývl hlavou.

„Já ti věřím, ale jestli to nevyjde, tak si tě podám!“ pohrozila mu. Na to si s Johnym plácli a začali s plánováním...

 

... Pravda a lež, dvě téměř stejná slova. Avšak jejich význam se celkem liší. Pravda je těžká a občas bolí... a naproti tomu lež. Ta je lehká a nikomu přeci neublíží. Jenže pravda se vždy ukáže pravdou a lež nakonec bolí více než ta zatracená pravda. Tak proč vlastně stále lžeme? Proč si nepřiznáme pravdu a nemáme pokoj v duši? Nevím, a vlastně nikdo to přesně netuší. Nechceme ubližovat svým blízkým nebo mám stejný důvod jako Isabella, nechceme jim otevřít svá srdce? To je jen zlomek důvodů z mnoha. Všichni víme, co je správné, ale vždy tak činit nelze. Jenže občas prostě musíme říci pravdu, i když tím ztratíme přátele a své milované. Pokud jsou to ti praví lidé pro nás, pochopí a odpustí nám. Život ve lži nikdy nemá smysl a je jen na nás, abychom si to uvědomili...

Shrnutí

Autor: Izzy0fan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Evil Angel - 19. kapitola Hry nehrají jen děti:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře