Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edward Anthony Masen Prokletí či osud? 5.Kapitola

Eclipse logo


Edward Anthony Masen Prokletí či osud? 5.KapitolaTAk další díl... Edward se svým bratrem se procházejí, po té Edward jde domů, leží v posteli a přemýšlí když se tu zjevý... To se dozvíte když to otevřete... Děkuji za podporu a prosím vyjádřete se zda to mám dál psát...

Díval jsem se na svého ztraceného bratra, nevěděl jsem zda spím či bdím.

„Charlesi, pověz mi co se stalo?“ ptal jsem se zvědavě, procházely jsme se po hřibově

„Byl jsem na území Rakouska Uherska tam jsme bojovaly Ale nakonec moje četa byla rozdrcena, já a můj kamarád Tom jsme jako jediný přežili. Plížili jsme se nepřátelským územím zpět na velitelství. Ve dne jsme se schovávaly a v noci šli. Potkaly jsme jednoho muže, byl to upír, hladově se na nás koukal, Toma vysál ale mě přeměnil.“ Vyprávěl

„Proč?“ ptal jsem se zvědavě

„Když jsem se proměnil, divil jsem se, že jsem naživu. Vše mi vysvětlil, co jsem a důvod mojí proměny byl takový, že to byl lovec talentů pro Ara Vollturi. Mám dar,  ovlivňovat okolí, to co chci aby se stalo se stane. Vlastně jsem do nedávna byl v Itálii, jsem členem Arovy gardy. Poprosil jsem ho o volno, potřeboval jsem zjisti co je s tebou“ dovyprávěl a já se začal smát.

„Co je?“ ptal se

„Já jsem zítra měl odcestovat do Volltery.“ Odpověděl jsem mu. Díval se na mě zmateně

„Jak víš nejsem člověk, jsem něco mezi člověkem a upírem. A ve Vollteře jsem se snad mohl dozvědět něco víc“ odpověděl jsem mu

„Řekni mi tvůj příběh“ řekl Charlie

„Nemám co ti říct, nevím co jsem poslední dva roky dělal, co se stalo. Dnes jsem se probudil a zjistil, že rodiče jsou mrtví a jsem posunut o dva roky vpřed. Nepamatuji jsi nic. Ani jsem dnes ráno nevěděl, že nejsem člověk.“ Odpověděl jsem mu vytřeštěně se na mne díval.

„Jak nevíš? To se nestává“ kroutil nevěřícně hlavou. Pokrčil jsem rameny

„Nevím co se mi stalo“ povyprávěl jsem mu co jsem dnes zjistil. I  o tom podivném obrázku co jsem našel. Bedlivě mě poslouchal.

„Rád bych poznal Carlisle“ pověděl mi

„Jistě, ale nevím kde bydlí, zítra jedeme na Aljašku, pojeď s námi“ řekl jsem. Chtěl jsem ho mít u sebe, tolik mi chyběl.

„Dobře je pozdě měl by jsi jít domů“ upozornil mně, jen jsem se ušklíbl, zase se chová jako straší bratr.

„Kde budeš ty?“ ptal jsem se ho

„Půjdu se seznámit s Carlislem, jeho pach najdu snadno a pokud bude doma nebude problém ho navštívit“ odpověděl s úsměvem.

„Dobře, doufám, že pojedeš s námi: jsem rád, že jsem tu nezůstal sám bez rodiny“ řekl jsem mu a objal ho.

„Já jsem rád, že jsi naživu“ řekl a zmizel

Domů jsem se dostat až okolo desáté. Dnešní den byl plný překvapení a já jsi to musel vše utřídit v hlavě.

„Dobrý večer, Pane“ pozdravil mě Patrik

„Bude si Pán přát něco k večeři?“ ptal se mně a já vděčně přikývl, krom oběda jsem nic nejedl.

„Posaďte se jídlo vám za minutku přinesou“ řekl Patrik a vzal jsi kabát. Šel jsem do jídelny a posadil se ke stolu, přišlo mi to tu smutný a prázdný. Smutně jsem si povzdechl a vzpomněl jsem si na poslední večeři kterou jsem si pamatoval, To byla ta kde mě matka seznamovala s Leah Black. Jak asi dopadl Seth napadlo mě. Je na živu? Dva roky života jsou pryč, jako kdybych je vůbec neprožil. Smutně jsem kroutil hlavou, najedl jsem se a šel spát.

V posteli jsem se převracel ale nemohl jsem usnout.

„Edwarde“ ozvalo se mi v hlavě. Posadil jsem se  na posteli a rozsvítil lampu. Přede mnou stála upírka se širokým úsměvem, její oči měli barvu zlata a její černé vlasy měla rozčepýřené okolo hlavy. Hleděl jsem na ní a nemohl jsem od ní odtrhnout zrak

„Kdo jsi?“ zašeptal jsem

„Jsem Alice“ odpověděla mi skrz myšlenky. Zmateně jsem jí pozoroval. Jistě, Alice ta záhadná osoba, prohlížel jsem si jí a nechápal jsem co po mně může chtít

„Edwarde, mrzí mě to nečekala jsem, že když ti přinesu fotku tak zapomeneš. Nepředpokládala jsem, že tato maličkost změní tvůj pohled. Prosím odpust ale musela jsem, nemohla jsem ti dovolit abys se oženil.“ Poslala mi.

„Co měl znamenat ten včerejší rozhovor? Proč jsi nepamatuji co se stalo?“ ptal jsem se jí

Včera jsem ti skrze myšlenky poslala svoje vidění, tvojí možnou budoucnost, je vzdálená. Tvůj život nebo možná existence záleží na tvém rozhodnutí. Jsem sobec, kvůli mému zásahu si poslední dva roky nepamatuješ. Odpust mi ale nedokážu ti to dovolit.“ Poslala mi a já koukal s otevřenou pusou

„To kvůli tobě jsem bez paměti a ty se odvažuješ mě prosit o odpuštění? Co jsi vlastně zač? proč se mi motáš do života?“ křičel jsem na ní chtěl jsem s ní zatřást ale prošla mi ruka skrz její tělo. Vyděšeně jsem odskočil



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edward Anthony Masen Prokletí či osud? 5.Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!