Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dávno zapomenutá láska - 5. Překvapení

04.07.2009 (09:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1662×

                                                      5.  Překvapení

    „Emmette, já tě…“ „Ty ho co?“ ozval se hlas za mými zády. Byla to Rosalie „No jen to řekni, dej mi důvod tě roztrhat na kousíčky“ Zuřila.„Rose, brzdi, není to, jak si myslíš“ dal se do vysvětlování Emmett „Ne a jak to teda je? Emmette já jsem to slyšela. Stačilo, aby řekla, že tě miluje a ty bys mě klidně opustil! Ale to ti nedovolím!“ „Rosie…“ „Neříkej mi Rosie! Emmette jak můžeš? Ty bys klidně zahodil všechny ty roky, co jsme spolu prožili, kvůli holce, kterou si znal jen rok? Lásko, vždyť už jsme spolu 73 let. Opravdu to chceš zahodit kvůli NÍ?“ řekla pohrdavě Rose „Někdy stačí jen pár minut, abys věděla a hlavně cítila, že je to navždy“ řekl Emmett smutně „Rose“ promluvila jsem „Emmett tě neopouští, všechno zůstává při starém. Je tvůj, protože já…já…já ho nemiluju“ vykoktala jsem ze sebe a celou mojí myslí projela ostrá bolest. Ta bolest nebyla moje, patřila Emmettovi.  Tak moc jsem mu ublížila, ale muselo to tak být. S Rosalií byl přece celé ty roky šťastný. Vím, že by pro něj nebylo jednoduché ji jen tak opustit. Cítila jsem, že nemám žádné právo to po něm chtít. Nemám právo mu ničit život, i když jsem jej tak bláznivě milovala.  A navíc tu byli Cullenovi, jsou přece jeho rodina, bez nich by byl nešťastný jako já bez svojí rodiny. Ne, tohle jsem mu nemohla udělat, ačkoliv mi to rvalo srdce na malinkaté kousíčky, Emmettovo štěstí za to stálo.  „Vidíš Emmette? Celou dobu si s tebou jen hraje!“ křičela Rose „Rosalie sklapni!“ okřikl ji Emmett tvrdě „Jassie, to nemyslíš vážně, že? Podívej se mi do očí a zopakuj to!“ řekl mi a podíval se mi do očí. Měl v nich stejně zoufalý výraz, jako tonoucí, co se stébla chytá. Nadechla jsem se, abych mu znova svými slovy vrazila do srdce dýku. Bylo to těžké. Všechno ve mně křičelo, nedělej to, ale já věděla, že je to správné „Nemiluju tě“ vyhrkla jsem rychle, otočila se a utekla. Nemohla jsem tam zůstat. Nejspíš bych byla schopna všechno odvolat a to jsem nesměla. Neběžela jsem domů, nohy mě nesly daleko od Forks. Toulala jsem se tím cizím krajem a snažila jsem se uklidnit. Doma na mě nesměli nic poznat. Byla už temná noc, když jsem se vrátila domů. Sam a Danny hrály Člověče nezlob se a Ben si připravoval výklad na zítřejší vyučování. „Kde ses toulala?“ zeptala se mě Sam „Ani nevím, prostě jsem se potřebovala projít“ „ Jassie? Jsi v pohodě? Zdáš se být smutná?“ zajímal se Ben „Ale, ne, to se ti jen zdá“ lhala jsem a odešla do svého pokoje. Lehla jsem si do postele a tlumila svoje vzlyky polštářem. „Jassmine, to bude dobrý“ tišila mě Danny, ani jsem ji neslyšela přicházet. Lehla si za mnou do postele a objala mě. „ Nechceš mi říct, co se stalo? Vím jistě, že tvůj smutek má něco společného s Emmettem“ „ Danny, už tak toho víš, víc než dost. Prostě to ti nemůžu říct a navíc si nejsem jistá, že bych to zvládla zopakovat“ „Takže to bylo zlé?“ „Ano“ „Myslíš, že tě pořád miluje?“ zeptala se mě ta malá zrzka a v mé  mysli se zjevil obraz Emmetta jak mi říká, že mě miluje. Znovu mě přepadla vlna smutku a tentokrát byla větší, než ta předchozí. „Danny, prosím…nech mě samotnou“poprosila jsem a Danny odešla. Zůstala jsem sama. Celý zbytek noci jsem se snažila psychicky připravit na nadcházející ráno. Bála jsem se. Nedokážu předstírat, že ho nemiluju, nedokážu lhát….

   Ráno proběhlo stejně, jako předchozího dne. Cullenovi na nás opět čekali. Jediný rozdíl byl v tom, že Bella se usmířila s Edwardem. Jinak bylo vše při starém. Emmettovi jsem se ani netroufla podívat do očí. Pozdravila jsem všechny a pak jsem se přidala ke svým novým lidským přátelům. Strávila jsem s nimi celý den a dokonce se k nám na oběd přidala i Danny. Docela mě to potěšilo, ale netrvalo to dlouho, protože se zase začala rýpat v tom včerejšku. Včerejšku, na který jsem se tak moc snažila zapomenout. „Ale neboj“ řekla mi Danny, když jsme šly z jídelny „mám pro tebe překvápko, to budeš koukat“ Překvapení? Tak to abych se začala bát, protože Dannyina překvapení jsou stejná, jako ona, tedy nevypočitatelná.

    Po poslední hodině mě odchytla Alice „Jassie, ty se nám vyhýbáš? Stalo se snad něco?“ „Ne, Alice, opravdu. Všechno je v pohodě“ „Tak proč se s námi nebavíš a na oběd si sedáš k Angele a ostatním?“ přidal se Jasper „Ať si klidně sedí s nima. Líp pro nás“ řekla jedovatě Rose „Sedím s nimi, protože chci a možná tohle je důvod, proč se vám vyhýbám. Nemám totiž zapotřebí se s vámi hádat nebo se nechat shazovat. Hodlám si tu ten rok odkroutit a pak hurá pryč. Nechci si přidělávat problémy. Promiňte“ řekla jsem a pak jsem spěšně vyšla ze školy na parkoviště. Vylovila jsem z batohu klíčky od auta a vzhlédla k němu. To co jsem spatřila, mi vyrazilo dech. „Ahoj kytičko“ zavolal na mě Chris, který se ledabyle opíral o naše auto. Christian byl vysoký, štíhlý a mužný upír vegetarián. Měl nakrátko ostříhané blond vlasy, jantarové oči a krásný zářivý úsměv. Vypadal tak na 26, ale bylo mu už 120. S Chrisem jsme se znali už asi 50 let. Byl to můj nejlepší přítel. Dřív, asi před 20 lety mi vyznal lásku a chtěl si mě vzít, ale já to nedokázala, přestože jsem jej měla velice ráda. Bála jsem se tehdy, že jej svým odmítnutím ztratím, ale to se nestalo. Zachoval se jako pravý přítel, pochopil moje pohnutky a dál mě doprovázel na mé upírské cestě životem. Před necelými pěti lety se naše cesty rozešly. Chtěl vést dobrodružný život v Jižní Americe. Volali jsme si každý rok a najednou byl tady. Stál tu a čekal na mě. Byl jako ostrov v rozbouřeném oceánu bolesti, ve kterém jsem se právě utápěla. Když jsem jej viděla, zaplavoval mě pocit naděje, že tohle období zvládnu. Ano, s Chrisem, ano. Rozběhla jsem se lidskou rychlostí za ním. Chris podstoupit od auta a rozevřel paže. Vběhla jsem mu do náručí a pevně jej objala „Chrisi jsem tam ráda, že tu jsi“ „Taky tě rád vidím Jassmine“ Chvíli jsme tam tak stáli v objetí a lidi na nás zírali. Mě to bylo jedno. Bála jsem se, že když jej pustím, tak mi zase zmizí. Jakoby věděl na, co myslím řekl „Neboj, nemám v plánu hned tak zmizet“ „Ne? Tak to jsem ráda“ uklidnila jsem se a pustila jej. „Chrisi“ objala jej Danny a dodala: „Jsi tu rychle“ „To víš, docela jsi mě vyděsila, když jsi mi volala“ „Tak jak se ti líbí moje překvapení?“ zeptala se mě Danny „Takže ty jsi volala Chrisovi, aby přijel?“ snažila jsem se pochopit co se děje „Ano, volala mi. Měla o tebe strach. Řekla mi… o něm“ řekl Chris a zadíval se na přicházejícího Emmetta „Tak to je on?“ zeptal se „Ano“ špitla jsem. „Ahoj, ty taky patříš do rodiny?“ zeptala se Chrise zvědavá Alice, která k nám s celou rodinou přišla. „Dá se to tak říct, jmenuji se Christian Malloy“ představil se a podal každému ruku ovšem kromě Emmetta, který podání ruky odmítl a odešel k autu. „Taky bychom měli jet, máme si toho tolik co říct“ řekl Chris „Nechcete se večer stavit? Carlisle a Esme by vás taky určitě rádi poznali“ navrhla Chrisovi Rose, která z něj nemohla spustit oči „Ne, díky za pozvání, snad jindy. Na dnešní večer jsem zadaný“ odpověděl jí a položil mi ruku kolem pasu. „Tak fajn“ zašklebila se Rose a odkráčela za Emmettem. Rozloučili jsme se, se zbytkem Cullenových a pak se vydali domů. Celou cestu se Danny vyptávala Chrise na Brazílii a Argentinu. Chtěla vědět, co všechno zažil a kde byl. Chris jí s úsměvem odpovídal na každičkou otázku.

   „Chrisi, tak ráda tě vidím“ přivítala Samantha Chrise s otevřenou náručí a stejně tak i Ben. Chris pro ně byl jako znovu nalezený syn „Jak dlouho se zdržíš?“ zajímal se Ben „Pokud by vám to nevadilo, tak bych rád zůstal. Tím myslím navždy“ šokoval nás. „To je perfektní“ vzpamatovala se jako první Danny. Sam šla Chrisovi připravit pokoj pro hosty, nyní jeho pokoj. „A co škola?“ ptal se Ben „No na střední už to nevidím, možná pak s Jassie nějaká vysoká“ Sam a Ben se ho pořád na něco vyptávali. Bylo mi ho líto, tak jsem jej po pár hodinách vysvobodila. Šli jsme se projít po pobřeží. Šumění moře a Chrisova blízkost mě uklidňovala. Povídali jsme si.„Popravdě, jak ses měl?“ „Ne tak dobře jako teď. A co ty? Jak to tu zvládáš?“„Co všechno ti Danny navykládala“ zajímalo mě „Nic moc, jen to, že je Emmett naživu a má jinou přítelkyni nebo co to je. A ty jsi prý smutná a trápíš se. Což je pravda, jak vidím“ „Možná, ale teď když tu jsi ty, je to mnohem snesitelnější. Jsem ráda, že s námi zůstaneš“ řekla jsem, chytla jsem se jej za ruku a Chris ji pěvně sevřel „Pořád ho miluješ?“ zeptal se mě z ničeho nic „Ano. Sama nevím proč, vždyť už je to tak dávno… A co ty? Nějaká upírská známost?“ „Ne, žádná se nemůže vyrovnat jedné upírce, kterou už tak dávno znám. Možná ji taky znáš, voní po květinách a nejvíc po jasmínu. Možná proto ji rodiče dali jméno Jassmine“ „Ach Chrisi“ zastavila jsem se a pohlédla mu do očí „je mi moc líto, že ti tak ubližuju“ „To nic Jass, ty za to přece nemůžeš, to já se do tebe zamiloval. A víš co? Nelituju toho“ pravil Chris a pohladil mě po tváři „Jsi den ode dne krásnější“ „To se ti jen zdá“ „ Ne, kde pak“ zašeptal a pak se sklonil k mým rtům a políbil mě. Nebránila jsem se. Možná, že tohle je ten správný způsob, jak na Emmetta navždy zapomenout. Lék, který mi pomůže si jej vyhnat ze srdce a mysli. Přitiskla jsem se ke Chrisovi a prsty mu zajela do vlasů. Snažila jsem se na Emmetta nemyslet opravdu, ale nešlo to. Po chvíli se Chris odtáhl „Promiň, já vím, že mě nemiluješ. Jen…chtěl jsem vědět, jaké by to bylo“ „To nevadí. Víš, možná…pokud chceš…mohli bychom…“ „Ty myslíš, chodit spolu?“ „Jo…teda, pokud chceš, neslibuju ti zázraky já nevím, jak moc budu schopná …“ „Jassie, já nečekám zázraky, ty jsi zázrak sama o sobě. A tahle šance…jak bych tě mohl nechtít? Jen si to raději ještě promysli. Nechci na tebe spěchat.“ „Díky Chrisi“ řekla jsem a pak jej sama políbila. Žádný lek nezačne působit okamžitě a stejně tak nemizely moje city k Emmettovi, všechno chce čas a toho mám jako upírka požehnaně.

Pri nedočkevé prřkládám další díl, který je psán z pohledu Emmetta 6.díl

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dávno zapomenutá láska - 5. Překvapení: