Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dcera Voltery 17. kapitola

Cam


Dcera Voltery 17. kapitolaEdward prozradí Carlislovi, že ten upír od Volturiů je upírka, která s ním chodí do školy. Jak to zjistí Emmett, hned se těší jak ji pozná, což se Edwardovi příliš nelíbí.

17. kapitola

 

 

(Pohled Edwarda)

 

Domů jsem dorazil naprosto mimo. Zamířil jsem přímo do Carlislovi pracovny. Z výšky jsem dopadl na křeslo.

„Co se děje?“

„Viděl jsem toho od Volturiů.“ hlesl jsem potichu.

„Kde?“

Moc se mu nelíbilo všechno ze mě tak páčit.

„Ve škole, máme společnou přednášku. Je to upírka, vypadá tak na 18 a měla naprosto černé oči.“

Zvláštní. Pomyslel si Carlisle. Mě to také pořád nedávalo smysl. Celý klan Volturiů se vždy držel stranou a pouze dohlížel. Nikdy se nezapojovali do běžných lidských činností.

Na téhle dívce však bylo všechno jiné.

„Nedokážu jí číst myšlenky.“

„Jsi si jistý?“ zeptal se pro jistotu a já kývl. „To by mohlo znamenat, že ta dívka je štít, kdysi jsem o tom slyšel, ale ještě jsem nikoho takového nepotkal.“

V Carlislovi převážila duše vědce. Na to já však neměl náladu, tak jsem raději zapadl do svého pokoje. Pustil jsem si oblíbenou hudbu a přemýšlel nad tou dívkou. Po nějaké době mě vyrušily cizí myšlenky. Do dveří se vřítil Emmett.

„Nazdar Edíku!“ zahlaholil hlučně a sedl si vedle mě na bobek.

„Doufal jsem, že budeš pryč déle.“

Jo to já taky. Zaslechl jsem jeho myšlenky.

Vstal jsem a vypnul hudbu. „Už jsi mluvil s Carlislem?“

„Jo. Prý tu máme někoho od Volturiů a ty s ní máš nějaké přednášky.“ radostně mě plácl po zádech „Tak si hejbni ať mi ji můžeš ukázat. Jak vypadá?“

Hlavou se mu začaly honit myšlenky, které se mi vůbec nelíbily. Varovně jsem na něj zavrčel.

„Copak? Že by ses konečně rozhodl dát na mou radu a konečně si našel nějakou holku?“

„Přestaň říkat takové kraviny. Nezapomeň kdo to je.“

S těmi slovy jsem zamířil k autu, už jsem měl vážně na čase. Na parkovišti už nebyla ani noha. Všichni byli na svých přednáškách. Z budovy však najednou vyběhla naše studijní referentka. Hlavou se mi mihl nápad. Kývl jsem na Emmetta ať jde napřed a vyrazil jsem k administrativní části budovy. Pootevřeným oknem jsem proklouzl do kanceláře studijního oddělení. Její složky byla stále ještě na stole. Rychle jsem ji prolistoval a našel co jsem potřeboval, rozvrh Isabelly Loganové.

Rychle jsem opět vyskočil a vydal se za Emmettem.

Dnes jsme spolu žádnou hodinu neměli. Přednášející však nekontrolují, koho mají ve třídách. Na druhou přednášku jsem se tedy vetřel k ní. Sedl jsem si dozadu. Přišla chvíli po mě. Musela o mě věděl, protože se automaticky otočila mým směrem. Sedla si také dozadu, ale nejdál ode mě co to šlo. Celou hodinu a půl mě úplně ignorovala . Sledovala přednášejícího a poctivě si psala poznámky. Měl jsem tak alespoň čas pořádně si ji prohlédnout. Byla doopravdy dokonalá.

Před koncem sebou jemně trhla. Zmateně jsem ji sledoval, jak si nenápadně schovala věci a zamířila k východu. Ještě ve dveřích si sáhla do zadní kapsy a vytáhla vybrující mobil. Odešla příliš daleko takže jsem z hovoru nic nezaslechl.

Další přednášku jsem měl s Emmettem. Většinu času vzpomínal na ty dvě upírky co se mu podařilo ukecat na to rande ve čtyřech. Už jsem si na to dávno zvyk, ale dnes mě to nějak vytáčelo.

„Mohl by sis to prosím nechat na později.“

„No tak Edíku, aspoň se něco přiučíš.“

Bavit se s ním vážně nemělo cenu. Po přednášce se vyvalil na parkoviště a chtěl zamířit k autu. Já ho však zadržel. Isabella měla touto dobou taky končit. Emmett se na mě zmateně koukal, ale jen do té doby než uviděl změnu v mém výrazu. Sledoval můj pohled a tiše hvízdl.

„Tak to vysvětluje všechno. Je to fakt kočka.“

Oba jsme ji sledovali jak šla přes parkoviště. U auta se zarazila a podívala se přímo na nás. Zvědavě se zakoukala na Emmetta, který dost nechutně zkoumal celou její postavu.

„Tak s touhle bych se dokázal zabavit i na měsíce.“ dloubl mě loktem do žeber. Tělem mi projela vlna vzteku až jsem na něj začal podrážděně vrčet. Vydal jsem se ke svému autu.

„Ale no tak, Edíku. Vždyť to není ani můj typ.“ doběhl mě Emmett a snažil se mě uchlácholit.

„Takové holky taky existují?“ zeptal jsem se ho skepticky.

„Jo, takové co bych musel chodit jen s nima.“ zazubil se na mě spokojeně. Nasedl jsem do auta a než stačil Emmett přejít ke dveřím spolujezdce, nastartoval jsem a vyjel z parkoviště.

„No tak Edíčku, přece mě nenecháš jít pěšky.“

Nenamáhal jsem se s odpovědí, jen jsem dupl na plyn.

 

 

<< Předchozí kapitola       Další kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dcera Voltery 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!