Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 7.Marná lásky snaha?

08.07.2009 (15:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1562×

                                                      7. Marná lásky snaha?

   Dva měsíce…tak dlouho už jsem ve Forks, městečku, které ve mně vyvolalo tolik bolesti a zmatku. Už dva měsíce vím, že moje láska Emmett žije a také vím, že už není můj. Poslední, co zbylo, jako důkaz naší lásky byl prstýnek, co mi dal. Prstýnek, který jsem celou tu dobu opatrovala a měla jej stále u sebe. Ovšem nikdy jsem jej nenosila na jeho pravém místě, prsteníčku levé ruky. Teď, když vím, že je mezi mnou a Emmettem konec, se musím vzdát i prstenu. Ano, pokud chci na svoji jedinou lásku zapomenout a vyrvat si ji ze srdce a mysli, musím zpřetrhat všechna pouta, které nás dva někdy svazovala. Přemýšlela jsem o tom už celkem dlouho, ale teprve včera jsem se k tomu odhodlala. Šla jsem na svoje oblíbené místo, na skalní útes na pobřeží. Vál chladný podzimní vítr a pršelo. Déšť mi nahrazoval slzy, které bych jinak prolila. Naposledy jsem si nasadila ten nejkrásnější z prstýnků, abych se s ním rozloučila a pak jej hodila do rozbouřeného oceánu vstříc nedohledným hlubinám.

   Když jsem se vrátila domů, Chris už na mě čekal. Měli jsme jít do kina do Port Angeles. Moc se mi tam nechtělo, protože moje duše byla rozbouřená jako ten oceán, který před několika chvilkami pozřel moje poslední pouto s Emmettem. Raději bych byla v klidu a tichu svého pokoje, ale přišlo mi hloupé to rande rušit, když už máme lístky a také jsem nechtěla Chrise ranit. Ano…rande…už nejsme pouze přátelé, teď už jsme pár. Já a Chris. Chris a já. Pořád jsem si nemohla zvyknout. Bylo to tak zvláštní, cizí. Ovšem Sam, Benovi a Danny jsme tím udělali velkou radost. „Jass, je všechno v pořádku?“ ptal se mě Chris. „Jasně“ zalhala jsem. Polední dobou jsem si připadala jako velká lhářka. Lhala jsem pokaždé, když se mě někdo zeptal, jestli jsem v pohodě. A lhala jsem i Chrisovi, každý polibek, dotek, byli jedna velká lež, lhala jsem také Emmetovi, že ho nemiluju a sobě jsem nalhávala, že zapomenu…bylo mi ze sebe na nic…

   Včerejšek jsem přežila, zhnusená ze sebe sama a smutná, ale přežila. Dnešek je něco nového, nové ráno, nový den, nový začátek a já jsem chtěla začít znova. Jako by mi poslední paprsky podzimního slunce nalily do mých vyschlých žil optimismus. Oblékla jsem si veselé žluté tričko s nápisem I’m sun, nasoukala se do úzkých jeansových rour a nazula si nové hnědé kozačky. Samozřejmě jsem neopomenula doplňky jako např. hodinky, prstýnky a šál místo řetízku. Takhle vymóděná jsem seběhla schody. V hale už čekala Danny a taky Chris, který nás každý den vozil do školy. „Téda, sluníčko, tobě to sluší“ poznamenal obdivně, když mi podával kabátek. „Díky“ řekla jsem a políbila jej na tvář. „Co se ti stalo?“ nevěřila vlastním očím Danny „Co by?“ zasmála jsem se a stáhla jí kšiltovku do obličeje „Héééj“ vztekala se cestou k autu.

   U školy jsem se s Chrisem rozloučila dlouhým polibkem. Neměla jsem to v plánu, ne před Emmettem, ale Chris mě nechtěl pustit bez pořádného rozloučení. „Ahoj“ pozdravil mě Emmett, když jsem pak kolem něho procházela do školy. Bylo to poprvé, co na mě promluvil od našeho rozhovoru v lese, který přerušila Rosalie. „Ahoj“ odpověděla jsem na pozdrav „Tak sluníčko?“ zřejmě chtěl navázat rozhovor „Jo“ řekla jsem jednoduše „No, dovol, abych ti řekl, že Slunce se ti nemůže vyrovnat“pokračoval „Emmette?“ nechápala jsem jeho náhlý obrat a i po tom, co mě viděl s Chrisem, obvykle totiž dělal, že mě nevidí anebo mě naopak propaloval pohledem, ale nikdy nic neřekl „Copak?“ zaváhal„Emmette děje se něco?“ „Ne, proč?“ divil se „Emmette!?!“ přerušila nás Rose a přišla k nám společně s ostatními Cullenovými „No, tak já raději půjdu“ měla jsem se k odchodu, ale Alice mě zastavila „Hele Jass, nechtělo by se ti jít po škole na nákupy?“ zaváhala jsem „Semnou teda rozhodně nepočítejte“ odcekla Rose „Tebe se taky nikdo neptal“ zchladila ji Alice „Jo, proč ne“ souhlasila jsem „Bells jdeš s námi?“ zeptala se Alice ještě Belly „No když jde  Jass, tak jo“ „A mě se nikdo nezeptá?“ durdila se Danny „Ne, protože ty jsi jistá“ usmála se na ni Alice, Danny pookřála a začala dělat plány, co všechno si musí koupit. Přerušilo ji až zvonění, které nám ohlásilo začátek vyučování.

  Dnešní den nebyl výjimečný pouze mojí optimistickou náladou a znovu obnovenými vazbami s Cullenovými. Dnes jsem si poprvé za ty dva měsíce sedla na oběd k jejich stolu a dokonce jsem se i dobře bavila. Emmett sršel vtipem a Danny jej vydatně podporovala, protože byla ze stejného těsta. Dobrá nálada mě neopouštěla ani odpoledne na nákupech. S holkama jsme si rozuměly nejen, co se týče vkusu. Když jsme s Alice na chvíli osiřely u kabinek, Alice mi řekla: „Oceňuju tvoji snahu“ „Cože?“ netušila jsem, o čem mluví „Oceňuju tvoji snahu se Emmettovi vyhýbat a vyhnat si ho ze srdce. Musí to být strašně těžké. Sama bych se Jaspera nedokázala vzdát“ „Kdybys věděla, že je to, to nejlepší, co pro něj můžeš udělat…kdybys věděla, že bude šťastný, taky bys to udělala“ „Ale Emmett není šťastný“ „Byl, než jsem se tu objevila a zase bude, až zmizím“ chtěla jsem ukončit toto téma „Hele tohle tričko je skvělý“ přešla jsem na jinou notu, ale Alice se nedala „Víš, Rose je moje setra a já ji mám ráda, ale Emmett je můj velkej bráška, je to složitý. Díky svým vizím tuším, že ani jeden nejsou šťastní a vím, že náš život se už nikdy nevrátí do stejných kolejí. Jen zatím nevidím, jestli je to dobře, nebo špatně“ „Odpusť“ omluvila jsem se jí za to „Ale, ne. Neomlouvej se, ty za to přece nemůžeš…to osud…možná máte být s Emmettem spolu, proč by vás to jinak zase svedlo dohromady? Víš…on za tebou vážně jel, a když se vrátil, byl jako hromádka neštěstí. Skoro jako teď, ale tehdy si myslel, že jsi mrtvá. Tvoje smrt byla tak definitivní…teprve potom se dal dohromady s Rose. Kdyby jen tušil, že…“ „Alice, prosím tě. Už mi nic neříkej. Já teď chodím s Chrisem a Chris je báječný člověk, teda upír. Miluje mě a byl mi dlouhou dobu oporou a je jí i teď. Co víc si můžu přát?“ „A ty ho miluješ?“ „Mám ho ráda“ řekla jsem po krátkém váhání. Moc dobře jsem věděla, kam Alice míří. Ano…nemiluju ho, ne jako Emmetta, spíš jako bratra, ale to je jen a jen moje věc. „Jak myslíš…“ vzdala to Alice „Jass, tohle si prostě musíš koupit“ volala na mě Danny z druhého konce obchodu a mávala mě červenými šaty.

   Domů jsme se vrátily až za soumraku. Chris byl ve svém pokoji. Moje dobrá nálada po rozhovoru s Alice opadla, ale moje odhodlání, že Chris, je pro mě ten pravý a že nám to spolu bude klapat, přetrvávalo dál. Vyběhla jsem schody a zarazila se u dveří jeho pokoje. Zaklepala jsem, a když se ozvalo dále, vešla jsem dovnitř. Chris ležel na posteli a četl si. „Ahoj“ pozdravila jsem ho a sedla si za ním na postel. „Ahoj ty sluníčko. Jaké byly nákupy?“ „Fajn“ „Tak kde máš tašky?“ zatvářil se nevěřícně „Dole. Co to čteš?“ vzala jsem si Chrisovu knihu „Marná lásky snaha?“ „Jo, ale z vlastní zkušenosti vidím, že snaha lásky se vyplácí“ šibalsky se usmál a natáhl se ke mně, aby mě políbil. Polibek jsem mu opětovala a posunula se k němu blíž, aby se nemusel tak natahoval. Chris mě objal a znovu políbil. Rukou mi přejel po boku a pak se mi zadíval do očí. Bylo mi jasné na co myslí a co chce. Vyčetla jsem to z jeho lačného pohledu. Chtěl mě. Trochu jsem znervózněla. Sice už se toulám po světě 73 let upírských a 91 let celkově, ale doposud jsem se s žádným mužem nemilovala. Dokonce ani s Emmettem. Chtěli jsme počkat do svatby, jak to bylo v té době zvykem a pak…pak už žádný muž v mém životě nebyl, kromě otce Bena a mého kamaráda Chrise, nyní mého přítele. „Jass, jen si vzpomeň, co jsi řekla Alice. Chris tě miluje. Na Emmetta zapomeň. Je konec! Teď je tu Chris…už na věčnost…“ přesvědčovala jsem samu sebe. „Chtěla jsem nový začátek, tak tady ho mám“ řekla jsem si v duchu a políbila Chrise, který to bral jako souhlas, na který tak čekal. Sundal mi tričko. Začal mě líbat na krku a pak postupoval níž a níž na moje ňadra, která doposud před jeho zraky chránila podprsenka. Líbal mě a hladil a já se k němu tiskla. Začala jsem mu rozepínat košili. Ruce se mi chvěly. Nebyla to nedočkavost a nervozita, ale strach. Když byla jeho košile dole, přetočila jsem Chrise na záda a oplácela mu jeho polibky a doteky. Byla jsem trochu nejistá, ale Chris si toho ani nevšimnul. Přitáhnul si mě ke svým rtům a vášnivě mě líbal. Pak si mě stočil pod sebe a jedním hbitým pohybem mi sundal podprsenku. Teď už jeho polibkům neunikla ani ňadra. Zatím co je zasypával polibky, mi rozepínal rifle. Nejdřív sundal moje a pak i svoje. Rukou mi zajel do kalhotek a hladil mě i tam…Jeho polibky byly náruživější a vášnivější, jeho dech se zrychloval vzrušením….ale já…

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 7.Marná lásky snaha?: