Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Do skonání světa - 34.kapitola (Jedu domů)

hdhf


Do skonání světa - 34.kapitola (Jedu domů)Takže jak sem slíbila je to z pohledu Edwarda, ale také Carlisla a Emmetta. Název této povídky je Jedu domů. Takže dobrou správou je že se Bella vrací...Prosím napište mi nějaké ty komentáříky..Děkuji

 

Z POHLEDU Edwarda:

 

Bella se chovala celý den divně, nevěděl jsem co mám dělat. Nakonec nás překvapila tím že všem koupila nová auto. Co mě zarazilo bylo to že nekoupila sobě. Poté nás poslala na lov že má pro nás ještě jedno překvapení. Nesouhlasil jsem s tím, ale nakonec mě přemluvila. Ulovil jsem si dvě pumy, a proto jsem byl nejrychlejší. Čekal jsem tedy na malém palouku kde jsme se dohodly že se sejdeme. Přiběhla Bella a v rukou měla Emma takže jsem tam nebyl sám. „ Ahoj, lásko " pozdravila mě „ Tady máš ode mne ještě jeden malý dáreček. " a podala mi krabičku na prstýnky. Šla ke mne a vášnivě mě políbila. Měla v rukou Emma takže to moc nešlo ale přece jen. Po pěti minutách vášnivého líbání jsem se od ní odtrhl. „ Edwarde. Já tě miluju a chci abys věděl že na tebe nikdy nezapomenu. " znovu mě políbila, ale připadalo mi to jako polibek na rozloučenou. „ Bello proč se, se mnou loučíš? " smutně se na mě podívala. „ Edwarde já jdu na lov nezapomeň že tě miluju prosím slib že na mě nezapomeneš. " prosila mě. „ Slibuji, ale nedává mi to smysl když jdeš jen na lov. " zakroutila  hlavou. „ Edwarde až všichni přijdou vezmi Emma a běžte domů čeká na vás překvapení já už tam budu jen si chytím jednoho medvěda. Vezmi všechny a jeďte domů. Rozumíš. Miluju tě. " naposledy mě  políbila a rozběhla se do lesů.

 

Zůstal jsem tam stát s Emmettkem v náruči a čekal na ostatní. Asi po deseti minutách všichni přiběhly. „ Kde je Bella? " zeptala se Esme. „ Běžela na lov a my máme jít domů že nás tam čeká překvapení. " oznámil jsem jim. „ Tak jdeme. " zavelel Carlisle. Přiběhly jsme domů a nad námi letělo letadlo. Udělalo dva kruhy, a potom se obrátilo a letělo pryč. Vběhly jsme do domu a čekalo nás vážně překvapení. Celý stůl byl obklopen dárky a nějakými krabičkami. Uprostřed byla velká nafouknutá obálka a tři dopisy. Na jednom byl moje jméno na druhém Emmettkovu a na třetí byl nápis Cullenovic rodinka. Vzal jsem tedy dopis a rozbalil jsem ho. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím co tam stálo. Četl jsem ho nahlas a všichni na mě koukali s otevřenou pusou. Stálo tam totiž:

 

Edwarde, lásko

Miluji tě a věř mi že kdybych nemusela tak tě neopustím ale já musím jinak bych už neexistovala. Poručily mi abych odjela zpátky do Voltery a opustila vás. Pokuď bych to neudělala vzaly by mne a už by mě se na povrh zemský nikdy nevrátily. Je to těžké se loučit takto, ale kdybych ti to říkala do očí nepustil by jsi mě. Prosím tě postarej se o Emma a slib mi, že na mne nikdy nezapomeneš. Nesmím tě vidě, nesmím se s tebou stýkat a až tam nahoře uzná za vhodné pošle mne zpět k vám. Pokusím s nějak spojit s Andělem a požádat ho abych vám mohla aspoň volat, ale nevím jak to dopadne. Miluji tě a věř mi že kdyby nehrozilo že už tě nikdy neuvidí neodjela bych. Prosím dělej fotky jak Emm roste a stále mu mě připomínej, aby na mne nezapomněl. Já se ti vrátím doufám že brzy. Budu doufat, že na mne budeš čekat.

Miluji tě jsi ten jediný, kterého jsem kdy milovala a milovat budu. Vrátím se ti s láskou jenom tvoje Bella.


Cože ona odešla? Ona mě tu nechala a odešla? To není možné to ne! To mi neudělala. Mezitím Carlisle otevřel druhý dopis a také ho přečetl. Nemohl jsem tomu uvěřit co teď budeme dělat. Z hrudi se všem ozývaly vzlyky. Rozdělal jsem tu krabičku kterou mi dala v lese. Byl to nádherný prstýnek a vněm bylo vyryto :  " Nikdy nezapomenu. Miluji tě! "

Potom Alice rozbalila krabičku s jejím jménem, tak jako všichni ostatní. Byli tam medailonky a uvnitř byla fotka té dané osoby s mojí Bellou. Všichni jsme si ho pověsily na krk. Chtěl jsem jet za ní do Voltery a odtáhnout jí zpátky, ale nemohl jsem. Zemřela by.

Celé dny jsem byl v pokoji a vzlykal. Všechno tu nechala. Vzala si jen pas a mobil. Zkoušel jsem jí volat, ale nikdy jsem se nedovolal. Obíhaly dny, týdny a měsíce. Emmettek z toho ještě neměl rozum a Rose držela svůj slib, že se o něj bude starat jak o vlastní.

 

SRPEN

 

ZÁŘÍ

 

ŘÍJEN

 

Nic se neměnilo, ale prvního Října se rozhodlo že se stěhujeme na Aljašku k Tanye. Nebyl jsem zrovna nadšenej že jedeme k někomu, kdo nám chtěl zničit svatbu, ale potřeboval jsem změnu. Stěhování trvalo jen jeden den, takže jsme se tam hned ubytovaly. Tanya se mě snažila svádět, potom co zjistila, že za námi Bella nepřijede. Emmettek nevyrostl ani o milimetr, ale stále jsem dělal fotky pro moji Bellu. Každý den jsem si prohlížel fotky z posledního stráveného dne spolu. Nepil jsem. Jenom v nejnutnějších případech přecejenom Emm je napůl člověk.

 

LISTOPAD

 

PROSINEC

 

Už jsem se rozloučil s šancí že by se vrátila, a tak jsem dal Tanye šanci. Neodmítal jsem ji, ale taky jsem ji ani nebral k sobě. Začal jsem zase po dlouhé době žít. Den za dnem plynuly. Tanya se mě pořád zkoušela svádět, ale já jsem se nedal. Všichni jsme nosily medailonky které nám dala. Každá den jsem ho snad milionkrát otevřel abych se podíval na svoji Bellu.

 

Byly skoro váno 23. prosince. Měly to být naše první společné Vánoce, ale ona tu není. Chybí mi strašně moc. Několikrát jsem přemýšlel že bych se radši zabil než abych byl bez ní.

 

Z pohledu Emmetta:

 

Přestal jsem dělat vtípky, protože se mi po ní strašně stýskalo. Bylo to otřesné. První dny jsme měly co dělat abychom udržely Edwarda na živu. Zapálil oheň a chtěl do něj skočit. Jasper už na něj taky nestačil a spíš se mu stranil, protože měl silné emoce, které se nedaly zkrotit. Rose byla taky jako vyměněná. Už nesedávala u zrcadla celé dny. Za celých pět měsíců se tam snad ani jednou nepodívala. Alice zase přestala nakupovat a Esme stále vzlykala, ostatně jako všichni tady. Tanya se pokoušela svádět Edwarda. Nejedno jsem ji málem za to zabil a Edward? Ten už ani neměl sílu aby jí odporoval.


Z pohledu Carlisle:

 

Je 23. prosince 22:02 hodin. Edwardovy zvoní telefon, ale hovor odmítnul. Asi po dvou minutách zvoní Alici, poté Emmettovi oba to odmítnuly. Bylo to asi důležité protože mě po chvilince zvonil telefon také. „ Halo? " zeptal jsem se otráveně. „ C-C-Car-Carlisle m-m-moc s-se m-mi stý-stýská....J-J-Je tam E-E-Edward? " vzlykal někdo do telefonu. „ Prosím vás neplačte a řekněte mi kdo volá. Jo a Edward je tu také. " odpověděl jsem. Odložil jsem mobil trochu mobil od sebe a zavolal. „ Edwarde někdo ti volá a do toho telefonu brečí. Pojď prosím tě sem " přiložil jsem si telefon zase k uchu. „ Tak kdo jste. " zeptal jsem se znovu. „ Ta-tady Bella. " cože naše Bella? „ Be-Bello jsi to vážně ty? " když jsem vyslovil její jméno všichni stály kolem mě. „ Ano, Pro-prosím je tam E-Edward? " zeptala se znovu mezi vzlyky. To už ale Edward nevydržel a vzal si mobil k sobě.

 

Z pohledu Edwarda:

 

Někdo mi volal, ale já to odmítnul. Poté to samé číslo volalo Alici a Emmettovi. Ty to také odmítly. Po chvilince někdo volal Carlislovu. . „ Halo? " zeptal se otráveně Carlisle když zvednul telefon. Pak něco ta osoba říkala, ale to jsem neslyšel až pak promluvil zase Carlisle. „ Prosím Vás neplačte a řekněte mi kdo volá. Jo a Edward je tu také. " odpověděl tomu kdo mu volal. Pak na mě zakřičel „ Edwarde někdo ti volá a do toho telefonu brečí. Pojď prosím tě sem " Nechtělo se mi někoho utěšovat sám jsem to potřeboval a tak sem ležel stále nehnutelně na postely. „ Tak kdo jste. " zeptal se znovu. Potom jsem slyšel jeho myšlenky: „COŽE NAŠE BELLA? " ptal se sám sebe v myšlenkách. To už jsem se rozběhl dolu. „ Be-Bello jsi to vážně ty? " když vyslovil její jméno všichni stály kolem něj.  Pak se ho na něco ještě ptala, ale to už jsem nevydržel a vzal si mobil k sobě.

 

„ Bello, lásko jsi to vážně ty? " ptal jsem se. V telefonu šly slyšet jen vzlyky a zvuk jedoucího auta. „ Edwarde moc se mi stýská. " zavzlykala. „ Dovolili ti zavolat mi? " zeptal jsem se a byl vděčný že ji slyším. „ Ne, o-oni mi dovolily jet domů " řekla mezi vzlyky. Takže to nebyly vzlyky smutku, ale štěstí. „ Kdy- Kdy sem přiletíš? " zeptal jsem se rychle. „ Zítra ráno o půl čtvrté, ale je tu problém. Aro mi zabavil vaše letadlo. " oznámila mi. „ To je  jedno, hlavně že se mi vrátíš. Budu na tebe čekat. Miluji tě. " uklidnil jsem ji. „ Jo já tebe taky miluji. Už se na vás na všechny těším. Promiň, ale musím končit. Pa miluji tě " ještě řekla a pak zavěsila.

 

„ Rodinko musíme se vrátit. Bela jede domů " oznámil jsem a šel balit. „ Stop nikam. Jedeme do Forks už jsem zabalila. " zastavila mne Alice u schodů. „ Dobrá, tak tedy jedem? " zeptal sem se netrpělivě. „ Ano " odpověděly všichni sborově. „ Kate, děkujeme za pohoštění, ale musíme se vrátit. " řekl klidným hlasem Carlisle. „ Jasně já to chápu a zbytku to vysvětlím nebojte. Ale co Tanya " zeptala se. „ Co by bylo? " zeptal jsem se. „ No vždyť spolu teď chodíte nebo ne? " wow my a spolu chodit ani náhodou. „ Kate my spolu nejsme, nebyly a nebudeme. " oznámil jsem jí. „ Jo tak to jo. Tak, ale teď jeďte ať ji stihnete. Šťastnou cestu. " popřála nám. My jsme nasedly do aut a jely směrem do Forks.

<Shrnutí povídek>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Do skonání světa - 34.kapitola (Jedu domů):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!